Pavlaj
komentáře u knih
Chesapeake II.
James Albert Michener
Fantastické, stejně jako první díl. Takhle podle mého názoru vypadá mistrovský historický román. Žádná zátěž sentimentálními milostnými romancemi (jako např. u Johna Jakese), ale reálné, ničím nepřikrášlené lidské osudy a detailní vylíčení historických souvislostí.
Osudy plantážníků, kvakerských stavitelů lodí a dobrodruhů z „bílé chátry“ plynou 19. a 20. stoletím. Z příběhu mizí Indiáni, stejně jako z východního pobřeží zmizeli ve skutečnosti, přichází otroci a jejich potomci i nová dynastie irských katolíků. Moře, záliv a nádherná příroda zůstávají, i když se vlivem člověka proměňují (k horšímu, jak jinak).
Michener dokáže do děje přirozeně vtáhnout nové lidské i zvířecí hrdiny (Cudjo, Onkor, Jimmy) a vplést je nenásilně do dosavadní linie příběhu, aby odvyprávěl to, o co mu jde. Celý román mi tak připomínal tok řeky, živený všemi svými přítoky a potůčky. Silný environmentální kontext v závěru mě mile překvapil. Wow, fakt super.
Za novými světy
Richard Halliburton
Po stopách španělských dobyvatelů. Jedna z nejlepších Halliburtonových reportážních sbírek. Pokud ne vůbec nejlepší.
S Hernandem Cortésem do dnešního Mexico City, s Vascem de Balboou přes Darienskou šíji a Franciscem Pizarrem po incké říši. Někde Halliburton vychází z teorií, které se mezitím ukázaly jako nepravdivé (třeba u Machu Picchu), ale to nic neubírá na sugestivnosti jeho líčení. Vynikající jsou i reportáže z Ďábelských ostrovů.
P.S. Co se týká osobnosti autora, naprostý souhlas s elcapitano.
Stezka v troskách
Gemma Liviero
Pro mě bohužel zklamání. Myslím, že autorka chtěla napsat román, kde žádná z postav není taková, jaká se na první pohled zdá, postupně se bude rozkrývat jejich minulost a vše skončí „šokujícím“ závěrem, kde se zjistí, že všechno je vlastně úplně jinak.
Na mě to nefungovalo, přišlo mi překombinované, laciné, na efekt. Popisované vnitřní pochody postav nedávaly místy smysl. Možná jsou zmatečné věty a odstavce i vinou překladu, nevím.
Skleněný oceán
Lauren Willig
Zručně napsáno. Ten milostný trojúhelník tam za mě nemusel být, ale informace o plavbě a osudu Lusitanie skvělé. Určitě si o ní pořídím i nějakou literaturu faktu.
Volání hvězd
Emma Donoghue
Čte se lehce a rychle. Na jednom malinkém nemocničním oddělení v irském Dublinu sledujeme boj o záchranu životů matek i novorozeňat při pandemii španělské chřipky. Podobnost s nedávnou pandemií covidu 19 mrazí. Svědectví o životních podmínkách chudiny v Irsku na sklonku první světové války je depresivní a místy těžké skousnout.
Trošku mi vadilo, že po většinu knihy absentuje nějaký příběh. Ten se odehrál vlastně až na posledních 50 stránkách. Přesto podle mého názoru slušných 80 %.
Život Lazarilla z Tormesu - jeho příhody a nehody
neznámý - neuveden
Netuším, kde se tahle knížka vzala v knihovně mých rodičů a jestli jí přede mnou vůbec někdo četl. Je v seznamu 1000 a jedna knih, které musíte přečíst, a vypadala v mé knihovně tak nějak opuštěně, tak jsem ji zařadila do čtenářské výzvy.
Je to svědectví o morálce tehdejší doby a o tom, že ironie je stará snad jako lidstvo samo. Fascinuje mě, když ke mně srozumitelně a navíc zábavně mluví někdo, kdo žil před pěti stoletími, takže času stráveného s Lazarillem určitě nelituju.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Knížku o 280 stranách čtu normálně 5 dní. V šedých tónech jsem od sté stránky už nedokázala odložit. Jinak bylo všechno už napsáno těmi přede mnou. Podobná knížka (námětem, ne zpracováním) je Stín banyánu, který popisuje genocidu inteligence páchanou Rudými Khmery. Recepty bolševiků jsou už sto let pořád ty samé.
Zajímavé, jak rychle se vždycky vynoří seznamy, že?
Svět starého Egypta
Jaromír Málek
Číst od začátku do konce jsem zkusila, zvládla jsem první kapitoly, ale pak mi přišlo, že se to nedá. Je příliš nacpané fakty, málo populárně podané, spíš encyklopedické. Lepší je listovat, zastavit se u toho, co člověka vyloženě zajímá nebo si přečíst vybrané kapitoly.
Obecně knížka ukazuje, že v Egyptě je toho k vidění a zkoumání hrozně moc, nejenom pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru. Škoda, že do ostatních „neturistických“ lokalit je přístup složitý.
Jako encyklopedii bych hodnotila vysoko, jako populárně naučný příběh egyptské historie o hodně hůř.
Vězeň času
Matt Haig
U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75 %.
Výstup – ctižádost pohřbená na Everestu
Anatolij Nikolajevič Bukrejev
V 90. letech jsme s outdoorovými přáteli tragickou noc na Everestu obšírně diskutovali. Ale až po tom, co jsem viděla film Everest (2015), začal mě ten příběh skutečně fascinovat. Přečetla jsem Krakauera, načetla další články a nakonec si obstarala i The Climb od Bukrejeva (v angličtině je dostupná za normální peníz).
Co k tomu říct, no. Mezi těmi dvěma knížkami je obrovský rozdíl. Krakauer je zkušený novinář, jeho líčení je napínavé, profesionálně podané. Jeho pohled na osudnou expedici je pohledem klienta, který očekává, že se o něho placení vůdci budou starat. Bukrejev ve svém výrazně „sušším“ líčení dává pohled zevnitř organizačního týmu a ukazuje, jak strašně důležité je materiální zabezpečení, logistika a řízení. Fischerova začínající Mountain Madness neměla dostatečné finanční zázemí, což vedlo k nedostatku technického vybavení (kyslík, rádia) a horšímu týmu šerpů. Fischerův manažerský přístup asi nebyl ideální – spoléhal na individuální výkony, jeho vůdci neměli konkrétní společný plán, mezi členy týmu byla jazyková bariéra. K tomu všemu soutěživost mezi agenturami, tlak z přítomnosti novinářů...
Konflikt Krakauer – Bukrejev hodnotit nechci vůbec, protože pravda o tom, co a jak bylo domluveno, umřela na hoře s Fischerem a Hallem. Bukrejev měl obrovskou jazykovou nevýhodu a možná mohl být sebestředný a arogantní. Faktem zůstává, že za klienty Roba Halla, mezi které patřil Krakauer a mezi kterými byly oběti na životech, neměl Bukrejev žádnou zodpovědnost a všichni klienti z jeho výpravy přežili.
Pro mě jsou obě knížky dvěma dílky skládačky, které dohromady dávají kompletní pohled na tragédii, každá z trochu jiného úhlu.
P.S. Co nepochopím, je, jak se Krakauer i Bukrejev při sestupu úplně vykašlali na ubohého Becka Weatherse. Oba o sobě tvrdí, že byli fyzicky v pohodě, a stačilo, aby ho prostě doprovodili dolů sebou.
Jenže něco zpětně hodnotit z pohodlí gauče je strašně jednoduché. A vlastně úplně mimo.
Nádherné dobrodružství
Richard Halliburton
Troufám si říct, že zatímco některým z Halliburtonových cestopisných reportáží čas neublížil, u mnoha povídek z Nádherného dobrodružství je na stylu poznat, že byly napsány před sto lety. Možná proto se do nejznámějšího výběru Odeonu 1000 a půl dobrodružství dostaly z téhle knížky jen 4 reportáže z jednadvaceti. Taky si myslím, že aby čtenáře knížka chytila, musí být fanda nejenom Halliburtona, ale i Homéra a Illiady.
Mně se putování po stopách Odysseových docela líbilo a některá fakta byla pro mě úplně nová, třeba příběh Ruperta Brooka a jeho hrob na Skyru.
P.S. Dojemný je doslov, protože v češtině knížka poprvé vyšla v červnu 1939. Autor doslovu píše o Halliburtonovi v přítomném čase, v polovině se opravuje do minulého času a píše, že je Halliburton čerstvě od března pohřešován. Poslední odstavec už jen cituje tiskovou zprávu o tom, že byl Halliburton prohlášen za mrtvého.
Jediný příběh
Julian Barnes
O úroveň lepší než Než potkala mně (to byla moje první Barnesova kniha).
Filozofování o významu lásky v našem životě, o tom, jak první velká láska určuje náš další životní osud. A o tom, jaké to je, vidět milovaného člověka ztrácet se a blednout.
Barnesův hrdina říká, že každý má svůj jedinečný příběh lásky, ten jediný příběh, který stojí za to vyprávět, Já život vidím spíš jako mozaiku, kde některé věci zaujímají větší místo a některé jsou okrajové, ale celé to dohromady skládá výsledný obraz a pocit. Takže se vlastně s autorem neshodnu. Přesto mě těch 250 stránek naprosto nadchlo. Je tam tolik myšlenek, tolik krásných a jedinečných úvah, že jsem měla chuť vzít tužku a podtrhávat. 90 %.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými.
A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
„Smrt nic neznamená a nedovedl si ji představit ani z ní neměl strach. Ale život je obilné pole, vlnící se ve větru na stráni kopce. Život je sokol na obloze. Život je hliněný džbán s vodou v prachu mláceného obilí, když cepy vytloukají zrní a létají plevy. Život je kůň, kterého svíráš stehny, a karabina pod jednou nohou a kopec a údolí a potok mezi stromy a protější strana údolí a za ním kopce.“
Nemám slov. Něco od Hemigwaye už jsem četla, a mnoho z jeho knih se nečte lehce. Komu zvoní hrana je pro pokročilejší čtenáře, ale po jejím přečtení si definitivně Hemingwaye přiřazuju do svého seznamu největších literárních velikánů. Ne proto, že je to tak v učebnicích, ale protože jako doopravdy.
Čekání na barbary
John Maxwell Coetzee
Mnohovrstevnatý a nejednoznačný příběh, který asi neumím dobře popsat. Hlavně ne tak, abych zbytečně neopakovala předchozí komentáře. Stojí za přečtení? Rozhodně. Je to čtení složité a náročné? Ano, rozhodně. Protože předkládá hodně otázek, na které se musí čtenář sám snažit hledat odpovědi. Dva týdny po přečtení mi zůstává v paměti zvláštní směs bezútěšné drsné krajiny, morálních dilemat ze spoluúčasti na autoritářském režimu a dusné atmosféry domnělého (nebo skutečného?) nebezpečí na periferní výspě nepojmenované říše.
Porodní bábou navždy
Patricia Harman
Nejslabší ze tří dílů, a to o řád. V začátku docela zajímavý popis nálady běžných Američanů po začátku druhé světové války, jejich neochotu vstupovat do dění v Evropě a jít umírat na druhý konec světa za cosi, co se jich bytostně netýkalo. Pak už to bylo celé dost o ničem.
Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století
Kate Raworth
V mnoha směrech názory Raworth jsou radikální, hlavně v tom, jak zpochybňuje zavedená a posvátná dogmata tradiční ekonomie. Vždycky ale dobře vysvětlí, proč by dogmata neměla být dogmaty a že v mnoha případech sami autoři oněch dnes posvátných ekonomických pravidel měli pochybnosti nebo to vlastně původně mysleli trochu jinak. V některých směrech zase zdaleka ne tak radikální, jak jí kritici a oponenti nerůstového hnutí (většinou hlavně ti, co znají „nerůst“ jen z doslechu a neobtěžovali se něco si o hnutí skutečně zjistit) přisuzují. Je to moc zajímavé čtení a to, jak hysterickou kritiku knížka sklízí od konzervativců z Liberálního institutu, ukazuje, jak moc je takové bourání dogmat zapotřebí.
Zimní včely
Norbert Scheuer
Jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih, jaké jsem četla za poslední roky (a možná vůbec). Lyrické a láskyplné líčení přírody, života včel a plynutí ročních období se střídá s prozaickým, velmi střídmým popisem fragmentů válečných událostí.
Klenot, nádhera, nemám slov.
Vážka
Leila Meacham
(SPOILER) Plytké a naivní. Absolutně nelogický děj a jednání snad všech postav.
SPOILER: Pět mladých krásných vysoce inteligentních hollywoodských lidí je americkou rozvědkou nasazeno v Paříži, kde mají špehovat německé důstojníky. Zas tak vysoce inteligentní a úžasní teda asi nejsou, protože jejich německé cíle je hned odhalí. Ale to vůbec nevadí, protože čirou náhodou jsou to všechno hodní Němci na správné (spojenecké) straně, jen to americká rozvědka nevěděla. Takže nakonec všechno dobře dopadlo and they lived happily ever after.
Autorka by se měla držet svého žánru romancí, jako válečný román je to k smíchu. Ještě že mě kniha stála jen 80 Kč.
Woodstock
Michael Lang
(SPOILER) Kniha je báječná. Všichni jim házeli klacky pod nohy, ale oni nakonec dokázali zorganizovat hudební akci pro půl miliónu lidí. Bezpečnostní síly nesměly mít zbraně, navlíkli je do džínů do zvonu a do trička s holubicí a nápisem Mír. Měli ošetřovnu pro lidi na špatném tripu. Měli letadlo shazující z nebe tisíce květin. Akorát že zapomněli postavit oplocení a pokladny na prodej lístků, takže festival skončil finančním propadákem. Při všech sympatiích k Langovi (budiž mu země lehká) mi připadá, že k investici svých obchodních partnerů se zachoval strašně. Lang stvořil kulturní fenomén, symbol 60. let, touhy po míru a květinových dětí – ale za cizí peníze.