Vrány

Vrány https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg 4 3687 3687

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text

Přidat komentář

Ísačop
27.09.2023 5 z 5

(SPOILER) Ke knihám této spisovatelky jsem se dostala díky čtenářské výzvě.
Barunky mi bylo líto, ať udělala co udělala, všechno bylo špatně.
Psychicky labilní matka ji prostě neměla ráda.
Otec, aby měl klid od manželky, ji mlátil na povel. Ještě že " mazlení" mu nevyšlo!
Sestra ji taky dvakrát nemusela a byla maminčin mazánek.
Prostě rodinné zázemí co opravdu chceš...
Konec mě šokoval, ale zoufalí lidé dělaji zoufalé věci.

Mon.CouCou
20.09.2023 5 z 5

(SPOILER) Jak moc Vás ovlivňuje IG a zdejší recenze? Já náhodou narazila na polský profil, kde mě zaujala kniha Wrony. A ono ejhle - česká spisovatelka, tu knihu jsem musela mít! Ba co víc, Petra Dvořáková s relativně útlou knížkou Vrány, se mi neodmyslitelně vpila do srdce. Oči mám bolavé ještě dnes! Tak emotivní dílo, citlivé téma syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, se mnou otřáslo. Jsem matka dítěte, které se narodilo dvakrát. Každý z nás si neseme bolesti z minulosti, ale jak se k nim postavíme, je už na nás.

Může narcis vychovávat dítě? Děti přece zrcadlí, mohou si toto břímě přenést. Nebo ne? Petra představila dílo, které nese hodně k zamyšlení. Narcis devastuje životy lidí. Často si ani neuvědomujeme, že jednáme s narcisem. Podlamuje nám sebevědomí a chyby? Ty u sebe přece nikdy nevidí...

Tady je hlavní hrdinkou dvanáctiletá Bára, v pozadí se sestrou Katuškou. Stylisticky psáno řečí pubošky. Uf, jak začít. Bára projevuje výtvarný talent, kterému však doma nerozumí. Maminka? Zaslouží si vůbec takové oslovení člověk, kterého chcete fackovat na každé stránce? A táta? Škoda slov. Tolik tiché bolesti a emocí, kde život v toxické rodině, a psychické násilí je denním chlebem. Den co den. Takové utrpení... Děti přece vzhlíží k rodičům, kteří mají být dobrým vzorem, učit je i chránit. Být bezpečným přístavem... Tady střídáme pohledy Báry a její matky, která jako rodič absolutně selhala a o to víc mě děsí, kolik takových rodin existuje. Malá dívenka tak začne komunikovat s vrány přes okno...
Emoční smršť beznaděje, nefunkčnosti rodiny, matky, a hlavně Báry, která je v začarovaném kruhu, není pro každého čtenáře. Rozhodně ale po přečtení zůstane dlouho v každém z nás.

Obdivuji autorku, jak se k tak silnému tématu postavila. Jak se žije s narcisem v jedné domácnosti, existuje-li nějaká cesta ven a co si odnese Bára do budoucna... Některé otázky si zodpovíte sami po přečtení, jiné myšlenky naskočí. A po psychologické stránce? Čtěte, jen doporučuji s krabičkou kapesníků, fakt místy se mi dostavila depka s husinou po celém těle. Bravo!


Jack Bauer
18.09.2023 1 z 5

Nebyl jsem schopen dočíst ani tak útlou knihu, psáno dětinsky což je asi účel, ale po 30 stranách jsem to vzdal. Čekal jsem něco jiného, zlákalo mě vysoké hodnocení.
Když tak pročítám komentáře, tak se ke knize možná vrátím a zkusím dočíst, když už je tak útlá, téma mě docela zajímá, ale prostě asi kvůli stylu psaní jsem se nemohl začíst.

kockazereknizky
17.09.2023 4 z 5

Knihu Vrány od Petry Dvořákové jsem právě dočetla a chci si tu zaznamenat bezprostřední pocity a řešená témata:
- vybavily se mi situace z dospívání a jak se mě nějaké narážky na vzhled hluboce dotýkaly;
- pocit viny z každé rodinné hádky;
- rivalita mezi sestrami vyvolaná matkou;
- nespokojenost rodičů a frustrace přenášená na děti;
- neschopnost sebereflexe rodičů a spoustu dalšího...

Kniha se týká velmi citlivých míst a mělo by si ji z důvodu prevence a uvědomění si typů domácího násilí přečíst co nejvíce lidí.

Devorah
17.09.2023 5 z 5

Plakala jsem. Pro tu malou čistou dětskou duši. Pro tu lidskou bytost. Tolik emocí ve mne tato útla knížečka probudila. A ten naprostý konec v pár posledních odstavcích mne rozsekal na kusy.
To, jak byla knižka rozdělená do dvou pohledů, a to Barči a matky, byla určitá zvrácenost od autorky, protože nejenže tím dodala plasticitu celému příběhu, ale čtenář měl pak všudypřítomný pocit neskutečné křivdy a bezmoci. Navíc umocněný pohledem dětských očí.
Je to jedna z nejemotivnějších a zároveň velmi depresivních knížek, co jsem za poslední dobu četla. Nejhorší na celé věci je, že ačkoliv jde v tomto případě o fikci, kolik takových rodin žije v našem okolí?
Spousta emocí, uff. Jdu se přitulit ke svojí malé čisté dětské duši a budu ji tulit a pusinkovat i za Barunku z knížky. Matku, fotra a Kačenu hodím lvům.

Varjohukka
14.09.2023 4 z 5

Já nevím, proč si to dělám... mě pak takové příběhy vždycky totálně dostanou a uvrhnou do deprese na hodně dlouhou dobu.

KnihoSny
14.09.2023 5 z 5

Tak tohle byla fakt síla chudák holka strašně jsem měla potřebu vynadat rodičům a pro plesknout Katušku... Barča byla normální puberťák nezasloužila si takové chovaní

absa2611
13.09.2023 5 z 5

(SPOILER) Uf! To byla síla... Přečetla jsem docela dost knih o domácím násilí, týrání,...
Ale teď, po dočtení této novely, mi nějak došla slova. Je mi smutno a Báry je mi strašně líto, protože si uvědomuji, že podobné, ba i horší věci, se v rodinách bohužel opravdu dějí...
Mám husí kůži po celém těle a je mi nějak nevolno. A ten konec jsem vůbec nečekala. Úplně mě vykolejil.
Obdivuji autorku za to, že dokázala Bářin příběh tak podrobně a výstižně popsat. Na velmi málo stránkách se jí povedlo tak silně zapůsobit. Vím, že na tuto knihu prostě nikdy nezapomenu. Pět hvězdiček je málo!

Radka1911
08.09.2023 5 z 5

Vše již bylo řečeno v předchozích komentářích. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, bohužel věřím tomu, že to co je popisováno v knize se může dít ve spoustě dalších rodin.

JankaV80
02.09.2023 5 z 5

Neuvěřitelně silný příběh jedné rodiny. Od začátku mi bylo Barušky děsně líto a naprosto nechápu chování její matky k ní.
Příběh je o to smutnější, že věřím, že se to v některých rodinách děje. I když jako matka vím, že mít doma dítě, co jde do puberty není občas jednoduché, vím ale taky, že se mnoho věcí dá řešit jinak než jen výpraskem.
Autorce se v knize moc pěkné podařily zachytit emoce. Knihu určitě doporučuji ke čtení.

PosPol
01.09.2023 5 z 5

(SPOILER) "Pak mně daly napít vody, ať se jako uklidním, a třídní mě vezme do třídy. Strašně jsem sama sobě v duchu nadávala, co jsem to provedla. A slibovala si, že už nikdy nikomu nic neřeknu. Protože už vím, co by nastalo. A to je mnohem horší než všechno ostatní. To radši vydržím vejprask. I kdyby dvakrát tejdně."

Baruna a Katuška. Jejich matka, milující obě dcery stejně. Akorát že vůbec....

Barča je dvanáctileté děvče s neuvěřitelným uměleckým nadáním. A s rodinou, která nic jako umění neuznává. Už tak to má ale Bára těžké, protože dle matky je svéhlavá, neposlušná a oproti Katušce nezvladatelná.

"Já prostě nevím, co mě na tý holce tak rozčiluje. Je to přece mý děcko, stejně jako Katuška. Tak proč mě vždycky tak vytočí?"

Jak je možné, že tak útlá knížečka dokáže tak moc zamávat s emocemi? Při čtení jsem svírala pěsti a přála si zhmotnění postav. Abych mohla obejmout Barču, zatřást s Katkou a dát pěstí jejich mamince. A tatínkovi....

Kniha toho spíše moc neříká, než naopak a o to jsou pocity při čtení tíživější. Tolik nevyřčeného, tolik skryté bolesti. Zoufalé volání o pomoc malé dívenky, která chce jen pocítit trochu lásky a uznání. Vyprávěno z pohledu Báry a matky, přičemž vyprávění Báry je zcela uvěřitelné, jako bych četla myšlenky dítěte. Bezelstné a prosté.

Příběh jedné obyčejné rodiny, takový, jaký prožívají stovky dětí (nejen) v této zemi. Jenže o to více se mi chtělo brečet, protože každé dítě by mělo mít šťastné dětství. Mělo by mít milující rodinu a zázemí, podporující jeho osobnost. Už jen proto, že pokud tomu tak není, z dítěte vyroste kopie rodičů a zlo páchá dále. Matka, která by měla tvořit ten nejsilnější pilíř v životě dítěte, zde zcela zásadně selhává a v dítěti jen podporuje nenávist k sobě samému a vznik sebeobviňujících myšlenek.

Mám jen drobnou výtku a to je neustálé používání slova 'mně' místo 'mi', i když je příběh psán nespisovně a běžnou mluvou, nevadí mi to, ale toho 'mně' je tam opravdu příliš. A všechny postavy používají slovo 'děcka', ale to jsou jen drobnosti. Proto hodnotím 4,5/5.

Zuzunda
30.08.2023 5 z 5

Tak tenká knížka a tak silná ... Závěr jsem četla se slzami v očích.

zofie3000
26.08.2023 5 z 5

Myslela jsem jaká to bude super knížka do vlaku, ale velký omyl. Je neuvěřitelný jak všechny ty emoce přejdou na čtenáře

bafuskyBaf
23.08.2023 5 z 5

Ach jo, mě bylo Barči, tak strašně líto :-( Přečteno jedním dechem. Velmi smutné čtení, které asi dlouho nevyženu z hlavy.

Friedulka
19.08.2023 5 z 5

Zaujmula mě již samotná obálka knihy. Děj mě naprosto vtáhnul, nedal vydechnout, závěr více jak překvapil, znovu a znovu jsem jej pročítala.

Michalka98
18.08.2023 5 z 5

Chirurg mě příliš neoslovil, a tak jsem od knihy neměla velká očekávání. Ve Vránách však Petra Dvořáková dokázala naplno využít svůj literární talent. Na malém prostoru představuje "rodinu", ve které nefunguje vůbec nic, a nutí tak čtenáře prožívat všechny špatné emoce (u mě převládal vztek na matku). Příběh není plochý, přehnaný ani se nesnaží emoční prožitky ze čtenáře "dolovat násilím". Vrány jsou příběhem o tom, že některé věci nemusí být patrné na první pohled - týrání dítěte, psychické nemoci rodičů (protože oni opravdu nebyli normální a řekla bych, že psychiatr by jim určil více než jednu diagnózu). Je to kniha, která ukazuje, že někteří lidé by se opravdu neměli stát rodiči (Vrány bych doporučovala jako edukativní příručku pro všechny, kteří se chtějí rodiči stát).
P.S. Docela bych uvítala, kdyby autorka napsala pokračování o životu rodiny poté.

Kavalos
17.08.2023 5 z 5

Při čtení mě bolelo srdce. Dokonce bych řekla, že to byla jedna z nejtěžších knížek co jsem kdy měla v ruce. Protože to pomyšlení, že v tomhle spousta dětí opravdu žije je nesnesitelné.

Jinak napsáno moc dobře, čtivě.

Andrea81
17.08.2023 5 z 5

Ach jo, takovou matku bych fakt chtěla...brrr.

marcipa
08.08.2023 5 z 5

Někdy čteme knihy jako příběhy a říkáme si, že má autor bohatou fantazii. Ale je dobré uvědomit si, že i ty příběhy se dějí ve skutečném životě. Někdy stačí málo, aby člověk zabránil tragédii. Zvláště u mladých lidí černobílé vidění světa nedává možnost úniku...

Cher
08.08.2023 5 z 5

Přečteno za jedno odpoledne, nedalo se to odložit I přesto, že to bylo většinou velmi smutné až depresivní čtení o tom, co se v jedné obyčejné rodině může dít.