Nesmíš všechno vidět tak černě (a jiné hloupé řeči)
Scarlett Curtis , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490616/bmid_nesmis-vsechno-videt-tak-cerne-a-ji-O3V-490616.png
4
28
28
Otázky duševního zdraví se týkají každého. A tak jsme se zeptali: co znamená duševní zdraví pro vás? Odpovědělo nám více než 70 známých osobností, které s námi sdílely své příběhy - smutné, vtipné i dojemné. Originální český příspěvek napsala Karolína Meixnerová aka @cojezoe. Nebojte se, jste v pořádku.
Literatura světová Fejetony, eseje Zdraví
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
It's Not OK to Feel Blue (and other lies) , 2019
více info...
Přidat komentář
Mě se to úplně netýká, takže jsem si vybírala jen články,které jsem chápala, protože neco mě oslovilo, něco ne a něco se mi líbilo moc.
V každém případě se tato kniha bude líbit mému synovi, který si v ní pro sebe určitě něco najde
Tato kniha mi byla darována z nesmírné lásky a i to byl důvod, proč mi pomohla překonat moji vlastní trnitou cestu. Je plná nádherných textů a nádherných myšlenek od neskutečně silných lidí. Jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost si knížku přečíst. Budu se k ní vracet nejen v časech smutku.
K osvětě dobré, myslím si. Zvlášť pro lidi, kteří nemají s duševní nemocí zkušenost, případně se s ní sami potýkají v ne zrovna ideálním prostředí. Těžko objektivně hodnotit, i vzhledem k počtu autorů a témat, takže hodnotím záměr.
Mě to bavilo moc. Nejsem člověk, který by bagatelizoval psychické nemoci a problémy a tahle knížka mě v tom ještě více utvrdila. Zjistila jsem, že vlastně vůbec nemám šajn, jak těžké musí být žít s něčím takovým. Všichni máme dny a nálady jednou dobré, pak zase horší, a tyto povídky a zkušenosti ostatních jsou prostě fajn slyšet/číst, že v tom nejsme sami a je to normální. Ráda bych vyzdvihla povídku české autorky Karolíny Meixnerové, která celou publikaci krásně uzavřela a dotkla se tématu, které je blízké snad každé ženě.
Tak tohle nebylo nic pro mě. Našlo se v knize pár esejí, které se mi vážně líbili a přišli mi hrozně důležité, ovšem zbytek mě vůbec nebavil a kolikrát jsem ani nepochopila o čem je řeč. Některé příspěvky byly psány formou básní a to už vůbec nemusím. Takže celkově jsem se musela do čtení nutit a modlila jsem se ať už kniha s končí. Také mě kniha naštvala už v úvodu. I tak si ale uvědomuju důležitost této knihy a je moc dobře, že vyšla a věřím, že když někomu tato forma sedne, tak mu třeba i může pomoci. Takže určitě nemůžu napsat, že je kniha špatná. Pouze to, že mě nesedla.
Eseje, které asi ne každému sednou. Ale dotýkají se velice důležitých témat, zvlášť pokud jste někdy otázku duševního zdraví řešili. Moc se mi líbil i příspěvek za Českou republiku.
Troufám si předvídat, že tohle je ta nejdůležitější knížka, kterou jsem letos četla. Kéž by takových bylo víc.
Moc oceňuji hlavně to, že jde o texty, které psali lidé bojující s různými psychickými problémy sami o sobě, s odzbrojující upřímností a bez přikrášlování. Včetně toho, že to je boj, který mnohdy končí až smrti. A přesto kniha vyznívá nadějně a spíš pozitivně. Díky za ní, je tuze potřebná.