haki34 komentáře u knih

(SPOILER) knihobudková...niektoré so mnou súzneli viac, iné prešli okolo... niektoré prinútili stáť a kochať sa a rozjímať...

Nesmierne a červené

Nesmierne a červené
Nad strechou Veľkého paláca
Sa zimné slnce potáca
A vytráca
Jak ono sa aj moje srdce vytratí
A odíde aj všetka moja krv
Odíde hľadať ťa
Moja láska
Moja krása
A nájde ťa
Tam kde si.


Zhasnite svetlá

Dve lastovice vo svetle
stoja v hniezde nad dverami
kývajú sotva hlavou
noc počúvajú samy
A noc je celá biela
A Mesiac plný ľudstva
hemží sa mesačňanmi
Snehuliak
celý zmätený
klope na dvere toho Mesiaca
Zhasnite svetlá
milenci milujú sa
na Víťaznom námestí
Zhasnite svetlá nič dobrého to neveští
ľudia ich môžu uvidieť
napríklad náhodou ja hneď
prekvapil som ich v tejto chvíli
ona si sukňu spustila
jemu sa oči zažmúrili
ale jej oči
ako dva kresacie kamene zaiskrili

Dve lastovice vo svetle
stoja v hniezde nad dverami
kývajú sotva hlavou
noc počúvajú samy.

7 01.06.2024

knihu som si chcela prečítať už dlho. A urobila som jednu podstatnú chybu - našla som si ju v češtine, čo ma pri čítaní dosť rušilo (slovenský autor, príbeh slovenských horolezcov, veru mi tá slovenčina chýbala - mea culpa, mea culpa !!!).
Autor zo začiatku celkom stručne podáva príbeh výpravy, zhruba v polovici knihy dôjde k samotnej tragédii a príbeh náhle končí..ticho..len víchrica hučí nad pustými ľadovými svahmi Everestu. Následne sa púšťa do druhej časti -- vyjadrení známych osobností, pátraní, hypotézam, čo sa tam vlastne prihodilo. A pre mňa snáď najzaujímavejšia bola posledná časť - profily horolezcov a ich životopis. Fotky. Zrazu to boli ľudia, ktorých som si dokázala omnoho živšie predstaviť. Nielen anonymní hrdinovia..ale synovia, bratia, otcovia. Milovali hory, riskovali..ich najbližsí však vykazovali nesmierne silnú podporu a rešpekt ich koníčkom. Príroda je krásna, a zároveň nebezpečená.
Doporučujem. (vari ale radšej v slovenčine ;))
Česť ich pamiatke...

6 01.06.2024

tak toto byl skvělý čtenářský zážitek. Autor velmi čtivým způsobem připomíná první pionýrské pokusy a výpady v okolí K2 . Vrací se k výpravám počátkem 20století, seznámíme se třeba s vévodou Abruzzským, po kterém je ojmenovaná stěžejní část výstupu - Abruzziho žebro..poznáme Alaistara Crowleyho...a pak významné americké a britské výpravy, až nakonec tu vítěznou italskou. Za jakou cenu se všechna dobrodružství odehrála ? často i za tu nejvyšší. K2 není lehká hora a svým dobyvatelům to dává jasně najevo.
Zároveň umožní nahlédnout nejen do přírody, ale hlavně i do mezilidských vztahů a psychiky pod tlakem..partie, dokázané na sebe, přátelství,které občas končí u soudu...
Vysokohorský cirkus pod drobnohledem. A ráda jsem se vrátila do dob, kdy ještě Himaláje a Karakoram nebyli jen velkým přelidněným smetištěm..
Smekám před účastníky a jejich rodinami, autorovi děkuji za skvělý text. Opět - fotek mohlo být i více. A doporučuji !

9 29.05.2024

úlovek z knižního festivalu. O Inuitech jsem se nedozvěděla nic moc víc, co bych ještě nevěděla. Snad mě jen opět překvapila míra násilí, uplatňovaná ve vztazích (jako pračlověk - odtáhnu ženu za vlasy, a okolí se nějakým ranám vůbec nepodivuje...). Život drsný, náročný, ale i krásný. Obyčejné radosti z malých věcí. Soulad s přírodou.
Často jsem se zamýšlela nad tím, jak asi Eskymácké lahůdky chutnají (představa žužlání tuku, naložené alky...)
Zdvořilostní fráze, styl řeči, který je pro nás trochu nesrozumitelný ("skromnost", sebeshazování v rámci etiky..jako třeba že jsem naprosto nemožná, nebo že si ani nepamatuji své jméno..)
A nejvíc mě vždy fascinuje jejich schopnost přežít...
Úvod kapitol doprovázený černobílými fotografiemi, kterých bych klidně uvítala i víc :)
Doporučuji !

9 29.05.2024

(SPOILER) !! obsahuje malý SPOILER !!
teda..je to jízda, která se s přibývajícími díly stává temnější (nevím, jestli k prospěchu příběhu, ale nezbývá než akceptovat).
Úvod s Hančiným zamilováním a první sexuální zkušeností (aspoň tak jsem to pochopila) byl takový rozpačitý a podle mě i trochu zbytečný...jako by autorka cítila, že to tam musí nacpat, a pak se toho zhostila jednou větou, vyvolávající WTF moment..(jakože proč ?? jako fakt ? a takto ??)...no, naštěstí další Hančiny dobrodružství už byly mnohem lepší ;) pořád je ale cítit snaha vsouvat tam to romantično a vztahovou problematiku.
Kamínková story super, manipulace je téma velice aktuální všude a pořád..
Moc se mi líbila pasáž Hanky u trpaslíků... a naopak se mi nelíbila pasáž dračího boje a završení příběhu Karmaneuduny (už je jak R.R. Martin !!! člověk aby se bál o své oblíbence !!!) - normálně jsem došla až k slzám...
Ukáže se síla tulíků - to bylo taky dobře vymyšleno, zatím jsem je vnímala jako neurčité mazlíčky se superschopnostmi, teď se ukázali naplno.
Mými oblíbenci se stávají harpyje, klidně bych uvítala více dějě s nimi, i návrat do Airbowanu.
Občas je příběh tuze překombinovaný, dramatizace umělou eskalací konfliktů ( třeba teď - nedostatek a neochota ke komunikaci ze strany jednorožců...), nicméně je to napínavé, je to čtivé..a jsem zvědavá, kam to až povede...
doporučuji !

11 22.05.2024

mám pocit, že jsem koupila manželovi v nějakém výproději. A teda hodnotím jako skvělou investci...už dlouho jsem nečetla knížku, kde bych byla tak spokojená. Jakože fakt. Plnotučné čtení. Ed není neznámější superstar. Působí skromně, jako protipól ke svým výkonům zdůrazňuje bezpečnost jako prioritu. Kromě sportu je pro něj rodina vším. Navzdory tomu ale jasně chápeme, že jde o prfekcionistu :) odhodlaného, cílevědomého. Už od mala. Brigády, snaha o veterinu, opakovaně přijímačky, až dosáhl svého snu. (dokonce jako jeden z nejlepších)
Pak touha stát se průvodcem na Mt. Reinier...nevyšlo to jednou ? musí to klapnout. Ed si jde za svým. Jako buldog. Popadne příležitost za paččesy anepustí. A zároveň je pořád milý, slušný, poctivý.
Knížka je takovým jeho životopisem, rychle pochopíme příjmení Viesturs - jako většina správných američanů, i Edovi rodiče pocházejí ze starého kontinentu - - Skandinávie a Pobaltí ( otec z Estonska). Pak nás provede dospíváním, mládím a a pk už se hrneme himalájským snem. Ed celý ten cirkus podává opět jiným úhlem pohledu. Nabídne svůj podíl a vzpomínky i na známou Everestskou tragedii v 1996. Potkáme s ním celou plejádu velikánů vysokohorského lezení. Ráda jsem se seznámila s dalšími borci, co kolikrát nestojí v popředí zájmu médií a nejsou hlavími celebritami, i když podávají rovnaké výkony. A s mnohými se i rozloučíme.
Líbil se mi jeho pohled na věc, jak se snažil přiblížit i zákulisí celého toho cirkusu. Více čtenářům - laikům objasnit, co to je ta výškoná nemoc, jak se projevuje otok mozku, proč vznikají trombózy a následně embolie. Prakticky objasní, jak je to s dehydratací, pojídáním sněhu. Jak je to s jídlem, že ne jen gely je člověk živ. A pokud jste nevěděli, jak takový horolezec se všemi mnohými vrstvami oděvu vykonává velkou pořebu, nebo si nasazuje mačky v palčákách, tak teď už to víte. I to, že tyčky do rajčat můžou zachraňovat životy.

Ed píše tak mile a čtivě, že mu člověk odpustí spoustu věcí. Ano, jeho výkony jsou obdivuhodné. Jednak dostal výborné fyzické predispozice, jednak na své kondici a snu tvrdě makal. Vyydřel si vše, včetně sponzorů svých snů. Ale i když celou dobu zdůrazňuje svůj respekt k horám (heslem svého prvního šéfa : "můžeš milovat hory, ale ony nemusí milovat tebe") přeci jen místy je to masokombinát. Ano, duální výstup - respekt. Chápu, aklimaizace je aklimatizace, tak proč toho nevyužít ? ale ...přeletovat si mezi kopečky vrtulníkem...trochu snižuje tu hodnotu. Sousta lidí na to nemá ( i když Ed tvrdí, že je to levnější než se tahat s karavanou nosičů :)) a pro mě, jako laika, má pořád věší cenu takové to klasické šlapání po nožičkách... Jak jsem ale zmínila před chvílí, stylem psaní to Ed narafičí tak, že to čtenáři ani nepřijde nepřirozené. Jasan, no proč by to tak neudělal ? 2 kopečky za 14 dní, a pak ještě odletět domů. (hmmm, a když je to tak skvělé a levné, proč to teda tak nedělají všichni ?) Ale..je to jeho volba.

Dost výtek, za mě výborná knížka a všem milovníkům lezeckého sportu a Himalájí obzvlášť doporučuji.

19 04.05.2024

(SPOILER) úlovek z knižního festivalu...počkala si, až budu mít čas a prostor na beletrii , a já jsem si ji náležitě vychutnala (a mám pocit, že ne naposled .))
To byla balada ! takové to "pohlazení po duši". Poezie. A vlastně i trochu hororu a thrilleru v jednom :))
Přijeď. By mě piclo. Špicberky ? a ještě v roce 1934 ? jaké vybavení měli tehdejší polárníci a lovci ? A Christiane jede... Poté, co vystoupí do mlhy a zimy na skalnatém pobřeží, neuteče. Nelekne se. Nebrečí.. Nezoufá si. Vidí tam tu krásu... Kniha byla psaná s neskutečnou lehkostí a nadhledem. Běžný život polárníků autorka popisuje tak, jako kdyby se nechumelilo... Pečení chleba ? pro mě výzva i v domácích podmínkách ! natož někde na pecku v plechovce, ze starého sušeného droždí... Představa hygieny v skromných podmínkách je nemyslitelná...Celkově ty popisy - jak mohla mít pokojík 120x180cm (rozměr větší postele :P) a kromě lůžka se tam vlezla ještě lavice, kamínka, šuplíky...to mi hlava nepobrala. Pak další kamínka, kde varná plocha/plotna byla 30cm čtverečních . to jako fakt ? neuteklo jim pár cm ? ..šílené hodnoty teplot pod nulou. A autorka vším propolouvá, jako kdyby se nechumelilo...smekám. Ani už nevím, po kolikáté...
a ta samota...cítila jsem její šílenství na krajíčku, když oba muží vyrazili na lov a ona na 16 dní osaměla. Šílenství dlouhé noci..když nic pořádně nevidíte. Tušíte jen kdesi obrysy svých vlasních běsů.
Hodinové pochody na lyžích (návštěva chaty Svena Ohlssona) bez jídla a hydratace. Smekám. Jiný kořínek. A jiná kondička. Cítím své vlastní strachy. Paniky. Zvládla bych to já ? Autorka se nakonec vhla mojí noční můře- medvědovi.
Co bych bezpečně zvládla taky, je jarní okouzlení. Když Christine popisuje přílet ptáků. Mechy. Rostlinky. Hnízdění. Volné moře bez ledu. A hlavně slunko !!!
Když se okouzlení a sounáležitost s tichem a přírodou překlopí do závislosti, kdy zdravý rozum odmítá návrat do civilizace. (a to ta civilizace byla ještě v plenkách proti dnešnímu digi světu)
Nádherné čtení.

"Jaké ticho tu je ! Sluneční světlo spočívá na mlčenlivé krajině. Kouzelné barvy měkkých stínů jsou žhavě syté. V této přírodě spolu všechno tvoří jednotu, i otisky tlap v hlubokém sněhu, které ukazují, v jakém rozpoložení se medvědi vydali do fjordu. Ze všeho číší stejná zasněnost. Připadám si, jako by vším protékal do sebe uzavřený proud posvátného klidu.
Jsem v těsné blízkosti podstaty veškeré přírody. Vidím cesty, které se proplétají a zároveň míjejí podle věčných zákonů. Tuším tu poslední útočiště, před nímž se veškeré lidské rozumové úvahy rozplynou v nic.
Jestlipak si lidé v EVropě vůbec dokážou představit hluboký klid a krásu této gigantické ledové divočiny ? Když je zalitá sluncem a přehnaly se sněhové bouře ? Jestlipak vědí, co činí, když vyrvou z této ohromné snové krajiny živou bytost a odvlečou ji do velkoměsta ? Uvědomují ci, co dělají, kdyyž uvězní v kleci ledního medvěda, silného dravce, který byl stvořen, aby vzdoroval běsnění žiivlů na plovoucích krách během polární noci ? Zvíře, jehož osudem je putovat bez konce po zamrzlém moři a ledových ostrovech a krajích, neklidně bloudit po nejrozlehlejší a neodlehlejší čísti světa ? "

Doporučuji...všemi deseti...

21 03.05.2024

dočteno..přiznávám, bylo to emotivní čtení (souhlasím s esmou). Pořád se vracíme ke stejným tragédiím, na stejná místa... jen úhel pohledu je jiný. Psaní z pohledu šerpů se mi velmi líbilo, včetně různých zajímavých etnografických informací o tomto etniku. Oceňuji jejich "zákulisní" pohled na celý vysokohorský kolotoč, i do jednotlivých výprav.. často podceňovaní, a přitom tak důležití. Skromní, těžce si vydělávající (a nejen sobě) na život. A jakou cenu má ten jejich ? Třeba borci ve službách korejské výpravy...posíláni de facto na smrt...běžte tam, zachraňte je..
Hora je zrádná, nebezpečná, a přitom tak lákavá. Popis celé tragedie...místy až bizarní.. řetězení chyb, náhod (které vlastně neexistují). Španěl Alberto Zerain nahoru prakticky vyběhl. Urval se zbytku a bezpečně vše zvládl... Tato pasáž působí neskutečně lehce a jistě. A pak tu máme martýrium , které končí smrtí 11lidí... Memento. Odpočívejte v pokoji. Jejich blízcí nezapomenou.
Je strašně fajn, že se někdo snaží (autoři), aby se nezapomělo i na šerpy,..že je snaha o založení fondů k podpoře jejich rodin. Protože bez nich by celý ten bílý kolotoč nefungoval..
Překlad knížky je místy i s chybkami, dokonce v jedné pasáži záměna jmen. Celkově čtivé. Fotografií bych ocenila i více. Doporučuji !

12 03.05.2024

(SPOILER) tááák, jestli mě nadchla 4., tak 5. je ještě o několik chlupů lepší ! Bylo, nebylo...a najedou máme další postavy v příběhu...prince, princezu, zavražděného krále, padoucha se záluskem na trůn. Bitevního mága. A naše 3 kamarády, trochu nyní upozaděné... Do popředí se dostávají dvojčata Mojeranovic. Jestli to tak autorka plánovala od začátku - tleskám :) konečeně jsem pochopila, proč tam jsou. Škola harpyjí v Airbowanu je skvělá ! kluci a jejich temná pasáž - místy až strašidelné. Duchové, tenká linka mezi životem a smrtí. Tom jako průvodce. A jak nám do toho všeho zapadá království, zmítané nepokoji ? nooo přesně jako poklička na hrnec !!! všichni spolu zapojí své síly a co myslíte ? bude happy end ?
zhltla jsem jedním dechem a těším se na další !

11 02.05.2024

taak tohle je jiná káva ! začíná se nám to přiostřovata řekla bych,že i autorka už píše s větší lehkostí. V tomto díle jsem snad poprvé neměla pocit jisté kostrbatosti a neuhlazenosti. Děj svištěl, jak supervolonové prkno. Moc se mi líbil výměnný pobyt a ráda jsem spoznala sirény. děj temní, za každým rohem něco číhá. A dětem jde o krk...nejen ústřední trojici...skvělé !!! těším se na další !!!

12 02.05.2024

čteno v rámci předatestační prípravy. poměrně obsáhlá publikace, obsahujíci i praktické příklady jednotlivých poruch. dostatečně obsažná. přiznám se, že občas jsem s textem trochu bojovala, je psaná "květnatějším" stylem, ale vše podstatné jsem si nakonec vycucla.

11 28.04.2024

knižku jsem měla několik týdnů rozečtenou - přednost mělo učení a příprava na zkoušky. naštěstí jsem se i po čase dokázala v příběhu zorientovat a naskočit do děje. vše letí rychle kupředu, občas až moc rychle - přijde mi že autorka si toho vymyslela tolik, že nestíhá detailněji rozvádět tak, jak by si témata zasloužily. šíleně se skáče, tu škola, tam nějaké volno, hned domů, hned zas do útulku, tu k drakům, tu k jednorožcům...takový místy chaos. celou pozornost čtenáře na sebe strháva hlavně Hanka, i když i ostatní dostanou svůj kousek.. začíná to být více a více dramatické, přibývá temnoty. s chutí se vrhám na další díl..

11 28.04.2024

čteno k atestaci z gerontopsychiatrie... je pravdou, že co se týče geronto, literatura prakticky není k dispozici. sem tam pár vět v obecné psychiatrii. takže táto knižka je jedním z mála zdrojů. nečetla se mi úplně nejlépe, trochu mi vadilo i uspořádání - neurohistopatologie zvlášť - ocenila bych vše na jednom místě v příslušné kapitole. ideální doplnit další literaturou, přednáškami i články, některé věci také už úplně neplatí - DG. kritériá se u některých změnili. jako základ ale skvělé.

9 28.04.2024

skvělá, naježila jsem si ji pod stromeček. Výborný doplněk k Svenssonovi, kdy lze srovnat kresbu v.s. foto z terénu. Bohatý materiál, fotografie v letu, různé typy šatů, odlišení poddruhů, juvenilů...
Ve Svenssonovi mi víc vyhovuje i zmínka o našich končinách (pravděpodobnost výskytu a podobně), tady je to víc obecně -Evropa...
Určitě doporučuji !

26 02.02.2024

výborná. Momentálně čtena v rámci přípravy k atestaci, vše potřebné pěkně hutně na jednom místě, a co se mi líbí nejvíc, každá kapitolka zakončena souhrnem všeho podstatného v rámečku. Kromě problematiksy zdravotní je také zmíněna sociální i právní. Doporučuji !

16 02.02.2024

paní Pacovská drží laťku, ba dokonce posunuje výš :) celkově mnohem lepší a plynulejší, jako první díl. Zdá se, že už chytla vlnu a prkno jede samo... Děj se šine kupředu, ztrácíme džina, nalézáme otce. Závodíme v supervolonu. Blíže poznáme jednorožce. rafael studuje, protože nebylo zbytí :)
Vše pestré, barevné, zábavné, napínavé. Jméno Pohromaků mě docela irituje, protože byla jednou jedna dětská série "Statečná autíčka" tuším, kde byl pták Pohromák, kterého pak IZS museli neustále zachraňovat :D
S chutí se vrhám na další díl a jako malou chybičku na kráse bych viděla snad jen to, že autorka si toho na ramena nabrala tolik, že občas na můj vkus klouže po povrchu a není schopna zajít u jednotlivých linek a postav hlouběji. Svět je to však dobře vymyšlený, a moje přírodní duše, milující stromy, mech a trávu, si docela u jednorožců porochnila...a hden jsem si i našla svůj pramen a studánku přátelství, mysl pohotově dosadila jedno moc hezké místo v Beskydech :)

18 10.01.2024

(SPOILER) děti našli pod stromečkem...a samozřejmě, když už to tam je ( a koupila jsem na základě dobrých hodnocení z DK), musím si přečíst taky :) začla jsem trochu opatrně, protože když už jsem pořídila celou sérii, co když to nebude dobré ? naštěstí po trochu kostrbatém začátku (seznámení s Vronem, Útulný domov - autorka se asi potřebovala trochu zahřát), působícím trochu formálně a násilně, jako by nás tlačila do seznámení se , se to rozjelo... děti zvykle týrány v sirotčinci najednou začínají objevovat nezvyklé schopnosti..hlavně Hanka a Sváťa...a kouzelný prstýnek naznačí vývoj věcí příštích. Záhadný Vron se pokouší děti z domova dostat a poslat tam , kam patří - ke studiu magie...
A celkem se mu to podaří ( i tady mám pocit lehkého tlačení na pilu, ale pořád zajímavé a čtivé, i když Hančina záchrana z lodě na mě působila fakt dost nasilu psaná..) , a hrdinům už nic nebrání, aby se dostali na Ostrov zasvěcení...
tady se začíná rozjíždět fantazie paní autorky a slibně naznačuje věci budoucí...
Pořád nevíme, kdo je Vron...a kdo vlastně chce děti vzdělat a platí jim vše...
objevují se mýtická stvoření. Škola Santarena a její pravidla, její svět (tady opět pocit nedotažení, kdy spousta věcí tak nějak naznačena - kroužky, pravidla, chcete mazlíčka, když zažádáte, můžete a podobně - spíše než přísné regule naznačují nekonečné množství volnosti a prizpůsobivosti... ).
No a i když se mi občas zdálo, že autorka v běhu vymýšlí, kam to vlastně celé povede, postupně přidává odbočky (prázdniny), další hlavní hrdiny (záporáky) a důležitá stvoření (draci, jednorožci, ale třeba i fuňové, tulíci...) , bavilo mě to čím dál víc. Ke konci už jsem byla docela namotaná, hlavně poté, co se začíná rozvádět dračí linka...no a dál ? s chutí pokračuji druhým dílem ...
P.S. ilustrace taky fajn, klidně bych ocenila víc... a doporučuji vyzkoušet svět Sedmého smyslu !

21 09.01.2024

knihobudková (jak jinak - v knihobudkách člověk nachází samé parádní čtení ;))
Gösta Berling...příjmení mi evokovalo Berlín...pravda, až na jedno písmenko zní podobně..konečně jsem se k ní na přelomu roku dostala...a pak si přečetla několik referencí laskavých spolučtenářů a až se zalekla ...najednou jsem měla vysoká očekávání. Je opravdu tak dobrá ? a je.. z fleku můžu potvrdit snad všechny komentáře předemnou... Selmu miluji od dob Nilse Holgerssona , co si budeme... Löwensköldův prsten její kvality potvrdil a Gösta mě jen přesvědčil, že paní Selma je opravdu spřízněná duše...umí mě přenést na daleký sever..kde tak mile šumí borovice.kde vrže sníh, vyjí vlci.. a kde jsou lidská srdce divoká a přitom čistá. Kde ještě plane láska k Bohu a k člověku.
Partička kolem Gösty byla svérázná, jak ostatně všichni hrdinové knížky. Nejvíc mě ale zaujaly ženy - Mariana, Anna, Elisabeta, majorka z Ekeby, bláznivá holka z Nygardu s černými vlasy...a pak spousta žen, které nedostaly tolik prostoru - setníková Lennartová, dcera brobského kněze... cikánské ženy, selky, služky. Matky, manželky... hlavními hrdinami jsou sice muži, nebo aspoň navenek to takj působí, ale pro mne pořád vykukovaly silné ženské postavy, draly se kupředu, strhávaly si svůj prostor. Divoženka mechová, s kravským ocasem. Kam se na ni hrabe zloduch Sintram !
Smotný Gösta funguje spíše jako tmel, linka spojující jednotlivé příběhy. A všechno do sebe zapadá jako puzzle. Pravé severské...s kapkou magie, lásky, pověr, víry... starosvětské, čisté, vtipné i smutné a i dnes aktuální.
Doporučuji !!!

18 03.01.2024

"Viděl přes její slova až k tomu, co říkala - že tito milenci a milenky, jakkoli je milujeme, nejsou my, nejsou tak posvátní , jak je posvátná skutečnost. Skutečnost jsme my. My jsme přivedli na svět děti. My jsme si dali svá mladá těla. My jsme si slíbili, že spolu zestárneme".
...knihobudková...kdysi na gymplu jsem četla "králíka" a od té doby jsem měla kdesi zafixováno, že Updike se dobře čte...
No, a teda jo. I když upřímně, první Bechovská třetina teda trochu drhla...k panu Bechovi jsem si našla cestu až v závěru jeho pasáže, ze začátku jsem se prokousávala těžce, žádná oddechovka před spaním, a dokonce jsem i knihu na čas odložila..
Další povídková třetinka byla taková jednohubka, a oslední třetina, věnovaná manželům Mapleovým, to už byl takový koncert.
Updike umí. Hrát si se slovy, povodit čtenáře za nos.. A něčím mi připoměl mého oblíbeného Irvinga..jako fakt...
zakládám do knihovny a dalšího Updika mám v merku...

17 30.12.2023

a tak stoupám s hodnocením..tahle se mi líbila nejvíc...dokonce tam byl nějaký děj, a dokonce měl i hlavu a patu a to mě bavilo :)
klasiký scénář -- mladá, hezká, mladý, hezký...do toho nějaká politika, nějaké intriky, a pak samozřejmě sex, spousta sexu (jen si fakt nejsem jistá, zda si staří Skoti opravdu už tehdy strkali jazyk do krku....a samozřejmě i na jiná "intimní" místa....jak autorka ráda do svých knih vsouvá...s tehdejší hygienou ? fakt ???)
Cat a Fin byli sympatickou dvojicí, a tento příběh teda čtenářkám podobně odlehčené literatury ráda doporučím .. (když se teda dokážou přenést nad podivnosti v tehdejích zvycích, jako dávání ženám na zadek, mlácení manželek a podobně...a samzřejmě, muž má vždy pravdu...)

15 30.12.2023