Nechovejte se tu jako doma, příteli
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11463/bmid_nechovejte-se-tu-jako-doma-priteli-4tu-11463.jpg
5
144
144
Svazek obsahuje dva eseje Milana Kundery: Kdo je to romanopisec (z knihy Le rideau /Opona/, Gallimard 2005) a Nechovejte se tu jako doma, příteli (z knihy Les testaments trahis /Zrazené testamenty/, Gallimard 1993). Společným tématem esejů je zamyšlení romanopisce nad romanopiscem. Jeho vztah k lyričnu („romanopisec se rodí na ruinách svého lyrického světa“); základní nesouhlas s „pre-interpretací života“ (mytologickou, náboženskou či ideologickou). Vášnivá obhajoba autorského práva, s kterou je spojen v postavě Cervantesově sám vznik umění románu. Morálka podstatného odstraňující z životního díla vše nepodstatné („život je krátký, četba je dlouhá a literatura se sebevraždí zešílevší plodivostí“). Hloupost těch, kdo hledají smysl románu v autorově životopisu (polemika Prousta proti Sainte-Beuvovi). A tak dál.... celý text
Přidat komentář
Kundera polemizuje, nakolik má "poučenější" kritik nebo "modernější" autor či překladatel právo zasahovat do hotového uměleckáho díla. A dochází k závěru, že žádné. A s tím se nedá než souhlasit!
Užitečná příručka pro všechny vášnivé čtenáře a milovníky umění jako takového. Svědomitě a citlivě vyargumentovaná esej na téma, jak přistupovat k autorovi a jeho dílu.
Dovolím si jít proti duchu této knihy a napíšu, že asi není náhoda, že ji napsal zrovna Milan Kundera. Víc než kterýkoliv jiný autor, kterého znám, svým životem a dílem k takovýmto hodnocením (tedy k hodnocení díla podle osobnosti autora respektive podle obrazu, který jsme si o umělci sami vytvořili) sváděl.
Eseje na téma spisovatel (autor) versus jeho dílo (autorství). Krásné a zajímavé myšlenky a květnatý jazyk Kunderův.
"Opouští svou zemi v roce 1939, když má třicet
pět let. Jako průkaz umělecké totožnosti odnáší
si s sebou jedinou knihu, Ferdydurka, geniální
román, v Polsku skoro neznámý, docela neznámý
všude jinde. Přistane daleko od Evropy, v Argentině. Je nepředstavitelně sám. Velcí latinskoameričtí spisovatelé se mu nikdy docela nepřiblíží.
Protikomunistická polská emigrace je málo zvě-
davá na jeho umění. Po čtrnáct let zůstává jeho
situace nezměněna a v roce 1953 se dá do psaní
a vydávání svého Deníku. Mnoho se toho tam
nedovíme o jeho životě, je to především výklad /.../ Ferdydurke byl vydán v roce 1937, rok před
Nevolností, ale ježto Gombrowicz byl neznámý, Sartre slavný, Nevolnost zkonfiskovala v historii
románu místo náležející Gombrowiczovi. Zatímco v Nevolnosti oděl Sartre existencialistickou filozofii do románového kostýmu (jako když
profesor, aby pobavil usínající žáky, udělí jim
lekci ve formě románu), Gombrowicz napsal
skutečný román, který vychází ze staré tradice
komického románu (ve smyslu Rabelaisově, Cervantesově, Fieldingově), takže existenciální problémy, jimiž byl fascinován stejně jako Sartre,
se u něho objevily v okouzlujícím světle neváž-
ného a směšného /.../
Že to byla Nevolnost a nikoli Ferdydurke, která se stala příkladem této nové orientace, mělo smutné následky: svatební noc filozofie a románu se odbyla ve vzájemné nudě. Objevena dvacet, třicet let po svém vzniku, díla Gombrowiczova, Brachova, Musilova (a samozřejmě dílo Kafkovo) neměla již sílu nutnou k tomu, aby uchvátila novou generaci a vytvořila kolem sebe hnutí; interpretována jinou estetickou školou, která v mnohých ohledech jim byla protichůdná, dočkala se sice uznání, snad i obdivu, ale zůstala přesto nepochopena, takže největší obrat v historii románu dvacátého století prošel nepovšimnut..."
(M. Kundera: Nechovejte se tu jako doma, příteli)
#letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #11
Mám moc ráda Kunderovy myšlenky a nápady a ráda občas proložím četbu beletrie právě jeho esejemi. Líbí se mi témata, která řeší, nejvíc asi propojení literatury a hudby, kterých je v Kunderových esejích spoustu. Jeho eseje se čtou lehce ale zároveň to nikdy neubírá na jejich intelektuálnosti a autentičnosti. Mají prostě obrovský přesah. A zrovna tyto dvě eseje ve sbírce Nechovejte se tu jako doma, příteli, se mi ze zatím přečtených Kunderových esejí libily nejvíc.
Zpočátku jsem měla problém se začíst. Bála jsem se, že to je na mě dost intelektuální a neuchopitelné, ale myslím, že jsem dokázala porozumět. Zajímavé, k zamyšlení.
Zatím jsem od autora nic nečetl - je to s podivem, ale po celou dobu mého života jsem buď neměl čas, nebo jeho díla u nás nevycházela. Zkouším to z druhé strany: podívám se na něj z druhé strany formou jeho esejů. Jak vidí literaturu, autora, tvorbu, autorská práva a věci související s psaním on a potom si od něj něco přečtu! Dá se to číst! Použiji jeho myšlenku z knížky, jemně parafrázovanou: život je krátký, už mi toho mnoho nezbývá - ale přesto nějaký ten čas ztratím při čtení tvého díla!
Četla jsem německy. Český překlad je o mnoho myšlenek ochuzený. Že by měl MK strach, že Češi nejsou tak intelektuálně na výši a nepochopili by šíři a hloubku jeho úvah? Nevím. V němčině to je úplně úžasná kniha. Vracela jsem se k ní několikrát.
Eseje od Milana Kundery jsou neuvěřitelně kouzelné hned z několika důvodů. Jsou fascinující svou lehkou čtivostí, která je zapříčiněna samotným autorem, jelikož se sice jedná o člověka mnohostranně vzdělaného, ale zároveň (a to především) o romanopisce.
No a právě tento romanopisec píše eseje jako romanopisec o románech a jiných romanopiscích. To zapříčiňuje nejen čtivost, ale také spoustu informací podaných nikoli v jazyku akademičtiny. Tento fakt ocení hlavně ti, kterým se tento „jazyk“ vyhnul.
Ohledně této konkrétní sbírky si dovolím souhlasit s pumlem, který píše, že tyto eseje patří k nejlepším od Kundery. Zároveň plně souhlasím s jejich aktuálností, kterou bych si však dovolil poněkud aktualizovat. V tomto roce totiž vyšla ona nechvalně známá biografie o Kunderovi z pera Jana Nováka a je až s podivem, jak se přesně k takovým životopisným knihám vyjadřuje sám Milan Kundera.
Skvostná ironie!
Kunderova základní teze je snadno napadnutelná. Autor nemá a nemůže mít kontrolu nad smyslem svého díla ani nad jeho interpretacemi; smysl je něco, co vzniká mezi dílem a čtenářem a na co nemá autor bezprostřední vliv, natož morální nárok. Všichni poststrukturalisté a dekonstruktivisté by se Kunderově úporné snaze držet ve hře autora nejspíš sarkasticky vysmáli: čtenář se naopak v díle může chovat jako doma, ať se to autorovi líbí nebo nelíbí. Jenže za touto napadnutelnou Kunderovou tezí se skrývá osobní zkušenost. Jeho neustálý boj proti tomu, aby jeho romány byly vykládány jako politické, jako díla autora z té „exotické“ komunistické Evropy. Dovedu si představit, jak právě tento arogantní přístup západních kritiků, musel českého autora iritovat a docela i ponižovat. A v tom vidím jádro jeho poselství. Ne v teoretických úvahách o interpretaci textu, nýbrž v literárně sublimovaném svědectví o vlastní bezmoci vůči manipulacím a nepochopení.
Druhy pokus s Kunderou a stale jsem na nej jeste mlada, nebo nevim. Necte se mi to dobre.
Brilantní dva eseje. Jedny z nejlepších od Milana Kundery. Tentokrát na téma spisovatel a jeho dílo versus biografie. Srozumitelné a stále velmi aktuální téma, které nutí se zamyslet nad způsobem četby. V dnešní době, kdy se zveřejňuje takřka "vše", působí autorův postoj jako postoj vojáka na ztracené vartě. Ale je dobře o něm vědět a uvědomit si zpětně: co čteme, proč to čteme, jak tomu rozumíme a jakou váhu čtenému přikládáme. Milan Kundera zásadně přispívá k porozumění tomu: co je román a kdo je spisovatel. Doporučuji.
Vždy oceňuji, když se ve svých románech pan Kundera rozepíše nad nějakým tématem, když do něj vkládá své myšlenky. Proto jsem byla velmi ráda, když se mi pod ruku dostali tyto eseje.
Čtu a nevycházím z úžasu jak dobře, svižně a přesvědčivě se dá napsat esej.
Jak kompaktně se Kundera vyjadřuje, jak ani na chvilku neztrácí kontrolu nad myšlenkami a jak nenápadně sice stále hovoří o vztahu autora a díla, avšak téma postupně rozšířuje a čtenáři neunikne přesah k obecnějším (i těm úplně nejzásadnějším) otázkám.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Moje první dílo od Kundery. Pěkné eseje, ale kdybych byl normální člověk tak by mi to nic neříkalo. Ale mě jakožto milovníku literatury a romanopisců, se mi to líbilo.