KuroHaru komentáře u knih

Rasová nesnášenlivost v jihoamerické Alabamě je v této knize "zjemněna" tím, že se odehrává jakoby mimochodem a na pozadí dospívání dvou sourozenců, z nichž mladší Čiperou je celý příběh vyprávěn.
Jsou to však právě děti, které vnímají dění kolem sebe střízlivýma očima a bez předsudků a nedokážou pochopit, proč je černoch méně než běloch. Jejich otec Atikus by měl za svou morální pokrokovost dostat Nobelovu cenu za rodičovství, nicméně se mu dostává v menší či větší míře spíše nepochopení od okolí za to, že obhajuje černocha, který je předem odsouzen k záhubě už jen proto, že je černoch.

Moc ráda jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak obzory o rasové nenávisti v Americe. Zatímco Hitler řádí v Evropě a Američané jej kritizují za vyvražďování Židů, oni sami ještě zdaleka nemají vyřešen přístup k jiným etnikům ve své vlastní zemi.

12 07.02.2018

Tak sem jdu přidat 345. komentář k této knize. Protože prostě nějak musím...
Protože je to první kniha, u které jsem se bála - přestože se nejedná o žádný klasický prvoplánový horor. A v tom právě spočívá mistrovství tohoto autora (doufám, že mě o něm přesvědčí i v dalších svých knihách). Atmosféra pořád houstne, jemné náznaky už na začátku věstí katastrofický konec. Navíc, ta myšlenka, že by se skutečně mohlo jednat o příběh na základě skutečné události a za autorem opravdu přišel nějaký Igor, aby mu tento příběh odvyprávěl...No, i kdyby tomu tak nebylo, takové věci se přece dějí: lidé se ztratí a už se nikdy nenajdou. A právě ve slovenském pohoří Tribeč je doloženo několik takových případů, což znamená, že kniha se skutečně opírá o fakta, i když jsou tato fakta nevysvětlitelná. A pro mě je právě tato tematika nevysvětlitelných zmizení něčím, z čeho mi vstávají vlasy na hlavě. Kde jsou ti zmizelí lidé? Co se jim stalo? Vrátí se někdy? Existuje nějaká černá díra, která je pohltila a skrz kterou přešli do paralelního vesmíru? Vždy jsem chtěla navštívit nějaké místo, které je opředené nějakou záhadou, nicméně po přečtení této knihy by mě na Tribeč nikdo v životě nedostal.
Prostě, long story short, Karika umí a já mohu tuto knihu jedině doporučit!

10 06.10.2018

Tak tohle byla pecka. Už dlouho mě žádná kniha takhle neuchvátila, ale King je prostě mistr a tohle dílo bylo napínavé od první do poslední stránky a nutilo mě číst stále dál a dál a dokonce si kvůli četbě i přivstat :D.
Čtenář se musí připravit na docela vražedný rozsah a velké množství postav, ale hlavně na mučivé napětí, velkou úmrtnost a nekompromisní psychologické vykreslení. King jako vždy dokonale odhaluje lidskou psychiku až na kost, v tomhle díle zachycuje to, co udělá s různými lidmi uzavření pod kupoli, ze které není úniku.
Mimochodem, zkoušela jsem dva díly seriálu. Ten má však s knihou společné jména postav a hrubý děj, propojení postav je však dost odlišné a celkově mě tento počin v porovnání s knihou moc nenadchnul.

10 26.10.2017

Tahle knížka je jinde. Já jsem z ní jinde, naprosto unesená. Přečetla jsem ji na jeden zátah, nešlo se odpoutat. Je to příběh o lásce, která vznikla na pozadí drog a brutality, ale přesto (nebo snad právě proto) je intenzivní a připravená překonat všechny překážky. Kellenovi a Wavy jsem celou dobu fandila, jejich vztah mě nijak nepohoršil, právě naopak. Dokázala jsem se vcítit a pochopit. Pro "konzervy" upřednostňující takovou tu klasickou romantiku to asi nebude, ale milovníci nějakých těch lehčích bizarností si určitě přijdou na své. Doporučuji!

P.S. Doufám, že má paní autorka rozepsáno něco dalšího!

9 02.09.2018

Nad absurditou Severní Koreje se chce člověk až smát...
...dokud si neuvědomí, že se jedná o každodenní realitu spousty lidí. Pak se mu místo smíchu chce spíše brečet. Paní Špitálníková touto knihou odvedla skvělou práci, která je mimořádným přínosem, pokud chceme nahlédnout pod pokličku této příšerné diktatury.

8 02.02.2021

Naprosto ojedinělý thriller. Ale je to vlastně thriller? Pro mě to byla trochu surrealistická psycho-pohádka z odlehlého dánského ostrova, vyprávěná očima naivního a důvěřivého dítěte, prokládaná vhledy do života jeho rodičů a jiných dospělých. Už první věta celého příběhu naznačuje, že na této zdánlivé idylce nebude něco v pořádku. A je to tak. Postupně se odkrývají čím dál více znepokojující skutečnosti, postavy přicházejí o svou příčetnost. Všechno je to odvyprávěno tak nějak nenápadně, nenásilně, s typickou severskou odměřeností, což námětu dodává hodně zajímavý rozměr. Přečetla bych si i další knihy od této autorky, až budou.

8 24.08.2020

Kniha mne vtáhla do děje už po přečtení první stránky, nadšená jsem byla jak z lesbického námětu, tak z autorčina vytříbeného stylu a jazyka. Co v mých očích hodnotu knihy sráželo, byly poměrně dost expresivní popisy sexuálních scén. Nevím, možná jsem jen prudérní, ale tak, jak byly, pro mě do knihy nezapadaly, to spíše do nějaké erotické béčkové literatury. Méně je někdy více. Lesby jsou tu důsledkem toho chtě nebo nechtě představeny jako neustále nadržené nymfomanky a perverzačky, které na konci 19.století "číhaly" na každém rohu Londýna. Škoda. Jinak super knížka.

8 18.04.2020

Literaturu 18. století mám načtenou a převážně mě i baví, ale myslím, že není nějakou mou osobní deformací, když budu tvrdit, že Mnich je nadčasové dílo, které podle mne dnešnímu čtenáři má co nabídnout. Jistě to bude dáno i českým překladem, ale dílo nepůsobí archaicky a neaktuálně, nýbrž se v něm spojuje napětí, akce, romantika, (nevulgární) erotika a také psychologie postav je nastíněna velmi podařeně. Obecně je starší literatura těžší ke čtení, ale v tomto případě to dle mého neplatí. Myslím, že toto dvě stě let staré dílo osmnáctiletého autora se vyplatí přečíst a doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy s nádechem tajemna a hororu.

8 20.09.2018

Paní Štráfeldové za tuto knihu patří velký dík. Na příběhy lidí, kterým komunisté svými brutálními praktikami a popíráním lidských práv a svobod zničili životy, nesmíme zapomenout. Naopak. Je potřeba neustále si je v sobě nosit jako memento, o to víc v dnešní době, kdy vidíme, jak snadno se může historie zopakovat. Lída (Lilian) je zástupkyní své generace a její příběh je jistě jen jedním z mnoha příběhů, které dnes nejsou zas až tak známé. Proto jsem ráda, že se jej autorka "ujala" a zpracovala jej do románové podoby, od které se lze jen stěží odtrhnout.

7 04.06.2023

Zajímavá upířina ve stylu gotických hororů. Takové knihy jsem měla vždy ráda. Tato má navíc ten přesah, že odkazuje na události, které se údajně opravdu odehrály a které měly za následek vznik slavného románu Dracula. Jak to ve skutečnosti bylo, se už asi nikdy nedozvíme, ale vědomí, že Stokera přivedlo k sepsání Draculy právě jeho osobní setkání s nadpřirozenem a upíry tomu celému dodává nový (až znepokojivý) rozměr. Při četbě jsem měla celou dobu na mysli otázku: Co z toho je fikce a co mohlo být reálné?...

7 26.03.2022

Pro mne jedna z nejlepších a nejčtivějších odborných knih, která se mi kdy dostala do rukou. Sapiens jsou komplexní dějiny vývoje lidstva, které takhle v souvislostech dávají úplně jiný smysl, než když se je učíme suchopárnou školní formou. Tuto i další Harariho knihy by si měl přečíst každý.

7 16.12.2020

Psáno v typicky japonském, trochu surrealistickém stylu s nádechem tajemna. Není to žádná extra bomba, ale přesto jde o příjemné oddechové čtení. Uvařte si k němu kávu nebo japonský čaj a dokonalá chvilka pohody je zaručena.

7 15.01.2020

Upřímně mě tento počin zas tak úplně nenadchnul. Náměty zajímavé, fantazie autorovi také běží na plné obrátky, ale má to dle mého slabiny, které z toho dělají trošku "pokleslou" literaturu. Přijde mi, že se autor snaží psát takovým tím "západním" stylem hororových autorů (Stephen King, Clive Barker), kde je to pro mě však všechno tak nějak uvěřitelnější. Ve Šmehlíkově knize mi to přijde jalové, jako když si teenager hraje na dospělého a světaznalého. A například ty zmiňované erotické pasáže, kdy má 90% mužských postav téměř neustálou erekci a oplzlé myšlenky, působí tak trochu jako pěst na oko. Nemůžu si pomoct.
A ty chyby? Od studenta bohemistiky bych asi čekala korektnější text.
Na druhou stranu, v českých vodách, kde moc hororů nevzniká, je to docela originální počin, který stojí alespoň za zkoušku. A doufám, že do příště už to autor vypiluje k dokonalosti.

P.S. Povídka Temné znamení je opravdu nejlepší a stojí rozhodně o úroveň výše než ostatní povídky. Kdybych měla hodnotit jen ji, dám jí 4,5 hvězdičky. Mohlo by jich být pět, jenže...neustálé erekce a vlhké kalhotky to zase zabíjejí...

7 15.02.2019

Znepokojivá kniha. O problematice drog ve třetí říši se moc neví, respektive nemluví, a proto jsem ráda, že si někdo dal tu mravenčí práci a sesbíral důkazy o tom, jak neskutečně velkou měrou ovlivnily drogy v podstatě celou válku. Nebýt pervitinu a dalších látek, které se vojákům sypaly plnými hrstmi, aby mohli beze spánku mašírovat nebo aby neztratili kuráž, byla by se válka možná vyvíjela úplně jinak. Nad tím vším vládla skupina nácků podobně závislých a jim kraloval samotný Hitler, zapřísáhlý abstinent závislý na pervitinu, eukodalu a mnoha dalších látkách. Když si člověk přečte, kolik chemikálií do něj jako do pokusného králíka rval jeho lékař a tím jen umocňoval zrůdnosti v jeho mozku, vstávají mu vlasy na hlavě.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

7 03.08.2018

Kniha je znepokojivá ze dvou důvodů: tím prvním je, že autorka popisuje skutečný případ, který zažila jakožto speciální pedagožka. Druhým důvodem je otevřený konec, který nabízí několik interpretací toho, co se malé Jadie skutečně přihodilo, přičemž jedna je znepokojivější, než druhá. Dnes už se asi těžko dozvíme, jak to doopravdy bylo.
Jinak musím knihu jednoznačně pochválit. Chytne a nepustí, čtivá již od první věty. Mám v plánu přečíst si od autorky také její další díla.

7 07.01.2018

Zvláštní kniha, která formou spíše depresivně laděných reflexí líčí život v Podlasí, oblasti, o které jsem dosud nikdy neslyšela. Bez příkras jsou zde načrtnuty osudy jednotlivých lidí, chudoba a jakási zaostalost spojená s pověrčivostí a lidovými zvyky, přičemž to vše se začíná mísit s výdobytky moderní doby (rozuměj 90. let). Zajímavý zážitek.

6 29.01.2023

Ve srovnání s knihou Ve stínu hvozdu, kterou jsem od Naomi Novikové četla jako první (a už ta se mi hodně líbila), má V zajetí zimy daleko větší náboj a neobsahuje hluchá místa. Slovanská mytologie, kterou Noviková do svých děl vnáší, funguje v propojení s životy "obyčejných" smrtelníků velmi dobře a nenásilně. Autorka umí skvěle vykreslit postavy, které mají neotřelý charakter a člověk si chtě nechtě zamiluje i ty na první pohled ne úplně kladné hrdiny. Kromě toho ji zjevně baví silné ženské hrdinky, které se umí poprat se svým osudem (feministky musí jásat).
Tyto fantasy jsou vlastně jakýmisi moderními pohádkami pro dospělé (pro dětské čtenáře si je asi neumím úplně představit) a skvěle se hodí na dlouhé zimní večery pod dekou a s dobrým čajem.
Stejně jako u "Hvozdu" musím pochválit excelentní překlad a krásné provedení obálky.

6 04.01.2022

Českým knihám se tak nějak vyhýbám, ani vlastně nevím proč. Ale tato detektivka mě zaujala především tím, že se odehrává v prostředí Olomouc-Šternberk, kde žiju, takže jsem byla zvědavá, jak autor tuto lokalitu vykreslí. A byla jsem nadmíru spokojená. Děj je napínavý a má spád. Nakolik je dění uvěřitelné, nedokážu posoudit, ale pevně (a možná naivně) věřím, že se tato lokalita nepotýká s tak nechutnou zkorumpovaností, jak je tomu v knize. Na druhou stranu bych se v dnešní době ani nedivila.

Ožehavé pro mne byla témata nelegálního zacházení se zvířaty - jsem ráda, že na ně autor poukázal a jsem také ráda za to, jaké odkazy na literaturu se v textu objevovaly (Stanislav Komárek, Peter Singer apod.). Bojovníci za práva zvířat pochopí a ostatní se snad k přečtení těchto děl nechají zlákat.

6 23.07.2020

Na této knize mne nejvíce zaujala příloha překladatele, která je informačně hodnotnější, než vyprávění Černého jelena samotného. Překladatel tam popisuje kulturně-historické pozadí Niedhardova textu, líčí životní cestu Černého jelena, krátce objasní také lakotský jazyk a zvyky a tradice indiánů.
Kdo se chce dozvědět více o indiánech a jejich bohužel neslavném konci, rozhodně doporučuji knihu Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Věřím, že genocidní likvidace této pozoruhodné civilizace, přesun jejího zbytku do zanedbaných rezervací a vymýcení jejího bohatého kulturního a duchovního světa vám bude trhat žíly stejně jako mi.

6 05.12.2019

Přečteno jedním dechem. A i když mi různé zvrhlosti nevadí, tak tohle mi do jisté míry zvrhlé přišlo. Ne že by bylo v knize popisováno něco explicitně šokujícího, přijde mi, že právě ty jemné náznaky nenormálnosti dětí a incestu (fakt mi přišlo, že se chovaly nenormálně, hlavně když jim umřela matka) byla ta správná metoda, kterou autor použil, aby ve čtenáři neustále vyvolával neurčitý pocit znechucení a znepokojení. Alespoň ve mně jej tedy vyvolal dokonale.

6 11.07.2017