Hesonit komentáře u knih

Není to román, ale (rádoby) vtipné vyprávění o životě Bohuslava Balbína. Fabulace střídá fakta a někdy je to obtížné od sebe odlišit. Akcent kladený na Balbínovu homosexualitu je úporný, navíc je líčena v intencích osmdesátých let minulého století, kdy každý gay byl zároveň i promiskuitní, bez hlubšího citového prožitku. Hlavně když je chlapec hezký... Je to škoda. Je patrné, že autor má co říct a je velmi vzdělaný, ale tuto formu a pojetí považuji osobně za dost nešťastné.

Ann Napolitano předkládá do detailu vykreslený psychologicky příběh. Pojmenovává skutečnosti, ale nesoudí, nehodností. Citlivě chápe a k situacím vždycky nechá některou z postav zaujmout moudré stanovisko. Nemusíme s aktéry souhlasit, nemusí nám být ani sympatičtí, přesto to, jak děti opakují chyby rodičů, jak stejně nebo odlišně se staví k řešení, je pozoruhodné. Autorka přimíchala do příběhu i špetku idealismu, nebo možná je ho hrst, když líčí vztahy k dětem a jejich nekonečnou roztomilost, bezproblémovost, snadnost péče, dětskou empatii a podřízení se přání matek. Možná je to dobře, protože to, co se skrývá za příběhem, je dostatečně těžké a každý příběh potřebuje mít světlé momenty, jinak se stává nesnesitelným.

1 27.05.2024

(SPOILER) Nevím, jaké vydání četl Mikky01, ale ráda bych tu napravila některá tvrzení.
1) Hlavní hrdina Ravani není poloviční sirotek, má oba rodiče a to milující. Je jedináček, introvertní a cítí se sám.
2) K dětem, které se přistěhují do ulice, ho nezačne přitahovat žádná nadpřirozená síla, ale touha spřátelit se, protože jedno z dětí je mu od pohledu blízké.
3) Pokud jde o výjimečné schopnosti, nejsou to žádné super schopnosti, aby musely být výplodem fantazie (tedy až na jednu jsou to v podstatě dovednosti). 4) Lovec nikomu nic prozrazovat nechce, chce jen děti vrátit tam, kam úředně patří.
5) Ravani žádné utajené schopnosti nemá.

Recenze
Ravani je chlapec, který trpí pocity osamění. Šikanuje ho bezcharakterní a zákeřný kluk z městečka, který je fyzicky zdatnější. Jedné noci se Ravani probudí a zjistí, že před opuštěným domem naproti zastavila dodávka a z ní vystupují děti. Setká se s pohledem podobně staré dívky. Tím začíná utajené přátelství mezi ním a sedmerem dětí bez rodičů, které hledá záhadný lovec, aby je vrátil do sirotčince. Okolnosti následně vedou k tomu, že se Ravani zmítá se mezi tím, co by chtěl a co je správné.
Kniha je určena introvertním dětem cca 10-12 let, které se těžko seznamují, nejsou fyzicky zdatné a šikovné, mají sklon plakat a často jsou samy se sebou, něco tvoří nebo čtou, přesto by se rády družily. Pro takové dítě bude identifikace snadná a s hrdinou prožije ohromné dobrodružství a možná nalezne i moudro, které mu pomůže snášet ledasjaké příkoří, a podpoří ho v dobách neúspěchů.
S tím, že závěr je hrubě naivní, s Mikky01 souhlasím.

Zasvěcení do haitského vúdú přináší vhled do celého náboženského systému, jeho podstaty, smyslu, společenského významu, vysvětluje základní pojmy a je okořeněno vlastními autorčinými zážitky z Haiti.
Kniha je rozdělena na několik tematických část: O Haiti, O vúdú, Společenství a svatyně, Sny a snění, Bůh a duchové, Obřady, Zasvěcení, Duchové mrtvých, hřbitovy a smrt, Smrt, Tajné společnosti a Magie a čarodějnictví. Každý z bloků je pečlivě a srozumitelně zpracovaný. Na konci nechybí slovníček pojmů a použitá literatura.
Haitské vúdú je původní africké náboženství šmrncnuté křesťanstvím a utvářené historickou zkušeností lidí ukradených z domova a zotročených. Je praktické, pragmatické, žité, podporuje sounáležitost a propojuje minulost s přítomností a budoucností. Upíná se k předkům, ale ne nostalgicky, jen prakticky. Mrtví slouží živým, mohou jim předávat rady, posilovat je, chránit. Kult předků je mocný a pozoruhodný.
Čtenář nahlédne díky autorčině fundovanosti pod pokličku věrouky a praxe vúdú, která představuje životní styl vyžadující kázeň, disciplínu, zodpovědnost a neustálou práci na sobě samém. To vše pak stojí v ostrém kontrastu se scestným obrazem vúdú, který nám vnutila béčková hollywoodská produkce.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o živá náboženství.

2 05.05.2024

Výborný román, bravurně vystavěný příběh, skvěle vyprávěný. Nepostrádá vtip, nadhled, pověrečnost, krutou realitu, laskavost. Oproti oficiální anotaci neshledávám v knize nic magického, spíš snivého, trochu šíleného, pověrečného, folklórního, zároveň zemitého a skutečného. Doporučuji.

3 30.03.2024

V rámci žánru - lehké úsměvné čtení cílené na ženy - rozhodně knížka obstojí na výbornou. Doporučuji všem, kteří vyhledávají pohodové příběhy pro chvíle odpočinku.

8 17.03.2024

Souhlasím se vším, co je napsáno v komentářích Ridwen a Aykiru. Byl to příjemně strávený čas se spoustou emocí, plný fantazie, mytologie, hororu, legend, folklóru, vše okořeněné humorem, lehkým vypravěčským stylem, dobrými dialogy i poetickými popisy a přirovnáními.
Povídky, které se mě obzvláště dotkly, jsou: Říjen předsedá, Rytířství, Sníh, sklo, jablko. Báječné byly i holmovské povídky!

3 12.03.2024

Silný platonický vztah, přecházející až v posedlost, kontra muž, který dává naději, již nechce naplnit. A ona to nechápe. Je to cyklický příběh. Touha po jedinečnosti. Strach nepřijít o zbožňovaného muže alespoň v kamarádské rovině. A nevyřeší se to do konce. Protože fascinace, idealizace, přitažlivost je příliš velká...
Úmornost, s jakou se příběh opakuje, navádí čtenáře k tomu, že tohle by zažít a žít nechtěl.
Byla bych uvítala, kdyby byla kniha o třetinu kratší, ono poselství zmaru by tím dokázala vyjádřila také.
Když nad dílem přemýšlím, líbí se mi, s jakým zápalem je psané. Střídání hovorové češtiny a spisovné bylo pro mě rušivé, stejně tak jako řada vulgarismů. Spíš než román by kniha vyzněla jako blog (nebo forma deníku, dopisů?). Takové nějaké zážitky z divadla a hospody a la zase čekám a nic.
V zásadě mi to přišlo dobré, mám pocit, že jsem pochopila, o co autorce šlo.

Grafický román určený dětem ve věku 8 až 10 let. Jenže recenze nepíšou děti, abychom měli šanci vidět jejich pohled na věc. Pohled, který se často liší od toho dospěláckého a vyžaduje všechny odpovědi a všechna dotažení. Využitý potenciál a nápaditou, originální kresbu. Ponechám proto svůj dojem stranou a zprostředkuji synův (9 let). Jemu se to líbí, fascinuje ho prostředí pizzerie s obřími figurínami, které se mohou hýbat. S nimiž si hrdinové jako malé děti povídali, protože nikdo jiný s nimi nemluvil a málokdy je obejmul. Figuríny coby emoční šidítka. Příběh je přiměřeně napínavý, strašidelný... A protože ho syn četl asi 10x (a to nečte rád), musím uznat, že je to napsané a pojaté dobře.

3 25.01.2024

Kniha působí jako beletrizovaný memorát. Malinko nevyrovnaný...
Nicméně pokud je popisovaná psychiatrická péče odrazem té skutečné, Pánbůh se všemi, co ji potřebují, a zlé pryč... To je vážně otřesné.

Celkově to má sestupnou tendenci a silný sklon ke klišé. První díl vypadal slibně, druhý už méně, třetí nejméně. Mrzí mě to. Keanu Reevese mám ráda, mám sklon mu nadržovat a přivírat oči. Ale tady už to nešlo.

Velmi zvláštní příběh po všech stránkách. Bez sentimentu, poetiky, téměř bez emocí, strohý vyprávěcí styl v krátkých úsečných větách, bez dialogů. Příběh černošské otrokyně a ruské nevolnice z 60. let 19. století přerušují krátké pasáže v Ich formě o autorčině dětství a dospívání na přelomu milénia, reflektující její problémy s kůží i popkulturu. Přes veškerou podivnost je však nutné říct, že kniha vytváří hlubší dojem a je čtivá.

3 03.12.2023

Jsem velká fanynka krajky. Na téhle knížce je krásně vidět, kolik možností poskytuje jeden vzor a jakou úžasnou variabilita tvarů umožňuje. Velmi inspirativní!

1 24.11.2023

Velmi milá, regionálně laděná pohádka o ne zrovna šikovné víle Komolíně. Jazykově nápaditá a jemně veršovaná.

1 07.11.2023

To je tak úžasný příběh! Prostě Gaiman jak má být: magický, symbolický, mýtický, podvědomý, nevědomý, archetypální, trochu strašidelný, ale ne depresivní, moudrý. Ale i kdyby se četl jednoduše, zůstává stále skvělý. Navíc je kniha i parádně graficky zpracovaná.

8 18.10.2023

Legrační, pěkně ilustrované, jen ten překlad byl asi dost náročný a zůstalo to na něm znát.

2 10.10.2023

Deník zoufalé třicítky není deník a třicítka není zoufalá, ne ve smyslu smutku. Je to vtipný příběh, který využívá nejrůznějších eskapád, ale vyhýbá se klišé. Skvělé také je, že se s hrdinkou nepojí monenty, kdy čtenář prožívá pocit trapnosti nebo úzkosti z toho, co zas vyvede. Lenka (hrdinka) je navíc žena dostatečně sebevědomá a inteligentní, takže neopakuje chyby minulosti a hledí vstříc novým výzvám.
Je to kniha pro chvíle pohody, napsaná živým, čtivým stylem, s úžasně zvládnutými dialogy, bez popisů. Co také čím dál více oceňuji, je absence vulgarismů. Příběh mě bavil a doufám, že autorka bude ve své tvorbě pokračovat se stejnou lehkostí, nadhledem a báječným smyslem pro psychologii postav a jejich jednání.

11 04.09.2023

Lehká, zábavná, s charaktery tak věrohodnými, že se příběh klidně mohl odehrát v nedávné minulosti... Asi tak předevčírem.
Co se mi opravdu líbilo: lehký a živelný tón, jímž je příběh psán; dialogy a jejich bezprostřednost; to že Ich formu (Hanka) střídá Er forma (co se dělo ve Vaškově alias Davidově hlavě); oceňuji, že téma není zpracováno jako klišé, a líbí se mi, jak autorka přesně ví, co jako ženy rády slyšíme, na co zabíráme, co je pro nás ideál, nijak to nepopírá, ale zároveň to umí definovat s patřičným nadhledem a s humorem shodit, aniž by čtenáři bylo trapně za hrdiny. Příjemné také bylo, že hrdinka není neodolatelná krasavice ve věku kolem 25 let, ale žena přes 40.
Příběh je nenáročný, vztahový, prost popisů, v podstatě založený na myšlenkových pochodech, situacích a dialozích a není uspěchaný. Pěkné to bylo.

14 29.08.2023

Často trefa do černého, skvělá kresba. Některé bubliny pro velikost písma téměř nečitelné a to je ohromná škoda.

3 02.08.2023

Autor je žurnalista. A jako žurnalista i pojal svou knihu o Ivanu Roubalovi. Využil praxe a lexikálně pracuje s emocemi, používáním velkých slov jako drzost, cynismus, bohužel... Vkládá věty typu "jak se později ukáže". To v podstatě vyvolává pocit, jako by se čtenář ponořil do velikého novinového, lehce bulvárního čtení. Přesto, a to je důležité zdůraznit, je za textem cítit velká práce, bádání, přemýšlení a opatrnost a obezřetnost nesklouznout ke spekulacím. A to je to, co mě krom samotného případu Ivana Roubala, zaujalo nejvíc, forma vs. obsah.

2 02.06.2023