kob komentáře u knih
Ani se nechce věřit, že tahle krátká a poměrně depresivní povídka posloužila jako námět pro tak krásný film.
Ubírám hvězdičku za odfláknutou korekturu - ony jsou ty chybky docela rušivé, což je u tak pěkné knihy škoda.
Skvělé, a závěr navíc tak strhující, až jsem měla stažený žaludek. Určitě se podívám po dalších knihách této série.
Audiokniha - při poslechu příjemně ubíhala cesta autem, ale po týdnu se na jednotlivé povídky těžko rozpomínám. Nic, co by mé paměti stálo zato uložit.
Mám rozporuplné pocity. Co se týče spisovatelského řemesla skvělé, ale dočítala jsem už jen tak "z povinnosti".
Ač tenhle žánr příliš nevyhledávám, poslech audioknihy jsem si opravdu užila. Tak dokonale vykreslené postavy se hned tak nevidí (neslyší ;)
Příběh byl zajímavý - moc se mi to líbilo.
Příjemné a zábavné čtení, které přináší spoustu zajímavých informací
Lehce ulítlé, ale četla jsem se zájmem. Bavily mě hlavně Jaakkovi myšlenky. Podle komentářů je jasné, že to není kniha pro každého, ale já si autora určitě ještě vyhledám.
Napsáno tak skvěle, že nešlo přestat číst. Pak mně bylo líto, že už je konec, že jsem si to trochu nešetřila :)
Audioknihu jsem vydržela poslouchat asi do třetiny. Přišlo mi to zdlouhavé a nudné, těžko se mi udržovala pozornost. Pokračovat v poslechu jsem vyhodnotila jako zbytečnou ztrátu času. Navíc mě velmi rušilo, že se Zuzana Slavíková snažila o striktní dodržování italské výslovnosti a přízvuku u všech jmen a míst, což působilo obklopené češtinou až komicky. A že to bylo skoro v každé větě :)
Střípky z minulosti, ze kterých se skládá příběh propletených vztahů v jedné vesnici. Hezky napsané, ale kdo čeká napětí a zvraty, ten se nedočká. Je to takové šťouráníčko ve starých křivdách.
Mám ráda autorův absurdní humor - pokaždé mě jeho knihy skvěle pobaví i poučí. Tahle se mi líbila snad ze všech nejvíce.
Komplikovaný, ale skvěle propracovaný příběh. Napínavý, bez hluchých míst - skvělé čtení!
Pěkné vzpomínání, ale jen takové opatrné, aby se někdo nezlobil ;)
V každém případě je pro mě Standa Hložek celoživotní sympaťák. Právě v těch osmdesátkách jsem se s ním setkala pracovně při natáčení zábavného pořadu brněnské televize s názvem Pět přání. Měli jsme čas si popovídat a pamatuji si, jak to bylo přirozené, jako bychom byli staří známí. Byl moc fajn. Po letech jsem zjistila, že se moje maminka přátelí se Standovou sestrou Radkou, takže se občas aspoň poptám, jak se má a doufám, že nám i sobě bude písničkami dlouho dělat radost.
Taková příručka se spoustou fotek.
Nic objevného, ale pár rad si zapamatuji. Možná :)
Pro mě fajn čtení, protože právě procházím stejnou životní etapou a řeším až neuvěřitelně podobné věci. Jen tu chalupu nemám...
Nechala jsem se nalákat vysokými hodnoceními, ale za mě to byl divný domotanec. Poslouchala jsem jako audioknihu a Regina Řandová, kterou mám jinak docela ráda, tomu dala korunu. Byla tak přehnaně dramatická, že mi z toho "volejzala" hlava, jak pořád řvala. Snad na ten zážitek rychle zapomenu