David Storch
česká, 1970
Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u autorových knih
Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie
„Velmi plasticky a čtivě zpracovaná učebnice s množstvím relevantní grafiky! Jen by do budoucna prospělo vyvětrat přežilý „dawkinsinismus“ (který má blíž k Hobbesovi než k Darwinovi), jenž nebyl nikdy obecně vědou přijímaný, leda úzkým jádrem či kmenem „věřících“; i tam je už znát zřetelný odklon. Tenhle problém pochopitelně nejvíc křičí, když se autoři pouštějí do sféry lidského zvířete.
Podle nich prý například „disociální porucha“ (číslo diagnózy F60.2 – jež je charakterizována bezohledností vůči skupinovým normám, nezájmem o city druhých, neschopností udržovat trvalé vztahy, neschopností pociťovat vinu…) "není žádným narušením optimálního vývoje lidské bytosti, ale využitím možností, které optimální vývoj lidské bytosti skýtá“ (str. 84, vydání 2017, box 2.8.)
Člověk se ale vyvinul adaptací, koevolucí se svojí kulturou, v hypersociálním prostředí, kde je nevyhnutelná obrovská míra spolupráce, a je biologicky vybaven spoustou psychologických adaptací, počínaje rozpoznáváním černých pasažérů, podvodníků, což naprosto typicky jsou právě psychopati podle F60.2.
Vůbec to přitom není záležitost jen novodobé instituce „policie“, ale rozpoznání a eliminování takto narušených parazitů je odedávnou, „biologickou záležitostí“ člověka; hlavně proto – a díky tomu – máme tak chytré mozky. Naši předkové, když je „prokoukli“, s takovými jedinci omezovali spolupráci, vyhnali je nebo dokonce zabili; navíc úlohu institucionální „policie“ dávno v paleolitu měli šamani a kněží všeho druhu. A ne nadarmo je všeobecně uznávaný bio-psycho-sociální model člověka, anebo definice zdraví pod WHO, odkazující správně na stav tělesné, dušení a sociální pohody. To vše v celku je naše „biologie“.
Lidský jedinec potřebuje v různých fázích svého vývoje specifické podmínky, jinak je jeho „optimální vývoj“ skutečně narušen, jak správně popisuje vývojová psychologie (čistě genocentrické pojetí ignoruje vlastnosti nabyté během individ. vývoje a v tom je tu kámen úrazu), bez ohledu na jeho případnou „tělesnou symetrii“. Biologie hypersociálního zvířete zvaného člověk toto všechno zahrnuje; naivní víra v jednoduché modely (G. Williams), stojící na nejasných a nevyřčených předpokladech, často zavádí u pekelně chytrých sociálních bytostí na scestí.
Pět hvězd mínus jedna za „dawkinsinismus“.“... celý text
— Lesehest
Planeta Praha
„Jedna z těch knížek, po jejichž přečtení už se nebudete dívat kolem sebe tak jako dřív. Mě třeba překvapilo, kolik druhů, o kterých jsem si myslela, že jsou "přece jasně český", jsou náplavy! Nevím teda, kolik toho dá její přečtení těm, co nejsou z Prahe, ale i v jiných městech se dají určitě vysledovat podobné modely.
Překvapením není, že knížka bývá obvykle lepší než film, ale skutečně mě to překvapilo u dokumentárního filmu z přírody. V knížce je toho prostě bambilión a navíc je opravdu krásně typograficky vypravená.
Kromě spousty faktů a informací se při čtení navíc i dost pobavíte, protože texty jsou psány přirozenou, odlehčenou formou, prostě jak autorům zobák narost, a jsou prošpikovány haldou fórků a špílců.
"Do Evropské zelené dohody (známé jako green deal), jakkoli kritizované, z části nereálné, nicméně aspoň v úvahách zodpovědné, hodil v roce 2022 vidle novodobý car Putin, zvaný Chujlo."
Jednoznačně doporučuju!
"Tam za vodou v rákosííí...!"“... celý text
— Vidlička
Jak se dělá evoluce - Od sobeckého genu k rozmanitosti života
„Kniha je nadupaná, plná faktů a informací. Je jasné, že člověk s nulovými znalostmi z oblasti biologie se bude prokousávat těžko. Na druhou stranu, nelze ani říct, že je nutné být odborník. Místy trochu autoři sklouzávají po vzoru pana Dawkinse k boji proti popíračům evoluce a dogmaticky věřícím. Vcelku logicky jejich argumenty smetou ze stolu a těžko jim nedat za pravdu. Je to často i vtipné, ale ne vždy nutné. Přes složitost je to ale čtivé dílo. Zajímavý je i popis různých názorových proudů. A nelze si ani neuvědomit, že sestavit takovou knihu dalo hodně práce.“... celý text
— paulie87
Antropocén
„Kniha je vlastně poněkud zvláštní, jedná se o sborník věnující se pojmu „antropocén“, tedy velmi zjednodušeně věku, kdy člověk jasně a neoddiskutovatelně působí na své okolí, ekosystém, planetu Zemi. Sborník je to výrazně multioborový, od filosofie, přes historii, biologii, klimatologii, po urbanismus a další související obory.
Přes značnou šíři tématu se velká část kapitol nějakým způsobem stáčí ke hrozbě změny klimatu. K tomu je třeba poznamenat, že v záplavě dnešní klimatické mediální hysterie a všeobecné paniky je kniha něco jako zjevení. Nijak se netajím, že nejsem zastáncem dnešní hysterie a s tím souvisejícího směru, kterým se řešení klimatické změny ubírá. Odmítám současný katastrofismus a uměle vyvolávanou paniku. Panika nikdy ničemu nepomáhá. Stejně tak je třeba říct, že kniha nijak nepropaguje jakoukoliv skeptickou pozici. Přesto jde o zjevení, neboť se autoři snaží o vyvážený rigorózní, přísně vědecký přístup, čímž však zároveň vyvrací nebo na pravou míru uvádí mnohé mediální panické zkratky, které v dnešní vyhrocené diskuzi o změně klimatu, zdá se, převládají. Za toto patří autorům velký dík.
Několik osobních dojmů. V podstatě vůbec mě nezaujaly úvodní kapitoly snažící se hledat definici pojmu antropocén. Tedy snad pouze s výjimkou esej autorů Cílek, Ajvaz. Kvalita textů je kolísavá a naštěstí po hutném a dlouhém filosofickém úvodu následuje několik naprosto brilantních a odzbrojujících příspěvků autorů Cílek, Pokorný, Storch.
Pan Cílek ve své části shrnuje nejnovější stav poznatků ohledně klimatické změny. Takto nějak si představuji populárně naučný text na kontroverzní téma – kontroverzní užívám primárně v kontextu politické polarizace společnosti, kterou téma klimatické změny způsobuje, než s ohledem na jakoukoliv vědeckou nejasnost. Kapitola je zcela zásadní a troufnu si doporučit, pokud byste měli z knihy přečíst pouze jednu část, tak právě tuto. Ukazuje klimatickou změnu v kontextu celého planetárního systému. Je téměř zločinem médií, která ve svých panických statích a článcích vynechávají podstatné souvislosti, nutné pro celkový obraz.
Podobně lze hovořit o kapitole pana Pokorného. Ukazuje, jak hluboko do minulosti lze vystopovat a identifikovat vliv člověka na své okolí a životní prostředí, není to záležitost pouze posledních dvou set let – i když těmto je pochopitelně nutné věnovat objektivní pozornost. V každém případě je kapitola opět naprosto parádní, nesmírně zajímavá a mnohé čtenáře udiví.
Ještě krátce zmíním kapitolu p. Storcha. Opět zásadní, věnuje se tématu vymírání druhů a uvádí na pravou míru skutečnosti ohledně takzvaného šestého vymírání.
Co nezaznívá v médiích a mělo by? Dusíkový cyklus a s tím související enormní nadprodukce hnojiv, která bude možná ještě nebezpečnější než nadprodukce CO2, eroze půd způsobená člověkem, likvidace přirozených habitatů, pokud bych měl uvést jen několik nejkřiklavějších příkladů.
V knize je mnoho dalších kapitol, věnujících se dalším aspektům, popravdě mě však žádná další nezaujala natolik, jako ty tři výše uvedené. Snad kromě posledního příspěvku pana Romportla ohledně hrozby a rizik spojených s nástupem obecné AI. Ještě přece jen jedna zajímavost, totiž úvaha pana Komárka a identifikace chiliastických věrouk uvnitř dnešních klima hysterických skupin, aneb víra v blížící se apokalypsu je nekonečná.
Co mě nejvíc překvapilo a oslovilo je fakt, jak moc, přes všechny současné mediální zkratky a hysterické výstupy, dosud stále nerozumíme naší vlastní planetě a planetárním systémům výměny látek. Co vše je ve spojení s lidskou produkcí CO2 stále nejasné a neprokázané. Například, a pro mě zcela překvapivě, prostá spojitost s průměrnou teplotou. A zřejmě ani neexistují mediálně tolik vděčné body zvratu (např. pro klimatickou změnu), resp. je nelze definovat. A znovu upozorňuji, autoři v žádném případě nezastávají jakoukoliv skeptickou pozici a toto by si nikdo neměl odnést ani z tohoto komentáře. V našem vztahu k ekosystému rozhodně je co napravovat.
Závěrem snad jen povzdech. Bohužel žijeme v době kdy strach a hysterie prodává a neviditelná umírněnost se osamocena krčí v opuštěném temném koutě. Média prodávají budoucnost, doslova vyrábí strach a paniku, aby následně informovali o reakcích typu lepičů k silnicím, polévačů obrazů, a dalších, jejichž vznik mají vlastně sami na svědomí v jakémsi zvráceném mediálním koloběhu pseudoživota zpráv. Řešením není třicítka ve městech, ani lepení se k silnicím, a kupodivu ani polévání obrazů starých mistrů bramboračkou. Řešením není katastrofismus, náboženský chiliasmus a zbožšťování apokalypsy. Řešením není panika. Řešením nikdy není panika. Řešením je adaptace. Pojďme se třeba znovu naučit efektivně stavět atomové elektrárny, pak nebude hrozit riziko nedostatku energie a my si můžeme bezpečně snít další environmentální sny.
Antropogenní změny klimatu budou nakonec vždy problémem celkového množství lidí a celkové spotřeby.
Taktéž mě udivuje, proč kniha nemá větší ohlas a rozhodně doporučuji.“... celý text
— thorir
Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie
„Kniha je písaná zábavnou formou po menších celkoch, ktoré spolu tvoria extrémne zaujímavý celok. Problémy nie sú vysvetľované polopatisticky, ale komplexne a čitateľ sa naučí kriticky myslieť. Celé to prebiehalo nasledovne: „Je to takto. Ale vlastne nie je. Možno je. Ale čo ak A zamysleli ste sa nad? Nezabúdajme však ešte že“ Napodiv ma to nefrustrovalo, ale podnecovalo.
Strašne sa mi páčili nádherné a prehľadné ilustrácie a presne kvôli nim knihu hodnotím oveľa pozitívnejšie ako Flegrov Úvod do evoluční biologie.
Pokiaľ ide o negatíva, pre zbytočne hrubé strany (a tým pádom aj finálnu hmotnosť) by sa kniha dala použiť ako vražedná zbraň na zatvrdilých odporcov evolučnej teórie nie iba metaforicky, ale aj doslovne. Rozkúskovanie textu na hlavný prúd a vedľajšie doplňujúce boxy je na jednej strane dizajnovo pútavé a chápem, že nosný text vďaka tomu nebol preplnený, na druhej strane to pôsobilo pri čítaní rušivo. Keď sa človek začítal do boxu, chvíľu trvalo, kým sa opäť orientoval v texte a naopak. Boxy, na ktoré navyše text odkazoval často neboli priamo pri danom texte, ale až o pár strán, či desiatok strán ďalej/späť. Áno, na jednej strane to krásne ukazuje prepojenosť evolúcie, na strane druhej ma to miatlo a musela som si kvôli prehľadnosti lepiť papieriky na boxy, ktoré som už prečítala
Knihu si určite ešte raz prečítam, ak nie celú, tak aspoň vybrané časti. Odporúčam pre všetkých nadšencov s aspoň malými predošlými znalosťami. Pre ostatných by to bol knižný pôrod.“... celý text
— kurama45
David Storch - knihy
Žánry autora
Fejetony, eseje Literatura česká Literatura naučná Filozofie Příroda, zvířata Sociologie, společnost
Štítky z knih
Praha ekologie filozofie evoluce zfilmováno příroda zvířata, fauna Česko, Česká republika Indiáni ekonomie
Storch je 0x v oblíbených.