Opozdilec
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327325/bmid_opozdilec-TNz-327325.jpg
4
306
306
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?
Přidat komentář
Povedená novela plná kousavé satiry. Příběh o muži, který uniká z manželství hranou demencí a zavřením do Domova seniorů, je strohý a úderný. Kdo viděl český film Teorie tygra, ví o co v této knize jde. Zde však navlas stejná pointa zasazena do Nizozemska má svou originalitu a zápletka s válečným zločincem tomu dává pomyslnou třešničku. Určitě se podívám po dalších knihách autora a tuto mohu doporučit.
Kniha mi hodně připomínala český film Teorie tygra, přesto byla kniha taková hořlosladká. Námět rozhodně zajímavý, četlo se to samo, hodně mě to nutilo přemýšlet o životě a o manželství. Zde to byl zřejmě jediný krok, který hlavní hrdina podnikl proti své ženě, ale nerada bych, aby třeba můj vztah přešel do toho, že ode mě bude druhý potřebovat takto utéct.
Příběh „Opozdilce“ jsem si kupovala minulý rok. Pamatuju si, že mě tenkrát velmi zaujala anotace knihy a byla jsem zvědavá, co příběh nabídne.
Ke knize jsem se ale dostala až o více jak půl roku později a úplně mi vypadlo z paměti o čem měla kniha být.
Příběh je opravdu nevšední a sedl mi jako ulitý. Hlavní hrdina předstírá Alzheimerovu chorobu a my jako čtenáři jsme na této cestě s ním. Pokud se rozhodnete do knihy pustit, připravte se na originální, bláznivé, ale vskutku poutavé čtení.
Vřele doporučuji!
Tak to byl zajímavý příběh. Škoda, že byl tak krátký. Byla jsem zvědavá na spoustu věci, které autor více nerozvedl. Nejvíc mě v příběhu zaujala ta fejkovní zastávka. To je geniální řešení :D
Přečteno potřetí a rozhodně ne naposledy, jedna z mých nejoblíbenějších. Veselé i smutné čtení, originální kniha. Tak zase příště.
podle statistiky advokátních kanceláří přichází prý nejvíc žadatelů o rozvod jednak po letních dovolených a po vánočních svátcích, jednak po odchodu do důchodu, rozuměj tedy v okamžiku, kdy manželé vystoupí z hektického kruhu zaměstnání a každodenních povinností a najednou spolu tráví 24 hodin denně 7 dní v týdnu = viz demografické statistiky ČSÚ pro kategorii 60+
Verhulst bere tenhle stále narůstající trend s nadhledem cynika a s velkou nadsázkou líčí Désirého svérázné řešení, jak se zbavit Moničiny šikany; groteskní příhody simulanta však v závěru střídá nejedno hořké a bolestné odhalení, bolestné proto, že prozrazuje mnohé, ale jaksi pozdě (kápo Alzheimer, Rosa Rosendaalová, dcera Charlotta...)
Kniha Opozdilec od Belgického spisovatele byla vybrána jako bonusová kniha ve čtenářském klubu a po přečtení anotace jsem věděla, že do ní půjdu. Zkrátka šílenost. Sedmdesátičtyřletý muž předstírá demenci, aby se zbavil manželky. Kniha je napsaná velmi čtivě a i humorně, přestože se bavíme o celkem depresivní situaci i prostředí.
Hvězdu jsem srazila, protože jsem nebyla úplně spokojena s koncem. Pokud máte rádi takové řekněme netradiční knihy, určitě zkuste. Hned první věta mě rozsekala.
Knížku jsem přečetla za jedno odpoledne, bavila mne, ale vlastně je to spíše takové smutné čtení. Znovu se k ní vracet nemusím.
"V životě člověka je nevyhnutelné, že se v určitém okamžiku, někdy z nějakého důvodu, ale často prostě bezdůvodně, vrátí k jednomu z těch malých zlomových bodů ve své existenci. A že si říká, jak by to s ním dopadlo, kdyby v onu chvíli balancoval trošku jinak."
Zpracování stejného tématu se mi v této knížce líbilo více než ve filmu Teorie tygra. Styl vyprávění mi také připomněl takové ty „švejkoidní“ hrdiny z Jonassonových nebo Backmanových příběhů. Mám tyhle absurdní, cynické nápady autorů ráda, smutek z nich na mě nepadá, beru to s nadhledem a vědomím, že je to humor a nadsázka. Od Verhulsta mám v plánu přečíst ještě Úprdelný dny, tak uvidím, zda se také zařadí mezi mé oblíbené autory.
Poučné pro všechny, kteří chtějí někam uniknout a dosud si zachovali zdravý rozum. Ústav pro senilní osoby evidentně není dobrým řešením. I přes autobusovou zastávku na zahradě je to totiž konečná.
Všednost bláznů vylíčená mistrovským šarmem, ano o tomto je tato kniha. Poutavá, nevšední, bláznivá..
(SPOILER) Co to sakra bylo? Takova slaboucka knizka a ja vubec nevim, co si mam o tom myslet. Nektere situace mi prisly směšné, ale celek je vlastne dost smutny. Prijit o rodinu, pratele a to vse dobrovolně?! Protoze uz neni cesty zpět, co by tomu rekli, kdyby se zjistilo, ze svou demenci jen hrál. Nejdriv to vypadalo v pohode, ale nakonec skoncil s pocitem, ze se musi vykadit do plínky, aby nikdo nepojal podezření. Netusim, jestli roman ma nejaky hlubší smysl, ale na me to působilo dost smutne. Takova nevinná hra, ktera se zvrhla a uz neni cesty zpět. Dobrovolně se pripravit o deti. Citim z knihy hrozne uzko. Asi stoji za precteni, ale počet hvezd nedokazu odhadnout. Urcite to neni pro kazdeho.
Nebylo to nejhorší, mám ráda suchý humor, ale ani tak to nebyl úplně šálek mé kávy. Třeba bude někdy lepší nálada a vrátím se k ní. Hodnotím hlavně nevšednost, originalitu a surovost, s jakou to bylo napsané.
Naprosto úžasné počtení. Beru si tuhle knihu vždy, když se potřebuji odreagovat a poveselit. Má to krásný syrový, inteligentní humor a značnou dávku cynismu, což oceňuji. Autor opravdu umí psát, na nevelkém prostoru předvede parádní dílo bez zbytečných zdržovaček, soucitných vycpávek a odboček.
Hodně jsem si pošmákla. Mám tohle syrový psaní ráda. Takovej Stoletej stařík šmrncnutej Mužem jménem Ove. Za mě super.
Zajímavé téma, na které jsem se těšil, ale asi jsem čekal něco trochu jiného. Hlavní hrdina se sice v duchu vypořádává se svým sobeckým a lhostejným okolím, dokonce přiznává, že se někdy choval stejně, ale chybí tomu všemu větší hloubka, kterou bych od prototypu člověka na sklonku života očekával a která by se klidně i za vynikajícím černým humorem mohla skrývat.
Štítky knihy
belgická literatura senioři demence (nemoc) Alzheimerova choroba manželé domov důchodců
Opozdilec
Zase naprostá bomba. Po přečtení autorovy poslední knihy, jsem se rozhodla jít i do téhle a nelituji. Báječná satira. Skvělý styl psaní. Škoda, že se nepřeložilo víc jeho knih.