Leído komentáře u knih
Asi toho není moc co napsat, aby to tu nezaznělo. Do knížky se mi dlouho nechtělo, protože poslední dobou se na těžká témata necítím. O holokaustu a koncentračních táborech jsem přečetla hodně knih a silných příběhů a proto jsem byla zvědavá, jestli je tato kniha opravdu tak výjimečná. A musím říct, že je. Líbilo se mi, že kniha zaznamenává velkou časovou rovinu a více osudů, které se navzájem proplétají. Ze začátku jsem nechápala, proč jsou ty časové roviny tak přeházené a trochu mi to vadilo. Po přečtení musím přiznat, že to byl geniální tah, který přidal knize na hodnotě. Jestli je emočně těžké takovou knihu číst, jaké pak musí být ji psát? Smekám.
Kniha má naprosto všechno, co mám ráda, namixované do úžasného příběhu. Danielle Lori se tak definitivně řadí mezi autorky, od kterých bych si přečetla i návod k mikrovlnce.
Narozdíl od podobných příběhů, které přinášejí téma drsný únosce - krásná vězenkyně, tady je navíc ještě část "před", kdy se Mila stihne do Ronana naivně zamilovat. Linka se tak rozšiřuje na "love to hate to love". V této části navíc neznáme pohled Ronana, takže si jen domýšlíme, co on si o ní ve skutečnosti myslí, vzhledem k tomu, že z anotace víme, k čemu dojde. V druhé části se pak už rozehrává příběh, od kterého se doslova nelze odtrhnout.
(SPOILER) Pět hvězdiček dávám knížkám, které přeruší můj čtenářský maraton, protože je potřebuji rozdýchat a v myšlenkám se k nim vracet. Knížkám, které od určité fáze potřebuji nutně ihned dočíst a zároveň nechci, aby skončily.
O domácím násilí už jsem toho četla dost. Vždycky je to posazené na emocích. Oběť je čtenářem litována, násilník nenáviděn. Černá a bílá. Tady je to jinak. Autorka nás nechala se do Rylea zamilovat. A já ho milovala až do konce. Z jiného úhlu: byl to dobrý člověk a taky dobrý partner. Miloval opravdově, byl věrný, vždy ji upřednostnil a ta upřímnost v jejich vztahu, přiznejme si, kdo to tak má? Byl ten, kdo ve vztahu miloval víc a takoví v zásadě nekončí dobře. I po tom všem co udělal jsem ho nedokázala nenávidět. A kdyby v příběhu neexistoval žádný Atlas, nebyla by ta situace ze strany čtenáře tak jednoznačná. Lily byla úžasná. Obdivovala jsem to, jak na všechno dokázala nahlížet z nadhledu a nikdy nejednala v afektu. Odpouštěla tak akorát. Úžasné byly i ostatní postavy. Všechno dohromady bylo literárně mistrně zpracované a je to jedna z knih, která vám dá "víc". Vůbec mě nepřekvapilo, že autorka čerpá z životních zkušeností. Je poznat, že to není šité horkou jehlou a jsem vděčná za příběh, který neodsuzuje ani neomlouvá.
U této knihy jsem se nechala nalákat vysokým hodnocením od velkého počtu čtenářů. A udělala jsem dobře. Kniha je opravdu krásná. I přesto, že máte pocit, že v anotaci je prozrazeno prakticky všechno, kniha je plná překvapení a velmi čtivá. Obě časové roviny mě bavili stejně, což se mi u těchto typů knih stává jen výjimečně.
Do první poloviny bych knihu hodnotila jako příjemnou četbu, obě hlavní hrdinky byly citlivé a křehké, což je příjemná změna oproti všem emancipovaným knižním hrdinkám nebo dokonce dark romancím, které čtu poslední dobou častěji. V druhé polovině mě už ale zasáhla emocionální smršť. Kniha mě donutila se vcítit do příběhu tak silně, že se mi vracel neustále do mysli a dokonce i do snů. Ani nevím, jestli se mi to někdy s knihou stalo.
Kniha nemá žádná hluchá místa a i když je smutná, udělala mi dobře na duši. Určitě doporučuji.
Čtení je závislost. A dost dobře se dá přirovnat k té drogové, protože dobrá knížka nám přináší hodiny čiré euforie a pak často dny příjemných dozvuků. No a L.J.Shen je dealerka, u které je spoleh, že dodá vždy kvalitní matroš. Oproti ostatním mým oblíbeným autorkám, sype knížky jako z rukávu a ještě nikdy mě nezklamala.
Kniha měla slabší rozjezd a pro mě bylo těžké překousat tu střední část, vyprávění Minky. Ne proto, že by to nebylo dobře napsané, ale protože to byla emoční nálož a já potřebovala přestávky. Knížek o holokaustu jsem přečetla hodně, takže mám docela vysoké nároky na to, jak si autor s tématem poradí. Jodi Picoult si s tím poradila velmi dobře. Kromě dvou časových rovin vytvořila příběh v příběhu, který s válkou zdánlivě nesouvisí. Kniha je plná jinotajů, filozofických myšlenek především o vině, trestu a odpuštění. Poslední asi třetinu knihy, kdy autorka hodila do placu první indicii k tomu, že nic není tak, jak vypadá, jsem zhltla na jeden zátah. Konec byl brilantní. Sage její rozhodování vůbec nezávidím. Pro lidi jako je Franz musela být válka soukromé peklo.
Přečteno jedním dechem. Za mě moc pěkný romantický příběh z mafiánského prostředí. I když žádnou vyloženě nebezpečně dramatickou chvilku jsme neprožili, prostředí mafie mi přišlo přesvědčivé. Postavy byly sympatické. Ano, v tomto žánru se rozplýváme nad vrahy a mučiteli a stačí nám k tomu, když se oni rozplývají nad svou rodinou. Děti byly příjemným zpestřením příběhu, odlišovaly knihu od podobných, které jsou postaveny jen na ústřední dvojici. Vývoj vztahu byl popsán krásně a realisticky. Styl autorky mi sedl. Snad u nás vyjdou i její další knihy.
PS: škoda, že obálku nezdobí kráska s ofinou.
(SPOILER) Já budu kritizovat. Jako vášnivá cestovatelka jsem se na knížku moc těšila a hodně mě mrzí, že to cestování bylo dost odfláknuté:
- jeli do Portugalska... pak jeli do Německa.. nevíme kam, co tam dělali, co tam viděli, jak tam cestovali? Chodili po horách, po památkách nebo jen po barech? Chápu, že nechtěla autorka knížku natahovat, ale vyjmenovat evropské země, to mi přijde málo na to, abychom se do té atmosféry vcítili,
- neustále se vraceli na víkendy do Barcelony, to jde? Dovedete si někdo představit, že jezdíte každý víkend odsud do Barcelony? Co to stojí peněz a času? Jednou si na to Hayden stěžovala a Chris odpověděl, že to nestojí zas tak moc. Ve skutečnosti stojí doprava nejvíc a lidi, co si z rozpočtu můžou dovolit jen smíšené pokoje, cestují velmi ekonomicky a hlavně systematicky. Takže naprosto nereálné!
- kdyby se autorka věnovala alespoň Barceloně, něco si o ní zjistila, ale ani o tomto městě jsme se nedozvěděli vůbec nic. Nebyla popsána jediná památka, pláž, španělský zvyk, typická povaha, fotbal, jídlo... Proč ujížděla Hayden na margaritě, stejně tak dobře mohla pít sangríu nebo tinto de verano, i taková maličkost by pomohla to Španělsko v knize aspoň trochu cítit,
- v Barceloně se mluví španělsky nebo katalánsky! Nejen, že nezaznělo jediné španělské slovo, ale ani se nikde nezmínila nějaká jazyková bariéra a já pořád přemýšlela, to všichni uměli perfektně španělsky, nebo všichni místní mluvili perfektně anglicky? (haha). Eddy se sice domluvil s turisty v baru v několika jazycích, ale to jsou pořád stejné fráze, takže jak pak dokázal konverzovat o všem bez jediného zaváhání? Jazyková bariéra, a to dokonce i když ten jazyk umíte, je dost podstatná součást cestování a postará se o spoustu zážitků,
- proč byl Eddy negramotný, když byl až do 11 let u pěstounské rodiny a máme povinnou školní docházku? A potom? To ho nehledala policie? Nezajímal se o něj sociální systém? Prostě jen tak přestal pro stát existovat? A když ho pak Hayden začala učit psát a číst, tak ho učila španělsky nebo anglicky?
Autorka si hodně věcí zjednodušila a mě opravdu mrzelo, že tomu tématu, které mě jako námět nadchlo, nevěnovala víc péče. Chtěla jsem za to strhnout celou jednu hvězdičku ... jenže ... ten příběh byl tak boží! A já vím, že na Christophera a Hayden jen tak nezapomenu, jak mi přirostli k srdci.
Knížka má úplně vše. Skvělou chemii, sympatické postavy, originální hlášky,
opravdovou lásku, snad ještě opravdovější přátelství, drama, vážné téma, emoce, emoce a zase emoce. A k tomu všemu i humor. Skvěle namíchaný koktejl.
Miluju Španělsko a španělštinu, takže jak můžu hodnotit? Spoustu autorek, ať už jsou odkudkoli, směřují děj do Ameriky. Je to pořád dokola, USA nebo Londýn. Přitom, když někdo zasadí příběh jinam, je to velmi osvěžující. Napadá mě třeba Francouzská lekce, ze které na mě Francie přímo dýchala. A tady to nebylo jinak. Bylo to "něco" navíc k příběhu, který možná neměl úplně originální námět, ale postavy rozhodně nebyly fádní a zpracování bylo na jedničku. Romantická linka byla velmi pomalá, až mi to připomínalo Marianu Zapatu. Napětí a chemie ale byly cítit tak moc, že bych Linu a Aarona k té první puse nejradši dokopala.
Příjemné překvapení. Líbil se mi krásně český název, originální hrdinka, v rámci žánru i originální provedení. Tempo svižné, spousta vtipných hlášek a přirovnání, které jsem neznala. Nechci hledat chyby, knížku jsem si užila od začátku do konce.
"Chlapy jsou jako tkaničky na botě. Musí projít mnoha dírkami, než se zavážou."
Knížku jsem si vybrala na desetihodivý let, abych si ji mohla přečíst na jeden zátah. Tušila jsem, že to budu potřebovat a nemýlila se. Tentokrát jsme tu neměli zlého hocha, ale vůbec mi to nevadilo. Charaktery originální, interakce skvělé a vývoj postav a jejich vztahu opět bravurní. Jediné, co jsem si musela odmyslet, byl ten knírek.
U této knížky snad ani nejde spoilerovat, jak je předvídatelná. Nepřijde žádný nečekaný zvrat, vše spěje k jasnému konci. A přesto je ta knížka napsaná tak dobře, že Vás vcucne a tu silnou přitažlivost, posedlost a osudovost cítíte na vlastní kůži. V průběhu čtení jsem dost postrádala pohled Eleca, což autorka vyřešila dodatečně, kdy nám ho naservírovala najednou.
Jediné, co mi mírně kazilo prožitek, bylo, že vzhledem k tomu, že jsem Milovaného souseda četla jako prvního, tak mi v tomto příběhu prostě bylo líto Chelsey.
Za mě knížka neměla hluchá místa, nikde bych nezpomalila ani nezrychlila. Všechno se odehrálo ve správném tempu, ve správný čas, aby to dávalo smysl. Knížka je velmi dobře napsaná, autorka si pohrávala s popisem každé situace tak, aby ji čtenář cítil na vlastní kůži. Když byli na lodi, okamžitě mi to přihrálo vlastní vzpomínky. Když byli v moři, skoro jsem tu slanou vodu cítila taky. V restauraci se mi sbíhaly sliny. Stejně tak dokázala autorka přenést na čtenáře i emoce a to vůbec není v knize samozřejmost. I když námět byl relativně klišoidní, zpracování bylo na jedničku a každou z těch stránek jsem si užila. Jsem ráda za francouzštinu, která také přispěla k celkovému dojmu. Přiznám se, že Francie mi nijak blízká není. Asi za to může přistěhovalecká politika, pocit, že Francouzi pomalu zaprodávají svoji historii a kulturu. Ale po přečtení této knihy mám chuť tam vyrazit, odprostit se od předsudků a užít si romantiku, kopce i moře a skvělou kuchyni.
Myslím, že doposud jsem se do každého hlavního hrdiny z pera L.J. Shen tak trochu zamilovala. Opět bravurně popsaná postupná proměna obou postav. Když si vezmu Huntera na začátku a Huntara na konci, řekla bych, že taková změna není na pár stovkách stran ani možná. Tohle ale umí autorka dokonale a já si vždy užívám každou kapitolu. I když to, jak se k prvotní dohodě a soužití dostali, považuji za dost nepravděpodobné, na čtenářském zážitku to nic neubralo. Úžasnou chemii mezi hlavními hrdiny doplnila autorka o trochu napětí, nějaké to tajemství, lehký humor, netradiční sport, zapeklité rodinné vztahy, intriky i trochu toho dramatu. Svěží letní koktejl.
Autorka mi dosud unikala, protože mě moc neláká tento typ obálek. Tohle byla moje první její kniha, ale určitě ne poslední. Je to příběh plný klišé (nedorozumění z minulosti, jakože nenávist, anonymní chat...) zasazený do originálního prostředí. Knížka je velmi čtivá, má skvělé postavy, humor, příjemnou energii, odpovídající tempo, vedlejší zápletku, která logicky zapadne, spoustu zajímavých informací (často birazních), napínavý závěr. Vědecké prostředí mě překvapivě bavilo opravdu hodně. Výrazy, kterým za mák nerozumím, mě vůbec nerušily, naopak dodávaly na uvěřitelnosti. Marie, minulá i současná, byla skvělá vsuvka. Autorka je očividně žena mnoha talentů. Já si čtení užila. I přesto, že miluju maso a moc nemusím kočky ;)
Tahle série byla skvělá. I když představovala klišoidní model o sexy milionářích, bylo to o level výše než většina podobných knih, a to díky čtivosti, humoru a hlavně dobře zpracovaným postavám.
Tato poslední kniha byla ale úplně zbytečná. Já to vnímám trochu jako podvod na čtenářky, které si sérii zamilovaly. Snadno vydělané peníze na knize, která nedá moc práce a stejně si ji většina čtenářek přečte. Na druhou stranu si umím představit, že spoustu dychtivých fanynek právě o nějakou takovou dohru autorku prosilo. Osobně bych chlapcům Milesovým klidně přála i nějakou krizi, kterou by mohli ve vztahu překonat, protože o tom ten život je a někdy právě krize dělají vztahy pevnější.
Už zase se jí to povedlo. Rozbila mě na atomy a zase slepila. Vždycky jsem s lidmi s tímto problémem soucítila. Ale teprve teď mám pocit, jako by ho měla moje nejlepší kamarádka a já to prožívala zblízka spolu s ní. Velmi silně. Dostala jsem injekci s dvojitou dávkou empatie. Obvykle nemám v knihách ráda sobecké ženy, které si neváží úžasných mužů. Ale s Quinn jsem dokázala soucítit. Asi za to může ta injekce...
Knížka obsahuje spoustu životních mouder, se kterými nelze nesouhlasit. O tom, že manželství prochází fázemi různých kategorií a někdy má člověk pocit, že dál už není nic. Ale pokud člověk zbaběle neuteče, souhlasím s tím, že další fáze může být ještě lepší než ta úplně počáteční. Dala bych tuto knihu jako povinnou pro všechny zasnoubené páry, aby od manželství nečekali pohádku. Tu pohádku je třeba si nejdřív vybojovat a zasloužit. A taky je k tomu potřeba ta spřízněná duše.
Svět, který vytváří L.J. Shen je trochu ujetý, plný záporných hrdinů. Název Mizera se dá použít takřka pro každou její knihu a to je to ještě velmi mírně řečeno. Někdy zachází tak daleko, že mi přijde naprosto nereálné toho chlapa polidštit. Často je jeho chování tak drsné, že už si říkám, že se autorka pohybuje hodně na hranici toho, aby měl ten člověk ještě sympatie čtenářky. Přesto v další knížce zajde ještě dál. Mizera toho je příkladem. A já to žeru.
Navíc tady byla bezcitnost Cilliana až humorná a ty kontrasty charakterů a jednání postav z knížky vytvořily příjemně čtivou záležitost. Cillian možná emoce necítil, za to já jich během čtení cítila spoustu.