moonell
komentáře u knih
Jantarové kukátko
Philip Pullman
Ach, fyzika, fantasy a hereze. Co by člověk měl ještě chtít. (Poznat vlastního daemona, možná.)
Mozek v plamenech: Můj měsíc šílenství
Susannah Cahalan
Příběh zpracovaný zajímavě po beletristické a precizně po odborné stránce, takže můj medicínský nerd byl jaksepatří spokojen. (Autoimunitním kriplům zdar, stůjme při sobě, že.) Jsem velmi ráda, že Cahalanová to pojala tak důkladně, takže to má i informativní a osvětovou hodnotu.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Český realismus je na mě místy příliš pomalý. Ale Štěpka je feministka jako svině, takže malá high five Havlíčkovi za to (nemůžu si pomoct, ve Studně osamění je transsexuálka, která se taky jmenuje Štěpka - náhoda?).
Prokletí Salemu
Stephen King
King má talent napsat něco, co by na plátě vypadalo jako béčkový horor, ale jeho slovy z něčeho takového vznikne mistrovské dílo. Prokletí Salemu už bylo místy moc přepjatý i na mě, ale pořád stejně obdivuju Kingovu schopnost zachytit obraz, situaci, myšlenku tak věrně a pravdivě, ať už se jedná o sebevětší pitomost .)
Deník lhářky
Patry Francis
Pomalý rozjezd, nicméně po přetrpění první třetiny knihy už jsem se nemohla odtrhnout. Rozhodně silné téma, zvlášť pro zasvěcené (a že jich nebude málo). Na to, že jde o debut - smekám.
Jedna želva za druhou
John Green
Pasáže s intruzivními myšlenkami byly hodně nepříjemný, ale jako člověk s OCD jsem ráda, že autor s OCD dal život postavě s OCD. Po dějové stránce mě kniha nijak zvlášť neuchvátila, ale za interní pochody a ruminace Holmesy 10/10.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Myslím si, že by kniha potřebovala být delší. Ne ve smyslu příběhu, jen propracovanosti, budování světa, vtahování do reality Hill Housu. V první polovině jsem se nemohla odtrhnout, v druhé mě autorka místy ztrácela kvůli náhlé změně v tempu. Pořád si myslím, že se jedná o výborně napsaný román, jen bych ze své redaktorské deformace autorku tlačila vyždímat ze sebe víc :)
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Politicky zahořklé dobové porno. Místy zajímavé myšlenky a hluboce propracované vnitřní pochody postav, místy neuvěřitelně otravné stížnosti vypravěče/autora na úpadek společnosti a proměnu prostředí, genderových rolí a třídních poměrů. Konec podivně otevřený interpretaci. V některých úsecích šel autor natolik za hranice tehdejší morálnosti, že se to nějak záhadně dotklo i mě o téměř století později. Znovu ji číst nebudu, ale jako otisk poválečné Anglie velice zajímavý kus trilobita usazený v jantaru.
Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Polovinu knihy naprosto nechápu, co se děje, na konci to dává ještě menší smysl než na začátku. Je to zábavný, i když většinu času absolutně netuším, co čtu anebo proč. Možná mi něco uniká. A možná je nemožný hledat narativní logiku v příběhu, který se systematicky snaží nebýt lineární ani koherentní. Významy a jejich významy. Douglas Adams.
Bouře a vzdor
Leigh Bardugo
Hodně velký posun ve spisovatelském umu autorky, je zábavný to pozorovat. Pořád to narativně kulhá, sklouzává ke klišé a romantická linka příběhu mě neuvěřitelně otravuje, ale těším se, kam se Leigh bude vyvíjet dál.
Mág
John Fowles
Ještě nedovyvinutý, syrovější, ale přesto nepopiratelně Fowles. Smyčky v příběhu se střídají tak rychle, že si člověk ani nestihne všimnout, že se mu jedna stahuje kolem krku. Postmodernismus je formou masochismu. Život bolí, ale někdo to má rád.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
(SPOILER) Nějak jsem se do ní ne a ne dostat, možná překlad v této knize kulhal více než v jiných? Čekala jsem lepší, čekala jsem víc, ale pouze se to vrstvilo a nedostálo to očekáváním (jakkoliv Bábi na konci byla jako vždy epická).
Pán věže
Anthony Ryan
(SPOILER) První díl přinesl spousty otázek a místy mě nedokázal udržet zainteresovanou v ději, nejasností bylo příliš a občas jsem měla pocit, že autor čeká, že mu čtenář bude číst myšlenky. Pán věže měl oproti tomu pomalý rozjezd a díky změně způsobu vyprávění chvíli trvalo, než jsem se adaptovala, ale v pozdějších pasážích nabral tempo, děj byl řádně našlapaný, bojové scény jaksepatří akční, popisné, budící zdání realističnosti, a mnohé odpovědi byly poskytnuty (nicméně ne natolik, aby člověk ztratil zájem o poslední díl trilogie). Cliffhanger na konci mě donutil dát plný počet hvězd, dobrá práce s textem. Anthony Ryan je příjemným překvapením v bludišti průměrného fantasy současné doby.
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Achich ouvej, konec jako kdyby někdo odsekl. Škoda toho.
Nezahrada
René Vaněk
Já jsem tak hrozně zmatená, nasraná i nadšená v jednom, že ani nevím, co s tím v závěru udělat. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli jsem něco takového chtěla přečíst, nebo jestli jsem něco takového přečíst potřebovala.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Realita léčebny s občasnými upřímně působícími momenty. Pro člověka, který si tím prošel/má někoho blízkého, jež se tam ocitl (případně by měl) určitě zajímavý... dokument. Pro pochopení určitých věcí.
Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí
Lucie Seifertová
Kniha, která mi pomohla nezešílet ze státnic z české literatury. A smějte se dle libosti.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Konec knihy mě poněkud otrávil a zkazil mi dojem. Ze všech směrů, kterými se autor mohl ubrat si vybral stvořit jen další love story (byť pouze mírně nevkusné). A přitom si tak pěkně našlápl na něco víc.
Svět jako vědomí a nic
Ladislav Klíma
Moje hlava už v půlce vypovídala poslušnost a odmítala spolupracovat v chápání těch neskutečných protimluvů, které se v záplavě myšlenek opakovaně objevují v celém spisu. Je nekonzistentní, arogantní a sebepopírající. Ne má neochota myslet, ne můj nedostatek intelektu, špatné zpracování autora a jeho vlastní nedůslednost a alogičnost v alogičnosti je problém. K zešílení.