medlovice komentáře u knih
Už jste někdy uklízeli místo činu ? Já ano, naštěstí jen po vloupání , protože být tam někde krev tak omdlím. V klidu si čtu , po deváté zaklapnu knihu a mezitím někde blízko nás číhá nezvaný host , nepříliš chytrý týpek co si myslí, že rozbije okno a nabere si. Jen přes silnici v areálu pily pod kamerama a alarmem. To ani DD nevymyslí..
Protože jeho příběh byl o moc lepší, napínavý , odlehčený humorem ale Igora mi bylo líto , nejen jeho je tu tolik nevinných co trpí. Přečetla jsem po druhé a opět ještě lepší .
Umýt okna od toho prášku co ho používají na sejmutí otisků prstů není jednoduché , ale takový poctivý Jar extra , dokáže zázraky.
Čarodějnice mě fascinují i když žádné nebyly, vždyt to byly jen ženy, co sbíraly bylinky a pomáhaly léčit ..A mě by také tenkrát upálili...Linie z roku 1682 mě bavila víc ale celá kniha má spád i když má 390 stran. Já doporučuju-.
Polikuška.
Zní to tak jemně, něžně, myslela jsem že otevírám příběh mladé dívky , něco jako Popelka. A je to příběh krutý a drsný, příběh hrozné chudoby a strachu. Jinak nevím jestli byl Polikej tak čestný nebo takový posera , který neunesl tíhu zodpovědnosti a zničil životy svých dětí.
Když mě něco baví, bývám pečlivá. A DD mě baví.
Takže 37 díl serie, ale chronologicky 33. Jsme v roce 2008 , Krauzovi táhne na padesátku a začíná lenivět, ne tak Chosé a jejich špičkování je vybroušené jako diamanty. A diamanty jsou věčné. Další čtyři už vydané díly jsou všechny z roku 2009 ale je tu ta mezera mezi roky 2003 až 2008 . A letos se snad můžeme těšit na další dva díly. Máme tu mezeru , která nám může dopřát i deset dalších výborných příběhů.
I Když se tu řeší smutná smrt mladé dívky tak jsem se několikrát smála nahlas a upřímně, protože tito chlapi se baví mezi sebou opravdu jako naši chlapi.
Královna detektivek a taková slabota, byla moje první reakce. Než jsem si uvědomila, že to je román . A pak jsem začala cítit vůni lesa. Ty staré chalupy jejich tajemství ,jejich duši . Byli tu se mnou všichni, staří usedlíci , namyšlený zbohatlík, cítila jsem i psí srst, les voněl, vyprávěl. Nemusí být pořád jen detektivka když čtete Klevisovou, umí i jiný žánr. Krásná obálka a dobrý příběh, dobře napsaný, až jsem zatoužila do Jelení hory odjet na víkend a projít si ten prokletý kraj.
Kdyby ze světa zmizely kočky, konečně bych se vyspala, najedla v klidu. Měla spoustu volného času, který jinak trávím vysáváním, uklízením a čištěním záchodků. Měla bych hodně peněz , čisto. A už bych se nezasmála. Ano, taky bych volila abych raději zmizela já.
Tento dojemný příběh není jen o neumírání , je to nádherná metafora a krutá výčitka toho jak rychle zapomínáme .Na své spolužáky. na kamarády z dětství, na první lásky, na to jak se o nás rodiče starali, na to co bylo...
Nádherný a křehký příběh , povznášející jako haiku , nákažlivě japonský .
Jak by vypadal muj dábel ?
Hledím do youtube co si dneska pustím k práci a vaření a po zcela beznadějné nabídce jsem si vzpoměla na dvojku a vybrala si tohle jako audioknihu. Dobrá volba. Příběh mě bavil, děj poklidně plynul, zahalen do socialistické nálady kdy se řešilo pašování hodinek, kdo by to dnes řešil a přemalováním obrazu , ta atmosféra mi připomněla Aristokratku. Místo uklízení jsem seděla a poslouchala a dívala na ilustrační foto pana vébé nebo dopraváka , který s úsměvem hovoří s řidičem.
Konečně jsem se dostala k něčemu co napsal Jiří Březina i když to byla audiokniha a já poslouchala . Hledám dobrou detektivku a dobrého detektiva bych nemusela číst pořád dokola dánovky a tento Tomáš Volf mi byl sympatický . Zakousnul se do případu a hledal důkazy. Samo, že jsem fandila i svojí jmenovkyni Veronice. No další knihy určitě vyhledám, už váhat nebudu-
Náročné čtení, hodné pozornosti. Autorka důkladně popisuje věci kolem sebe, jestli je vynesený koš nebo jak si někdo vloží třešni do úst ale je tu i sexualita , první milé doteky, poznávání , nechtěné doteky. Někdy to působilo nechutně, kniha je plná násilí , trpění. Opravdu výstižný název.
Tohle jsem nedočetla, než jsem skončila druhou povídku, nevěděla jsem o čem byla první, témata mi moc vzdálené a styl psaní protivný. Jedna hvězda za pruhovanou obálku.
- Bruntál.
Drsný kraj, drsní lidé. A žáby se zubama.
Ale o tom tento příběh není.
V roce 1989 mi bylo sedmnáct let. Tenkrát jsme tomu velmi věřili. Hrdě jsme nosili trikolory, byli jsme pyšní, na to že jsme Češi a s kamarádem jsme v naší ulici na sloup nastříkali ulice Václava Havla, protože Fučíkova už byla špatně. Vystřízlivění přišlo brzo.Ale naivní jsem pořád. Prostě jsem to sežrala a věřím všemu , čtivé, vtáhlo mě to do děje . Obálka opravdu odpovídá charakteru knihy . Vtipný komentář od Chesterton.
Tak krátké a tak pochmurné jako ta doba ve které se odehrává . Je těžké být nežádoucí, nikam nepatřit a nikým nebýt vítaná. Ale konec mi připadl přece jen dobrý , možná i nadějný.
Knižka mě lákala svým obalem. A také ten mnohoslibný název, co všechno může chalupa někde na valašské louce skrývat. ? Fanoušek Klevisové a žítkovských bohyní je zklamán. Já si děj zařadila do nedávné minulosti a ona to žhavá součastnost .Velmi hezky a pravdivě napsaný jako z mé hlavy komentář od Isew, už nemám co dodat.
Taková zvláštní atmosféra dýchá z této knihy. Není jako dnešní krváky ale něco do sebe to má. Odpočinková četba třeba na chatu.
Příjemná změna a milé počtení. Jen díky mé nedočkavosti jsem vzala třetí díl a druhý na mě čeká pěkně vystavený, abych si užila šatů bez hlavy . Ale nic se neděje , děti jsou trochu nemocné, chystá se ples a láska na první pohled tu byla v každé době .
A zase mě napadá to přísloví, že člověk má někdy málo kamenů. Mám spoustu otázek a žádnou odpověd. Kdo byl v tomto případě ten dobrý a kdo zlý ? Helga to určitě nebyla. Jaký by byl život Kláry , kdyby rodiče neodešli do Sudet ? Byl nějak potrestán Červenka , semlela ho doba nebo naopak byl úpěšný udavač ? I když se začátkem kniha jeví jako poklidný příběh, najednou se to rozjede a všechna ta hrůza se objeví a udeří . Neprávem opomíjená kniha, stejně jako Zádušní mše za hraběnku si zaslouží sakra pozornost.
Jsem prý ukecaná. Dokážu mluvit před obecenstvem, dělala jsem rozhovory pro televizi a rozhlas, recituju a není problém dát se do hovoru s úplně cizími lidmi, třeba v autobuse. Mám velkou fantazii a představivost. Tato kniha mě však nechala beze slov, nevím co říct, snad jen to že se moc líbila a byla jsem nadšená, hltala to . Magický realismus a historie, na kterou nesmíme zapomenout.
Knížku jsem si vypůjčila omylem, chtěla jsem něco od Zadinové a nevšimla si tří proužků na hřbetu knihy. Kniha o malé holce s nadáním pro fotbal a matematiku je pro mladší čtenáře i když Roxana má velmi hluboké myšlenky, na tak malé dítě až moc dospělácké. Pár ilustrací a krásná obálka snad budou lákadlo pro mladší čtenáře. A všem přeju aby válka už skončila a oni se mohli vrátit domů.
Z této knížky dýchá léto, ty krásné letní noci , kdy se člověku za nic nechce spát a sedět u ohně a opékat maso je tak přirozené. Všechno špatné se zapomíná, vznikají nové vztahy , láska a to nejen mezi mužem a ženou , ohen praská , ptáci zpívají a vyvádějí mladé a Jo budete přát jen to nejlepší.
Všem romantikům,snílkům a těm, co chtějí věřit doporučuju knihu zavřít a nepokračovat ve čtení kolem stránky 300. Protože já chci věřit.
Oddechovka, sousedská atmosféra a nálada. Druhý díl, druhá kočka, doufám , že v každém dílu bude nová. Už to tak bývá. Ráda bych si přečetla další díly.
A výraz kočky na obálce je dokonalý !! Co na mě hledíš ! Nešahej na mě !! Dej ty špinavé pracky pryč !!