Životopis
Nava Shan - Herrmann
Vlasta Schönová se narodila jako třetí ze čtyř dcer v rodině Solomona Schöna 1. září 1919. Že bude herečkou věděla snad odjakživa. Na prknech, která znamenají svět, stanula opravdu velmi brzy, hrála dětské role v Divadle Na Vinohradech. Maminka Magdaléna Schönová snahu dcery podporovala, sama totiž byla před první světovou válkou členkou herecké skupiny, kterou vedl Hugo Hilar. Poté co se provdala, se své herecké kariéry vzdala, o to víc však dbala na uměleckou výchovu všech čtyř dcer.
Vlasta, které se nikdy neřeklo jinak než Váva, se do pražských uměleckých kruhů dostala těsně před druhou světovou válkou. Než bylo Židům znemožněna jakákoli umělecká činnost, stačila ještě spolu s Pavlem Tigridem (tehdy ještě Pavlem Schönfeldem) a Gustavem Schorschem založit divadélko poezie D 99 u Topičů. Vlastně jen díky nacistické politice vůči Židům se Váva začala zajímat o svůj židovský původ a sionismus obecně. Do té doby pro ni byla tato otázka nezajímavá.
Její otec Solomon Schön byl vyznavačem myšlenky úplné asimilace Židů. Sám byl např. před válkou předsedou branického Sokola a židovská otázka pro něj a jeho rodinu neexistovala. Když jednoho dne zjistil, že jeho dcera Váva chodí do sionistického kroužku, a dokonce se učí hebrejsky, vlepil dceři první a poslední facku jejího života a tuto činnost jí kategoricky zakázal.
V červenci 1942 byla rodina Solomona Schöna zařazena do transportu do Terezína, kam odjeli všichni kromě nejstarší dcery Žofie, ta byla provdaná za Čecha a s rodinou už dávno nežila. Solomon Schön, jeho manželka a dcera Anča skončili v plynových komorách v Osvětimi. Nejmladší dceři Marii se v prosinci 1944 podařilo z Osvětimi utéct, ještě s několika ženami, když se vracely z práce do tábora.
Vlasta prožila celou válku v Terezíně, kde se pilně podílela na divadelním životě. Kromě jiného byla autorkou a režisérkou dramatizace Karafiátových Broučků, jež patřila mezi významné počiny terezínské divadelní produkce.
Po válce nastoupila do divadla v Kladně a posléze se stala i ředitelkou nově založeného Divadla mladých v Brně. Ředitelská úloha ji však neuspokojovala a tak se asi po roce pokorně vrátila k herectví.
Jako důsledek vyvraždění části rodiny i celého systému vyhlazování židovského národa se Váva už během pobytu v Terezíně rozhodla pro emigraci do Izraele. Tam odjela za dramatických okolností, jen s malou kabelkou, přímo z premiéry v Jihlavském divadle v květnu 1948. Na půdě "Země zaslíbené" poprvé stanula 14. května 1948, v den vyhlášení státu Izrael.
Přes všemožné těžkosti plynoucí z neznalosti jazyka i ze složité situace rodícího se státu se stala uznávanou izraelskou herečkou. V roce 1968 měla díky "pražskému jaru" konečně možnost přijet po dvaceti letech do Československa. Během svého krátkého pobytu navštívila svou umírající sestru Marii (matku autorky tohoto rozhlasového dokumentu) a také se setkala se svým předválečným ctitelem Hubertem Herrmannem. Propukla velká "pozdní" láska, ale po okupaci vojsky Varšavské smlouvy a nastolení tzv. normalizace bylo Vávě znemožněno žít s Hubertem v Čechách. Odjela zpět do Izraele. Hubertovi se po osmileté marné snaze podařilo odjet za svou velkou láskou, když zažádal o změnu národnosti z české na německou. Jejich společný, harmonický život pak trval 20 let, až do Hubertovy smrti. Váva ho přežila o 6 let.
Vlasta Schönová zemřela po dlouhé, těžké nemoci 3. srpna 2001.
