Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523644/bmid_balada-pro-emily-651aacbee77fc.jpg
4
178
65
Psychologický thriller inspirovaný skutečnými událostmi. Kamila slíbila své matce, že se postará o úklid a prodej starého domu, v němž před mnoha lety společně bydlely. S vidinou snadno získaných peněz, díky nimž by si mohla splnit své sny, odjíždí do pohraniční sudetské vesničky, aby se pustila do práce. Netuší však, že špína, zatuchlost a tajemně popsané stěny jsou tím nejmenším zlem, které tady na ni číhá. Opuštěný dům má totiž velice pohnutou historii a Kamilin příjezd v něm probouzí něco, co zde přebývá už hodně dlouho a co nehodlá jen tak zapomenout na dávné křivdy. To něco Kamilu volá to něco na ni celý ten čas čeká a teď, když se konečně vrátila, už ji to jen tak nepustí.... celý text
Přidat komentář
Napínavé, místy a mrazivé čtení. Příběh je opravdu dobře napsaný a zápletka úžasná. Myslela jsem si, že se nebudu bát, ale místy tomu bylo naopak. Kdo má rád napětí, knihu určitě doporučuji. Za mne milé překvapení.
Já jsem nadšená, na knihu jsem se doopravdy těšila .... skvěle vystavěný psychologický a mysteriózní thriller vypráví o opuštěném domě v pohraniční sudetské vesničce ... on opuštěný dům s velice pohnutou historií totiž není tak úplně opuštěný a ,,něco" v něm přebývá, výborné čtení, při kterém mi bylo trochu úzko, nemohla jsem přestat číst, protože jsem se doopravdy chtěla dozvědět co, kdo, jak? Skvěle vykreslené ponuré prostředí mlh a tmy, pěkné ilustrace dokreslující příběh, dobrá duchařina, k přečtení vřele doporučím a určitě se budu těšit na další knihu autorky.
Musím jít proti proudu, mně se to nelíbilo.
Nesedlo mi to, byla to na mě moc velká duchařina.
Mám z toho velmi rozporuplné pocity, měla jsem problém rozpoznat, co je skutečnost a co jsou matčiny bludy.
Postupné odhalování zvěrstva z minulosti bylo děsivé.
Po dočtení mám pár otázek, co Otto, Matěj ?
Za ilustrace přidávám hvězdičku.
Bohužel mně se to vůbec nelíbilo,těžce se to četlo,zamotané, podivné a nudné čtení.Postavy nesympatické.Škoda, námět i začátek byly slibné.
Balada pro Emily je knihou, která mě zaujala z recenzí. Říkala jsem si, že to bude ideální čtení na podzim, bohužel mi to nějak časově nevyšlo a já se do ní pustila až teď, na jaře. Ale na atmosféře knihy to nebylo znát. Stačilo několik stran, a už mě mrazilo!
.
Možná mě trochu z počátku odrazoval rozsah knihy. 416 stran není úplně málo a já byla trochu rozpačitá. Pak jsem si řekla, že už prostě musím a dala se do čtení.
.
Netrvalo dlouho a já se začetla. Je to duchařina, a zároveň tu zabíháme i do historie do druhé světové válce... To není kombinace, která by mi vždycky vyhovovala. Ale v momentě, kdy se děj rozjede už nebylo cesty zpět.
.
Kniha je vyprávěna v několika časových rovinách. Ty umí při čtení zamotat hlavu! Zároveň nutí ale bystrého čtenáře, aby si souvislosti skládal dohromady.
.
Balada pro Emily mě pořád hnala dopředu. Ale nebyly to postavy (těm jsem moc na chuť nepřišla), které mě popoháněly. Strašně moc jsem toužila pochopit zápletku, souvislosti... Propojení.
.
Nejvíc mě překvapilo to, že je kniha založena na skutečných událostech. Mrazí mě při představě toho, co se v daném domě muselo dít. O to víc, když autorka na konec knihy přiložila fotky, přímo z místa!
.
Příjemným zpestřením byly ilustrace, dokreslující některé scény!
.
Tohle bylo... Wow. Jsem překvapená, z knihy, z její čtivosti a autorka je pro mě veliký objev. Balada pro Emily se mnou nestrávila ani polovinu týdne, a já měla dočteno. Rozhodně se těším, že nás autorka zase něčím překvapí!
Velmi dobře napsaný duchařský thriller, bála jsem se. Kamila jde vyklízet starý dům a tam se dozvídá stará tajemství nejen ze své minulosti. Sama tomu všemu nechce uvěřit a i když se bojí, jen tak utéct nedokáže. Kniha je doplněna ilustracemi a v závěru i fotografiemi, které podkládají skutečnou linku příběhu. Příběh přeskakuje v různých letech, vidíme ho z pohledu několika aktérů příběhu a to podle mě dodává na napínavosti.
Doporučeno v rámci rodiny a hodně dobré. Velmi dobře se to čte a opravdu to vyvolává tísnivé pocity. A špatně se od toho odtrhává.
Kam se hrabe Darcy Coates se svými strašidelnými domy na Jarmilu Stráníkovou a Sedmidvory!
Je to čtivé, je to napínavé, je to opřené o skutečná svědectví o existujícím tajemném domě (ty fotky v závěru knihy!), je to psané hned ve třech (a malinko i ve čtyřech) časových rovinách, je to příběh na pozadí historie naší země.
Našla by se ale i slabší místa, zůstávají hlavně otazníky ohledně osudů mužských postav - Otta a Matěje. Nejslabší linka byla pro mě ta Veroničina, nejvíc se mi líbila asi ta současná, protože Kamila i Erik se chovají přirozeně, jednají systematicky, jsou sympatičtí a hezky to mezi nimi jiskří. (Na rozdíl od iracionálního jednání většiny hlavních hrdinů v sérii Darcy Coates, které mě vždycky rozčiluje.)
Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Na jednu stranu se perfektně četla. Zajímavá byla dějová linie z minulosti. I tu duchařinu bych brala, ale nepochopila jsem některé souvislosti. Třeba Matěje, to asi nebyl ten desátník? Čekala jsem, že se pak třeba do sousedního domu přestěhoval nebo nějakou jinou souvislost. Byla to ale asi jen shoda jmen. Také psychická nemoc matky celý děj zbytečně komplikovala, člověk pak z příběhu nepochopil, co je realita a co matčin blud. Bylo v domě více duchů nebo jen ten Clařin a Emilin? Nesrovnalostí tu bylo více než dost. Nakonec tedy hodnotím třemi hvězdami.
Příběh o soužití Čechů a Němců v pohraničí napsaný trochu jinak, než jsme zvyklí. Je zde dávné tajemství, podivné jevy v dlouho opuštěném domě a také trochu lásky. Samozřejmě horor, možná duchařina a hodně napětí z nadpřirozena. Cenná je skutečná kostra událostí na Šumpersku těsně po válce. Přikláním se tedy ke kladnému hodnocení většiny zde komentujících.
Román Jarmily Stráníkové jsem začínal číst s velkými rozpaky. Horrorový žánr, říznutý navíc duchařením, není opravdu mým šálkem kávy. Očekával jsem spoustu klišé, objevujících se takovýchto knihách, těch jsem se ale naštěstí nedočkal. S přibývajícím počtem přečtených stran mě příběh doslova vtáhl do sebe a nechtěl mi dovolit přerušit čtení. Temná a ponurá atmosféra, umocněná velice zdařilým prolnutím několika časových dějových linií nenechá snad žádného čtenáře lhostejným k tomu, co je v knize popisováno. Historické tragické události, spojené se starým domem směřují pomalu po mnoha letech ke svému rozuzlení.
Paní Stráníkové patří můj upřímný dík za krásný čtenářský zážitek a její knihu považuji za jeden z nejlepších literárních počinů loňského roku. Pro mně velice milé překvapení. Všem doporučuji.
Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry. A příšerám, o nichž si myslíme, že jsou blízko, je lepší nevěnovat pozornost. Pak totiž odejdou...Musí odejít, protože je nekrmíme svým strachem.
Jsem posera, horory a hororové knihy nemám ráda. To každopádně nic nemění na tom, že tato kniha se četla sama a ač jsem si na začátku myslela, že jsem záhadě přišla na kloub, opak byl pravdou. Tři časové linie mě moc bavily a ten konec...přečtěte!
Na tajemno moc nevěřím, ale knihu jsem si koupila proto, že moje máma ve Vernířovicích vyrostla a máme to tu blízko. Líbila se mi.
Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry. A příšerám, o nichž si myslíme, že jsou blízko, je lepší nevěnovat pozornost. Pak totiž odejdou...Musí odejít, protože je nekrmíme svým strachem. Strach vás zbrzdí a ochromí a rozhodně nikam neposune..
Buch...Buch...Buch...
Trojí zabouchání nevěstí nic dobrého...Tato kniha je jako břečťan, který vám vrůstá pomalu pod kůži a pomalu se rozrůstá v těle. S každou kapitolou víc a víc, dokud vás úplně nepohltí. Po dočtení příběhu z vás ten břečťan opadne... Jen ne zcela, něco ve vás zůstane. To co se zdá být fiktivním příběhem inspirovaným skutečnými událostmi, nemusí být vždy fiktivní protože člověk je vždy člověk a člověkem zůstává. A my jako lidé jsme toho co se v příběhu odehrává schopni. A právě to dělá příběh příběhem.
Náhodně jsem tuto knihu objevil a díky za to, veliké díky za to.
Jarmila Stráníková je velkým překvapením a pevně doufám, že bude takhle pokračovat. Skvěle napsaný příběh doplněný parádními ilustracemi a ten konec...Na ten si počkejte
Buch...
Buch...
Buch...
Chtěla jsem vědět, zda je příběh opravdu ve stejném stylu jako knihy Darcy Coates, ty strašidelné domy. A musím říct, že ano. Kamila slíbila své matce, že zařídí prodej rodinného domu, o kterém ani nevěděla, že jej mají. Hned od příjezdu bylo jasné, že z domem není něco v pořádku. Napřed jsem se bála jako že fakt bála. Ale když jsme začali hopkat mezi třemi časovými úseky, tak strach přešel v mrazení. Bohužel nemohu napsat, že bylo kdovíjak příjemné. Ty hrůzy po skončení války v roce 1945 jsou základem příběhu. V roce 2003 tytéž hrůzy zničily život Kamilině matce. Sama měla dost svých problému a problém domu jí dorazil. Rok 2021 je rok rozhodný. Kamila potká pomoc ve formě přitažlivého mladého muže a kruh se uzavře. Tajemné atmosféře dost pomáhají ilustrace tužkou. Není jich mnoho, ale stojí za to. Konec taky stojí za to. Posledních pár kapitol čtete úplně bez dechu, něco očekáváte a nic. Rozhodně si dejte i doslov.
Knížka je tajemná a mě se styl ve třech časových rovinach moc líbil.Naše rodina si asi před 20 lety pronajala jednu chalupu na dovolenou,ovšem z důvodů nevysvětlitelnych jevů,jsme museli předčasně odjet,bylo to tak strašidelné,že v knize obdivuji všechny,kteří se nebáli a neutekli taky hned.
Mrazivé, napínavé. Trochu mi vadilo to přeskakování v čase, ale asi to bylo nutné. Rozhodně však stojí za přečtení, i když u toho vlastně ani moc přemýšlet nemusíte, rozhodně pocítíte jistou dávku strachu.
Já jsem nadšená!
Je pravda, že horory čtu zřídka a nejsem znalec. Ale tato kniha o záhadných událostech spojených s jedním domem mi sedla. Jedná se o 3 propojené příběhy ze 3 časových období, které na sebe navazují. Autorce se podařilo perfektně vyladit atmosféru, a to jak neudržovaného a zanedbaného domu, tak i okolí a krajiny a vlastně i záhadných mlh a tmy. Takže ponurost na všech frontách.
A pak to, co je k domu připoutáno... a proč... a co s tím...
V podstatě se jedná o duchařinu, což asi ve spojení s domem nikoho nepřekvapí. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi (což je za mě super a udělalo mi to velkou radost) a když dočtete do konce, narazíte i na reálné fotografie. Jak tu ArwenAragorn skvěle podrobně vylíčila, dům opravdu existuje! Nádhera!
Tak se pojďte bát a nebo si alespoň vychutnejte tajemný příběh se strašidelnou atmosférou a podivnými událostmi. Doporučuji.
(SPOILER)
Kamila před lety žila s maminkou v jednom domě. Teď, po letech tam jede, aby dům uklidila a připravila ho k prodeji. Jenže to není, jak se zdá, úplně obyčejný dům...
V knize sledujeme celkem tři časové osy.
Přítomnost, pak léta, kdy bylo Kamile pět let a s maminkou se do domu nastěhovala a ještě rok 1945. Je po válce a Emily se s rodiči ukryje v hospodě, kde je ubytují. Ano, v tom samém domě, který má nyní Kamila vyklidit. Dříve to byla hospoda.
Nejvíc mě bavila dějová linka Emily a pak ta z přítomnosti :)
Kniha je navíc doplněná ilustracemi a moc hezkými.
Veronika mě fakt štvala. Tyhle psycho pánbíčkáře izolovat od lidí, dělají jen zlo.
Každopádně kniha je duchařina, takže inspirace skutečnými událostmi ano (vojáci atd.), ale duchové, to fakt nee :)
A Erik? Jak jsem ho měla ráda, tak na konci mě pěkně naštval.
Štítky knihy
tajemství Jeseníky strašidelné příběhy české horory podle skutečných událostí Šumpersko
Balada pro Emily
Na můj vkus tedy více mystery než thriller. Duchů příliš a příliš často. Vážně je někdo takhle mimo jako byla Veronika? Obálka parádní, obrázky a následně fotky v knize skvělý nápad. Rozhodně dodávaly příběhu na dramatičnosti a strašidelnosti. Místy až nepříjemné čtení, když pominu skutečnost, že se tohle opravdu dělo... Tak popisy opravdu až hororové. Večer jsem se trochu obávala, že se mi o tom bude zdát. Opět jsem se ale přesvědčila, že duchové a příliš moc nadpřirozena není můj šálek čehokoliv.