Zdeňka Tichá životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1927 - 1984

Životopis

Pochází z rodiny lesního úředníka. Po odborné škole pro ženská povolání, škole užitých umění a Masarykově státním ústavu ke vzdělávání učitelek (maturita 1949) studovala Tichá češtinu a dějepis na PedF a FF brněnské univerzity. Studium ukončila 1953 diplomovou prací Kramářská píseň jako prostředek boje lidových mas proti pobělohorskému tmářství a od téhož roku až do smrti pracovala v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kandidátskou disertační práci Básnické dílo Hynka z Poděbrad obhájila 1962 (CSc.).
Pravidelně přispívala zejména do České literatury, Časopisu Matice moravské, Časopisu Moravského muzea (1969 zde studie „Barokní gotika“ a „barokní gotik“ Bridel, též sep.), Hosta do domu, Slova a slovesnosti a Listů filologických. Ojediněle, prakticky jen při práci na slovníkových heslech, používala šifer zt a zdt.
Rozsáhlá časopisecká i knižní vědecká práce Zdeňky Tiché vycházela výhradně z historického a teoretického studia starší české literatury, především humanistické a barokní. Stav českého písemnictví daného období a jeho souvislosti s evropskou literaturou i jinými druhy umění Tichá sledovala nejčastěji na tvorbě předních českých lyrických básníků, jimž také věnovala monografické studie. Zkrácená verze autorčiny disertační práce, která vyšla pod názvem Dvě kapitoly o básnickém díle Hynka z Poděbrad, je pokusem o potvrzení autorství a obhajobou básnických kvalit nejvýraznější osobnosti české renesanční poezie. Z konkrétního obsahového, jazykového, stylistického i metrického rozboru vyrůstá studie o významné veršované památce 17. století Felix Kadlinský a jeho Zdoroslavíček. Přesnější vymezení vztahu českého textu k německé Speeově předloze pomohlo autorce vysledovat originalitu básnického díla Felixe Kadlinského, jeho inspiraci lidovou tvorbou, úsilí o srozumitelnost jako obecný rys české barokní poezie i proces postupného zesvětšťování lyriky. Širší pohled na vývoj českého pobělohorského básnictví přináší studie Česká poezie 17. a 18. století. Analýza duchovní i světské veršované produkce dokládá dobový příklon tzv. vyšší, oficiální literatury k lidové a pololidové tvorbě, ale také význam některých druhů barokní poezie pro rozvoj moderní české milostné a přírodní lyriky. Osobnosti autora, který nejvýrazněji skloubil tehdejší požadavek náročnosti a srozumitelnosti umění, Tichá věnovala monografii Adam Václav Michna z Otradovic. Studii, jejímž základem je vedle shrnutí poznatků o české a světové barokní literatuře a životopisné kapitoly především rozbor básníkových mysticko-erotických skladeb, doplňuje první kritické vydání jeho literárního díla. Versologickým problémům určila Tichá studie, v nichž sledovala vývoj bezrozměrného verše a souvislosti změn formy se změnami obsahovými (Staročeské básně 14. a 15. století složené bezrozměrným veršem, Staročeské básně složené bezrozměrným veršem. 2. polovina 15. století do 17. století). Od poloviny 70. let se Tichá věnovala také popularizaci starší české literatury (Cesta starší české literatury, kapitoly o literární tvorbě do konce 18. století v Průvodci po dějinách české literatury).
Významnou součástí vědecké práce Zdeňky Tiché byla její editorská činnost. (zdroj životopisu: nakl. Mladá Fronta)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.