Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně přehled
Marek Vácha , Renata Kalenská
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533460/bmid_kdyz-za-nas-buh-netaha-kastany-z-oh-65e3a68e0524d.jpg
4
34
34
Desatero Marka Orko Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli. Marek Orko Vácha a Renata Kalenská zvou čtenáře k empatickému a otevřenému knižnímu rozhovoru, volně inspirovanému biblickým desaterem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Spousta skvělých myšlenek a předané odhodlání měnit svět. Ale ta forma... Opravdu to nešlo udělat jinak, než přepsat nahrávku se vším všudy? Není smyslem knižního rozhovoru text zbavit balastu a učesat natolik, aby čtenář dostal kondenzované sdělení? Jako jo, k něčemu to dobré bylo - bylo cítit, jako ho některá témata otravují, slyšela jsem tu naléhavost, s jakou se snažil přivést čtenářovu pozornost k tématům velkým - Bůh, život a smrt, údiv a žasnutí...
V jednu chvíli tam MOV o balastu mluví, že se ještě nikam nedostali. Asi šlo o kapitolu o lásce. Ta mi přišla nejvíc mimo. Konstatovat stav by šlo pár větami a dál už bychom se mohli zaobírat Láskou s velkým L a ne to po drobkách sbírat mezi řádky v tom bulvárním vyzvídání... Naštěstí pak už jsme se pustili opět do jiných témat a to bylo skvělé.
A teď promiňte, už musím končit, jdu měnit svět.
Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175
Když člověk čte většinu knih Marka Orko Váchy (všechny mám doma, ale některé zatím nepřečtené), některá témata, úvahy a názory se už trochu opakují. Na druhou stranu je znát, že s přibývajícím věkem dochází i k určitému posunu a autor dozrává i lidsky i jako kněz. Ano, není to asi vzorně katolicky ortodoxní, ale je to lidské a schopné oslovit mnohé - a tak už ho roky známe, takže by nás to už nemuselo překvapovat...
Nečekala jsem v podstatě nic víc než další knihu Marka Orko Váchy. A byla jsem překvapena spíš příjemně.
"A pak se stane něco, co není z tohoto světa. Co by nevymyslela ani Marie, ani já. Šest set litrů vody se promění ve víno. To není lidské. Já bych poradil tu večerku, nebo ať si půjčí. Toto řešení není z tohoto světa a výsledkem je, že proti modlitbě milujícího člověka je všemohoucí Bůh bezmocný. Bůh přichází na tuto zemi a jeho první zázrak je, že promění šest set litrů vody ve víno."
Související novinky (1)
Prokleté královny, Život na míru a další knižní novinky (13. týden)
24.03.2024
Citáty z knihy (7)
„Od přírody bychom se mohli učit vůli k životu. Vědomí, že nic není zadarmo, že i v té poslední štěrbině chci žít a přežít a rozmnožit se.“
„Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175“
„Všichni přemýšlejí, kdy se člověk stal člověkem, kdy už to nebyl Australopithecus, nýbrž Homo. [...] Já si tedy ve své definici člověka myslím, že homo vzniká ve chvíli, kdy udělá nezištný dobrý skutek, první skutek lásky. To je samozřejmě obraz, metafora, mezitím uplynuly tisíce let. str. 27-28“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně v seznamech
| v Právě čtených | 7x |
| v Přečtených | 46x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 11x |
| v Chystám se číst | 50x |
| v Chci si koupit | 13x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
smrt rozhovory faráři katolická církev věda a víra etika křesťanský život řeholní, klášterní život katoličtí kněží eugenika
Skrýt reklamy
Jediné, co tuhle knihu zachránilo, byly odpovědi respondenta. Otázky tazatelky se daly na prvních pár stránkách nějak vstřebat, ale pak už byla tak strašně otravná a bulvární, že jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. Otázky nešly do hloubky, byly kladené jako by v knize nešlo o respondenta, ale hlavně o autorku. Novinářsky opravdu velký špatný. Příště sáhnu rovnou po knihách pana Váchy a paní Kalenské se budu obloukem vyhýbat.