leny.wood
komentáře u knih
Emma
Jane Austen
Emmu jsem poprvé četla na střední škole, tuším. Pamatuji si, že to pro mě bylo snad to nejhorší, co jsem od Jane Austen četla. Říkala jsem si, že teď na to budu třeba pohlížet jinak. Nepohlížím. Snad jediná sympatická postava byl p. Knightley. Hlavní hrdinka si nevidí na špičku nosu, její hypochondrický otec všechny tituluje jako chudinky, jiná osoba mele tak, že je lepší příslušné odstavce přeskakovat atd. Navíc je to všechno tak nějak zbytečně táhlé. Jane Austen mám ráda, ale tohle je utrpení, Emmu už nikdy víc. (Možná zkusím film.)
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Za mě maximální spokojenost - neotřelé zpracování, rychlý děj, nedočkavost, jak to dopadne, což mě nutilo otevírat knížku v každé volné chvíli.
Tchyně a uzený...
Simona Monyová (p)
No sakra... Tahle knížka se do mě pořádně zaryla, a to od prvních stránek. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se někdo takhle chová a další nic nevidí a ochotně vše polyká i s navijákem. Je mi z toho až zle a uvědomuji si, jaké mám v životě štěstí.
Deník
Anne Frank
Zajímalo by mě, proč je zrovna Annin deník brán jako zásadní dílo. Nemá žádnou hodnotu, která by vypovídala o tom, jaké hrůzy Židé a ostatní lidé museli vytrpět za druhé světové války. Co si budeme povídat, vždyť Anna a její rodina se měli v úkryte skvěle - marmelády, narozeniny, dárky, několik pokojů, záchod, studium... Měli tu smůlu, že jejich úkryt byl prozrazen... Nezlobte se na mě, ale přijde mi to skutečně absurdní. Celá ta "popularita" je jen díky tomu, že pisatelka zahynula v koncentračním táboře. Jinak jde jen o deník puberťačky, s kterou cloumají emoce a pohrdá vlastní mámou, to mě upřímně šokovalo negativním způsobem. Suma sumárum je Annin deník přeceňovaný a když už, tak kniha "Clařina válka" je skutečně o tom, jaké to je, když se židovská rodina skrývá. Tu mohu a chci, na rozdíl od "Deníku", doporučit.
Jan Cimbura
Jindřich Šimon Baar
Jan Cimbura byla oblíbená kniha mého dědy, dodnes si pamatuji, jak jsem pro něj svazek sháněla, protože mu ten původní někdo nevrátil. A dodnes lituji, že jsem knížku nestihla přečíst, dokud tu byl děda s námi. Nemůžu mu tak sdělit své ryze pozitivní dojmy, to jak skvělý charakter Jan Cimbura měl, to jak se k sobě lidé chovali lépe, měli blízko k přírodě, že v řádcích je ukryto mnohé ponaučení.
Má ji rád, nemá ji rád
Sharon J. Bolton
Vážně přes 500 stránek? Nevěřím, vždyť to uteklo tak rychle... Jednoznačně doporučuji, skvělý styl psaní, líbila se mi detailnost, tady to vůbec není na škodu.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
To bylo čtení! Skvěle pojaté životní příběhy ženské linie jednoho rodu, přičemž nejsou opomíjeny vedlejší postavy. Čas nás žene do období 1. sv. války přes tu druhou do období komunistického režimu. Ani jsem se nenadála a byla jsem na konci, jak mě autorka vtáhla do děje. Doporučuji!
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Brilantní, a to bez výjimek! Víc nemám co dodat. Marek Dvořák je sympaťák a pan Moravec z něj dostal ještě víc, než jsem čekala.
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Pro mě zatím nejlepší z romantických útěků, které jsem četla. Pozvolný rozjezd a oťukávání se, láska přišla postupně, až to nevyhnutelně vedlo k extra sladkému konci. A tak to prostě muselo být, když jde o pekárnu. Vůni kafe a pečení zbožňuju, nejspíš proto jsem si tenhle díl tolik oblíbila (a taky díky fajn postavám, to je jasný).
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
Typ knížky, u které víte, kdo je padouch a kdo hrdina od samého začátku, a přesto si čtení užijete plnými doušky. Zbožňuju tyhle romanťárny, vždycky pohladí moji duši.
Jo a ty erotický scény? Když už nic, tak tyhle vám pod kůží zůstanou.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Naprostá rozkoš tuhle knížku číst, vystřídala se u mě celá škála pocitů a neuvěřitelně jsem zrelaxovala.
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
„Křest” jsem měla ráda od první chvíle, ve které jsem s ním byla seznámena (škola). Je to skvělý počin a je velká škoda, že jej Borovský nestihl dokončit.
Levá strana světa
Lisa Genova
Strhující příběh ženy, která žila zběsilým tempem, které vedlo až k tragické nehodě, z níž si odnesla syndrom opomíjení levé strany. Příběh o uvědomění si, co je v životě skutečně důležité, o vyrovnání se změnou životního stylu. Navíc se o uvedeném syndromu dozvíte opravdu hodně. Jednoznačně doporučuji.
Adelheid
Vladimír Körner
Příběh z doby, kdy vztah Čecha s Němkou byl odsouzeníhodný a navíc jste se nemohli být jisti, o co skutečně tomu druhému jde. Körner se však nevydal cestou typického milostného dramatu, je v tom něco mnohem vážnějšího.
Druhé město
Michal Ajvaz
Nedá se upřít bohatý jazyka a obrovská autorova fantazie. za to ty dvě hvězdy. A to je tak všechno. Pro mě to neměla hlavu ani patu, hlavou mi rezonuje jediné: slátanina. Imaginární svět žijící paralelně s tím naším je super nápad, ale proč plácat páté přes deváté, jako například marmeláda na meči? Ne, v tom skutečně žádné kouzlo není.
Žert
Milan Kundera
Vzájemně propojené osudy několika lidí, vždy vyprávěné z pohledu jednoho z nich. Líbilo se mi, že co vypravěč, to jiný styl psaní, pohled na tradice a neblahý vliv socialismu na ně, jak se s dobou jednotlivci perou. Není to tvrdá a na podnose nastolená kritika režimu, celým románem prostupuje téměř jemně. O to větší dopad pak děj na čtenáře má.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Mně by se to i líbilo, ale ty neustálé historky, schválně ze sebe dělat blbce... Jo jasně, je to součástí absurdity R-U, ale proč se to sakra přetavilo do typické české povahy a říká se tomu švejkování? Eh, to je něco, na co jsem fakt alergická a protože se přes to nedokážu přenést, odráží se to i na mém postoji k dílu. Bohužel...
Zhubni
Richard Bachman (p)
Tak tohle mě hodně bavilo. Od Kinga jsem dlouho nic nečetla a ačkoli Zhubni není typickým hororem, má v sobě cosi znepokojujícího. No a ten závěr? Paráda!
Šelma
Andrew Mayne
Nebylo to ono, pro mě průměrný thriller. Ačkoliv se objevily pasáže, u kterých jsem zadržela dech, nebylo jich tolik, nutkání číst dál a dál bez přestání se neobjevilo. Vadil mi přílišný důraz na liknavost policie v kontrastu s Theovou inteligencí, to už hraničilo s neuvěřitelností a velkým odklonem od reality. Kvituji krátké kapitoly. Ještě si rozmyslím, zda si přečíst Hračkáře.