William Faulkner

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1897 - 1962

Populární knihy

/ všech 25 knih
Divoké palmy
Divoké palmy
Prapory v prachu
Prapory v prachu
Absolone, Absolone!
Absolone, Absolone!
Vesnice
Vesnice

Nové komentáře u autorových knih

Svatyně Svatyně

„Můj první Faulkner, zatím s rozpaky... Americký spisovatel William Faulkner (1897 - 1962), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1949), patří k nesporným velikánům světové literatury, ale také k autorům čtenářsky nejnáročnějším, podobně jako třeba Joyce, Proust či Musil. Dlouho jsem se odhodlával k četbě některých jeho nejvýznamnějších děl a jako první jsem zvolil román Svatyně (Sanctuary, 1931), který patří k Faulknerovým nejpřístupnějším. Vyšel po náročných, vrcholných románech Hluk a vřava (1929) a Když jsem umírala (1930), které však neměly u čtenářů úspěch; podle vlastních Faulknerových slov psal Svatyni tak, aby konečně dosáhl finančního úspěchu: "Pro mě je námět této knihy laciný, protože jsem si ho vymyslel jen proto, aby mi vynesla peníze." Což se po vydání opravdu stalo, román byl i zfilmován a Faulkner se konečně mohl věnovat jen psaní... Svatyně byla dlouho hodnocena rozporuplně a já musím přiznat, že jsem se s ní absolutně minul a že doufám, že další setkání s Faulknerem budou lepší, byť také čtenářsky mnohem náročnější. Skandální příběh vražd a znásilnění, kdy mladičká poškozená u soudu označí za pachatele jiného muže, který je následně davem zlynčován a upálen, přičemž skutečný pachatel je pak paradoxně odsouzen jinde za vraždu, kterou nespáchal, je podán tak podivným stylem a s takovým chladem a odstupem, že mě nedokázal přitáhnout k příběhu ani k postavám, mezi nimiž vynikají advokát Horác Benbow a znásilněná a k prostituci donucená svědkyně vraždy Temple Drakeová.“... celý text
— milan.valden

Divoké palmy Divoké palmy

„Velmi podmanivý román, který čtenáře bez milosti vtáhne do děje. Faulkner byl velmi zajímavým spisovatelem, zaujal mě jeho styl psaní, používání metafor, ale i vykreslení postav či filozofické postřehy. "Divoké palmy" nejsou knihou ryze o lásce, nicméně se mi líbí, jakým způsobem na ni nahlédl. Příběh jako takový je velmi hutný a závěr nezapomenutelný. Moc rád se ke knize někdy vrátím, věřím, že mi spousta myšlenek či symbolismu unikla.“... celý text
— capricorn__

Absolone, Absolone! Absolone, Absolone!

„Tohleto je bezesporu silný dílo, působivý a tvrdě nepřístupný. Určitě něco jinýho, než co běžně čtu, oceňuju umělecký kvality díla, ale upřímně, četbu jsem si neužil. Zjevně to ani nebyl autorův záměr. Za takovej čtenářskej trolling ode mě dostal jednu hvězdičku navrch, jen co je pravda. Jinak nářek zdejších čtenářů nad délkou souvětí a odstavců rozhodně není bezdůvodnej. Tohle není nic pro většinovou čtenářskou veřejnost. Je to jako dortík, který jenom s námahou pokoušete, při jeho polykání se málem udávíte a když se pak nadechnete, zůstanete chvíli v úžasu a vychutnáváte sladký dozvuk jeho chuti. Mě na tomhle románu nejvíc drtilo to nevyprávění. Děje je tam tak max 30% textu a zbytek je více než podivný uvažování jednotlivých postav s šílenýma myšlenkovýma pochodama a surrealistickou logikou. Plynule to na sebe nenavazuje, věčně se to opakuje, utíká to všema směrama, některý pasáže musíte číst víckrát dokola a stejně to nakonec nějak trefí do cíle. Za mě velice podivuhodný dílko, byť musím dodat, že kdybych si tím nekrátil čas v práci, nevím, jestli bych měl ve volným čase vnitřní sílu se tím úspěšně prokousat.“... celý text
— Stromm

Když jsem umírala Když jsem umírala

„Při louskání této knihy jsem také umíral. Nakonec jsem se z té zamrzlé prsti slov vysoukal ven na světlo, jako nějaký zasněný zombie. Jsem přesvědčen o tom, že dnes bych to už nedokázal. Dnes už se slova prostě textem netrmácejí. Přesto si asi zaslouží kniha 4 hvězdy a já možná také, protože jsem ji dokázal dočíst.“... celý text
— Tvurce001

Svatyně Svatyně

„Před lety jsem od Faulknera četla "Když jsem umírala" a "Nepřemožení". Ani jedno nebyla lehká literatura, spíše však kvůli tématům, zpracování je poměrně podmanivé. Ovšem "Svatyně" se mi opravdu četla vyloženě špatně. Až po vlastním zážitku jsem zjistila, že autor zkrátka nutně potřeboval peníze. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že mu chyběla múza, vzal několik svých osvědčených ingrediencí, ale splácal je dohromady, jako když pejsek a kočička pekli dort, a my se dnes máme rozplývat nad předčasným postmodernismem.“... celý text
— crossandra

Přejít na knížky autora