boeink komentáře u knih
Krásný historický příběh s detektivní zápletkou vyprávějící o mladém policejním inspektorovi Leopoldovi, který do svého nového působiště ve Vídni přináší nové moderní kriminalistické metody. Potkáme se taky s tajemným hrobníkem Augustinem a mladou telefonistkou Julií..
Kniha je skvělá, výborně a čtivě napsaná, nechybí jí napětí, vtip ani jemná romantická linka. Jsem nadšená a těším se na druhý díl. Pokud máte rádi historické romány se skvěle vykreslenou atmosférou, moc vám knihu doporučuju!
Super, stejně jako předchozí díly, Carter si udržuje laťku pořád stejně vysoko. Jeho pachatelé jsou pořádní magoři a Hunter je prostě sympaťák, který se mi vkrádá do snů..:-). Líbí se mi, že se snaží i o nějaký soukromý život, byť mu to práce pořád nějak nabourává. A tentokrát se mi moc zamlouval i Garcia a jeho hašteření s agentkou Fisherovou.
Kniha má spád, přestože mi tady trochu chyběly takové ty "chuťovky", jak si to vrah užívá. No a konec, ten je fakt trochu osekaný, jak už psalo hodně knihomolů přede mnou.
Na samém konci Carter čtenáři nahodil udičku : Kdo je sakra Lucien Folter?!
Knížka mě zaujala moc pěknou obálkou a ledabyle přečtenou anotací. Je psána opravdu takovým úspornějším stylem, který ne úplně každému sedl.
Mě ano. Dvěstě stran úplně stačilo na trochu smutný, tragický příběh o (ne)svobodě a lásce k dítěti i muži. Oddechovka, ale na vážnější téma. Četla se dobře a líbila se mi.
Carterovy knihy mě i na poosmé stále moc baví, čtou se moc dobře. Používá pořád stejný trik, kapitoly končí náhle, nějakým poznáním nebo zvratem, takže musím číst pořád dál. Ke konci už jsem se musela krotit, ať nepřeskakuju řádky, jak moc jsem se těšila na odkrytí identity vraha.
A Hunter...hmm, to musí být zajímavý chlap.
Po Zlobě, která mi úplně nesedla, jsem si dala od Cartera pauzu.
Vrah, po kterém sympatická dvojka Hunter - Garcia pátrají, je tentokrát snad ještě zvrácenější a brutálnější, než v předchozích knihách. A týrání jednotlivých obětí si můžeme vychutnat pěkně dopodrobna. Takže pro silné žaludky. Carter opět nezklamal, pro mě hvězda ve svém žánru.
Petra Dvořáková je stejně stará jako já i jako její románová Pavlína. I proto mi Pavlína byla blízká, prožívala totiž podobné věci ve stejnou dobu jako já. Bohudík nepocházím z takhle nefunkční rodiny, ale dovedu si to živě představit. Zejména matka byla opravdu na pár facek. Hrozná mrcha. Otec pijan. Neporozumění, nespokojenost, křik a hádky na každodenním pořádku. Moc se mi líbil vztah Pavlíny se sestrou Janou.
Je mi z toho tak těžko. Autorka mě opět dostala, není to oddechové čtení, ale napsané to je dokonale.
To jsem potřebovala. Osvěžující, oddechové a hlavně vtipné, s nadhledem napsané čtení. Obdivuju, jak muž dokáže takhle dokonale vidět ženskýma očima, za to Hartlovi smekám. Pro mě další plus, že ty hrdinky jsou v mém věku. Super, na odfrknutí moc doporučuju.
P.S.:To s tím králíčkem mě dostalo :-)
Tady není co dodat. Kniha je krásná, je v ní spousta fotek a je napsána tak poutavým způsobem, že nelze odložit. A to ani nemusíte Karla zbožňovat. Já ho nezbožňuji, ale obdivuji jako zpěváka a mám ráda jako člověka, i když tady už není.
Hodnotit jinak než 100% prostě nemůžu.
Po dočtení jsem celou noční směnu nemohla přestat na Štěpu a jeho maminku myslet, podobně jako na Barunku z knihy Vrány. Každá ta kniha je o něčem jiném, ale obě se zaryjí pod kůži. Takhle by žádné dítě nemělo žít, ale Štěpán byl statečný a věřím, že i poté, co jsem jeho příběh dočetla, se se životem popral dobře. Moc se mi líbila postava dědy.
Potřebovala jsem po dočtení pár hodin, abych si ujasnila myšlenky a dojmy, které ve mě kniha zanechala. Spisovatelku Saru Baume zatím neznám, proto tuto prvotinu nemám k čemu přirovnávat. A je to dobře, mě se moc líbila.
Autor vykresluje drsnou krásu rodného jihozápadního Irska, kam zasadil svůj příběh, vyprávěný ve dvou časových rovinách. Kapitoly "tehdy" jsou pro přehlednost nezvykle označeny římskými číslicemi, zatímco "teď" klasickými.
Micheálovi zůstalo po rodičích a prarodičích podivné poslání, které zcela narušilo jeho život, sám se ho rozhodl obětovat pro jiné a žít jako poustevník. Atmosféra knihy je hutná a tíživá a přesto se mi tak lehce četla. Je napsaná věcně, děj pomalu plyne. Myslím, že knize prospěla dobrá práce překladatelky, proto text působí tak přirozeně.
Výběrem této knihy jsem sáhla trochu mimo svůj obvyklý záběr a jsem za to moc ráda. Jsem nadmíru spokojená a mohu ji jen doporučit.
Bez toho, že bych si přečetla anotaci jsem se pustila do čtení knihy, od které jsem ani nic moc neočekávala. O to víc jsem na jejím konci mile překvapená, protože to byla dobrá kniha, velmi dobře napsaná a čtivá. Na posledních stránkách jsem měla stažené srdce a slzy v očích.
Střídavě z pohledu Violy a Viliama, pěkně svižným tempem, čtenář nahlíží do jejich životů, nejdříve sleduje jejich sblížení, lásku a touhu, potom narůstající trable v podobě autistické dcerušky, alkoholismu, nevěry..
Musím zkonstatovat, že jsem ráda za svůj vcelku normální život a tuhle knihu doporučuji.
Perfektní jako vždy. Cartera zbožňuju a tenhle díl považuju za jeden z nejzdařilejších. Opět tu máme ukázkového psychopatického vraha a s ním vydatnou dávku nechutností. Ale to my, milovníci Carterových detektivek přece máme rádi. A dvojka Hunter-Garcia zase skvělá, bezvadní sympaťáci!
Šokující, šílené, morbidní. To jsou slova, která mě napadají po dočtení tohoto skvěle napsaného dramatu. Doporučuji!
Tahle kniha mě donedávna míjela, půjčila mi ji známá a jsem za to ráda. Zajímavý by mohl být i originál (kdyby moje angličtina dosahovala požadovaných kvalit :-) ), ale v češtině to je, jistě díky vynikajícímu překladu, prostě skvost. Čeština je krásná a má svoje úskalí. Nejdříve jsem si myslela, že knihu jen tak prolistuju, ale tak se mi zalíbila, že jsem si pořídila do své knihovny vlastní výtisk.
Když jsem Pomocnici zahlídla poprvé, myslela jsem si, že půjde o banální thriller, jakých jsou mraky. Nadšené ohlasy mě ale přesvědčily si knihu přečíst a nezbývá, než se k nim přidat.
Od první do poslední strany to byla neskutečná jízda, nedokázala jsem knihu odložit.
Po dlouhé době mě něco chytlo tak, že jsem ji dala na dva zátahy. Super!
Konečně se mi podařilo vybrat si ke čtení osvěžující letní čtivo, kterým jsem zakončila svou krátkou dovolenou. Tahle detektivka, psaná lehkým perem, se příjemně četla, sedlo mi to a určitě si přečtu pokračování.
Joy je moje srdcová záležitost. Miluju její knihy. Pamatuju si na své první setkání s ní: vybírala jsem tradiční knihu pod stromek pro svoji mamku a otevřela jsem Jane utíká. Přečetla jsem si prvních pár řádků o tom, jak šla Jane koupit vejce a najednou zapomněla kdo je...no a od té doby mě má Joy v hrsti.
V nejnovější knize Slepá ulička rozehrává svoji klasickou vztahovou show, ve které má každý svého kostlivce ve skříni. Po počátečním zorientování se v tom, kdo je kdo, přes různá rodinná dramata směřujeme k onomu okamžiku, kdy má být někdo zastřelen. Nebudu nic prozrazovat, ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Těším se na další knihu!
Po dlouhé době kniha, kterou jsem slupla jako malinu. Má originální zápletku a opravdu mě její děj naprosto vtáhl a nepustil, dokud jsem pozdě večer nepřečetla poslední stránku. Byla jsem hrozně zvědavá, jak z toho všeho autorka vybruslí a musím říct, že se jí to povedlo skvěle!
Neváhám, tohle je u mě za pět hvězdiček.
Knihu jsem přečetla "na pár zátahů", úplně mě pohltila. Otáčela jsem jednu stránku za druhou, zvědavá, nakolik je příběh reálný. Je totiž skoro neuvěřitelné, čím si Angie musela projít. Po dočtení knihy, včetně doslovu autorky, jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového, něco, co je mimo chápání člověka, který o popsané poruše dosud neměl ponětí.
Doporučuji!