Kniha o Baltimorských
Joël Dicker
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327156/mid_kniha-o-baltimorskych-iHl-327156.jpg
5
375
375
Kniha o Baltimorských je třetím románem švýcarského, francouzsky píšícího autora Joëla Dickera. Na rozdíl od jeho předchozího bestselleru Pravda o případu Harryho Queberta nemá detektivní zápletku, ač napětí v něm rozhodně nechybí. Děj této rodinné ságy nazíráme opět pohledem mladého úspěšného spisovatele Marcuse Goldmana, který se tentokrát vrací do dob a krajin svého dětství, aby se vyznal z obdivu a lásky k těm, kterým říká Baltimorští – tedy ke druhé větvi rodiny Goldmanů, svému strýci, tetě a bratrancům. Byly to osobnosti pro běh jeho života zcela určující: byli bohatí, úspěšní, krásní, laskaví – a zdánlivě naprosto a neochvějně šťastní. Prostřednictvím vzpomínek a reminiscencí z dětství a dospívání, objevování zasutých rodinných tajemství a vlastní rekonstrukce toho, co mu bylo zamlčováno, Marcus zkoumá důvody a osudové náhody, které přes období dostatku a harmonie nakonec vedly k rozkladu, pádu a tragédii. Je to kniha vyrovnávání se s velkou ztrátou i s rolí věčně chudého příbuzného, ale i román o ztrácené a nalézané lásce a o cestě k sobě samému.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Le Livre des Baltimore , 2015
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Zklamání, znechucení a pocit marnosti a manipulace: strašlivě dlouhé a táhnoucí se, zejména část z dětství, které se zdá v podstatě idylické (3+1 nerozlučná partička dětí), přitom další dění v rané dospělosti zásadně s tímto nekoresponduje.
Hrdinové jakoby přeskočili něco neznámého a stali se prostě někým neočekávané jiným. Anebo si autor, zejména v samotném závěru, přihnul nebo něčeho víc zobnul a nakupil naprosto neuvěřitelné skutky, události a jednání vedoucí k tragickým koncům většiny hrdinů. A nakupil toho opravdu nesmyslně mnoho, přitom tím ještě - na závěr - vycpával i díry ve vyprávění v dávnější minulosti.
Velmi to autorovi zazlívám, stejně jako manipulaci se mnou jako ubohým čtenářem obstránkovou připomínkou toho Dramatu, ke kterému se plíží šnečím tempem až do posledních stran a kvůli čemuž jsem - přes už jistou nechuť - musela knihu dolouskat.
Rovněž autorovi nepřiznám řádné vypravěčské umění (krom neukojitelné potřeby natahovat a přidávat - připomnělo mi to v tomto smyslu ještě děsivější grafomanství Donny Tartt, ostatně téma je jejím dílům vcelku rovněž podobné, a stejný je i náš dvorní vydavatel překladů, pokud se nemýlím), protože neustálé přeskakování v čase bylo opravdu úmorné, v některých částech jsme přeskákali, doslova - zmatečně a na přeskáčku, tolik časových období, co odstavců na pár stránkách. Jinde zase předvídatelnou akčnost nahradily krátké samostatné bloky textu, což zase nedostatečně a jen zkratkovitě popisovalo vývoj situace a bylo v protikladu s nekonečně zdlouhavým líčením zejména dětství. Zrychlení nepřispělo k ničemu, zejména když do všeho bylo vkládáno dění "v současnosti".
A to mi připomíná, co mi stále více tane na mysli po dočtení: hlavní hrdina=vypravěč nakonec vylíčil sám sebe jako zcela bez poskvrnky, jen se špetkou závisti v dětství, ale jako skála charakterní v dospělosti, úspěšný a bohatý. Bez bázně a hany, hm, v protivném protikladu s chováním jeho kamarádů. Nevěrohodné, do očí bijící.
Kniha se rovněž nevyvarovala chyb, zejména mne nesmírně otrávil _Johns a Hopkins_, zmiňovaný hned několikrát v celém překladu a pokaždé špatně. Jakkoli nám to na první pohled může připadat divné, je to jeden pán, Johns je jeho křestní jméno, Hopkins příjmení. A je natolik významný, že v USA je po něm pojmenováno kdeco, nejen zde zmiňovaná nemocnice. Překladatel a vydavatel stejnou měrou nechali projít tuto zásadní chybu, přitom - pokud to ani jeden neví - stačí jedním klikem ověřit správnost na wikipedii. A z originálu tato chyba prostě pramenit nemůže...
Suma sumarum: nespokojenost z nevěrohodného příběhu a z násilné manipulace autora čtenářem, tedy špatným přístupem k literárnímu vyprávění. Kvanta dat a nekonečné dopočítávání sem a tam vzhledem k Dramatu, čistě pro orientaci, situaci nezlepšila. O jakékoli plynulosti vyprávění se tedy vůbec nedá mluvit. Vše se také nakonec ani ve zbytečně dlouhatánském textu neobjasnilo - zcela mi ušlo, co se stalo s rodiči vypravěče - o ostatních členech rodiny a jejich konci jsou přitom hotové tirády. Jen za (vynucené) dočteni 55%.
Je to takové na povrchu možná úsměvné, naivní a lehké čtení,ale mezi těmi řádky to zas tak jednoduché není. Autor je skvělý vypravěč, sice není úplně spolehlivý, ale výborný. Taková ta kniha která vám připomene proč že vlastně rádi čtete....
Skvělé čtení, i když několik mých oblíbených ale by se našlo: nevím, zda to zavinil překlad, ale občas jsem zaregistrovala drobnou nelogičnost (proč maminka hlavního hrdiny říká tatínkovi, že úspěch strýčka Saula je vlastně jeho, tatínkova zásluha?). Většinou mě přeskakování v čase nijak významně neruší, ale tady jsem byla zmatená velmi často. Pak tu bylo ono americké neprolomitelné policejní - v tomto případě dokonce rodinné policejní - spojenectví, před nímž není úniku (co takhle do jiného státu?) a obecně americká slovní (slovy vyjadřovaná) láska a hrdost, zatímco fakta a činy svědčí mnohdy o něčem jiném.
A tak bych mohla pokračovat, ale nic by to neměnilo na skutečnosti, že navzdory těmto výhradám jsem knihu nedokázala odložit, naopak: četla jsem v každé volné chvilce a těšila jsem se na ten okamžik, kdy zase v příběhu Baltimorských pokročím o kousek dál, kdy se konečně dozvím, co se skrývá za oním mnohokrát zmiňovaným Dramatem, přičemž odkazy na něj mě časem už docela vytáčely . . .
"Kniha, to je minulost, Marcusi. Za dvacet let už lidi prostě číst nebudou. Všichni budou pařit hry na mobilech. Děti vašich dětí se budou na knížky dívat asi tak, jako se my díváme na egyptské hieroglyfy. A to už bude moc pozdě na probuzení: lidstvo zblbne za kritickou hranici a my se kvůli své vrozené hlouposti navzájem pozabíjíme (což se ostatně víceméně děje už dnes). Budoucnost už není v knihách, Goldmane."
(SPOILER) Nikdy bych neřekla, že mě bude kniha o závisti, žárlivosti a nevíře v sama sebe takhle bavit. Fantastický námět je skvěle zpracovaný.
Baltimorští jsou hlavně tři kluci - Marcus, Hillel a Woody. Časem se k jejich partě přidávají Scott a Alexandra. Celý jejich příběh sledujeme z pohledu Marcuse. Jejich dětství bylo kouzelné. Navzájem se podporovali a pomáhali si, trávili spolu spoustu času. A jejich vzájemná soudržnost byla opravdu často velice dojemně vylíčena. Sledujeme jejich životy až do dospělosti, kdy se jejich osudy i osudy jejich rodin začnou hroutit a Marcus se snaží vypátrat příčiny těchto pádů a tragédii. Kniha na mně hodně zapůsobila a moc mně bavila. Postavy jsou popsány velice skutečně a při čtení jsem měla pocit, jako bych je z povzdáli pozorovala. Určitě by si zasloužila víc než 5*.
Tohle je kniha u které mi 5 hvězd nestačí. Dostala jsem se k ní, díky komentaři Šáňky u knihy Tři (tu už mám doma také) a neskutečně moc ji děkuji za tip. Tato kniha je příběhem neuvěřitelně krásná a geniálně napsaná. Děj vás vtáhne a nepustí. Vše prožíváte společně s hrdiny. Tuhle knihu opravdu doporučuji...je úžasná...
Já byla z knihy nadšena. Dlouho se mi nestalo, že jsem knihu přečetla jedním dechem. Typově bych ji přiřadili k A. Myrer - Poslední kabriolet. Jen tady nejsou tolik popisovány pocity až příliš do detailu :D.
Děj knihy je velmi poutavý, kdy vás zcela vtáhne...i vy chcete být členem klubu Baltimorů a prožívat jejich dobrodružství. Obdivuje jejich dokonalost a soucítíte s jejich zklamáním. Říkáte si, ze by jste taky chtěli mít v dětství strýčka Saula a tetu Anitu, kteří vám dopřejou nezapomenutelné lední zážitky. Během celé knihy víte, a jste připraveni že se stane nějaká tragédie, i přesto mě ale to Drama mě zasáhlo.
Kdo se rozhoduje knihu přečíst ....doporučuji všema deseti. Třeba nebudete tak nadšeni ale věřím, že litovat nebudete.
Tuhle knihu jsem měla dlouho v hledáčku, velmi mi ji doporučovala sestřenice. Teď jsem po románu konečně sáhla a vážně jsem si ho moc užila! Tohle je kniha podle mého gusta: rodinná sága, spletité vztahy plné lásky, obdivu, rivality a zamlčovaných událostí, jemná psychologie postav, spoustu malých, dílčích, a spoustu velkých překvapení, pořádná bichle se skoro 430 stranami, takže se svými postavami můžu být několik dní, a ne jen den či dva, kdyby kniha byla krátká...
Velice mě oslovilo základní téma, jak si jako děti myslíme, že ti druzí (příbuzní) mají skvělý život, a až v dospělosti přijdeme na to, že je vlastně všechno trochu jinak... To jsem totiž zažila nesčetněkrát...
Od autora v češtině vyšly další dvě knihy, na které se rozhodně chystám...
***
Začalo mi vrtat hlavou, jestli jsem si je vlastně v dětství neopředl svými sny. Jestli jsem je neviděl jinak, než jací byli doopravdy. Opravdu to byli ti neobyčejní tvorové, které jsem tolik obdivoval? Co když to všechno byl jenom výplod mé fantazie? Co když jsem byl vlastně opravdovým Baltimorským jen já sám? (str. 362)
***
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐
Tomu říkám pravý literární fastfood - občas si ho s chutí dopřejeme všichni, dokonce jsme po konzumaci velmi uspokojeni. Jenže jak už to u fastfoodu bývá, energeticky je to plytké, snaha o efekt je z toho cítit na sto honů a dojem nezůstane na nijak dlouhou dobu. Ale je to krásně konzumní, shltnete to raz dva... Škoda, těšila jsem se, ale asi jsme se s Goldmanovic partou nepotkali v ideální čas a na ideálním místě...
Všichni kluci Goldmanovi mi přirostli k srdci, proto jsem se vůbec netěšila na Drama, které je celou knihu avizováno. Věděla jsem, že mi to rozbije tu idylu, ty krásně spřádané sny, tu dětskou naivitu o dokonalosti Baltimorských Goldmanů, kteří jsou úspěšní, bohatí, krásní, dokonalí. Na druhou stranu jsem se už nemohla dočkat toho odhalení, co se vlastně stalo, o co šlo, jaká tajemství ještě vyplynou na povrch. Některá tajemství si autor opravdu šetřil až na poslední stránky a mě se to moc líbilo.
Číta sa to takmer samé, ale ku koncu už ťah na bránku slabne....Postavám a vašim sympatiám k nim dochádza dych...Ono Drama je tak trochu vykonštruované a na efekt,na úkor psychologizácie a uveriteľnosti. Napriek tomu hodnotím celkom pozitívne a ako oddychovku odporúčam.
Miluji tento typ knih. Rodinné historie, tajemství, rivalita, domýšlivost, ... Moc smutný a zároveň krásný příběh jedné rodiny.
Silný a smutný příběh jedné rodiny. Kniha se mi moc líbila a slupla jsem ji velice rychle, čtivá,napínavá s překvapivými zvraty. Doporučuji.
Na základě hodnocení jsem si knihu koupila a jsem zklamaná. Čekala jsem krásný světový román, ale poslední stránky jsem jen prolistovala...
Nikdy víc knihu od Dickera. Falešné, překombinované, plytké.
Skvělá kniha. Rozhodně stojí za přečtení. Krásně ukazuje, jak si lidé dokáží závidět, a nevidí štěstí které jim je dáno.
Štítky knihy
přátelství bohatství USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy spisovatelé švýcarská literatura ságy přátelství z dětství
Autorovy další knížky
| 2013 |  Pravda o případu Harryho Queberta |
| 2017 | Kniha o Baltimorských |
| 2020 |  Zmizení Stephanie Mailerové |
Tuhle knížku jsem vůbec nedokázala pustit z rukou! Úžasný příběh, napětí, láska. Četla jsem jedním dechem a moc doporučuji!