witiko komentáře u knih

(SPOILER) Ne, tak tohle mi vůbec nesedlo. Po knize jsem sáhl poté, co mě schopností vyprávět exotické příběhy oslovila autorova druhotina. Ano, vyprávět umí skvěle, ale tady vyloženě tahá svým vypravěčstvím čtenáře na vařené nudli, podobně jako Sl svého robopsychologa. Z toho košatého proudu vyprávění totiž nic neplyne, žádného smyslu existence se nedoberete. Vždyť "Lidský smysl života je příběh, a čím lépe se vypráví, tím se stává skutečnější... Příběhy jsou algoritmy a matematické vzorce a vy si jimi dopřáváte dočasné uspokojení, iluzi poznání vlastního já." Nesedlo mi to ani koncepčně, protože ani jako sci-fi to nefunguje. Ten rozhovor robopsychologa s umělou inteligencí je nepřirozený a dost hloupý, ten vědec s ní mluví spíš jako arogantní blbec. Žádný obohacující dialog člověka se svým inteligentnějším výtvorem, jenž nakonec převezme vládu, se nekoná. Všechno to ústí do dost cynické vize nesmyslu lidského života. To člověka dost často napadne, byť si to nechce přiznat, ale je nutné k tomu dospívat formou barvitého vyprávění, které vlastně nemá žádný smysl? Odnáším si z knihy nepříjemný pocit promarněného času.

2 18.09.2022

Exotika, cesty, nepoznané barvy, chutě, zvuky, vícevrstevnatá podobenství a těžko uvěřitelné, ale fascinující, vzájemně se prolétající příběhy – to všechno mě moc bavilo a byl jsem rád, že jsem konečně narazil na českého autora mladší generace, který píše tak, že mi umožňuje snít. Na románu je zvláštní, že ta všudypřítomná intertextovost je jeho nápadem, strukturou, ale i smyslem celého příběhu, a dokonce i výrazem nenápadných ilustrací, které jako by z velkých detailů přibližovaly strukturu tkaných povrchů. Přesně to vyjadřuje (podle mě klíčový) citát: "Dej mu moji knihu i můj modlitební koberec. Psaní knih je jako tkaní koberců. Na líci se obrazy zdají dokonalé, ale na rubu jsou plné nitek, které ty obrazy zastírají. Jenom Bůh – On má devadesát devět jmen – vidí, jak je všechno utkané, a nám nezbývá než klečet." Skutečně, i já si myslím, že nemá příliš cenu tuto knihu rozplétat z hlediska dějin literatury a literární vědy (i když sám autor se možná bavil tím, jak se mu povedlo zakomponovat nejrůznější variace a parafráze), stačí se jí jen nechat okouzlit. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ačkoli mě kniha bavila, nijak výrazněji mě nezasáhla, šla docela mimo moje emoce a podvědomí. Nešla mi do krve a nic mi z ní nezůstalo pod kůží. Možná proto, že pokud opravdu nejde o pravdu a Bůh je prostě "největší z vypravěčů" (s. 189), pak tomu jinak báječnému vyprávění chybí smysl a cíl. 90%

3 10.09.2022

Kniha je poněkud komplikovaně sestavená. Vznikla tak, že jeden z autorů se pokusil naplnit záměr vydat publikaci složenou z jeho příspěvku a bohužel už nedokončeného příspěvku druhého spoluautora a jeho pozůstalosti. Nadto obě části, tedy antropologická a archeologická, jsou psány dost odlišně a nedrží příliš pohromadě, navíc druhý ze spoluautorů teprve pod dojmem závěrů práce prvního spoluautora svůj názor na to, co se odehrálo v Býčí skále, zásadně přehodnocuje. Je to vlastně jen náběh k ucelenému textu, který se už nepovedlo zrealizovat. To ještě více podtrhuje shrnující doslov Jana Bouzka, který se závěry obou spoluautorů úplně nesouzní a naopak předpokládá hypotézu, kterou oba spoluautoři zamítli. Už jen z toho je patrné, že tajemství Býčí skály bude asi už navěky věčné. Zcela jednoznačné je snad pouze to, že prvotní archeologický výzkum z 19. století byl velmi mizerně odvedený, a to dokonce i s pokusy o falza, a tradiční interpretace je příliš poplatná tehdejším romantickým názorům a předsudkům. A bohužel zbývá jen pramálo možností, jak se původní nálezovou situaci pokoušet rekonstruovat.

4 04.09.2022

Už hodně letitý, ale pořád mimořádně dobře a čtivě napsaný popularizační průvodce. Za těch třicet let samozřejmě pár zásadních nalezišť přibylo, ale v interpretaci starších nalezišť kniha nijak zásadně nezestárla. Jejím zvláštním přínosem jsou i velice pěkné ilustrace. Ideální příklad toho, jak mají i dnes archeologové popularizovat svoji práci.

2 26.08.2022

Zen mě provází celý život, v jedné životní etapě jsem se mu věnoval i dost intenzivně. Ze své zkušenosti mohu vřele doporučit tyto tři knihy obdobného zaměření i rozsahu – Zenová mysl, mysl začátečníka (Šúnrjú Suzuki), Uvolnit sevření mysli (Kóšó Učijama) a Zenový kompas (Seung Sahn). Jedna lepší než druhá, druhá lepší než třetí a třetí lepší než první, takže v tom není žádný dualismus :-) Všechny jsou skvělé, každá trochu jiným způsobem, ale ta moudrost je jedna a tatáž.

3 26.08.2022

Zen mě provází celý život, v jedné životní etapě jsem se mu věnoval i dost intenzivně. Ze své zkušenosti mohu vřele doporučit tyto tři knihy obdobného zaměření i rozsahu – Zenová mysl, mysl začátečníka (Šúnrjú Suzuki), Uvolnit sevření mysli (Kóšó Učijama) a Zenový kompas (Seung Sahn). Jedna lepší než druhá, druhá lepší než třetí a třetí lepší než první, takže v tom není žádný dualismus :-) Všechny jsou skvělé, každá trochu jiným způsobem, ale ta moudrost je jedna a tatáž.

1 26.08.2022

Zen mě provází celý život, v jedné životní etapě jsem se mu věnoval i dost intenzivně. Ze své zkušenosti mohu vřele doporučit tyto tři srovnatelné knihy obdobného zaměření i rozsahu – Zenová mysl, mysl začátečníka (Šunrjú Suzuki), Uvolnit sevření mysli (Kóšó Učijama) a Zenový kompas (Seung Sahn). Jedna lepší než druhá, druhá lepší než třetí a třetí lepší než první, takže v tom není žádný dualismus ani rozlišování :-) Všechny jsou skvělé, každá trochu jiným způsobem, ale ta moudrost je jedna a tatáž.

Na knize jsou nejvíce fascinující samotné rekonstrukce a jejich velmi kvalitní a působivé fotografické reprodukce. Informační hodnota za tím ale podivně pokulhává. Především jednotlivé kapitoly nemají jednotnou koncepci, někdy přibližují širší kontext nálezu, jindy vůbec ne, občas končí dřív než by člověk čekal, protože se nevěnují tomu, co by stálo za bližší přiblížení. Jeden příklad za všechny – v knize jsou dva "velmoži" ze Sadů v Uherském Hradišti, zatímco lebka jednoho je plně rekonstruovaná do možné podoby, lebka druhého je znázorněna jen na kovovém reliéfu, ale není vůbec řečeno, proč jen tímto způsobem, co je to za reliéf a kdo (nebo kdy) jej vytvořil. Takových výpadků zásadních informací je tu celá řada. Autoři se dost překvapivě v daleko větší míře věnují oblečení, což je jistě zajímavé, ale podstatně méně, skoro vůbec se nevěnují obličejovým rysům a jak k nim na základě lebky došli. Právě důraz na to bych ale v takové knize očekával. Vyloženě nedostatečné jsou informace ke genetickým analýzám, které by mohly upřesnit barvu pleti, očí, vlasů, které jsou pro podobu úplně základní. Ale k tomu se autoři dostanou snad jen letmo v jednom případě, takže proč je třeba první velkomoravský velmož zpodoben jako výrazný zrzek, se vůbec nedozvíme. Kdyby tyto hlediska více zohlednili, pak by měli např. magdalénského lovce zpodobit s tmavší kůží a modrýma očima, jak ze současných genetických analýz nejstarších Evropanů vyplývá. Nejvíce o genetické analýze je při porovnávání kosterních vzorků ze Sadské výšiny se současnými dobrovolníky, kdy se údajně ukázalo, že někteří z nich "jsou dávnými potomky obyvatelů Velké Moravy". To je ale hrubé zjednodušení Y-DNA analýzy jen ze STR markerů, která se v genetice už prakticky nepoužívá. Tady zjevně česká věda zaspává. Možná je na vině i to, že jde o dvojjazyčnou publikaci, takže na řadu informací se prostě nedostává místa. Ve své podstatě je to reklamní prezentace jednoho konkrétního odborného pracoviště, ale o jiných, natož pak konkurenčních přístupech antropologické rekonstrukce, jejich přednostech a výhodách, o dějinách oboru a základních metodách se nic nedozvídáme. Chápu, že to ani nebyl záměr, ale možná by bývalo lepší udělat českou i anglickou mutaci zvlášť a jednotlivé kapitoly sestavit pečlivěji a podrobněji, aby to těžiště nespočívalo jen na obrazové kvalitě. Hodnotím na 70%.

3 25.08.2022

Není snad povídkového žánru, kterého by se Klostermann nezhostil s elegancí, bravurním vypravěčstvím a naprostou autenticitou. V tomto pestrém výběru jsou povídky se zápletkou skoro detektivní, furiantské humoresky i temně fatalistická dramata, psychologické drobnokresby, strastiplně dobrodružná putování i situační črty... A všechno jsou to malé příběhy o malých lidech, avšak vyklenuté do širokých nadčasových podobenství o údělu člověka vydobývat si své místo k obyčejnému životu v zápase s přírodou, chudobou nebo byrokracií. Zvlášť se mi líbí, jak autor dokáže vyprávět každý příběh tak, že důvěrně se svým čtenářem rozmlouvá, svěřuje se mu a obrací se k němu, což se z dnešní literatury, zdá se, už úplně vytratilo. Zůstal jen vtah autora a jeho díla, ale čtenář, se kterým autor prostřednictvím díla dříve rozmlouval, jako by z této triády vypadl. Autorovo lidství, jeho pochopení a úcta ke každému člověku tak prosvítá nejen tím, co a o čem vypráví, ale také jak to vypráví. Kromě toho (přestože jde o staré, ještě předrevoluční vydání) jde o graficky velmi hezkou knížečku, příjemnou do ruky a vlídnou pro oko. Anebo šikovnou do batohu, třeba k výletu na Šumavu, která je dnes tak neuvěřitelně jiná, než jak ji poznal a popsal její znalec, mluvčí a básník.

5 21.08.2022

Jeseníky, jak je nemůže uvidět ani zažít nejen běžný sezónní rychloturista, ale (troufám si tvrdit) ani místní, který žije v podhůří, ale v samotných horách nikdy nepřespal (ani si nepřivstal) a vnímá vrchy kolem sebe už jen jako každodenní zvykovou kulisu.

2 21.08.2022

Triumf zlovůle, bezpráví, lží, manipulace, opojení mocí, strachu, ale i stádní hlouposti. Ach, co všechno mi to jen připomíná..?! Ale i pomník osobní statečnosti několika lidí v dobách, kdy boží mlýny nemlely pomalu, ale vůbec. Z literárního hlediska je to skvost. Autor utahuje dusno a napětí rafinovaně jak losinský kat Jokl svoje palečnice. Pořád si děláte naděje, i když víte, že dobře to skončit nemůže. Skvěle vystižené charaktery, prostředí, situace, zvlášť se mi líbilo i začlenění krajiny v proměnách ročních dob a výborná práce s latinskými a biblickými citáty. Mimořádně autenticky podaný tehdejší způsob myšlení a pohled na svět pomocí pečlivě nastudovaných, a přitom zcela přirozeně zapracovaných reálií. I když jsem se trochu obával, autorův socialismus tu nijak netrčí a žádná dobová ideologie tu neprosakuje. Naopak je jasné, že jde o ostře kritické podobenství politických procesů z 50 let. Po Čtverácích už je to druhá knížka, která mě utvrdila v tom, že Václav Kaplický byl skutečně pan spisovatel a všichni současní pokušitelé historické prózy by se od něj měli učit.

20 10.08.2022

Zcela mimořádná sbírka, skvělá výstava, krásný katalog. Kacu!

2 02.08.2022

S úlekem jsem si uvědomil, že tuto už před dávnou dobou přečtenou knihu tu ještě nemám hodnocenou a okomentovanou. Přitom pro mě tak hodně znamenala, protože mi potvrdila přesně to, co jsem z Kafkových cítil a co se vůbec neslučuje s obecným a zjednodušujícím pohledem na něj. Předchozí komentář ale vše vystihl tak přesně, že tady můžu skončit. Kafka byl prostě krásný člověk a jeho prokletím bylo, že vše vnímal daleko ostřeji – cítil, že něco hrozného visí ve vzduchu, o čem ostatní ještě neměli tušení... A tohle jeho prokletí dalo světu úžasnou literaturu.

6 24.07.2022

Krásně a srdcem napsaná s kniha, ve které se jemně humorný nadhled (ale i určitá dávka nostalgie) mísí s pochopením a úctou ke všem předchůdcům a zakladatelům dnešní archeologie. Autor vypráví dějiny oboru ve formě čtivých příběhů, a jsou to příběhy ryze osobní a lidské, příběhy nálezů a objevů, příběhy našich předsudků, představ, interpretací a omylů, příběh samotné archeologie, ale i vývoje poznání obecně. Některé z těch příběhů jsou poutavé až fascinující, některé mají zápletku takřka detektivní, jiné jsou skoro cimrmanovsky kuriózní až bizarní, všechny jsou ale hluboce poučné a ve všech autor dokáže odhalit jádro, které počátky české archeologie posunulo zas o krůček dál, a také citlivě reflektuje proměny dobové mentality. Zvlášť výmluvné a dobře vybrané jsou i citace z tehdejších tisků, osobních deníků a korespondence. Některé jsou literárně půvabné ("přerozmanité střepy s ornamenty namnoze přepodivnými"), jiné legrační (např. když je poloha koster v únětických hrobech charakterizována "jako člověk, kterýž sedě na bobku byl povalen na pravou stranu"). Je až paradoxní, že tak čtivou knihu dokázal autor zpracovat na základě zaprášených archivních materiálů. V tomto smyslu má kniha spoustu rovin čtení, takže ve skutečnosti může být zajímavá pro daleko širší okruh čtenářů, než se na první pohled může zdát. Je to už třetí autorova kniha, která mě velmi oslovila, a tak se Karel Sklenář stává mým oblíbeným autorem.

5 18.07.2022

Během dovolené na Kokořínsku skvěle posloužila a dala mi pocítit kouzlo, tajemství a génia loci téhle zvláštní krajiny.

1 17.07.2022

Další do mé smutné sbírky nedočtených (a tedy nehodnocených) knih. Pořád jsem se do ní nutil s pocitem, že přeci námět, doba a prostředí by mě měly bavit a zajímat. Jenže nebavila, a místo, abych si užíval děj, přemýšlel jsem, čím to je. Podle mě je to mainstreamová historicko-dobrodružná kniha psaná dost na efekt. Nic, co by člověkem pohnulo, nebo nějaký hlubší podtext, který by v člověku rezonoval, se v ní asi neskrývá. Nevěřím postavám ani ději. Nakonec jsem si nalistoval zdejší negativní komentáře, a ty formulují moje dojmy tak přesně a trefně, takže nemá smysl to opakovat. Snad bych jen připojil, že pokud se do této silně přeceňované knihy nedokážete začíst, nejste sami a rozhodně nejste divní.

Bohužel to nefunguje úplně tak, jak by chtělo. Komiks by měl být první pohled strhující, ale tady se člověk hned zaplete do nejasností, kdo je vlastně kdo, protože ilustrace jsou tak nezřetelné (chtěl jsem říct "amatérské", ale nechci být moc drsný) a přitom je tu hned od začátku tolik postav, že se ani nestihnete zorientovat. Jednu hvězdičku navíc dávám za vzdělávací druhou část, ale ve výsledku to funguje sotva na 50%. Moc si neumím představit, že by to děti vtáhlo do děje a tím podnítilo zájem. Škoda, nápad a koncepce super, ale realizace ve formě komiksového příběhu se příliš nepovedla.

2 18.06.2022

Ukázkový příklad, jak má vypadat propagace a popularizace archeologie. Skvěle napsané, výborně tematicky členěné, přehledné se spoustou kvalitních fotografií a názorných ilustrací. Člověku se hned všechny ty fragmenty poznatků zaslechnutých ve škole i artefaktů zběžně zahlédnutých ve vitríně muzea propojí do velmi plastického a barveného obrazu a pravěk hned ožije před očima. Současně kniha nechává i řadu otazníků, které čtenáře učí archeologii fandit a vnímat ji jako dobrodružství poznání. Kdyby takto vyšly zpracované i ostatní kraje, to by byla paráda!

4 18.06.2022

V porovnání se skvostným Archeologickým atlasem Čech, který nemá chybu, trošku zklamání – jednak výběrem lokalit (mnohé nejvýznamnější tu záměrně chybí, aby udělaly místo zcela novodobým, naopak je tu až zbytečně moc hradních zřícenin), ale také celková přehlednost a názornost tu není až tak uživatelsky přívětivá, chybí např. kategorie "Rizika", "Přístup" nezahrnuje možnost nejbližšího zaparkování a kilometrově nepočítá cestu tam i zpět s prohlídku lokality, v závěrečné mapě jsou abecedně jen jména katastrů, ale nikoli samotných lokalit, což ztěžuje vyhledávání atd. Konečně i samotný text je sušší, chybí tomu nadšení pro popularizaci, jež bylo typické pro český atlas. Je skvělé, že tenhle počin existuje i pro Moravu a Slezsko, ale když dva dělají totéž, není to holt úplně totéž. I tak je to ale výborná kniha, abych jen nehaněl, a určitě doporučuji.

2 16.06.2022

Vynikající kniha přesně pro mě a v pravý čas. Po Hoškově knize "Sloužím tajnému ohni" zaměřené na náboženské motivy jsem chtěl zapátrat po Tolkienových zdrojích v pohanském dávnověku, a nemohl jsem si vybrat lépe. Vždycky jsem tušil, že příběhy Středozemě jsou ve skutečnosti příběhy naší vlastní minulosti a tedy i našich hlubokých symbolických kořenů. Autor přesvědčivě dokládá, že tato skutečná Středozemě není nijak myticky mlhavá, ale lze ji umístit do severozápadní Evropy zhruba před patnácti stoletími. To byla doba, kdy se nastupující historie ještě volně prolínala s doznívající mytologií. Snad všechny předchozí komentáře si stěžují na to, že je autor odborník, že je kniha příliš chytrá a nabitá informacemi atd., ale to je přeci, u všech Valar, přednost, nebo snad ne?! Kniha je výborně napsaná (i přeložená), velmi erudovaná, faktograficky bohatá a spolehlivá. A čtivá! I když samozřejmě hutná, je třeba ji číst po kouscích. V reakci na první komentář chci zdůraznit i to, že autor v textu vždy pečlivě uvádí, z jakých zdrojů konkrétní fakta čerpá. Pro zajímavost, Hošek ve své knize odkazuje na knihu "Skutečná Středozem" od Briana Batese, ale jsem si skoro jistý, že se spletl a měl na mysli tuto. Můj příspěvek asi vyznívá dost polemicky, ale chci jen případné zájemce přesvědčit, ať se nenechají od této knihy odradit. Co docela chybí, je obrazová příloha, i když všechny např. zmiňované archeologické lokality lze snadno najít na internetu. Je tu ale i jedno dost zásadní opomenutí – v kapitole o dracích a drakobijcích autor zmiňuje především "pohádkového" Šmaka, o Glaurungovi se jen letmo zmíní a Ancaladona Černého jakoby vůbec neznal, i když jsou oba i se svými přemožiteli pro Tolkienovu mytologii daleko důležitější. To je asi jediná skvrna na kráse. V každém případě je to pro mě kniha, která ve světle Tolkienova díla umožňuje snít o vlastní minulosti a která dává těmto snům reálný základ.

4 04.06.2022