milanříský komentáře u knih

Jeden z nejlepších thrillerů, který u nás minulý rok vyšel a nejlíp uděláte, když si ho prostě hned seženete. Čím méně o něm víte, tím víc si ho užijete. A nálepku horor na obálce zcela ignorujte.

Opravdu potřebujete ještě další důvody? No dobře…

Autor Ronald Malfi se prostřednictvím knihy vyrovnává se smrtí své kamarádky, která zahynula během masové střelby. Během podobného incidentu zemře i žena hlavního protagonisty Aarona - odjede nakoupit a domů se už nevrátí. V tuhle chvíli je Sleduj mě neuvěřitelně osobním textem, plným bolesti a smutku nad ztrátou blízkého člověka. Chvílemi neuvěřitelně mrazivým a umocněný faktem, že Aaron je vypravěč a vše adresuje zesnulé manželce.

Vše se změní nálezem účtu ze zapadlého motelu v krabici jejích pracovních věcí. Aaron postupně začne rozplétat tajemství, které před ním bylo roky pečlivě ukrývané a zjišťuje, že Allison zase tak dobře neznal.

Následuje neuvěřitelně atmosférická jízda plná zamlžených scenérií, opuštěných rafinérií, zapadlých koutů Ameriky, městských legend a pátrání po minulosti plné nevyřešených vražd. Pokud chci nějakou knihu vidět zfilmovanou, tak tuhle. Zavolejte prosím někdo Fincherovi.

A vy si ji přečtěte, je to fakt černý kůň roku 2022.

13 01.01.2023

Po všech vánočních sladkostech konečně něco kyselého. A sakra znepokojivého. Brilantní a útlá novela vás bude chvíli mást tenkou linií mezi realitou a fikcí, život hlavního hrdiny v ní ovládne podivné dítě a přidají se i lovecraftovské hrůzy. Ostatně co čekat, když text začíná větou: „Čtyři měsíce poté, co se poprvé setkal s chlapcem ve Walmartu, vypadl Philu Pendletonovi poslední zub.”

Phil, v zajetí podivného kluka, totiž zažívá muka - po náhodném setkání s prckem v obchodě se mu život obrátí vzhůru nohama (mezitím stihne ještě nabourat), stane se vězněm ve vlastním domě a živí se jen kyselými bonbony. Ostatní jídlo okamžitě vyzvrací.

Burke tady řeší téma rodičovství (především fakt, že vlastně dost často není vůbec skvělé) a chlapovi, co potomka mít nechtěl, jednoho nuceně přihraje. Přišel Phil následkem autonehody o paměť, nebo se něco šeredně podělalo ve chvíli, kdy si od vřeštícího dítěte u regálu s bonbóny jeden vzal? Odpověď je v podání autora tak skvělá, že doufám ve vydání dalších jeho chuťovek v češtině.

11 28.12.2022

O první smrt se hned zkraje postarají stylově chřestýši vylovení z řeky Styx, jinak je více než třetina o hledání ztracené holky a líčení vztahů mezi obyvateli ospalého jižanského městečka, kde udeřil vrah a místní komunitou nález mrtvoly otřese.

Král brakových paperbacků Michael McDowell tady představuje celkem kuriozní bandu, byť do opravdu bizarních figurek mají pořád daleko. Zločin v zapadákově však obnaží vzájemné spory a víc se v knize intrikuje, než straší. Což nevadí, protože se zde setkává zlo pramenící z lidské povahy s jiným, podstatně temnějším a pocházejícím z místní řeky.

Příběh se po chřestýším mordu rozjíždí pomalu, což mu neubírá na kvalitě, jen na to myslete, ať pak neremcáte, jedná se o více než čtyřicet let starý text. Naopak v pozdějších částech umí McDowell slušně dupnout na plyn a rozjet poměrně intenzívní a nečekaná jatka. A to vše skvěle zabalil do promakaných reálií a plejády charakterů, z nichž nekteré jsou fakt odpudivé .

Elementálové tedy byli trochu víc weird, tady se poctivě pracuje s atmosférou zapadlého prdelákova a kdo je největší monstrum odhadnete celkem rychle. A v závěru vám určitě na tváři zůstane škodolibý úsměv.

6 12.12.2022

Mraky filmových referencí co jsem si fakt užíval a zápletka pohrávající si s možností, že ten sympaťák za volantem je ve skutečnosti obávaný vrah. Kdyby to takhle zůstalo, skáču nadšením a zhruba půlka se na tomhle vzorci veze - dvojice se žene nocí, házejí si filmové odkazy a slečna začíná tušit průser a připravuje se na nejhorší.

Největší problém je, že Sager to všechno zamotá, kouzlo napětí a tenze v kabině vyšumí. Poslední noc pak sklouzne ke zvratům, které jsou až absurdní a hlavní hrdinka se často ztrácí ve svých fantaziích a halucinacích suplujících realitu. Matoucí? Chvílemi rozhodně.

Na začátku jsem se fakt radoval, že dostanu poctivou žánrovku, kde dusno v autě poroste a dvojice si půjde po krku, už jenom proto, že vrah zabil slečně nejlepší kámošku. Autor to však zadupal, přimíchal další postavy a atmosféra šla do kopru. Poslední noc sice není vyloženě špatný thriller, pořád drží relativně napětí a i v pozdějších částech nabídne mrazivé momenty ale z celku mám pocit promarněného potenciálu. Přitom stačilo nechat ty dvě postavy projíždět nocí, kdy za zvuku Nirvany oběma postupně dochází, že jeden z nich se nedožije rána.

3 21.11.2022

Fantasy čtu minimálně a Makovou válku jsem odkládal dlouho s pocitem, že půjde o další from zero to hero příběh. Rin je naštěstí trochu Anakin, na začátku se z otravné šprtky, putující z prdelákova na vysněnou akademii Sinegard, stane „hrdinka”, u které doufáte, že kolem sebe udělá pořádnej bordel, nechá se okouzlit temnotou a její rozhodnutí nadělají ve světe paseku.

Konflikt mezi říšemi, plný historických konotací (včetně neblaze proslulého Nankingského masakru), tady funguje výborně, stejně jako zapojení mytologie a nadpřirozena. Ocenil bych ještě víc monster, neboť souboj s tím jedním byl parádní. Hojně diskutované zobrazení brutálního násilí mi přišlo relativně umírněné, jedna ze scén ale byla poměrně ekl. Na druhou stranu, čekal jsem, dle prvotních reakcí, že autorka půjde ještě víc za hranu, naturalistických popisů je tam minimum. Vzhledem cílovce však chápu, že i těch pár opravdu násilných scén vyvolalo lehce rozruch.

Oceňuju, že se dějem netáhla přiblblá love story, víc než krásu chlapců řeší Rin morální dilemata, neboť má v rukou děsivou moc a je schopna rozsévat zkázu a smrt. Což je větší zábava, než balit kluky. Upřímně jsem zvědavý, jak se tahle postava vyvine dál, neboť už v prvním díle jsem byl nadšený - autorka ji vymotala z největšího klišé s přehledem a fakt mě vývojem překvapila.

Makovou válku beru jako fajn start trilogie, doufám ve více Suicide Squad momentů a taky v to, že se Rin přikloní víc na stranu temna a půjde za osobní pomstou hlava nehlava. Jako když Anakin rozsekal písečné lidi, pokud se mám držet příměru k SW. A hlavně mi tam vraťte Obi Wana Ťianga.

4 03.11.2022

„Je to jak zkurvený prokletí. Peníze to nespraví a láska nezkrotí,“ přemítá v perfektním krimi románu o své násilné povaze hlavní hrdina Beauregard „Bug“ Montage. Bývalý kriminálník, co řemeslo pověsil na hřebík a živoří v autoservisu, se snaží poctivou prací živit rodinu a mít na nájem. Touha po lepším životě se však střetává s drsnou realitou, kdy dennodenně zasviněné ruce motorovým olejem nevydělají tolik, co kšefty s pistolí za pasem. A tak se rozhodne, k nelibosti manželky, vzít další špinavý kšeft.

Drsný a násilný příběh černocha z jihovýchodní Virginie, nájemného řidiče, co nejde pro ránu daleko a když se vytočí, je jako tank, není jen temnou kriminálkou. Rezonuje tu rasové napětí maloměstské Ameriky, Bug to kvůli barvě pleti schytává od chlapíků s jižanskými vlajkami na kšiltovkách a touha, aby se jeho děti měly jednou líp než on, jej žene za hranu zákona.

Nad tím vším se klene Bugův nevyřešený vztah s otcem, jenž před lety pláchl a od té doby o něm neslyšel. Zatímco se snaží podobnou chybu neudělat ve vztahu s vlastními dětmi, stále víc si uvědomuje, že svět nočních honiček a svištících kulek mu, stejně jako jeho tátovi, imponuje a velmi těžko se od něj odvrací. Protože tam, narozdíl od běžného života, je eso. A hříchy otce se tady přenášejí i na syna.

Krádež diamantů, jednorázovka na zaplácnutí nutných výdajů, se samozřejmě zvrtne a na Bugovu hlavu se začnou snášet další a další problémy. Cosby perfektně pracuje s adrenalinovou akcí, přátelstvím a zradou a do toho zakomponoval problémy chudých na okraji společnosti, jimž se americký sen už dávno rozplynul ve štosech nezaplacených složenek.

8 23.10.2022

„Kdo je ten hezký kluk?,“ zeptala se zpěvačka Madonna, když šla do vězení navštívit svého manžela Seana Penna. V cele vedle herce seděl Richard Ramirez, obávaný Noční lovec, odsouzený 19x na smrt. I jeho charismatem a obrovským zástupem fanynek, z nichž si jednu dokonce v kriminále vzal, zatímco jiné se mu nenápadně odhalovaly během návštěv a on při tom masturboval rukou v kapse, se zabývá kniha Philipa Carla. Nejde ji nesrovnávat s nedávno vydaným Tedem Bundym, Carlův styl je chladnější, zpravodajský a většinu textu si drží profesionální odstup, byť jeho lehce ironické komentování Ramirezových fanynek v závěru je kouzelné.

Autor vás hned zkraje vrhne do vražedného běsnění, kdy jeden bestiální čin střídá druhý a nenechá vás vydechnout. Brutalitu Ramirezova počínání umocňuje Carlův věcný projev a opravdu mrazivé popisy útoků obávaného vraha se na vás valí jako lavina. Po mordech se autor vrátí do Richardova dětství, poukáže na vliv bratrance, jehož kratochvílí ve Vietnamu bylo znásilňovat a zabíjet a portrét nelítostného vraha je kompletní. Vyčerpávající je táhnoucí se soudní proces, největší slabina celé knihy, Carlo jde opravdu do detailů a průběh líčení je chvílemi zdlouhavý, nejzajímavější je na něm Ramirezovo chování - od řinčení řetězy a provolávání slávy Satanovi, přes vrčení na média a úsměvy směrem k obdivovatelkám, či chvilky, kdy rošťácky házel prasátka soudci do očí pomocí kousku alobalu nalepeném na poznámkovém bloku.

Carlův komplexní portrét Richarda Ramireze je oprávněně považován ze jednu z klasik true crime žánru, poctivá faktografie se potkává se stovkou hodiny, které autor s vrahem strávil ve velmi otevřeném rozhovoru, popisuje dopady na život nejen vyšetřujících detektivů ale i přeživších obětí. Kus fakt poctivé práce.

6 16.10.2022

Thriller s nádechem politického intrikaření, lehkými prvky hororu a scifi. Dvojice James Patterson a J. D. Barker dala dohromady zajímavý kousek, chvílemi připomínající moje oblíbené Psance Chucka Wendiga.

Ve chvíli, kdy komunitu survivalistů zasáhne podivná akustická anomálie, většina z nich zmizí nebo zemře. Kromě dvou dívek, kterým se záhadně podaří přežít. Na místo je vyslán tým vědců všemožných oborů a pomalu začnou rozplétat potencionální, a vskutku apokalyptické následky tajemného jevu. Z hlubokých a izolovaných lesů a hor v Oregonu se totiž začne šířit dál.

Hledání původu anomálie se logicky rozbíhá všemi směry a hraje se o čas, nikdo netuší, zda je mimozemského původu, či se jedná o neznámou zbraň a autoři nechávají čtenáře sledovat vývoj událostí prostřednictvím několika postav - ať už přeživšími dívkami, empatickou doktorkou Marthou Chanovou či podplukovníkem Fraserem a také prezidentem USA.

Patterson a Barker tady sebejistě kráčejí k odhalení původu podivného zvuku, zatímco jejich hrdinové řeší morální dilemata a obětování stovek tisíc lidí. Zvuk je totiž proměnil v nemyslící bytosti táhnoucí krajinou, k nimž se přidávají další a další. Tady některé scény připomínají hordu ze Světové války Z, dav šinoucí se neznámo kam zase zmiňované Psance. Což je výborná kombinace a pokud si k tomu připočtete svižný text, střídající perspektivy a neustále stavící hlavním hrdinům překážky, dostanete velmi dobrý thriller o boji s neviditelným nepřítelem.

6 09.10.2022

Král severské krimi Jo Nesbø mě popravdě baví nejvíc, když se vydá mimo linii s Harrym Holem, umí totiž výborně psát krátké příběhy. Fantastické Lovce hlav asi už nic nepřekoná, zamiloval jsem si i Krev na sněhu a Půlnoční slunce. Tyhle výlety rozkročené do různých žánrů jsou totiž často výborně vypointované storky a nemotá vám hlavu jako v kriminálních příbězích z Osla.


Krysí ostrov jich nabízí rovnou pět, z čehož jedna mě strašně nudila (Cikády), tři byly výborné (Krysí ostrov, Skartovačka a Černý jezdec) a Sérum jsem si užil nejvíc díky skvělému černohurmonému hadímu závěru. Ne všechno je v knize úplně dystopie, byť společnost v rozvratu a válčící gangy na ulicích v titulní povídce tuhle škatulku splňuje na jedničku, jindy je to prostě nedaleká budoucnost, kde se nájemní vrazi stali obchodním artiklem a vyřizují si spolu účty ve stylu šachové partie. Ve Skartovačce zase Nesbø sklouzne k lehkým sci-fi motivům během objevování léku proti stárnutí.

Povídky jsou časti fakt dobře uzavřené, často vám během čtení na tváři mihne škodolibý úsměv ve stylu „a máš to ty parchante“, jindy se dotýká tématu ztráty blízkého člověka či morálních rozhodnutí. Tady ta věta z anotace sedí nejlíp: „Spolehnout se dá už jen na rodinu a blízké přátele - a někdy ani to ne.“

Tak si hlídejte záda a dávejte bacha na hady!

8 22.09.2022

Osmdesátkové a devadesátkové akčňáky připomíná kniha Ultimátum už svou parádní obálkou, uvnitř se skrývá poměrně svižný thriller, který bude výborně fungovat na filmovém plátně.

Zdánlivě jednoduchá zápletka o pilotovi, jehož rodina je unesena a on si musí vybrat, zda napálí letadlem do civilního objektu, nebo jeho manželka a děti zemřou, se samozřejmě rozjede do několika jak na zemi tak ve vzduchu. A nechybí samozřejmě agenti FBI, honičky, kritické situace a zvraty.

Těch tři sta stran vlastně utíká strašně rychle, autorka a bývalá letuška umí držet napětí, aniž by děj zásadně natahovala. Jen škoda závěrečné katarze, kdy už se až moc násilně moralizuje, což se do akčního výplachu fakt nehodí.

Autorka na jednu stranu upozorňuje na žhavé téma problematického vztahu USA a syrských Kurdů, na jejich společný boji proti Islámskému státu a následné stažení amerických vojsk a masakru Kurdů, na druhou stranu pracuje se stereotypem, kdy za únosem letadla stojí muži z blízkého východu. Z pohledu devadesátkového akčního thrilleru je schematičnost asi očekávatelná ať už na straně záporáků, či panáčků z FBI. Takže pokud nečekáte vysoce sofistikovaný thriller, ale oddechový page-turner, Ultimátum berte.

4 20.09.2022

Legendami o čarodějnicích opředená vesnička Smrthora, mladá novinářka lačnící po senzaci, nový velitel policie, jehož předchůdce za podivných okolností zemřel a tajemné hlasy nabádající ke konání sebedestruktivních činů. Nová kniha Jérôma Loubryho je další mindfuck, podobně jako fenomenální Útočiště a bezesporu se jedná o thrillerovou událost roku.

Zatímco v Útočišti si autor pohrával s potlačováním traumat, Krvavé stíny jdou zcela jiným směrem, vynořují se otázky ohledně etiky ve farmaceutickém průmyslu, hodnoty lidského života a Loubry výborně pracuje i s folklórem. Ten zde překvapivě hraje velkou roli, Smrthora si prošla érou vybíjení čarodějnic, shazovali je z nedaleké Hory mrtvých a právě dceru majitele vesnice, trpící Rasmussenovým syndromem, někdo podobným způsobem zabil. Nový policejní náčelník má v místě, které je překvapivě supermoderně vybavené a na každém kroku sledují veškerý pohyb kamery, po vrahovi potají pátrat.

Loubry opět velmi mazaně zkouší čtenářovu pozornost, finále je zase strhující a stoprocentně vám zamotá hlavu. Ačkoliv v textu pohazuje drobné nápovědy a také zdánlivě nelogické momenty, v samotném závěru vše vysvětlí a v poslední třetině knihy předvede několik mrazivých twistů. A hlavně udrží vaši pozornost opravdu až do posledního slova, což považuji za slušné umění. Po dlouhé době jsem měl u thrilleru pocit, že každá situace má svůj smysl a zdánlivě nepodstatné věci mohou hrát stěžejní roli. K tomu všemu mu vlastně stačí jen starý dobrý lidský faktor a přesvědčení, že vykonané zlo je v zájmu vyššího dobra. Na tom dokázal postavit opravdu silný příběh.

7 07.09.2022

„Vyšetřovatel je dneska člověk sedící za počítačem,“ prohlásila legenda francouzského thrilleru, autor Purpurových řek, Jean-Christophe Grangé a dodal, že současná doba je „na hovno“ a v knize se chtěl vrátit do světa skutečného vyšetřování. A tak napsal thriller z éry Třetí říše, kdy maskovaný zabiják nemilosrdně kuchá privilegované árijské paničky a jejich mrtvoly pohazuje u řeky.

Grangé s tématem nacismu, respektive jeho myšlenek a následovatelů, pracoval jak v Purpurových řekách, tak v Posledním lovu a Miserere, proto historické zasazení do předvečeru druhé světové války vlastně ani nepřekvapí. Stejně jako morálně pochybné hlavní postavy získávající sympatie jen velmi pozvolna - jeden je vyčuraný grázlík, druhá bohémská šlechtična a třetí kovaný nacista, těšící se, až bude moct v chystané válce zabíjet Francouze.

Závany lidskosti jsou v textu, především v případě nácka Franze Beewena, minimální, Grangé těží z kruté doby, takže si k brutálním vraždám připočtěte ještě gestapáky páchaná zvěrstva. Spisovatel jimi nešetří, Berlín je prolezlý zlem, černé uniformy pořádají etnické čistky, nikdo nikomu nedůvěřuje a Beewen, mající vyšetřování zavražděných žen na starost, si uvědomuje svůj osud - buď vraha najde, nebo skončí v koncentračním táboře či s kulkou v hlavě. Do toho si Grangé utahuje z německých klišé a zároveň dává najevo naprosté pohrdání danou érou a lidmi, kteří se na fungování zrůdného režimu jakkoliv podíleli.

Snoubenky smrti si berou z autorova stylu vše, včetně klasicky natahovaného závěru. Grangé je fenomenální spisovatel, ale málokdy zvládne utnout zápletku včas a ještě ke konci na sebe vrství další a další linky, často hnané do absurdna. Což nic nemění na tom, že se pořád jedná o výborný thriller.

8 25.08.2022

(SPOILER) Sejde se židovka, Mexikánka, lesbička a homofobní bílej chlap, který si ve finále chce alespoň vrznout. Ne, to není začátek vtipu, ale ústřední čtveřice survival thrilleru Útěk za svobodou od autorky vynikajících Dětských zoubků.

Zoje Stage někde po cestě k téhle knize poztrácela nadhled a černý humor z prvotiny, což by ve finále nevadilo, pokud by výsledek byl primárně o intenzívním boji o přežití v nehostinných podmínkách. Místo toho knížka připomíná zkraje béčkovou variaci na Divočinu, je plná otravných rádoby terapeutických sezení na karimatkách a představuje záporáka, který bez mrknutí oka odkrágluje fízla, aby následně pofňukával u kotlíku nad nespravedlností světa. A ve výsledku to vypadá, že největším prohřeškem není vražda, ale necitlivé narážky na původ a sexuální orientaci žen, které se rozhodl vrah zajmout. Ony je samozřejmě spoutané poučují stylem: „To je realita života ve světe plném lidí.“ Woke momenty tady chvílemi probublávají extrémně otravně a šablona globalizovaný svět versus bílý heterosexuální nadržený latentní rasista je fakt k smíchu.

Co naplat, že vyhrocené momenty a tenze uvnitř skupiny, která padne do ruky prchajícímu grázlovi, funguje skvěle, když velkou část se řeší traumata kamarádek a to, že někdo někomu nelajknul fotku na instáči a dostatečně jinou nepoplácal po rameni. Výsledek nezachrání ani ty opravdu vyhrocené momenty, kdy trojice pochopí, že únosce nemá co ztratit a snaží se vymyslet strategii, jak jej obelstít či opravdu povedený vývoj jedné z postav. Nehledě na to, že bojovat proti černobílému vidění světa fakt není nejideálnější černobílými figurkami.

2 04.08.2022

Taky milujete filmy s vlkodlaky? Jestli jste v poslední době viděli třeba film The Cursed, přidejte si na tematický seznam Hrůzy v Michiganu, knihu tuzemského autora Pavla Bartáčka. A pokud máte rádi akční jízdu, tady si řádění vlkodlaka užijete o to víc. Přímo dosyta!

Akce je v ní přehršel, přiznávám, že létajících hlav ve vzduchu a opravdu dlouhých a navazujících bojů nejsem úplně fanda (těch hlav tedy asi trochu jo), Bartáček mezi nimi naštěstí hezky pracuje s dobovou atmosférou severoamerického devatenáctého století a s vlkodlačím mýtem. Vhled do mysli pronásledovaného tvora, decimujícího jednu výpravu za druhou, je vítaným osvěžením jindy krvavé rubanice, kdy vzduchem létají končetiny a cáká krev na všechny strany.

Na druhou stranu je třeba uznat, že akce není bezhlavá, i když autor krvelačnému tvorovi předhazuje skupinku za skupinkou, jsou fighty propracované, byť pro čtenáře neholdující permanentní akci mohou být i tak repetitivní. Postavy jsou zde víceméně předurčeny k záhubě a nečekejte tedy zásadní prokreslení charakterů, či rozvíjení vtahů mezi nimi.

Negativa, která jsem vyjmenoval, však nelze brát za zásadní minus, neboť tak nějak k textu tohoto ražení patří. Za mě je Hrůza v Michiganu žánrovka jak vyšitá, se všemi klady a zápory a pokud máte rádi tenhle typ akčních hororů, rozhodně nešlápnete vedle. Užil jsem si ji, byť preferuju sofistikovanější kousky.

6 03.08.2022

Půlení. Řeznická pistole. Porážková linka.

První slova dystopie Znamenitá mrtvola jasně definují, jakým směrem se bude útlá a znepokojující kniha ubírat. Nefunguje jako varováním před budoucností, kdy jsou kvůli údajně smrtícímu viru vyhubena zvířata a povolen kanibalismus, ale spíš jako reflexe naší současnosti. Agustina Bazzterica prostě vzala rutinu na jatkách, prasata a krávy vyměnila za lidi a všechny procesy od násilné inseminace, nehumánního chování až po bourání masa, aplikuje na nich. A ne, není to otravný veganský manifest.

Hlavní postava Marcus, kolečko v soukolí, ledově klidný a odlidštěný vedoucí jatek si sice uvědomuje, jakých zvěrstev je součástí, částečně jimi pohrdá, ale byznys s lidským masem je pro něj zdrojem peněz na nákladnou léčbu otce a tak prostě odvrací zrak. Jeho prostřednictvím čtenář sleduje veškeré masakrování a stahování z kůže, pracovní rutinu. Naprosto bez emocí, což ještě podněcuje autorčin věcný a strohý styl a Marcusem tady hne pouze osobní tragédie, smrt syna. „Kolik lidí budou muset porazit, aby zapomněl na to, jak Lea uložil do postýlky, přikryl, zazpíval mu písničku a druhý den ráno ho našel mrtvého?“ zazní například. Kanibalismus je zde jen forma, jejímž prostřednictvím Bazzterica upozorňuje na problémy. Pracuje s vládním režimem, který uzákoní legální zabíjení, poukazuje na fakt, jak podobné systémy pracují s jazykem, kdy se z lidí stávají pouhé kusy a v těchto chvílích si nelze nevzpomenout na Smrt je mým řemeslem. Všudypřítomná smrt a dehumanizace se později střetne se zakázanou láskou, utajeným vztahem, jehož rozřešení je už jen stvrzující tečkou za celým příběhem.

4 27.07.2022

(SPOILER) Útlý horor plný postupně dávkovaného děsu. Philip Fracassi vezme čtenáře na oceán a pětičlennou skupinku nechá potrápit zdánlivě banálním problémem - agresivními mořskými parazity.

Partu vyrážející rybařit tvoří kromě kapitána dva bratři, jejich otec a kamarád. Setkávají se po smrti matky, jeden z nich navíc vylezl po několika letech z kriminálu a táhnou si sebou na loď několik osobních šrámů. Vyčistit si hlavu na bárce s kartonem piv má být útěk z nepříjemné reality, nakonec je dostihne ještě větší hrůza než na pevnině.

Knížku dáte za večer, Fracassi jako zkušený scénárista pracuje skvěle s tempem a Sacculina je díky tomu intenzivní horor, kdy zpočátku plíživý děs stále nabírá na obrátkách, až do strhujícího finále. Text přitom stihne být plný niterné bolesti hlavních hrdinů (skvěle s podobným tématem pracoval Rybář), beznaděje i strachu.

4 19.06.2022

(SPOILER) Souboj s kančími nestvůrami i fantaskní cestování časem a vesmírem. Příběh z roku 1908, který inspiroval H. P. Lovecrafta, je rozdělen na dvě části, první však jednoznačně převyšuje druhou. Pro fandy kosmického hororu se ale jedná o povinnost.

Vyprávění formou deníkových záznamů, dříve nesmírně módní styl a tehdejší found footage, ke kterému se uchyloval ať právě Loveraft či Bram Stoker, představuje podivný dům, okolí Ďáblova chřtánu a ještě podivnější monstra vylézající z tajemné pukliny a lačnící po krvi. Hlavní hrdina odolává jejich stupňujícím se útokům s puškou v ruce, potud se jedná o klasický hororový příběh a funguje skvěle. Jenže pak se Dům na rozhraní zvrtne v transcendentální kosmický trip, hlavnímu hrdinovi se před očima začne odvíjet zkáza vesmíru a halucinogenní cestování napříč galaxií, ač barvitě vylíčené, zaostává.

V tomhle případě se ani nedá mluvit funkčním celku, Hodgson jako by vzal dva náměty, dva rozdílné příběhy a narouboval je na sebe. Přesto stojí letitá a polozapadlá klasika za pozornost a pro fanoušky H. P. Lovecrafta ještě o to víc. Od Fobosu zajímavá volba titulu k vydání, předem varuji všechny čtenářky Darcy Coates a ty, co remcají, že horory tam vycházející (za všechny mě napadá Rybář) nejsou strašidelné, ať se tomuhle dílu radši vyhnou obloukem.

1 14.06.2022

Opuštěné islandské vnitrozemí, dva páry, které uvíznou v podivném domě se dvěma staršími lidmi a místní legendy, které po nocích možná ožívají. Nebo se jim to vše jen zdá? Planina totiž balancuje na hranici reality a halucinací a nelítostná krajina střetává s lidským nitrem.

Ke knize Steinara Bragiho jsem se vrátil podruhé, zvláštní a nejednoznačně přijatá kniha si totiž opakované čtení zaslouží. Postupně odhaluje charaktery jednotlivých postav, kdy si pánové navzájem pokukují po slečnách a ženy k sobě díky naprosté rozdílnosti těžko hledají cestu. Sestava výletu, která je po autonehodě nucená přežít, snad nemohla být rozdílnější. A vše začne gradovat ve chvíli, kdy se nemůžou dostat pryč a roky potlačované emoce se ve stresové situaci začnou drát na povrch.

Naše zakořeněná představa Islandu, jako čarokrásné netknuté krajiny, zde nefunguje. Ostatně jeden z hrdinů o ní prohlásí: „Islandská příroda je zásaditá, je ekvivalentem toho, že byste do sebe nalili savo.“ Prostor v příběhu navíc postupně dostávají mysteriózní prvky, stíny v temnotách a podivné úkazy stále víc a víc dachmají nesourodou čtveřici – ovce nacpaná do komínu, podivně se chovající lišky, uříznuté prsty či fotka jedné ze slečen náhodně nalezená u hromádky ptačích kostí. Do toho prazvláštní stařecká dvojice, pečlivě zamykající dům za soumraku a podivné zvěsti a legendy.

Steinar Bragi napsal psychologický horor, který velkou část čtenářů jistojistě svou nejednoznačností mine, ale za mě se jedná o vynikající exkurzi do nitra islandské úzkosti.

1 18.04.2022

Brutální vražda knihovníka, uzavřená studijní komunita a těla vsazená do těžko přístupných míst uprostřed skal a ledovců a naaranžovaná do pozice embrya. Vše v malebném údolí francouzských Alp a nedaleko fiktivního univerzitního městečka Guernon. Purpurové řeky jsou strhujícím thrillerem, kterému k dokonalosti chybí jen strašně málo.

Grangé, stejně jako ve svých jiných příbězích, k sobě během vyšetřování připoutá zcela odlišné charaktery. Detektiv Pierre Niemans, agresivní policejní legenda s buldočí povahou, tady spojí síly s muslimským svéhlavým strážníkem Karimem Abdufem. Dohromady je svedou zdánlivě nesouvisející zločiny - vraždy, krádež ve škole a hanobení hrobky.

Knihu samozřejmě proslavil stejnojmenný film, Jean Reno je jako Niemans skvostný, na papíře však Purpurové řeky nejsou tak přímočaré, Grangého originální zápletka je o poznání komplikovanější. Nabízí se otázka, zda jí film ve výsledku nenabízí v konzistentnější a učesanější podobě, než někdy až zbytečně do všech směrů se rozbíhající předloha.

Stran těchto úvah jsou Purpurové řeky téměř čtvrtstoletí od vydání právem označovány za legendární francouzský thriller, když čtete Bernarda Miniera a sledujete kroky detektiva Martina Servaze, nelze si nevšimnout, jak Grangé tamější scénu nesmazatelně ovlivnil.

13 18.04.2022

Klasika dobrodružné sci-fi, která dala vzniknout stejně kultovnímu filmu. Planeta opic je plná ironie, alegorie i humoru a Pierre Boulle v provokativním románu nastavuje lidstvu nekompromisně zrcadlo. Společenství primátů na vzdálené planetě Soror, kde autor otočil evoluci vzhůru nohama a člověk není pánem tvorstva, je přitom důsledkem lidské stagnace.

Příběh vypráví vesmírný cestovatel a reportér Ulyxes Mérou, člen tříčlenné posádky mířící k hvězdě Betelgeuse. Lidé jsou na planetě, kde loď přistane, primitivními divochy, primáti naopak technologicky vyspělou kulturou. Domorodce však loví pro zábavu, zavírají je do klecí a provádějí na nich vědecké experimenty. A nechávají je mezi sebou i souložit, což si hlavní hrdina celkem užívá.

Boulle do knihy promítá i své zkušenosti válečného zajatce, především frustraci z věznění a bezmoci, což zde Mérou vyřeší tak, že věznitelům prokáže svůj intelekt. A zároveň upozorňuje, že lidstvo nemá na planetě neotřesitelnou pozici a dominantním druhem se může stát za tisíce let klidně někdo jiný.

Filozofické a etické aspekty knihy a především odlišné vyznění mnoha situací, včetně jinak pojatého konce, dělají z Planety opic povinnost pro každého, kdo jen zavadil o parádní filmovou verzi. Zkuste klidně jako audioknihu, David Novotný ji načetl skvěle!

5 18.04.2022