Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině
Egon Hostovský
Osnovou knihy je drama exilu,osud emigranta, cizince, který hledá své zakotvení. V zajímavém spojení ojedinělých memoárů a citlivé autobiografické prózy se autor soustřeďuje na vlastní nitro.
Přidat komentář
Bylo to super vyprávění a vzal to od začátku, vyprávěl i o své rodině a dětství, takže nebát se názvu.
Cokoliv, co E.H. napíše, se bez výjimky dobře čte. Slova jsou do věty poskládána tak, že nic nikde nedrhne, nezasekává se a netahá oči ani uši. Po nedávném poslechu vzpomínek Hostovského dcery Olgy, která v nich popisuje vlastně paralelně to, co se dělo tady, jsem si šla do knihovny půjčit vzpomínky nepřítomného otce, abych se dozvěděla, co se dělo TAM. A přestože se autor drží dobrodružství literárních, všechen ten smutek z odloučení a osamělost běžence, který se nemůže vrátit a neví, jestli kdy moci bude, ta odkázanost na cizí dobrodiní,to všechno tam je.
Poslouchal jsem jako audio knihu. Ke komentáři Teckovana doplňuji jen to, že obdivuji jeho schopnost odhalit své chyby před čtenáři. Jak si naběhl se svm příbuzným Zweigem byl toho zářný příklad.
Egon Hostovský po svém odchodu z vlasti neměl zrovna na růžích ustláno. Přestože své nejlepší knihy napsal v cizině, byly vždy psány česky a jejich překlady se poměrně těžko prosazovaly k vydání. Mnoho peripetií, které zažil (nejen) se svými knihami, popsal právě v této knize a je to čtení zajímavé, vtipné a poučné. Autor vzpomíná na své redaktory, překladatele, filmové režiséry a další proslulé osobnosti 20. století, s nimiž se setkal a někdy také spřátelil. Zaujala mě například korespondence s Grahamem Greenem, který dělal v té době nakladatelského redaktora a několika Hostovského dílům významně dopomohl k britskému i americkému vydání.
Štítky knihy
rozhlasové zpracování autobiografie Egon Hostovský
Autorovy další knížky
1935 | Žhář |
1947 | Cizinec hledá byt |
2011 | Nezvěstný |
1933 | Případ profesora Körnera |
1985 | Dobročinný večírek |
Moc krásně načteno z roku 1993 hercem Jiřím Samkem, teď na mujrozhlas. Spisovatele Egona Hostovského moc neznám, snad jsou i jeho další romány takto dobré. Se skromností sobě vlastní nazírá na svůj literární život skrze dědictví vlastností po otci, kde se spojuje slušnost, ostýchavost a pocity ponížení. Do svých knih dává to, co si nese v sobě z naší vlasti: “divný svět, kde se všechen život drobil jako okoralý chléb… složitá příchuť šibeničního humoru, melodramatické atmosféry a beznaděje”. Nejsou to jen vzpomínky, ale dobře propojené a promyšlené dílo, psané se sympatickou staromilskou morálkou, smyslem pro komično a upřímností.