Roky
Annie Ernaux
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537872/bmid_roky-66376de2d56fd.jpg
4
192
192
Běh velkých dějin a plynutí roků jednoho života… Bilance Annie Ernauxové se opírá o netradiční mix osobních vzpomínek, deníkových záznamů a historických faktů z let 1940–2006. Poskytuje cennou výpověď o francouzských, potažmo západních dějinách každodennosti v rozmezí více než šedesáti let. Spolu s ní předkládá rovněž neobyčejný životní příběh významné spisovatelky, jež přišla s novým druhem autobiografie: subjektivní, a přitom neosobní, individuální, a zároveň kolektivní. Autorčin výrazný hlas tak komentuje nejen střídání prezidentů, nové vynálezy nebo dobové trendy, ale vypráví i o lásce, rodinném životě, literárních plánech a nejniternějších obavách. Je to hlas poválečné generace, která zažila převratnou dobu plnou technologických zázraků, ale byla také nucena žít dlouhá desetiletí ve světě rozděleném železnou oponou. Je to tedy hlas, jenž neopomíjí ani dění v postkomunistických zemích. Hlas, který stojí za to vyslechnout…... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Les Années , 2008
Interpreti: Eliška Balzerová
více info...
Přidat komentář
Plno zajímavých myšlenek, čtenář nedostane nic zadarmo a je nucen nad pasážemi knihy přemýšlet i dlouho po dočtení. Ke knize se lze vracet, protože se nedá vstřebat na jedno přečtení. Dějovost a strhujícnost nečekejte.
Kniha Roky je originálním zpracováním vlastních vzpomínek zasazených do kontextu dějinných událostí a dobového smýšlení (jehož pomalejší i rychlejší proměny je opravdu radost sledovat). Vyprávění bez zbytečného pozlátka a patosu, vám bude připomínat dialog dvou lidí (Vás a autorky) o dětství a mládí, životě a ztrátě, smrti, rodičovství, osamělosti a lásce.
Důvod, proč autorka obdržela Nobelovu cenu za literaturu je jasný již po pár přečtených větách. Rytmus a skladba vět, volba slov, jednoduché a stručné vyjadřování, člověka, který ví, co chce sdělit a jakým způsobem. Skrytá poezie, která není jen bezduchou vyšperkovaností. Obrazy načrtnuté pár slovy, neznámé a přesto důvěrně známé, budující blízkost a důvěru mezi autorem a čtenářem. Vyváženost vlastního vhledu a dějinných událostí, zakotvení vlastního já v místě a čase, vědomí sebe sama
To je opravdu jen pár důvodů, proč stojí za to si knihu přečíst.
Podivná kniha. Působí jako pracovní poznámky vysypané ze šuplíku. Odstavce psané v odrážkách, pomalu jak zápis z porady:-) Přesto jsem si odnesl představu o prožitém životě jedné generace. Určitě je obdivuhodné, jak autorka dokázala zachytit obzor myšlení malého děvčátka, puberťačky, mladé ženy i babičky - a na druhou stranu esenci epoch, jimiž v těchto životních fázích procházela. Dokázala osobní prožitek zasadit do celospolečenských jevů a proudů, na jednom životě namodelovat svět celé své generace. Mně osobně, a věřím, že většině českých čtenářů, poněkud překážela neznalost francouzských reálií, je tu příliš jmen více či méně významných politiků, umělců a postav, ale i narážek na události, o kterých prostě nevím nic. Třeba takový "Kolyš":-) Můj pocit z nedopracovanosti díla zesilovaly i pasáže, kde si autorka umiňuje, že toto životní dílo musí napsat. Takže čtení občas namáhavé, unavující, ale ve výsledku přinejmenším zajímavé. A - podivné.
Příběh jedné ženy na pozadí událostí doby (1940 - 2006). Osobní dějiny se tu proplétají se sociálními dějinami Francie. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, ale když jsem v ní posléze našla rytmus, byla jsem schopná se do četby ponořit.
Kniha je to velmi otevřená a má široký záběr témat. Některé francouzské reálie mi nic neříkaly, ale protože autorka umí psát v širších souvislostech, nijak extrémně mi to ve čtení nevadilo.
Autorka vypráví velmi zajímavým stylem, ale kniha mě jednoduše do děje nevtáhla. Myslím, že kdybych žila ve Francii, je to něco jiného. S řadou věcí se člověk samozřejmě ztotožní, ale francouzští čtenáři toho jistě pochopí mnohem víc.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla. Autorka nám poskytla dějiny Francie a zbytku světa po druhé světové válce osobitým stylem, který mi vyhovoval a nutil mě číst a číst, dokud nebyl konec. Líbilo se mi, že jejím pohledem jsme sledovali změnu společnosti na tu, kterou jsme dneska
Další příklad knihy, která je z mnoha stran oceňovaná a oslavovaná, ale o to větším zklamáním pro mě pak je (kvůli vysokým očekáváním). Příliš mnoho neznámých francouzských reálií (typicky třeba jména televizních moderátorů nebo méně známých politiků) mě už z principu nemohlo oslovit. Ani opěvovaný autorčin styl mě nijak zvlášť nezaujal. Srovnání s Ouředníkovou Europeanou může trochu kulhat, ale kdybych se měl k některé z obou knih o 20. století vrátit nebo ji někomu doporučit, byla by to rozhodně Europeana.
Jednou bych chtěla umět psát tak, jako to umí Annie Ernaux. Čistě, prostě a hlavně ostře jako skalpel. Roky jsou pro mě snahou vyslovit dějiny a dokumentem o lidské paměti i s tím, jak často nás selhává. Za mě jde o autorčin majstrštyk a všechna ocenění si prostě zasloužila. Důležité...
Skvělá kniha, určitě se k ní vrátím. Jsem zvyklá zapisovat si zajímavé pasáže - tady bych musela opsat půl knížky
Od té doby, kdy jsem viděl filmové zpracování autorčiny knihy Událost z roku 2021, které je o tom, jak mladá Annie Ernauxová (tehdy Duchesnová) během studií podstoupila zakázaný potrat, tuto nositelku Nobelovi ceny se zájmem sleduji. Film je velmi dobře zpracovaný, ale doporučuji ho jen pro otrlejší povahy. V této knize se však autorka o potratu zmiňuje jen letmo, protože se mu věnuje v jiné knize (u nás v knize Mladík / Událost). Nicméně i tak zhlédnutí filmu hezky dokresluje autorčin život.
Tuto knihu jsem poslouchal v audioverzi na Českém rozhlase (dostupná byla po omezenou dobu). Není to klasická biografie, jak jsme na ni zvyklí, ale spíš obrazy z jednotlivých období a úvahy o nich. Kniha nemá žádný děj. Jsou zde jen prožitky autorky, často sexuální, změny ve společnosti, změny v politice, nové technologie. Výborná studie pro ty, kdo se zajímají o mikrohistorii. Každý si ze čtení odnese něco jiného. Mě například zaujal popis toho, jak se francouzská společnost stávala s přibývajícími roky více a více konzumní. Annie Ernaux k tomu píše, že si lidé začali kupovat věci s myšlenkou, že z nich udělá jiného člověka. Je to zajímavá úvaha a takových jsou v knize mraky.
Ukrutná zábava a velká sranda. Tak to je život, přátelé. "Nesmírný a rozechvělý."
Vynikající jazyk. Pro ty, kteří se trochu orientují ve frankofonní kultuře, čirá slast.
"Všechny obrazy jednou zmizí ..." a nebude to trvat dlouho ...
Kniha napsaná brilantně. Nobelova cena zasloužená. Dávám 4 hvězdičky jen, protože nejsem až taková frankomilka a historické pasáže a některá jména, v kterých jsem se ztrácela. Dobrý nápad každou kapitolu začít prohlížením rodinných fotek či filmů. A. Ernaux má krásné vyjadřování, je zkušená a moudrá. Kniha je pro mě velmi čtivá a bohatá
Má mi hodně, co říct jako ženě, po přechodu. Těším se na knihu Mladík. Jo a pro mě ještě zajímavé, že první půlku jsme četla a druhou poslouchala na Čro. Obě formy se mi líbily.
Žena. Člověk. Lidé. Francie. Evropa. Svět. Ona, my, oni, ono. Biografie sepsaná velice netradičně, memoáry jakoby odněkud shora, kdy se autorka sama k sobě vyjadřuje zvenku, kdy nepoužívá ich-formu, ale píše v různých osobách. Když jsem si na tento styl zvykla, začal mě do sebe nasávat, uchvacoval mě a nadchl mě. Memoáry postavené jak na jedné osobě, tak na kolektivní paměti. Průlet cca 70letou historií v rychlém sledu, kdy autorka vypíchává to nejdůležitější, od dějinných okamžiků a zlomů, přes proměnu celé společnosti a i proměnu vlastní. S logickým přihlédnutím k rodné Francii. Celou dobu jsem si říkala, že by se mi to líbilo jako vložka do výuky dějepisu a ideálně sepsané vícero lidmi s ohledem na jejich domovinu.
Poslouchala jsem zpracování ČRo čtené Lucií Trmíkovou, moc pěkně. A teď si říkám, že si snad pořídím i knížku, neboť mám dojem, že bych v ní občas chtěla listovat (a třeba si zjistit, o kom byla řeč, když jsem ho neznala, při poslechu jsem nestačila zaznamenávat).
Zajímavě jakoby nezúčastněně pojatá biografie a kronika nedávné minulosti. Nenápadně ale přesně vystiženo, co bylo pro kterou dobu charakteristické a jak se měnily pohledy společnosti na různé záležitosti. Bavilo mne to.
Začala jsem číst na základě udělení Nobelovi ceny. Odcizení na mě tady působilo nejvíc. Autobiografie napsaná jiným způsobem. Nedá se upřít skvělá práce s jazykem, ale jinak nuda.
Audio
[četba ČRo Vltava]
"Ženy měly pocit, že sex jenom s jedním mužem z nich dělá panny."
Řemeslně výborné, obsahově pestré. Bylo to jako na houpačce. Hodně dobré a zároveň odpudivé. Dobré v mnoha obrazech, popisech a stylu vrstvení událostí. V paměti, co vychází z francouzské společnosti a tolik se shoduje s tou českou....
Taky hlas a styl četby Lucie Trmíkové se rozhlasovému zpracování velice povedl!
Odpudivé v povrchnosti, stádnosti, pokrytectví, konzumu a všeprostupující fascinaci neutuchající sexuálností přirovnávané k paměti.
Zejména ze střípků pohledů na křesťanskou (rozuměj katolickou) francouzskou víru mi bylo extrémně smutno.... protože následky tohoto pojetí Boha a víry dobíhají 'křesťanskou' Evropu dodnes. Možná dnes více než včera....
Dokončila jsem bez zájmu a na sílu. V něčem pravdivé v mnohém vyprázdněné stejně jako část současné Evropy.
Tudíž by si asi styl podání zasloužil plný počet?
Za mě ne, protože autorka až příliš hledí na svět okem spíš spodiny a průměrné společnosti. Kouká do země víc než do slunce :o)
"Následovala porada u advokáta, přepis společné minulosti do právnického jazyka, který rozchod šmahem zbavil všech emočních prvků a zařadil ho mezi všední a anonymní kauzy..... člověku se chtělo utéct a nechat vše při starém..."
3/4
Vůbec mi nesedl styl. Autorka stále něco vyjmenovává, je to jako číst hesla v encyklopedii nebo právní text. Chápu, ze to má ilustrovat dobu a být jakýmsi obrazem. Osobně mě to rozčilovalo.
Štítky knihy
paměti, memoáry Francie francouzská literatura vzpomínky rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Francouzi spisovatelky
Takle knížka je naprosto úžasná. Styl vyprávění života ve společenských souvislostech. Pohled na lidský život prostřednictvím toho co se děje kolem a jak se náš svět mění. Škoda, že tolik neznám francouzské reálie, chtěla bych si přečíst stejnou knížku z českého úhlu pohledu. Vzhledem k tomu, že už taky stárnu jsem četla mnoho pocitů podobných těm mým. Za mě rozhodně stojí za přečtení.