Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462462/bmid_tisice-metru-ode-dna-IBc-462462.jpg
4
310
310
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Marianengraben , 2020
více info...
Přidat komentář
V knížce je krásné to, že staří a mládí si umí vzájemně citově pomáhat a být si oporou ve chvíli nejtěžší. Takové knížky mám ráda, právě pro to generační spojení vzájemných citů. Dojemné čtení.
Neuvěřitelně dojemná kniha, která vás obejme a vtáhne do světa, kde se mísí smutek i pousmání, slzy v očích i smích na rtech. Je to kniha, která sděluje smutnou pravdu, že i když někoho ztratíme, svět se bude točit dál a my musíme žít, i když je to někdy víc než těžké. Jedna z nejhezčích a zároveň nejzvláštnějších knih, které jsem kdy četla. Kniha o přátelství a potřebě lidského souznění. Jsem moc ráda, že jsem ji četla. 5*
(5/24)
Zajímavý námět, stejně jako dvojice hlavních hrdinů Helmut a Paula, se kterými během pár týdnů prožijeme spoustu bláznivých zážitků. Aktuální dějová linka je prokládána Paulinými vzpomínkami na rozhovory s jejím bráškou, který byl milovníkem ryb a oceánů. Velmi čtivé, místy vtipně napsané a pak zase citlivé, konec obzvlášť. Pěkná kniha, stojí za přečtení.
Dojemný i když smutný příběh, který spojil dva neznámé lidi,ale s podobnými osudy.
Musela jsem se na strašíka maloústého podívat. Nemohla bych bez toho číst dál. Ladné, jemné až snové, v některých pasážích humorné vyprávění. Setkání v noci na hřbitově je pro dívku a zprvu nerudného starce originální a přitom to není moc tak impozantní až nucené k oslovení čtenáře, aby četl dál. Žádné parafráze, žádné vow!, přesto poměrně čtivé.
Při četbě jsem byla povznesenější, odlehčená a při několika jednotlivých pasážích jsem se od srdce docela zasmála.
Pozitivně hodnotím připomenutí polárních výprav Terror a Erebus.
Pro mne jedna z nejlepších knih tohoto roku! Ze začátku jsem k ní přistupovala po špičkách, protože jsem nevěděla, jestli se mi bude líbit. Nakonec jsem ale nemohla přestat číst a Paula s Helmutem mi přirostli k srdci. A na závěr jsem si dokonce poplakala.
Skvělá kniha o tom, jak překonat smutek a vinu po smrti někoho blízkého, četlo se krásně ... krásná myšlenka - "opravdu chcete umřít nebo jenom zrovna teď nechcete žít".
První co mě na knize zaujalo byla obálka, dýchla na mě tak pozitivně. Příběh však byl naopak smutný, silný, nutící k zamyšlení nad lidskou existencí. Paradoxně se vyskytovaly i vtipné momenty, možná řekla bych až ,,ulítlé". Celou dobu čtení jsem byla rozhodnutá, že dám hvězdičky 3, protože jsem se ze začátku nemohla začíst a úplně mě nebavily vzpomínkové pasáže na bratra (rybičky, dinosauři, vesmír apod.), které byly pro příběh nezbytné. Ale dojemný závěr rozhodl o 4 hvězdičkách. Doporučuji přečíst.
Milá knížka, o strastech i radostech, novych začátcích a hledání důvodu začít odznova po smrti blízké osoby .. opravdu mě to chytlo u srdce a ukáplo pár slz..
Já tě mám taky rád tak moc, jak hluboký je Mariánský příkop.
Skvělá knížka.
Nahlas jsem se smála a pak si i o samotě pobrečela.
Hlavní postavy vám prostě musí přírůst k srdci,tomu se nelze nijak ubránit, jelikož jsou oba tak upřímní a zlomení životem, že jim budete přát pak už jen to nejlepší.
Jenže ten konec,ten konec mě totálně zlomil a rozbrečel nejvíc..
"Jak moc mě máš ráda?" zeptal ses mě.
"Mám tě ráda bezmezně."
"To, nevím,co znamená, řekni něco jiného."
"Až do nebes a zpátky!"
Tohle číst prostě bolí a hladí duši zároveň.
Kniha mě opravdu mile překvapila. Sice jsem po pár stránkách myslel že ji odložím ale po setkání Pauly s Helmutem na hřbitově jsem se začetl a knížka mě doslova pohltila. Krásně smutný příběh mladé holky a starého, umírajícího muže který na prahu smrti urovnává poslední záležitosti tak jak podle něj mají být. Vzájemně si pomáhají vyrovnat se se ztrátou blízké osoby i s pocitem viny na jejich smrti. Obyčejná kniha o obyčejných lidských věcech, přitom ale na debutující autorku krásně napsaná. Moc pěkné čtení.
Tohle mi vůbec nesedlo . Už u hřbitovního setkání jsem tušila,že tohle se mi bude kousat velmi těžko . Naivní až pubertální myšlení ženské hrdinky , vadily mi vzpomínky na bratra snad v každé větě , rádoby vtipné zážitky , což vzhledem k vážnému tématu působilo divně a bohužel z toho vzniknul tenhle paskvil . Divná knížka . Hvězdička pouze za Judy, která mi byla nejsympatičtější.
Velmi smutný příběh dvou zcela odlišných lidí, napsaný ale stylem, že jsem se řechtala a slzy mi tekly současně. Naprostá topka. Doporučuji.
Příběh mě extra nenadchl. Chvílemi mě bavil, chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Víc než polovinu knihy jsem přečetla poctivě, ten zbytek jsem prolétla letem světem, jen abych ji neodložila.
Štítky knihy
přátelství naděje německá literatura smutek nový začátek ztráta blízkých cesta, roadtrip
Tisíce metrů ode dna
S nerudnými staříky s nelehkým životním osudem se poslední dobou roztrhl pytel. A vzhledem k tomu, že jako první mi přišel do ruky Ove, všechny ostatní beru trošku jako že by se i další autor rád svezl na oblíbené čtenářské vlně a přihřál si vlastní polívčičku. Zde máme jako bonus dalšího nešťastníka, vlastně nešťastnici, Paulu, které jsem bohužel její drama až tak úplně nevěřila. Ten vztah s bráškou prostě vyznívá divně, kdyby to alespoň byla dvojčata, ale takhle, ještě s tím věkovým rozdílem ...? Jisté je, že autorka psát umí, je to velice čtivé. S humorem někdy až moc tlačí na pilu, že bych se nahlas smála, to nehrozilo, ale celkově je to příjemně odlehčené navzdory velmi smutným záležitostem. Plusové body za hory, jezera a zvířectvo. Mínus - a jako že veliké mínus - si autorka (či hlavní hrdinka) vysloužily v kempu u jezera, kde nejdřív vychválí jeho tyrkysovou modř a čistotu, aby tam šla za chvíli ošudlat nádobí po večeři. Jako někde na free tábořišti u řeky možná, ale v rakouském kempu že by na umývárkách netekla voda?
celkový dojem 3,5*, ale tentokrát zaokrouhluji dolů