Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
Marek Vácha , Renata Kalenská
Desatero Marka Orko Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli. Marek Orko Vácha a Renata Kalenská zvou čtenáře k empatickému a otevřenému knižnímu rozhovoru, volně inspirovanému biblickým desaterem.... celý text
Přidat komentář
Spousta skvělých myšlenek a předané odhodlání měnit svět. Ale ta forma... Opravdu to nešlo udělat jinak, než přepsat nahrávku se vším všudy? Není smyslem knižního rozhovoru text zbavit balastu a učesat natolik, aby čtenář dostal kondenzované sdělení? Jako jo, k něčemu to dobré bylo - bylo cítit, jako ho některá témata otravují, slyšela jsem tu naléhavost, s jakou se snažil přivést čtenářovu pozornost k tématům velkým - Bůh, život a smrt, údiv a žasnutí...
V jednu chvíli tam MOV o balastu mluví, že se ještě nikam nedostali. Asi šlo o kapitolu o lásce. Ta mi přišla nejvíc mimo. Konstatovat stav by šlo pár větami a dál už bychom se mohli zaobírat Láskou s velkým L a ne to po drobkách sbírat mezi řádky v tom bulvárním vyzvídání... Naštěstí pak už jsme se pustili opět do jiných témat a to bylo skvělé.
A teď promiňte, už musím končit, jdu měnit svět.
Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175
Když člověk čte většinu knih Marka Orko Váchy (všechny mám doma, ale některé zatím nepřečtené), některá témata, úvahy a názory se už trochu opakují. Na druhou stranu je znát, že s přibývajícím věkem dochází i k určitému posunu a autor dozrává i lidsky i jako kněz. Ano, není to asi vzorně katolicky ortodoxní, ale je to lidské a schopné oslovit mnohé - a tak už ho roky známe, takže by nás to už nemuselo překvapovat...
Nečekala jsem v podstatě nic víc než další knihu Marka Orko Váchy. A byla jsem překvapena spíš příjemně.
"A pak se stane něco, co není z tohoto světa. Co by nevymyslela ani Marie, ani já. Šest set litrů vody se promění ve víno. To není lidské. Já bych poradil tu večerku, nebo ať si půjčí. Toto řešení není z tohoto světa a výsledkem je, že proti modlitbě milujícího člověka je všemohoucí Bůh bezmocný. Bůh přichází na tuto zemi a jeho první zázrak je, že promění šest set litrů vody ve víno."
Ani trochu tahle kniha není -"ať napíše cokoli, je to TEN Vácha, skvělý,úžasný, hvězdný". Paní Kalenská neklade jednoduché otázky. Cítím že některé mu ani nebyly příjemné, ale byl natolik fér, že žádné téma pro něj není bulvární fujtajbl a protože je tázán, zase znovu mluví "o tom celibátu, o tom žehnání svazků homosexuálů, o těch kontroverzních kněžích..." Ale kdo chce, bohužel pro tato témata nemůže docenit ta důležitá,ta, která z této knihy ční a ta, která dokazují,kým pan Vácha je-že je to vzdělaný, moudrý, ale taky zranitelný, tápající, chybující...ale úžasně pravdivý a v kontinuitě svého života kráčející, hledající a objevující poutník, a hlavně dobrý a věrný kněz.
Děkuji za tuto knihu. A za spoustu témat k přemýšlení.
Asi mě tam nic nepřekvapilo, tak nějak jsem to čekala. Otázky paní Renaty někdy úporné, neodbytné, setrvání u témat, která opravdu nejsou tak důležitá. Pro mne není podstatné, jestli s názorem Marka V. souhlasím nebo ne, ale jsem vděčná, že mě nutí přemýšlet o tématech, na která bych sama nepřišla. Děkuji za kapitolu o svobodě a odpovědnosti, o potřebě žasnout i o asistované reprodukci (jako zdravotník v oboru vím, že každý příběh je jiný, že to není jen to krásné, že všechno nese velká rizika etická, psychická i zdravotní ). Rozhodnutí ve všech situacích je na nás, i s možností, že se rozhodnu "špatně", i při dobré vůli. To je osvobozující, že i v této situaci mě Bůh neopustí a pomůže mi jít dál. Že se některá témata opakují? Nevadí, opakování neškodí, i my vyprávíme stále stejné příběhy svého života, jen okruh posluchačů se trochu mění, možná se ten příběh liší od skutečnosti, ale předáváme to tak, jak to v té dané době vnímáme. Děkuji, Vám Marku, že díky Vám v posledních letech vidím život kněží trošku jinak, že taky prožívají třeba samotu, dobře znám ten pocit, že člověk přijde večer domů a tolik by chtěl někomu říct, co pěkného nebo těžkého prožil a ono není komu, nikdo nečeká...Dívat se kolem, přemýšlet, i v roli "prodavačky ze supermarketu" to své dělat poctivě s vědomím, že i na mě samotné záleží, jaký bude svět. Děkuji.
Stále nevím. Asi mi více sedí přednášky, ve kterých MOV dokončí myšlenku, než kniha rozhovorů, kdy bych se ráda doptala na něco, co RK nezajímalo, naopak se občas vracela k něčemu, co si potřebuje vyřešit ona sama. Takže přerušila odpověď, aby zopakovala (svou) otázku. A nedokončená myšlenka zůstala nedořčena.
Chvílemi mi přišlo, že poslouchám cizí rozhovor, z nějž mi něco podstatného uniklo, že jen oni dva vědí ... Přes všechny výtky ale názory MOV zanechaly spoustu podnětů k přemýšlení, něco pomohly vyřešit, něco naopak vůbec nezodpověděly, ... a tak je to dobře. Našla jsem si věci, se kterými nesouhlasím, které bych naopak podepsala a dost věcí, které zůstaly viset ve vzduchu a ty se musí terpve vylíhnout. Snad v nějakém jiném rozhovoru.
7/10
Renáta Kalenská je skvělá novinářka. Cením si její práce na sociálních tématech. Moc díky za to. Ale tahle kniha mi až na kapitolu o přírodě, přišla zbytečná. Kdyby se pan Vácha ptal a paní Kalenská odpovídala, myslím, že by kniha měla mnohem lepší sdělení. Občas jsem panu Váchovi vůbec nerozuměla. Nemělo to moc strukturu. Spousta jeho odpovědí bylo jen o citaci někoho jiného a unikala mi návaznost na otázku. Občas to vypadalo, že si rozumí jen oni dva. Čekala jsem něco inspirujícího, k zamyšlení, ale to jsem nedostala. Pokud hledáte něco k zamyšlení, někoho kdo má co říct a umí to říct, s trochou životní moudrostí v tom dobrém slova smyslu, zkuste raději knihu rozhovorů s Josefem Kouteckým.
Mám k biologii blízko, k víře daleko, a přesto (či proto) jsou mi myšlenky pana Váchy velmi sympatické. Občas těžko uchopitelné. Například jak to je s Bohem, pokud bereme v úvahu evoluci. Anebo příběh marnotratného syna. Knížka ve mě zasela spousta semínek myšlenek, které si tak pozvolna klíčí...
Tyto rozhovory nejsou mým šálkem čaje. Spoustě věcí jsem nerozuměla. Připadalo mi, že tomu mohou rozumět jen ti dva.
Velmi zajímavá knížka, během jejíhož čtení a i poté bylo a je o čem přemýšlet. Občas mi vadil styl, jakým Renata Kalenská rozhovor vedla. Jsou přátelé, je to jasně sděleno již na začátku, ale tím spíš by se měli vyhnout narážkám na některé prožité záležitosti, nebo dostatečně zasadit do kontextu. Čtenář neznalý věci se může cítit dost "mimo hru".
Je to moje první větší setkání s Markem Váchou a tak jsem si ho užila plnými doušky, aniž by mě trápilo, že tu či onu historku slyším po několikáté. Spousta zajímavých postřehů z mnoha oblastí.
Kdo jsem já, abych soudila... Stovky témat k dalšímu přemýšlení nad světem i sebou samým. Nečekejte nic a dostanete mnoho. Ano, něco už jsme slyšeli a něco bych uvítala jinak (třeba řazení závěrečných kapitol), ale to asi každý. Nechte se provést životem biologa, kněze, etika, cestovatele, spisovatele, pedagoga, přítele, člověka... Určitě si vyberete.
Je to podnětná a zajímavá knížka. V průběhu čtení jsem si ve čtečce značil zajímavé stránky a teď při psaní komentáře jsem zjistil, že těch stránek je opravdu mnoho. Nechce se mi dělat další selekci, abych se s vámi tady o některé vyřčené myšlenky a názory podělil. Tak vám doporučuji, ať si knížku prostě přečtete celou. Dávám všechny hvězdy.
Paní Kalenská pořád dokola chce, aby se pan Vácha vyjádřil dle jejího k ČBK nebo homosexuálním sňatkům. Pan Vácha nechce (bod pro P. Váchu, mínus bod pro tazatelku, je cítit jak moc by to chtěla)
Pan Vácha nechce pořád mluvit o celibátu a litovat se. Ale dělá to pořád.
Já nevím. Protože ho obdivuji, jsem naštvaný. Nemůže napsat jednu knihu za deset let, ale ta by byla naprosto osudy měnící, jako jsou třeba Karpatské hry, které zmiňuje?
Abych se přiznal, tak zatímco k jeho populárně naučným věcem se budu vracet asi vždy, o P. Váchovi už víc vědět nechci (potřetí pohřeb u trapistů, po čtvrté porouchaný člun u ledových mas, po tisící "všichni moji známí spí doma s manželkami"), a na další rozházené demlovské šlépěje se nenachytám;+).¨
P.S. nachytám, nachytám. Alespoň někdo u nás nejde snadno zařadit do škatulky progrese nebo konzerva
"Včera jsem četl Eckharta, který říká: ,Bůh nejraději odpouští ty velké hříchy, protože nejraději dává velké dary.' A opravdu nikdy si nenechej sebrat status hříšníka, protože konec začne ve chvíli, kdy si řeknu: ,To vlastně není žádný hřích.' "
Bylo to otevřené, upřímné, chvílemi až za hranou, ale na to už jsme u Orka zvyklí. Když přišla řeč na radost z kněžství, udílení svátostí, víry i ze života, bylo to až krystalicky čisté, hluboké a velice realistické. Tolik, že radostně.
Orko je maximalista a možná chvílemi příliš tlačí na pilu, ale v jádru je zdravě srovnaný chlap jen zkrátka exhibicionista. Co naděláme...
V kapitole 'láska' jsem potkala trochu vztek na jeho jistou naivitu, co pramení z mizerného vedení ještě ze semináře. Ve chvíli, kdy s Renatou (která se chvílemi trapně točí v kruhu) narazí na potřebnost supervize, se sám nachytá na švestkách. Je smutná realita katolické církve, že fajn 'kluky' hodí do vody bez nasměrování na hledání moudrého zpovědníka. Řeholníci to mají ve svých komunitách o něco snazší.
Renata Kalenská nezdá se být v otázkách tentokrát v optimální formě, trochu si nechala vzít odstup a možná mohli spolu vše během autorizace lehce učestat, ale co už. Takhle nám alespoň nesebrali živou atmosféru rozhovorů a mohli jsme pocitově opravdu sedět s nimi u stolu na faře a chodit na dlouhé procházky Podyjím :o)
Vznikla celkem dobrá kniha.
5/5
Štítky knihy
smrt rozhovory faráři katolická církev věda a víra etika křesťanský život řeholní, klášterní život katoličtí kněží eugenika
Skrýt reklamy
Jediné, co tuhle knihu zachránilo, byly odpovědi respondenta. Otázky tazatelky se daly na prvních pár stránkách nějak vstřebat, ale pak už byla tak strašně otravná a bulvární, že jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. Otázky nešly do hloubky, byly kladené jako by v knize nešlo o respondenta, ale hlavně o autorku. Novinářsky opravdu velký špatný. Příště sáhnu rovnou po knihách pana Váchy a paní Kalenské se budu obloukem vyhýbat.