Pravdonoška
komentáře u knih
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Tuhle knihu jsem četla dvakrát. Příběh je vlastně jednoduchý, jsou tam hlavně popsány zážitky postav, což je fajn. Pro někoho by byla kniha “o ničem. Mně to nevadí, já se tu a tam pobavila, za sebe musím říct, že je to jedno z lepších děl tohoto autora. Utíkalo mi to hezky, četlo se to samo. Ideální někam na dovolenou.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Když se chci odreagovat nenáročnou literaturou, volím Hartla. Jeho knihy mě baví, jsou veselé, občas se zasměju, nemusím nad nimi složitě přemýšlet. Jenže tahle byla jiná. Příběh mi vůbec neutíkal, nenadchnul, četla jsem ji chvíli po vydání, teď už si ani nepamatuju, o čem to vlastně bylo. Ale jako oddechovka asi dostačující.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Foukneš do pěny jsem četla po dvou knihách od paní Třeštíkové, a ke smůle tohoto titulu se mi ony dvě předchozí líbily. Tohle mi přišlo hrozně zmatečné, četla jsem, ale musela se vracet, vůbec jsem vlastně nevěděla, co jsem přečetla, jako kdyby mi to volně proplouvalo mezi prsty. Neříkám, že by příběh nebyl zajímavý, ale asi mi nesedlo podání. Kdyby bylo jiné, myslím, že by se mi to líbilo (víc).
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Tahle kniha mě velmi bavila! Bavil mě jazyk, jenž je při psaní použit, příběh. Přečetla jsem to velmi rychle, i když už to je delší dobu, ráda se k ní jednou vrátím.
Osm
Radka Třeštíková
Moje třetí kniha od autorky. První byly Bábovky k povinné četbě, ty byly fajn, ale nenadchly, neurazily. Pak Veselí, ta se mi líbila, a tuhle “Osmičku jsem sehnala náhodou v antikvariátu (tam si mě doslova našla sama - vypadla na mě z poličky). Docela mě překvapila, četlo se to dobře, děj mě zaujal, bavil, i když detektivkou jako takovou bych to nenazvala. Jediné, co mi tahalo oči, bylo vyšetřování. I to se ale dalo zvládnout, není to dokument, ale beletrie.
Hana
Alena Mornštajnová
Jestli je nějaká kniha strašně přeceňovaná, je to právě Hana, ostatní autorčiny knihy mám ráda, ale tohle mi nesedlo. Celý děj jsem se nudila, postavy mi byly strašně nesympatické, nedokázala jsem pro ně najít pochopení, nic. Tak, jak mě postava Hany na začátku rozčilovala, ke konci se to už skoro nedalo vydržet. Nejsem asi cílová skupina, pro mě to byl prostě jen další příběh podobný stovkám ostatních.
Deník
Anne Frank
Na tuhle knihu se dá napsat jen jedna recenze - a to taková, že to nejde. Jsou to myšlenky, zápisky, postřehy čtrnáctileté dívky, která se s rodinou ukrývala před Němci v době druhé světové války. V jedné recenzi jsem se dočetla, že někdy části textu nedávají smysl - a vy to snad dáváte mladé dívce, která je na svůj věk vyspělejší než ostatní, se zkušenostmi, jaké by si nepřál nikdo z nás, s nekonečnem emocí a pocitů, co musela prožívat, za zlé? Neberte to jako běžnou knihu, ale jako náhled do mysli dívky, co si přála být spisovatelkou (sen, který se nikdy nevyplnil), při čtení si zkuste představit to, co prožívala
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ je hezká knížka. Jako malá jsem se tomu vyhýbala, nelákalo mě to, a je to dobře. On to není příběh pro děti. Já osobně jsem ho pochopila až jako starší. Bohužel musím smutně konstatovat, že mě mrzí, jak si dneska každý druhý píše na zdi sociálních sítí “hluboké myšlenky z tohoto díla, i když kolikrát nechápe, o čem to vlastně je. Ta přílišná pozornost dílu škodí, už i mně, přestože se mi to líbí, to přijde trochu nadhodnocené.
Deník tramvajačky
Karolina Hubková
Mně paní Hubková připomíná paní Pazderkovou coby “blbou blondýnu. Akorát s tím rozdílem, že ona slavná tramvajačka to nehraje.
S tou samou prací, co má ona, mám zkušenost od rodičů. Proto mě děsí, že by si někdo mohl myslet, že tak, jak popisuje svoji práci ona, to má úplně každý řidič tramvaje, potažmo kteréhokoli dopravního prostředku. Čtenář si musí předem uvědomit, že ona jezdí se starými tramvajemi, ne běžné linky, takže se to hodně liší. Lidé vozící se na soukromých jízdách mají jiné nálady a emoce než lidé jedoucí ráno do práce, těm je úplně jedno, jestli řidička má pusu napatlanou červenou rtěnkou nebo nemá. I když Ono to je jedno asi úplně všem.
Paní Hubková si stěžuje, že musí vstávat brzy. Běžní tramvajáci vstávají klidně mnohem dřív. Hubková mává vesele na děti a lidi, chlubí se, co kde dostala, jak zpomaluje cestujícím na místech, odkud je hezký výhled, aby se pokochali - no na to běžný řidič opravdu nemá čas. Ona sama vzletně říká, že se kochá s lidmi, co veze, zjišťuje si informace o místech kolem sebe (asi nejlepší část z celého plátku - zjistila si, že Národní divadlo vyhořelo). Prosím, věnujte pozornost hlavně své práci, totiž řízení tramvaje.
Z vyprávění je znát, že by potřebovala nějakou psychologickou pomoc, pořád si jede svoje pozitivno (tak přehnané, že jí to nevěříte), citátky, každý, kdo ji potká, je šťastný díky ní Kam to jde, tam se nacpe. Přitom mně osobně přijde, že nemá moc co předat, nebo aspoň to, co mohla, tak už bylo mnohokrát řečeno.
Čekala jsem, že se dozvím něco nového, zajímavého o starých tramvajích A ono ne. Vůbec. Nový panel, starý panel. Toť vše. To je strašná škoda, ale autorce nemám za zlé, že takové vědomosti nemá. Coupé opěvuje každou chvíli, ale ani tam neřekne nic technického (má pultík s pípou, no, super) nebo zajímavého.
Kniha je docela odbytá, texty jsou rozdělené podle datumů, začátek je nahodilý, kolikrát mi to nešlo pochopit jako celek, klobouk dolů autorce malůvek, ty jsou hrozně hezké. Nejhezčí z celého Deníku.
Rozhodně to nic nepřidá, neobohatí, nic nového se vlastně taky nedozvíte Vlastně je to úplně zbytečná kniha, taková, kterých jsou na světě tisíce. Ale autorka se vykoupala v rybníčku své slávy, účel to tedy zřejmě splnilo.