Sigurd_Lesandi
přečtené 241
Tři sestry
2024,
Laura Poggioli
Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout. Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“. Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé. To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.... celý text
Čtvrtá opice
2018,
Jonathan Dylan Barker
Nikdy jsem ještě nedošel k takovému závěru, že pro mě byla kniha utrpením, ale zároveň si myslím, že se hodně lidem může líbit. Věc se má tak, že je kvalitně napsaná a sama o sobě se nečetla zle. Problém je u mě v tom, že se jedná o naprostou, ale naprostou šablonu, kterou už najdete v 500 jiných provedeních. Představte si, že si již po padesáté pustíte ten stejný film, kde jsou jenom jiní herci a lehce pozměněný konec, ale jinak je to pořád to samé. Takový pro mě příběh byl. Nic nového. Od začátku mi bylo úplně jasné, kam to povede. Postavy tomu taky vůbec nepomohly, protože se nejedná o propracované charaktery, ale opět o bezduché šablony, které najdete všude jinde. Postavy se tu neobjevují proto, aby dotvářely příběh, ale jen aby si v něm splnily nějakou svou část. Jediná věc, která mě aspoň trochu držela nad vodou, byl vrahův deník. Autor zde rozvinul zcela samostatný příběh z minulosti. Žádný velký zázrak, ale lepší jak nic. O to větší škoda. Kdyby se autor zaměřil jen na tuto část, mohlo to být fakt dobrý. Koneckonců, pokud detektivky primárně vůbec nečtete, tak opravdu věřím a chápu, že se vám série může líbit. Pokud je to ale váš primární žánr, tak zde opravdu nic nového nenajdete.... celý text
Hon na knížete Draculu
2022,
Kerri Maniscalco
Když tato knihy proletěla Instagram, byl jsem jeden z mála, kterému se sice líbila, ale nebyl jsem z ní zase tak moc odvařený. Na druhou stranu druhý díl dostal několik horších recenzí s odůvodněním, že čtenáři čekali něco jiného. Je to oproti Rozparovači jiné, a proto se mi to asi tak moc líbilo. V prvním díle mě strašně nebavilo neustálé omílání toho, že Rose je žena a chce být soudní patolog, otec jí to zakazuje, každý na ni nahlíží skrz prsty atd. Jsem velmi rád, že to tady odpadlo. Zároveň mě postavy začaly opravdu bavit. Přijde mi, že se celý příběh tak nějak uvolnil. Rose mi začala být sympatická a Thomas házel jednu dokonalou hlášku za druhou. Prostředí školy temného hradu mi až moc připomínalo začínající zkouškové, ale k příběhu se taky hodilo perfektně. Detektivní zápletka neměla chybu. Vraha jsem sice opět odhadl, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo, protože rozuzlení motivu bylo fakt dobré a působilo mnohem víc komplexněji než v prvním dílu. Pokud hledáte nějakou fakt super oddechovku s temným prostředím a detektivní zápletkou, nemůžete sáhnout líp.... celý text
Code 93
2019,
Olivier Norek
Na tento počin jsem narazil úplnou náhodou při znuděném brouzdání po audiotéce. Autorův debutový thriller nemá ani špatné, ale ani přehnaně pozitivní recenze. Já byl velmi příjemně překvapen. Co si budeme, hlavní postava Victor Costa spadá do naší oblíbené šablony, kam můžeme zařadit Roberta Huntera nebo Kim Stone. Je to kvůli tomu špatné? Absolutně ne! Jen v tom nečekejte nic nového. Co ovšem nové bylo, je způsob, kterým autor celý tým vyšetřovatelů pojal. Ačkoliv to možná bude znít zvláštně, tak toto je prostě „chlapecká“ detektivka. Většina postav jsou chlapy, kteří se chovají… no prostě jako chlapy. A neberte mě špatně, takové pojetí bylo dost osvěžující. Ale ani dámy se přečtení nemusí vůbec bát. Jeden problém se ale našel. Autor se v jedné části rozhodl zapojovat čím dál více pohledů z čím dál více časových rovin. No, takovej bordel jsem při knize dlouho nezažil. Naštěstí to bylo jen chvilkové, a pak už jsem jel do konce bez přestání. Je tedy místy vidět, že se opravdu jedná o autorovu prvotinu, a ještě se musel vypsat. Každopádně na první knihu rozhodně klobouk dolů. Další díly jsou hodnocené velmi dobře, takže já budu v sérii rozhodně pokračovat!... celý text
Papež ukrutný
2020,
Alejandro Jodorowsky
Papež ukrutný je bezpochyby velmi zajímavý titul. Pevná vazba, nádherná obálka i propracované barevné ilustrace na lesklém papíře. To přesně chcete v knihovně mít. Co se ale týče samotného příběhu, tak mám několik výhrad. Upozorním na to, že příběh není historicky skoro vůbec přesný. To samo ani tak nevadí, bohužel to ale autora přivedlo k tomu, že si mnohé scény přibarvil až moc. Komiks měl být plný sexu a krve, což ano, oboje tam najdete, ale podle mě chtěl být autor svým způsobem tak extrémní, že to spíše působilo groteskně. I z toho důvodu pro mě příběh zhruba za polovinou ztratil spád a příliš mě to už ani nebavilo. Jak jsem zmínil na začátku, počin je to zajímavý, v knihovně se vám bude vyjímat skvěle a pokud chcete zkusit něco trošku jiného, tak proč ne. Pokud se ale rozhodnete vynechat, taky o nic nepřijdete.... celý text
Všechna ta krev, co nás spojuje
2023,
Camilla Bruce
Po V zahradě zášti jsem se autorčiny druhé knihy nemohl dočkat, bohužel jsem po jejím dočtení zůstal dost na rozpacích. Podle mě autorka tak trošku nachytala samu sebe. O rodině Benderových se toho ví opravdu málo, a i ty málo, co se ví, jsou povětšinou jen spekulace. Napsat tedy historický román o takové rodině, který by měl jejich život pravdivě odrážet, nemůže být jednoduché. A tady je ten problém, nic jsem se o rodině nedozvěděl. Přišlo mi, že autorka sama moc nevěděla, jak celou knihu uchopit. Pořád se jedná o historickou beletrii, či-li se dá očekávat, že tam bude něco málo domyšleného. Tohle je ale podle mě čistá fabulace. Bohužel ani ta dobře nefunguje. Byla to prostě nuda. Už od začátku je vám jasné, jaká bude hlavní zápletka, a tak to taky zůstane. Neustále jsme se tak točili v kruhu, který se nikam nevyvíjel. Popravě už bych víc ocenil, kdyby autorka knihu podala záměrně jako fabulaci, která je rodinou jen inspirovaná. Nedostatek informací se takhle odrazil i na postavách, které byli strašně ploché a bez charakteru. Je to škoda, protože po první knize je jasné, že autorka rozhodně psát umí, jen si tady podle mě nešťastně zvolila téma.... celý text
Láska, smrt a všechno zlý
2024,
Martin Paytok
Kniha je dokonalým mixem detektivky, hororu, mysteriózna, a místy dokonce i komedie. Na začátku vypadá vše poměrně hladce, klasický sjezd znepřátelené rodiny na odlehlém sídle. Už od této chvíle vám ale dá autor náhled do charakterů postav. A to je jeden z hlavních důvodů, proč se mi kniha tak líbila. Ačkoliv se tak mnohdy může zdát, autor nevytvořil žádnou z postav jen černobíle. Každá má propracovaný charakter, který se až do konce vyvíjí, a to byla radost sledovat. Začátek je až poklidný, ale v jeden moment chytí rychlý spád, a od té chvíle je kniha nabytá nepřetržitou akcí. I když mám v tomto žánru taky už hodně načteno, neměl jsem sebemenší páru, kam se bude příběh posouvat. Autor vytvořil originální dílo, které zvládl skvěle zpracovat. Donutil mě místy všechny postavy milovat i nesnášet, díky čemuž nebylo nic jednotvárné. Ke konci jsem se trochu bál, aby nebylo závěrečné rozuzlení překombinované, ale nestalo se tak. Vše bylo pro mě uzavřeno v přijatelných mezích, ale nebudu lhát, některé postavy jsem si oblíbil natolik, že bych si rád přečetl knihu o jejich dalším putování životem. Ještě v závěru mohu knihu rozhodně doporučit i začátečníkům v tomto žánru, protože má i přes důkladné propracování náležitý nadhled a nepůsobila na mě tak těžce jako jiné. Rozhodně doporučuju.... celý text
Marta spí
2021,
Romy Hausmann
odpad!
Vždy, když se mi nějaká kniha fakt nelíbí, tak aspoň vidím pozitivum v tom, že budu mít o čem psát. Ale tahle kniha mi nedala ani to. Autorčinu prvotinu jsem nečetl, ale svého času obletěla Instagram s velmi dobrými recenzemi, takže fakt nevím, co se tady stalo. Hodně lidí o Marta spí hovoří jako o slátanině, a ani já nemůžu jinak. To je jako byste vzali tři náhodné, žánry absolutně neshodné, knihy, vytrhali z nich několik stran, a ty popřeházeli (aby tam opravdu nebyla šance žádné návaznosti), a z toho vytvořili knihu. Po dočtení mám asi zhruba pocit, že vím, kam chtěla autorka směřovat, ale jak toho měla v plánu docílit v takovémto generátoru náhodných slov, to nemám sebemenší tušení. Strašně rád bych vám toho popsal víc, ale já nemám co. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych byl pořád v prologu. Pokud mi nechybí dalších 300 stran, aby to celý dávalo smysl, tak nevím.... celý text
Jana Seymourová - Laskavá královna
2019,
Alison Weir
Docela jsem se tohoto dílu bál, protože jak napsat poutavý příběh o manželce Jindřicha VIII., která nežila tak dlouho, aby ho stihla naštvat Ale o to víc mě překvapilo, že se z toho vyklubal zatím nejlepší díl! Strašně jsem si oblíbil Janinu osobnost. Na to, že chtěla být v mládí jeptiškou, tak měla občas dost ostrý lokty. Často se o ní mluví jako o jediné, kterou Jindřich skutečně miloval a po dočtení s tímto tvrzením musím souhlasit. Ale nejen z důvodu, že mu dala vysněného syna, ale také to s ním perfektně uměla. Pokud chcete poznat profil dokonalé novověké královny, tak je to přesně Jana. U prvních dvou dílů jsem zmiňoval, že mi knihy nepřijdou vůbec zaujaté, tady mi už přišlo, že byla Anna Boleyn očerňovaná fakt hodně. Pokud to však celé bereme z pohledu Jany, tak to bylo samozřejmě na místě. Konečně jsme také nahlédli víc do života princezny Marie, což také bylo velmi zajímavé. Jak říkám, za mě se jedná o zatím nejlepší díl, který mohu všemi deseti doporučit. Už se těším na Janu Klévskou.... celý text
Národní opruzení
2023,
Karolína Zoe Meixnerová
Začneme pozitivně, autorka opravdu umí psát čtivě. Věřím, že jestli se jednou pustí do čisté fikce, tak by to mohlo být opravdu dobrý. Tak a teď k tomu ostatnímu. Nepochopil jsem, co mi kniha měla předat. Není totiž použitelná ani jako detektivka, ani jako historický román. O oné detektivní zápletce se ani nemá smysl bavit. Nebylo to tam. Ono totiž nalezení mrtvoly k dobré detektivce úplně nestačí. Nehledě na to, že je celá vystavěná způsobem, ve kterém se na začátku dozvíme o vyšetřování, a na konci si autorka vzpomene, že by to chtělo i nějaké rozřešení. Teoreticky se dá kniha použít jako doplnění informací ohledně historických postav. Pokud třeba studujete na střední škole a připravujete se na maturitu, tak to může být fajn. Já se nic nového nedozvěděl. Autorka se této době hodně věnuje, o to víc mě ale překvapuje, že si myslela, že 176 stran bude stačit. 176 stran je všeobecně opravdu málo, o to víc, pokud se bavíme o historicko/detektivním románu. Autorka se pokusila o jakýsi mix, ze kterého za mě nevzešlo vůbec nic. Nemůžu doporučit.... celý text