Petra Dvořáková

česká, 1977

Nová kniha

Tomu říkám překvapení

Tomu říkám překvapení - Petra Dvořáková

Je zavražděná žena opravdu mrtvá? Je vaše sousedka tak šťastná, jak vypadá? A co lékař – je tím, za koho se vydává? Splní vám děti vaše sny? Kdo je ta cizí osob... detail knihy

Související novinky

50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2024)

50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2024)
Přinášíme vám 50 nejčtenějších knih letošních prázdnin. Podle uživatelů Databáze knih. Jedná se o knihy, nejčastěji z... celý text

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Petra Dvořáková

Pláňata Pláňata

Pani Dvorakova pise jazykem, ktery se mi velice dobre cte. Nemohla jsem se od ni vubec odtrhnout. Libila se mi ta cesta napric casem a ruzne uhly pohledu. Konec mi prisel trochu useknuty a ta Pavlinina premena nejaka moc na silu. Ale pokud by slo, dala bych knize ctyri a pul hvezdicky, protoze me opravdu hodne bavila.... celý text
twigxi


Zahrada Zahrada

Absolutně nečekané dějství. První polovina knihy nám odkrývá taje hlavní postavy, která bojuje se sebou samým v podobě odchodu z církve a útočiště najde v polorozpadlém domku se zahradou po prarodičích. A druhá půlka je naprosto strhující a celou dobu si čtenář říká: "Ne, prosím, tohle ne." VŠE je naprosto děsivé, ale zároveň skvělé napsané.... celý text
Čmelík


Dědina Dědina

Příběhy o životě, o problémech, starostech a strastech obyčejných lidí na jedné malé dědině. Příběhy o vztazích v rodině, v partnerství, mezi sousedy. Autorku jsem si oblíbila a určitě sáhnu po dalších dílech.... celý text
Romanka89



Dědina Dědina

Tohle bylo tak přesné! Skvěle vykreslené postavy, uzpůsobená mluva a dobře podané všechny problémy dědiny, až člověk měl pocit, že tam sedí u stolu taky.
teeyinka


Vrány Vrány

Taková rychlá sonda a nahlédnutí do jedné pražské rádoby spořádané, ale přitom nefungující rodiny. Kniha na jeden, maximálně dva večery. Příběh je to smutný a velmi depresivní, celou dobu mi bylo hlavní hrdinky Báry neskutečně líto, naopak už dlouho jsem v žádné knize nezažila postavu, která by mi byla tak strašně nesympatická jako její matka. Tolik křivdy co napáchala na Báře, neustálé protěžování sestry Katušky… neskutečně mi lezla na nervy. Ale díky této “matce roku paní Lundákové, jsem aspoň knihu zařadila do čtenářské výzvy - Kniha jejíž postava pracuje v knihovně. Prostřihy s vránami taky velmi zajímavé, umocňovaly depresivnost a bezvýchodnost celého příběhu. Ve vyprávění příběhu se střídají jak Bára tak i její matka a k tomu bych měla jednu výhradu a to ke stylu vyprávění. Styl vyprávění matky Lundákové je naprosto stejný jako styl vyprávění její pubertální dcery Báry a to nepůsobí vůbec věrohodně. Spoustu nespisovných výrazů (takovejhle, cejtit, bejt, celej, mejch, mladejch, nepřemejšlí aj.) a dalších paskvilů jsem ochotna akceptovat v mluvě puberťačky, nikoli její o generaci starší matky. Co mě ještě v knize chybělo byla trochu větší propracovanost postav a vysvětlení charakterů postav, např. by mě enormně zajímalo odkud pramenila ta averze z matčiny strany k Báře, proč tolik vyzdvihovala druhou dceru Katku a další věci, které nebyly v knize podrobněji uvedeny na pravou míru.... celý text
Jana K