lentilka_007 komentáře u knih
Kniha pro mě byla taková bonboniéra složená ze slov - bylo potřeba ji ochutnávat po částech, jinak hrozilo přesycení. Ale když se člověk vydržel nepřecpat, mohl si za odměnu vychutnat všechny pocity a vjemy, které se pod slovy a mezi řádky ukrývají. Vlastně se kniha spíše prožívala, než četla. Pro mě velmi zajímavé dílo, i když se mi s Rayem nepodařilo úplně soucítit a místy mě vytáčel svou neschopností (nebo možná i nevolí), něco na svém životě změnit. Každopádně velký respekt pro překladatelku, odvedla opravdu nelehkou a skvělou práci.
Mezinárodní bestseler se ne vždy setká s okruhem mého vkusu, ale tato kniha mě opravdu nadchla. Mám ráda, když příběh zahrnuje i vjemy, daleko více mě pak vtáhne a vypravěčka Smrt se svou lehce autistickou osobností tomu dodává specifický zážitek. Je to jedna z knih, která, ač čtena elektronicky, bude v brzké době mít své místo i fyzicky v mé knihovně.
Skončila jsem někde v půlce a už půl roku prokrastinuji v dočtení této knihy. :-)
"Nene, to jako fakt?"
To byla myšlenka, která mě provázela od přečtení úvodu po konec celé knihy. Důvody byly dva:
1. Fakt ji tolik lidí vychvaluje a doporučuje?
2. Fakt někdo, kdo učí na VŠ, vydá knižně plagiát bez citací a ještě to v úvodu otevřeně přizná?? Za to se snad studentům vrací i dvoustránkové seminárky...
Pokud o psychologii něco víte, knížka vám moc nedá. Pokud o ní nevíte nic, řekla bych, že může být až nebezpečná. V řadě obecných informací na úrovni wikipedie se skrývá i několik dogmat, která jsou podávána bez širšího kontextu.
Z důvodu absence citací se pro nepsychology snadno autorův názor zamění s psychologickými fakty, což pro autora mohlo být pohodlné (a možná i žádoucí?), ale pro čtenáře je to dost zavádějící.
Jednu hvězdičku dávám jen za autorův záměr napsat knihu o psychologii záživnou formou. Záměr dobrý, výsledek za mě tedy ne...
Kniha, o které mnoho lidí mluví a mně se do ní stále nějak nechtělo - ten kraj mi nic neříkal... Ale byl to omyl, kniha se četla jedním dechem, poutavý příběh s dobrým vykreslením postav a zejména divoké krajiny, příběh s pro mě nečekaným koncem. Bravo autorce.
Jako dítě jsem ráda utíkala do světa fantazie a vydrželo mi to i do dospělosti, tak jsem se odhodlala doplnit si literární mezery a přečíst tuto knihu, která se mi navíc hodí do čtenářské výzvy. Byla pro mě ale velkým zklamáním - kolovrátek zvětšování a zmenšování Alenky, příběh, kde nikdo nikoho neposlouchá, nic nedává smysl a vše působí jakoby autor zkonzumoval značné množství halucinogenních houbiček. Zatím jsem zvládla jen první knihu, k příběhu za zrcadlem popravdě ani nevím, jestli se odhodlám.
Už zase doháním po třicítce resty z povinné četby. No, místy pro mě byla Nesnesitelná lehkost bytí nesnesitelně rozplizle filosofující a párkrát jsem se přistihla, že už se těším, až budu mít dočteno a budu si moci tu položku odškrtnout jako splněnou. Stalo se, dalo se.
Jenda z knih, jejíž děj člověk musel znát na střední, aniž by ji četl. Škoda, protože se zde opět potvrdilo, že povinná četba nebyla tak protivná, jak se nám kdysi zdála a jsou mezi ní zajímavé kusy. Líčení válečné Paříže z pohledu dvou zamilovaných duší a konec, který je svým způsobem vlastně pro ně šťastný...
Moc hezky zpracované i jako audiokniha čtená Miroslavem Donutilem. Líbilo se mi prolínání dětských vzpomínek s pohledem dospělého autora. To, jak jako diltě vnímal příchod do českého prostředí spíše přes pocity pratodičů, protože sám tu v podstatě vyrůstal a řecký život si tudíž nepamatoval
Kniha, u které se čtenář nebude válet smíchy, ale nejednou se možná přistihne, jak se vnitřně a sám pro sebe usmívá. A to mě hodně baví.
Dočetla jsem ji jen proto, že jsem s sebou na dvoudenní cestě trajektem neměla nic jiného. I tak jsem od půlky knihy dávala často přednost koukání z okna. Možná pro lidi, kteří aktivně běhají je zajímavá, já ji volila jako motivaci začít běhat (záměrně jako něco jiného než komerční příručky, jak začít běhat) a nic mi to nedalo, nebavilo mě to a přišlo mi to víc komerční, než některé ty příručky o běhání.
Od dětství jsem četla Malého prince mnohokrát a s každým dalším čtením mi kniha dává stále něco nového. Člověk s věkem do příběhu asi dorůstá.
Krátký příběh, který ale přetrvává v člověku ještě dlouho po dočtení.
Nedávejte do hrobu motýla živého,
vždyť víte, že to není dobrý...
Svět bez motýlů by už nebyl pestrý.
Zbyli by tu jen komáři a vosy...
A včely. Ale ty nejsou pestré
ani krásné. Jen užitečné.
A jenom na to krásu světa
samy neutáhnou.
(Floriánek, dítě s autismem, 8 let)
Mám zkušenosti v práci s těmito dětmi a jejich svět mě nepřestává udivovat. Za mě obrovský respekt všem rodičům dětí s autismem.
Tak nevím, asi mě ta hlubší linka nějak minula. Ani po vyhledání výkladu knihy se to moc nezlepšilo. Ale kniha nebyla dlouhá a hodí se do kávové čtenářské výzvy, takže dobré.
Moc milé čtení - s moudrostí podávanou zlehka a stravitelně.
Posloucháno jako audiokniha a byla to jedna z nejlépe namluvených audioknih, co jsem slyšela. Základní myšlenky buddhismu podané milou a záživnou formou, na každodenních příkladech z kočičího i lidského života. Super nápad na příběh.
Hezké pokračování Hrdého Budžese, s tématy, která v dospívání řešili asi všichni.
Nápad zaujal, v kontrastu mnoha hygge a podobných knih. Nicméně mi přišlo, že zhruba polovina knihy je už spíše nafouknutý vzduch, bez nápadu a myšlenek. Měla jsem dojem, že se spíše jedná o zajímavý a vtipný článek do časopisu, který se autor rozhodl nafouknout do rozsahu knihy, což za mě bylo spíše na škodu.