jozik_v_tumane komentáře u knih

Upřímně řečeno, nebýt Adina moje příbuzná, čímžto pádem jsou popisované události součástí historie mé rodiny, nečetl bych to, resp. po rozečtení brzy odložil. Na jedné straně Adina promlouvá otevřeně, místy až vulgárně, o svém intimním životě, na druhé straně mi přijde, že často zásadně postrádá hlubší sebereflexi a klouže po povrchu událostí svého života. Na jedné straně nepochybně měla určitý charakter, svůj názor, za kterým si stála a který byla schopná říct otevřeně komukoli, na druhé straně se stejně nepochybně dokázala fantasticky přetvařovat a manipulovat s muži, aby si zajistila svou materiální existenci. Byla to extrémně rozporuplná bytost, která se dokázala zachovat velmi altruisticky, dobrosrdečně i odvážně, ale stejně tak v jiném kontextu i velmi bezohledně, cynicky a vypočítavě. (Až mě děsí, nakolik se v tom poznávám.) Kniha by byla mnohem zajímavější, kdyby namísto nekonečného výčtu příhod, intrik, flámů, vztahů a sexuálních dobrodružství se více zaměřila právě na tu psychologickou stránku, na analýzu svého života více zevnitř, více do hloubky. Podle knihy se zdá, že až opravdu ve stáří se Adině podařilo "navázat lepší vztah se sebou samou", lépe sama sobě porozumět a přehodnotit svůj život. Ovšem, lepší než nikdy. Nelze však upřít obecnou platnost její výpovědi o malosti "obyčejných českých lidí", kteří jsou vždy připraveni vylít si svou nenávist k sobě na někom, kdo na rozdíl od nich, navzdory všem svým nedostatkům, v životě něco dokázal. V tomto ohledu je to zajímavá a bohužel smutná výpověď o naší společnosti.

1 30.05.2024

Malý úryvek z Knihy králů. Krásné.

1 29.05.2024

Nebudu se přemáhat. Přečetl jsem 50 stran a nudím se. Autor mě naprosto nepřesvědčil o svém vypravěčském umu, neorientuji se v množství postav, ale hlavně se nerozvíjí žádný uchopitelný děj (a podle anotací tam ani není). Za mě opravdu špatné. Toto se mi stává nápadně často s "kultovními" díly. Četl bych dál, kdybych nevěděl o hromadě mnohem kvalitnějších autorů.

Přečteno pár stran, napsáno velmi nezáživně...

Famózně napsaná kniha. Věcně, strukturovaně, ozdrojovaně. Od Thomase de Waala už jsem četl skvělou knihu o Kavkazu (Černá zahrada), je to velmi kvalitní autor. Tato kniha je ještě lepší, než Černá zahrada (že by přínos spoluautorky Carlotty Gall?). Jediná věta v celém textu nepůsobí nedůvěryhodně. Celý příběh první čečenské války je zde vyprávěn naprosto profesionálně a přehledně. A co říci k obsahu? Už se nemůžu dočkat, až se Ruská federace rozpadne stejně, jako Sovětský svaz (což bude pro nějakého dalšího Putina "největší geopolitická katastrofa 21. století"). Čečenci jsou jedním z mnoha národů, kteří trpní pod ruskou knutou, a vyžrali si to o to víc, že jsou tak hrdí a nechtějí si to nechat líbit. Už 300 let bojují o svou nezávislost a jednou se dočkají. Rusko nemůže mít jinou budoucnost než rozpad, je to jen otázka času.

21.05.2024

Rozporuplné dojmy. Dvakrát jsem chtěl knihu odložit. Kolísavá kvalita. Některé kapitoly dobré, jiné spíš nudné. Nejlepší byla za mě reportáž z Norilsku a závodu Nornikel. To je fakt úplné sci-fi: jak administrativně (stát ve státě), tak rozsahem škod na životním prostředí.

1 13.05.2024

Nádherný cestopis. Trošku prvorepublikového romantického patosu, ale jinak velmi hezky napsané. Pro ty, kdo se chystají na Athos, "povinná četba". Obávám se, že dnes už se i z Athosu stal turistický kýč a skanzen. Skvělé dobové fotografie.

11.05.2024

Kniha je v každém případě zajímavá, ale napsaná je jen dobře, nikoli skvěle. Prvním nedostatkem je příliš úzké zaměření na čistě politický a ekonomický vývoj, s téměř nulovým zájmem o kulturu, ale i náboženství a další aspekty života. Je to velmi podrobný, ale většinou jen jaksi povrchně technicistní popis řady politických událostí, bez zdůraznění nějakého hlubšího smyslu. Je to čistě politická historie, neskládá se mi z toho komplexní obrázek života jugoslávské společnosti. Zejména od 50. do 80. let je to dost nezáživné a úmorné čtení: nekonečná série sjezdů a jednání na všech úrovních a nekonečná řada naprosto marných pokusů o řešení etnicko-politických a zejména ekonomických problémů Jugoslávie. Každý pokus nejenže selhal, ale ještě situaci zhoršil. Ve zpětném pohledu je jasně vidět, že Jugoslávie jako stát nemohla fungovat, protože dezintegrační tendence a rozdíly kulturní a ekonomické úrovně jednotlivých oblastí byly příliš velké. Neustále se snažili opravit systém, který byl od základu vadný. Překvapilo mě, že to bylo tak moc špatné. Nebýt vydatných finančních injekcí od USA a MMF, Jugoslávie by se dávno zhroutila. Druhým nedostatkem knihy je značná nevyváženost. V centru je konflikt srbsko-chorvatský, podrobněji se pojednává též o problému Kosova a hodně prostoru je věnováno Slovinsku, což je asi dáno národností autora. Velmi málo se pojednává o Bosně a Hercegovině, Bosňáci (3. nejpočetnější etnikum) skoro jako by ani neexistovali, a o Černé Hoře a Makedonii najdeme na 500 stran v podstatě pár zmínek. Je to historie politiky, která se dělala v Bělehradě, Záhřebu a Lublani. Sarajevo a Skopje jako by se politického života země neúčastnily, nemluvě o venkově. Dalo by se to zpracovat o hodně líp.

1 09.05.2024

Fenomenální dílo. Přebásnit veršovaný epos je nadlidský úkol. Nemohu srovnat s originálem, ale pocitově mi přijde, že Jedličkův překlad je úctyhodný. Mnoho strof v češtině nezní zvlášť líbezně, ale nakolik lze posoudit srovnáním s prozaickým překladem, je tomu tak v zájmu věrnosti původnímu významu. Mnohé strofy jsou ale také velmi podařené a sluchu lahodící. Příběh je velmi spletitý, text zahrnuje mnoho vložených vyprávění (někdy i dvojitě vložených) a dopisů. V žádném literárním díle jsem neviděl tolik obdivu pro ženskou krásu a tolik slzí a smutku pro ztracenou milenku či přítele (byť jen dočasně!). Neuvěřitelně tělesné, vřelé, láskyplné a erotické dílo, protkané životní moudrostí a mnohým ponaučením. Nesnadný, ale o to cennější zážitek.

1 20.04.2024

Rozhovor má lepší a horší pasáže. Místy mi přišlo, že pan Hvížďala pokládá zbytečně rádoby učené a závažné otázky (typu "ten a ten filozof říká to či ono, co si o tom myslíte?"), namísto toho, aby rozhovor nechal volněji, svobodněji a lidštěji plynout. Některé "otázky" nenavazují na předešlé "odpovědi". Pan Sidon zase někdy sklouzává k příliš silným, nadneseným nebo neuchopitelným výrokům. Příklad:

"Nelze říci, že skutečný rozhovor by se měl do člověka tak hluboce vtisknout, že by oba účastníky měl trochu obměnit..."

"Vlastně jde o cílenou soustředěnost, která promění prostor mezi těmi dvěma lidmi v rajskou zahradu. Alespoň když já hovořím o své vlastní zkušenosti, tak z těch několika okamžiků, kdy šlo o rozhovor, nezměnili se jen ti dva lidé, ale celý svět. Jednoduše proto, že odpadnou začmouzená skla, přes která se pořád díváme. Skutečný rozhovor se netýká jen slov, ale celého prostoru kolem. Mění celý svět."

Já bych se úplně spokojil s tím, že skutečný rozhovor trošku změní můj pohled na něco z toho, o čem je řeč.

Na posledních několika stránkách si oba účastníci vyprávějí a vykládají vtipy, z nichž ani jeden mi nepřišel vtipný.

Jinak zajímavé čtení, ale asi jsem čekal víc.

14.04.2024

S touto útlou knížkou jsem doslova zápasil. Tíživé čtení o neuvěřitelných životních osudech, utrpení, strastech i zázracích protopopa Avvakuma je dokladem nezlomné síly jeho víry v Boha, nepředstavitelné osobní pokory (z pohledu dnešního Evropana se jevící jako masochistické zavržení sebe a záliba v utrpení) před Bohem, ale zároveň radikální a militantní přesvědčenosti o vlastní pravdě o pravé formě pravoslavného náboženského života. Pozoruhodné dílo.

13.04.2024

(SPOILER) Pozoruhodná kniha, jejíž pointou je, že oním nejtemnějším žalářem je láska, která totiž podle hlavního hrdiny zřejmě nevyhnutelně (alespoň pro něj) s sebou přináší žárlivost a znamená ztrátu svobody. Brilantně vystavěné drama, kdy se hlavní hrdina postupně propadá do své paranoie, že manželka Jarmila využívá jeho slepoty a podvádí ho. Svou bezmezně milující ženu, která se o něj jakožto slepce stará, tak přivádí k zoufalství a jejich manželství se dramaticky rozpadá. Zajímavé úvahové pasáže, zejména v rozhovorech penzionovaného komisaře Macha se studentem Králem, s nímž se nakonec společně odstěhují na venkov, aby zde hospodařili na statku. Jinými slovy je to o mužském tápání ve věcech lásky a z něho plynoucí potřebě naplnit svůj život prací...

2 03.04.2024

Pěkná publikace. Na 20 stranách stručná historie města a na dalších 20 podrobněji a velmi fundovaně o urbanistickém a architektonickém vývoji, nebo spíše bohužel nutno říci úpadku, města a jednotlivých staveb. Zbytek tvoří bohatá fotografická příloha.

Velmi osobní názor: Je to velmi smutné čtení a prohlížení. Dřív ve městech žili lidé. Ulice byly místem k životu plným příjemných zákoutí a krásných detailů. Lidi se o svůj životní prostor starali, zkrášlovali ho a udržovali čistý, pěkný a funkční. Protože v něm žili. A dnes? Darmo mluvit. Lidi svůj životní prostor dobrovolně vyměnili za autopark a parkoviště. Já to prostě nechápu. Vypadá to, že jsem s tímto názorem zcela osamocen a tudíž asi nemá cenu to psát. Celý můj život je snaha utéct, schovat se před auty a je to téměř nemožné -- a tam kde nejsou auta (v horách, v lese), nejsou ani lidé. Tiše protestuji. Auto je výraz absolutního vítězství individuálního egoismu dnešního člověka. Žijeme v automobilovém pekle, ale všichni se tváří, jako že jim to nevadí, nebo dokonce jsou s tím spokojeni. Ne, já to prostě nechápu.

To samozřejmě přímo nesouvisí se Sušicí. Ale je to, bohužel, myšlenka, která se mi dere na mysl nejsilněji při četbě a prohlížení této pěkné knihy.

27.03.2024

Nedá se to číst. Jestli autor psal knihu proto, aby každému, kdo neobětoval léta života studiu dějin balkánských zemí, dokázal, že on sám je velkým znalcem, je to dobrý pokus. Jestli se chtěl podělit o své znalosti dějin Kosova, pak je to selhání. Bez ohledu na to, jak fundovaná práce je, historii je nutno vyprávět jako srozumitelný příběh. Autor namísto toho do tematických kapitol na sebe vrší nepřeberné množství údajů, z nichž se ale žádný příběh neskládá. Působí to jako velmi detailní POZNÁMKY, VÝPISKY k budoucímu textu, který by musel napsat někdo jiný, kdo umí psát. Nejde o to, kolik toho o tématu vím. Četl jsem např. Titův životopis (J. Ridley) v době, kdy jsem o Titovi a Jugoslávii nevěděl prakticky nic, ale všemu jsem rozuměl, protože to byl smysluplný, dobře napsaný příběh. Tady se naprosto bez vysvětlení přeskakuje od jednoho k druhému, naprosto chybí jakákoli červená nit příběhu, kostra, koncept a ve výsledku tudíž i jakýkoli názor. Ano, autor zjevně nemá na kosovskou problematiku názor -- tak co nám tedy chce sdělit? Ba co hůř, navzdory zjevně obrovskému množství prostudovaných materiálů to vypadá, že dějiny Kosova nepochopil. Působí jako typický, do svého mikrosvěta zapouzdřený průměrný akademik, který už zapomněl, že poznávání není samoúčel, nýbrž má vést k pochopení. A teprve toto pochopení něčeho má smysl se snažit někomu předat. Autor jen ukazuje, kolik toho ví, kolik toho prostudoval, ale žádné pochopení, žádný příběh a žádný názor z toho nevyplývá. Nápadně to připomíná typickou českou chlapáckou "diskusi" v hospodě, kdy se dva trumfují tím, kdo zná o historickém tématu víc informací, ale nevyslovují vůbec žádný názor... Autor též zbytečně nadužívá nezvyklé latinismy (traktovat místo pojednávat, rezultovat místo mít za následek, pendant místo doplněk...), což opět působí dojmem, že machruje, nebo není už schopný vystoupit z akademické hantýrky, aby pak napsal "efektní", tam kde z kontextu zcela jistě mínil "efektivní"... No prostě akademická bída s nouzí. Ale co naplat? Když si chce člověk přečíst něco o Kosovu v češtině, věru nemá moc na výběr...

1 25.03.2024

(SPOILER) Číst sto let starou češtinu je opravdu výkon. Ale jinak pěkná novela o telegrafistovi v nějakém norském zapadákově, který flirtuje se všemi krásnými ženami ve svém okolí, plete jim hlavu, nevyzná se sám v sobě a současně pracuje na vynálezu jakéhosi syntetického rybího klihu, jímž chce konkurovat místnímu boháči, jenž toto "klí" vyrábí z ryb... Je to netradiční a na svou dobu jistě odvážné jak formou, tak zápletkou. Na velmi malém prostoru ani ne 90 stran roztomilého salátového vydání (brožovaný výtisk za 1. rep. znamenal zřejmě volně ložené listy -- nebo klí vyschlo?) se rozehrává typicky hamsunovský složitý spletenec milostných vztahů a romantických nadějí. Líbil se mi i otevřený konec, kdy továrníkova dcera na oslavě svých zásnub s kapitánem ho odmítne a o půlnoci odchází s naším hrdinou, jenž úspěšně převzal fabriku jejího otce, ačkoli on pár hodin předtím napsal své někdejší snoubence, která ho dříve opustila jednak kvůli jeho flirtování s jinými ženami, jednak kvůli krádeži, které se měl dopustit, ale jak se později ukázalo, ve skutečnosti nedopustil, aby se k němu vrátila. Hamsun má velký talent plasticky vykreslit charakter postav několika stručnými rysy.

1 23.03.2024

Není to žádná světová literatura :) ale pro milovníka Šumavy a zvláště tohoto koutu, který lze právem označit za její srdce, určitě zajímavé a poučné čtení. Těžištěm knihy je historie, zejména s ohledem na těžbu dřeva a postupné pronikání člověka do této divočiny, a dále historie lesnických rodin, které na Březníku (a v okolí) působily. Ale najdeme zde i ofocené stránky z návštěvních knih z hájovny na Březníku a z turistické chaty KČST na Roklanské mýtině z let 1933-48 a další zajímavosti a dobové fotografie.

22.03.2024

Úžasná knížka... Pavel Moc píše naprosto přesvědčivě, věcně a přesně, s citem pro smysl příběhu a jeho srozumitelné a čtivé podání, jako profesionální historik. Přesně takhle se má psát literatura faktu, mnozí by se od něj mohli učit! Čtivost a napínavost vyplývají z toho, že jde jasně poznat, že autor si nic nevymyslel ani nedomyslel, nepřikrášlil; že každá věta a informace velice přesně odpovídá skutečným událostem. Nemluvě o perfektních fotografiích. Hluboce smekám před touto pečlivou a extrémně cennou prací, kdy autor z fragmentů archivních materiálů (velká část byla zničena) dokázal rekonstruovat tyto neuvěřitelné, hrdinské a inspirativní příběhy lidí, kteří se NEBÁLI, nenechali se zlomit a nedovolili pošpinit svůj charakter nelidským režimem, který v lidech podporoval to nejhorší. Tato kniha se zabývá především osudy tzv. "milešické skupiny" kolem převaděčů Petroviče, Rachače, Důry, Kasky a Maška. Minimálně o posledních dvou by se dal napsat podobný román jako Návrat Krále Šumavy o Josefu Hasilovi... Z těchto pěti jediný Petrovič unikl komunistickým lágrům, když emigroval se ženou do Austrálie, ovšem za cenu celoživotního odloučení od jejich syna... Doufám, že touto knihou nedocenitelná práce Pavla Moce nekončí a že sepíše snad ještě aspoň jednu knihu o převaděčích! Moc děkuji.

3 22.03.2024

Zvláštní, těžko uchopitelné. Začal jsem Héró a chvílemi mi to přišlo jako typické postmodernistické blábolení, kde se naznačuje nějaký skrytý intertextuální význam v každém obrazu a přitom tam není; kde se text tváří hrozně chytře a přitom nedává smysl... Ani mi to nepřišlo moc čtivé a nijak zvlášť dobře napsané, zvažoval jsem, že to odložím. Část o Leandrovi byla lepší, více konvenčně příběhová. Některé krásné, velmi poetické obrazy a myšlenky. Když jsem četl Leandra, už jsem si nepamatoval zhola nic z Héró. Spojitost mezi nimi dvěma jsem nepochytil žádnou, pro mě to byly dva zcela nesouvisející fragmenty. Když na to má člověk náladu, nechá se unášet tou snovou atmosférou, ale ve výsledku vlastně nevím, o co tam šlo. Chazarský slovník patří mezi mé velmi oblíbené knížky, ale toto mě zvlášť neoslovilo.

1 13.03.2024

Citát z této pěkně zpracované knížky:
Věřím v slunce, i když nesvítí.
Věřím v lásku, i když ji necítím.
Věřím v Boha, i když mlčí.

Příliš stručné, obsahuje jen nejzákladnější objasnění desatera, křtu, zpovědi a modlitby.

11.03.2024