Vladimír Vaclík životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1925 - 2013

Životopis

Po maturitě na reálném gymnáziu v Rakovníku vystudoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze etnografii a bohemistiku (dialektologii). Po doktorátu působil jako středoškolský profesor, později se stal redaktorem Svobodného slova. Období po srpnu 1968 znamenalo pro něho však z politických důvodů zákaz veškeré literární činnosti i zákaz vykonávání učitelské profese. Byl pak nucen živit se těžkou manuální prací.

PhDr. Vladimír Vaclík je dnes spojován se specializovaným muzeem betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Vznik tohoto muzea však nebyl jednoduchý. Vladimír Vaclík vzpomíná: „Moje manželka Marie pomáhala od roku 1955 panu Františku Skřivanovi v Třebechovicích pod Orebem. Pan Skřivan byl majitelem betléma, o němž jsem v témž roce jako novinář přinesl první zprávu. Betlém byl v roce 1966 vybrán pro Světovou výstavu v Montrealu, konanou o dva roky později. Cestou zpět trochu „cestoval“: byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v jednom londýnském obchodním domě. Když se betlém vrátil do Československa, bylo rozhodnuto vybudovat v Třebechovicích prostory pro jeho vystavování, ale podmínkou bylo spojit to s politickou výstavou, s památníkem dělnického hnutí v Třebechovicích. Po dlouhých tahanicích bylo schváleno, že zařízení bude spravovat moje žena, původním povoláním učitelka, která, jak jsem se zmínil, majiteli dlouhá léta pomáhala betlém udržovat“. Když se částečně mírnily ateistické tlaky režimu, doktor Vaclík své ženě potají pomáhal připravovat přeměnu památníku v řádné muzeum. Úsilí mělo dobrý výsledek a přes nepřízeň „mocných“ se podařilo vybudovat roku 1984 v Třebecho­vicích první specializované muzeum betlémů v Československu. Vladimír Vaclík postupně navázal kontakty s představiteli světového betlemářského hnutí v Římě a po listopadu 1989 ihned mohl založit se svou ženou a za přispění Jiřího Šimka a Zdeňka Škváry Československé sdružení přátel betlémů, jehož je až dosud předsedou. Zároveň je členem světového prezídia Světové asociace přátel betlémů – UN-FOE-PRAE v Římě, která sdružuje betlémáře třech světadílů. Po smrti manželky (1991) byl doktor Vladimír Vaclík krátkou dobu pověřen vedením muzea a posléze odešel do důchodu. Dr. Vaclík literárně debutoval knihou Vynález HARO 7 (Skautské nakladatelství v Praze, 1947), vydal sbírku reportáží Stříbrné krasavice (1954 v Hradci Králové). Jeho odborné práce vyšly knižně a v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Francii. V češtině vyšlo několik jeho publikací – Lidové betlémy v Čechách a na Moravě (Vyšehrad Praha, 1987 a 1988), v témže nakladatelství Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě (1989), České betlémy (Mír, Praha 1990). V posledních letech vydal několik publikací v ústeckoorlickém nakladatelství Oftis: v roce 1999 knihu Encyklopedie betlémů, v roce 2000 encyklopedii Kdo je kdo mezi betlémáři na konci 20. století a v roce 2003 knihu Co nevíte o betlémech : umění betlemářské. PhDr. Vladimír Vaclík je autorem libret tří mezinárodních výstav betlémů v Hradci Králové a libreta mezinárodní výstavy betlémů ve švýcarském Luzernu. Byl vyznamenán za kulturní činnost v Hradci Králové prestižní Hradeckou múzou v r. 1995 a je uveden v encyklopedii Kdo je kdo v ČR. (zdroj životopisu: www.legie.info)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.