Sarah11 komentáře u knih
Neměla jsem velká očekávání, ale musím říct, že jsem byla mile překvapena.
Líbilo se mi téma OCD, o kterém jsem ještě žádnou knihu nečetla a které bylo dle mého názoru velmi hezky a poučně zpracované.
Leu jsem si oblíbila hned, k Jayovi jsem si musela trošku hledat cestičku, ale to byl nejspíš účel. Naopak oceňuji to, že to byl opravdu bad boy se vším všudy, ať už co se týče chování, vyjadřování, zájmů, způsobu bydlení... Líbilo se mi taky vhodné, vkusné a vtipné zakomponování popkulturních narážek - takhle se to dělá!
Jediné, co bych vytkla, bylo velké množství anglických výrazů, což by někomu angličtinou nepolíbenému mohlo dělat problém. I já jsem měla s pár výrazy problém. Samozřejmě jsem si dokázala domyslet, o co jde, ale v životě jsem to neslyšela a nepoužila. :-D Na konci se vše okolo drogového gangu vyřešilo dost snadno, nevěřím tomu, že by to v realitě takhle fungovalo.
Jinak se ale jedná o fajnovou oddychovku, kterou jsem zhltla během dvou večerů a mohu s klidným srdcem doporučit.
Hned, jak jsem se do knihy pustila, mi bylo jasné, že už mám letošního favorita.
Jedná se o velmi silný příběh o toxickém vztahu, fyzickém i psychickém násilí, manipulaci, citové závislosti, ale i o následném uvědomění a vyhledání pomoci psychologa, zároveň je to ale napsáno tak lehce, napínavě a poutavě, že nemůžete přestat otáčet stránky.
Tato kniha by určitě neměla zapadnout a s klidem by se mohla zařadit i do povinné četby. Myslím, že je důležitá bez ohledu na věk čtenáře.
Je pravda, že už nejsem cílovka, ale tahle kniha bohužel nepatří mezi ty, které si můžete přečíst v jakémkoliv věku. Bylo to celé takové nemastné neslané, námět zní skvěle, ale celé to jen tak klouže po povrchu, žádný z hrdinů ničím nevyčnívá.
Koho si Sophie nakonec vybere je jasné hned, jak se poprvé setkají, což by mi nevadilo, ale ocenila bych, kdyby autorka ten vztah víc rozpracovala. Na to, že to má být romantická knížka, je tam romantiky žalostně málo.
Líbí se mi nápad s obrovskou rodinou, ale tady už toho na mě bylo nějak moc, vůbec jsem nevěděla, kdo je kdo (možná by pomohl nějaký rodokmen?), ale na druhou stranu v průběhu knihy přijdete na to, že to pro příběh není stejně vůbec podstatné.
Kniha není objektivně špatná, je vlastně docela milá a neškodná, ale mě už to v mých 23 letech prostě nestačilo.
Já se tak moc těšila, ale tohle jsem vyloženě protrpěla od začátku až do konce. Tak do tří čtvrtin jsem vůbec nechápala, o co jde, a když jsem se do toho konečně trošičku dostala, už jsem byla tak otrávená, že mě vůbec nezajímalo, co bude dál a četla jsem jen z donucení.
Nápad asi dobrý, ale tohle na mě působilo spíš jako nějaká úplně prvotní verze, zmatený soubor nápadů, na kterých je ještě potřeba dost zapracovat, aby se to celé dalo číst a dávalo to smysl.
Tu romantickou linku jsem asi taky úplně nepochopila, na tom, že jedna postava tu druhou neustále sráží a dívá se na ní svrchu, mi nepřijde nic romantického.
Když už nic, tak jsem alespoň doufala v nějaké epické vyvrcholení, ale ani to se bohužel nekonalo, a ač nemám ráda, když se někdo ke knihám chová ošklivě, tuhle jsem po dočtení měla opravdu chuť vyhodit z okna a zapomenout, že jsem ji někdy četla.
Nemůžu si pomoct, ale já tuhle spisovatelskou dvojici zkrátka miluju.
První díl byl fajn, ale trochu jsem se motala v postavách, takže to nebylo úplně ono. Ale ten druhý? Tady můžu s klidným srdcem konstatovat, že to bylo (téměř) perfektní. Už dlouho jsem nezažila ten pocit, kdy se každý večer těšíte, až si konečně lehnete do postele a budete si číst. Ani zde samozřejmě nechybí charakteristický humor, který nemusí být šálkem čaje každého, ale mým rozhodně ano, skvělá parta postav (oceňuji, že jsme se dozvěděli i hodně informací z jejich minulosti), napětí, bitvy, ale i nějaká ta láska. Což je mimochodem asi jediný problém, který s touhle knížkou mám - ta romantika mezi Aurorou a Kalem nějak úplně neklape, nebo alespoň já jsem z toho neměla ten pocit. A Aurora, ač je to ona, kolem které se točí celý příběh, stále zůstává mojí nejméně oblíbenou postavou. Měla jsem pocit, že potřebuje neustále zachraňovat a ujišťovat, jak moc je skvělá.
Nicméně doufám, že závěrečného dílu se dočkáme co nejdříve, protože nevím, jak dlouho ještě po tom, co se stalo na konci, dokážu čekat...
(SPOILER) Nevím, jestli je to mým momentálním rozpoložením, nebo stylem psaní, ale mě se to prostě ani trošku nedotklo. Ten románek se celý seběhl tak strašně rychle, což není zrovna můj šálek kávy, ale byla bych ochotná to akceptovat, pokud by mezi hlavními hrdiny byla nějaká chemie, jenže nebyla. Smrt sestry hlavní hrdinky mi taky přišla jako poněkud zbytečný prvek, který měl podle mě jediný úkol - a to ještě víc tlačit na pilu, což se ale tak úplně nepovedlo.
Romantizování nemocničního prostředí je kapitola sama o sobě. Většinu času mi přišlo, že v nemocnici nemají jiné pacienty než naše hlavní hrdiny - sestry neměly nic jiného na práci, než krotit bandu teenagerů, kteří si chodili z oddělení na oddělení, jak se jim zachce, dokonce i do kuchyně a na podobná místa, kde zřejmě nikdo nepracoval, a aby toho nebylo málo, tak se jeden z hrdinů vloupá na operační sál - to byla vážně třešnička na dortu.
A o závěru ani nemluvím... Když hlavní hrdinka jen tak z rozmaru odmítla nové plíce, "protože se milujeme a já už je nechci" (protože náhradních orgánů je na rozdávání a na transplantaci se nečeká roky - nemluvě o tom, že někdo se třeba vůbec nedočká...), měla už jsem chuť křičet.
Pěkný pokus o druhé Hvězdy nám nepřály, ale nepovedlo se. Hvězdička za krásnou obálku a postavu Poea.
Druhý díl je opět čtivý, svižný, je tu spousta vtipných situací a dialogů, zkrátka Lara Jean, jak ji známe z prvního dílu. V poslední třetině mi to ale už přišlo trochu repetitivní a na to, že se tam něco řeší tři čtvrtě knihy, se to vyřeší hrozně jednoduše a lehce. Ale možná to byl účel - někdy si stačí jen pořádně promluvit a problémy jsou rázem vyřešeny. Těším se na poslední díl.
Na tohle opravdu nejde použít jiné přívlastky než "sladký" a "roztomilý". Jako první jsem tentokrát viděla filmy, do kterých jsem se naprosto zamilovala, takže jsem se zprvu bála, jestli mě knížky ještě budou bavit, ale pohltilo mě to už od úplného začátku. Knížka se čte lehce (čteno v angličtině), moc mě bavil ten humor, dokonce mě někdy donutila se nahlas zasmát, slovní roztržky mezi ústřední dvojicí byly perfektní. Naprosto jsem si zamilovala většinu postav (Lara Jean, Peter, Kitty, Chris), ale našly se i takové, které mě doháněly k nepříčetnosti (Margot, později Josh).
Co se týče hlavní hrdinky, tady asi budu vybočovat od většiny recenzentů, ale mě sedla. Nepřišla mi ani sobecká, ani ubrečená ani *doplňte jakoukoliv negativní vlastnost z komentářů*, ale správně ztřeštěná s kapičkou roztomilé naivity (nesmíme zapomínat, že je jí šestnáct, bože, kdo v takovém věku nedělal blbosti?!) a v mnohém mi připomínala mě, i když šestnáct mi bylo už hodně dávno.
Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah a pohladila mě po duši, což od dobré romantiky očekávám. Nemám co vytknout a to už jsem dávno mimo věkovou skupinu, pro kterou je tenhle příběh psaný.
Druhý díl je hodně o pocitech, opravdového děje je tu pomálu, a i když dle mého názoru dobře a uvěřitelně popisuje depresi a vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, tak nějak se to točilo pořád v kruzích a myšlenky se stále opakovaly, až jsem měla někdy pocit, jestli už jsem to samé jednou nečetla.
Nevím, jestli jsem si to jen špatně nepřečetla, ale také mám pocit, že autorka několikrát změnila věk Hailee. V první knize na začátku zmiňovala, že je jí 24, potom 22 a v druhém dílu najednou 21?
Trošku mě štval klasický postoj hlavní hrdinky "nejsem pro tebe dost dobrá", protože, SAKRA, však ti několikrát vysvětlil, že chce TEBE (!!!), ale jinak opět chválím popis vztahu, který byl vyspělý a hlavní hrdinové na sebe nežárlili kvůli nesmyslům. Chase je zlatíčko.
Je to zkrátka taková oddechovka, která brnká na vážnější notu, ale asi vám dlouho v hlavě nezůstane.
K čemu mám opět výtky, stejně jako u přechozího dílu, je překlad. Z Charlotte se najednou stala Charlotta, některé věty mi přišly kostrbaté a některá slova dost zvláštní. Chválím za trigger warnings, ale nejsem si jistá, jestli mají na poslední stránce smysl.
Musím se přiznat, že mě knihy zaujaly spíše svými obálkami, které jsou opravdu krásné, ale zároveň už jsem měla dlouho chuť na nějakou dospělejší romantiku, takže to byla jasná volba.
Co velmi oceňuji, jsou hlavní hrdinové. Chase není typický tajemný a majetnický bad boy, ale vlastně docela fajn kluk, který je schopen vyspělého vztahu, a Hailee naopak není typická asociální knihomolka (ne že by na tom bylo něco špatného, ale je to v tomhle typu literatury trochu klišé), ani přehnaně sebevědomá dobrodružka, ale působí lidsky a uvěřitelně. VELKÝ palec nahoru za netoxický vztah a za zmínění ochrany při sexu.
Co se týče samotného příběhu, tam už kniha trošku pokulhává. Ze začátku, když se seznamujeme a postavami a hlavní hrdinka poznává Fairwood, je to celkem zábavné, ale potom už příběh plyne stále ve stejném tempu, takže jsem se někde za polovinou přistihla, že se vlastně trošku nudím.
Polovinu závěrečného zvratu (Katie) jsem tušila už tak nějak od začátku, ale druhou polovinu (co Hailee chystá) jsem neodhadla, takže se mi líbilo, jak nakonec všechny dílky zapadly do sebe.
K čemu mám ještě výtky, ale není to chyba autorky, je překlad, který je místy docela kostrbatý, u některých slov jsem měla pocit, že snad ani neexistují a musela jsem hodně přemýšlet, co tím chtěl básník říci, někdy byly dokonce zachovány anglické výrazy nebo byly v jedné kapitole anglicky a v další česky. Dost mě také rušilo časté střídání minulého a přítomného času a jazyk, jakým se spolu postavy bavily, mi přišel dost strojený a rušivý, myslím, že třeba kdyby místo "děkuji" používali "děkuju", působilo by to mnohem přirozeněji, ale to je asi jen má osobní preference.
Knihu jsem koupila už nějakou dobu zpět za krásných 79 korun v Levných knihách, takže jsem nečekala zázraky, ale opět jsem byla vyvedena z omylu, protože v Levných knihách se někdy objevují opravdové poklady, až je potom mi vlastně líto, že se tam ty knížky dostaly...
Autor si mě získal už od začátku svým sarkastickým stylem psaní, který v knihách naprosto miluju, a klasickými puberťáckými výplody, nad kterými jsem se královsky bavila. Přitom to ale nebyl jen obyčejný příběh ze střední školy, ale mělo to překvapivě docela hloubku. Řeší se rodinné vztahy, nenaplnění očekávání ze strany rodičů, nepochopení, rozvod, těžká nemoc v rodině, drogy, sebevražda... Nebudu vyjmenovávat všechno, ale je tam toho opravdu hodně. Ale i přesto to na mě nepůsobilo překombinovaně a soucítila jsem (skoro) se všemi postavami, smála jsem se s nimi, bála se, brečela (skoro)... A když jsem si na konci přečetla prosté a jednoduché "Umřel." a dolehl na mě význam té věty, tak jsem šla do kolen, protože jsem pořád tak nějak ve skrytu duše stále doufala, že ta postava otevře oči a zjistí, že je v nemocnici nebo tak něco.
Rozhodně zajímavé čtení, doporučuju.
(SPOILER) Pane bože, tohle už byla vyloženě slátanina...
Opět jako u přechozího dílu - většinu postav jsem nemohla vystát nebo ve mně absolutně nevyvolávaly žádné emoce, chemie mezi Jackem a Sabou nulová, protože Saba je posedlá DeMalem a potom ty zvraty na konci... Cením, že se autorka nebála zbavit důležitých postav, ale bohužel se mě to vůbec nedotklo. A odhalení s Tommem a DeMalem? Kolik by v tom případě muselo DeMalovi být? A proč by si proboha chtěl vzít svého největšího nepřítele? Přece by mu muselo být jasné, že to nevyhnutelně dřív nebo později musí vést k jeho konci.
Jestli si chcete přečíst dobrou YA dystopii, tak s touhle sérií neztrácejte čas.
(SPOILER) O ždibíček lepší než první díl, přišlo mi, že se autorka se v předchozím díle tak nějak vypsala a sloh už není tak žalostný, ale tady asi všechna pozitiva končí.
Za jediné zajímavé postavy považuji Maev a Slima (a Nera, lol), ale z naší hlavní party hrdinů mě většina buď štvala nebo mi byla úplně lhostejná. Naprosto jsem nechápala jejich pohnutky (viz náhodou skočím do vody a narazím na svého hlavního nepřítele, tak proč mu rovnou nevlézt do postele, když už jsem tady, nebo moje sestra nasadila svůj život, aby mě našla a zachránila, tak se k ní budu chovat jako hovado???) a snad jsem radši ani chápat nechtěla.
A ty nelogičnosti? Já rozhodně nejsem hnidopich a kdeco prostě přejdu bez povšimnutí, ale tady toho bylo opravdu moc i na mě. Postavy se pohybují někde v divočině, ale hlavní hrdinka vždy, kamkoliv jde, narazí na hlavního záporáka, Tommo během velmi krátké doby dospěje v muže, i když v prvním díle je popisován jako malý kluk (opravte mě, jestli se pletu, ale působilo to na mě tak), zatímco Emmi zůstává pořád stejná, a taky je mimochodem hluchý, ale všichni se s ním normálně baví a on jim odpovídá...
Když už nic, tak mám ráda dobrou romantickou linku, ale tady chemie mezi hlavní hrdinkou a jejím objektem zájmu (ani jedním) prakticky neexistuje. Jo, a ze slovního spojení "rudo před očima" už mám osypky.
Je vidět, že si dal autor opravdu záležet a není to spíchnuté horkou jehlou, oceňuji i slovníček pojmů, i když mě trošku mrzí, že nebyl zařazen i v první části, kde by byl dle mého názoru užitečnější.
Druhá kniha si drží úroveň té první a i když nevím, co Fragment vedlo k tomu, aby knihu rozdělil na dvě části, myslím, že se jim to podařilo rozdělit celkem smysluplně. První část je spíš takové seznámení s postavami, přičemž druhý už vás hodí rovnou do akce. Na můj vkus byl ale ten souboj neskutečně roztahaný a zdlouhavý, vlastně se bojovalo skoro polovinu knihy a to už mě zkrátka po nějaké době přestávalo bavit. Myslím, že by knize neuškodilo, kdyby se pár stránek prostě seškrtalo, mělo by to větší šťávu.
Moje duše většinou prahne po happyendu, ale tady mi ten konec přišel naprosto adekvátní, i když maličko přitažený za vlasy, ale vlastně proč ne. Za mě slušné sci-fi, které můžu s klidným srdcem doporučit i náročnějším čtenářům.
Becky Chambers mě opět dostala. I když její knihy nepřetékají akcí, ba naopak, její styl vyprávění stejně vždy způsobí, že se raduji i brečím spolu s hrdiny. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu Poutníků!
Paxe jsem dlouho odkládala, protože jsem si myslela, že bude příliš dětský a nebude mě bavit, ale musím říct, že tohle rozhodně není kniha (jen) pro děti, naopak si myslím, že k do ní musíte dozrát, abyste pochopili její hloubku.
Nesedla jsem si z toho teda úplně na zadek, ale rozhodně to byl příběh, který ve mně bude nějakou dobu rezonovat.
Krásná, mořem provoněná romantika se sympatickými hlavními hrdiny, která se ale dotýká i vážnějších témat jako je vyrovnávání se s traumatem, rozvod rodičů, rodinné vztahy, ale třeba i drogová závislost.
Hlavní hrdinové měli, stejně jako i v předchozí autorčině knize, zajímavé koníčky, a i když nejsem zrovna nadšenec do filmů (a už vůbec ne do těch starých), moc se mi líbily i citáty, které vždycky vystihly následující kapitolu. Věřím, že někdo, kdo ty filmy zná, bude nadšený ještě víc než já.
Plusové body za zmínění ochrany při sexu i za lechtivé scény, u kterých jsem neměla chuť si vyškrábat oči.
A ty naše české obálky? To je prostě skvost! Pokud u nás vyjde od autorky něco dalšího, určitě se do toho pustím.
Eadlyn zde rozhodně dospěla, je vidět pěkný vývoj charakteru, ale to je tak všechno. Stále je to neslané nemastné a to "drama", o které se autorka pokusila, aby to mělo alespoň nějakou zápletku, bylo spíš vtipné.
Stejně jako v předchozí knize se mi soutěžící pletli a nevěděla jsem, kdo je kdo, takže jsem často ztrácela pozornost, a i když se objevovaly náznaky, koho si Eadlyn asi vybere, tak jsem jim tu lovestory nevěřila. A jak se jim všichni klidili z cesty, div ještě princezně nelíbali nohy? Ale prosím vás...
Akorát ždímání peněz. Děj nulový, stejně tak zápletka, a na nesympatické hlavní hrdin(k)y má autorka snad patent. Chápu, že Eadlyn vyrůstala v paláci, takže vidí svět z trošku jiného úhlu, ale stejně jsem ji měla chuť za její chování proplesknout.
Obrácená selekce už prostě nefunguje a to, jak byli všichni soutěžící v podstatě jedna velká rodina, mi taky nesedělo, nějaká rivalita by byla asi na místě, tohle byla nuda.
Jediné pozitivum bylo vidět postavy z původní trilogie jako dospělé, to mi přišlo celkem zajímavé.
Těžké téma, o kterém se v knihách moc nepíše (obzvláště v YA), ale také obrovské zklamání. Tři čtvrtiny knihy totálně bez děje, vše se skládá jen ze stále opakujících se dialogů dívek a plamenných náboženských projevů matky jedné z hlavních hrdinek, které jsem po nějaké době začala přeskakovat, dle mého názoru nevěrohodné chování ze strany vedení školy (bodyguardi a policie, jako vážně?) a spíš než nějaká women power to na mě působilo stylem, že všichni muži jsou násilníci a měly bychom se jich bát, což mi nepřijde jako vhodný motiv do knihy určené mladším slečnám. Ano, našli se i takoví, kteří dotyčným dívkám pomohli a porozuměli, ale působilo to na mě spíš tak, že to tam autorka dala jen proto, aby si odškrtla nějaké pomyslné políčko, ale sama to tak nevidí.
Kapitoly "My" mi přišly jako dobrý nápad, kdyby se do toho ovšem nemotaly i hlavní hrdinky, které mají kapitoly vlastní.
Neustálé zaměňování Holek odnikud a odjinud a nesmysly v překladu snad ani nemá cenu zmiňovat, to už tu bylo řečeno stokrát.
Jedinou silnou stránkou knihy byla Erin, která mě bavila od začátku až do konce.