Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi přehled

31.10.2023

Stephan je „vypsaný“, umí epizodkám dát hlavu a patu, má i fajn postřehy (což dává smysl, když je novinář) + Írán je destinace stojící za objevování. Úplně top to podle mě nebylo.

Četlo se to svižně, nebyly tam moc plytkosti. Jenže po chvíli to u mě zhruba naplnilo představu, jaké by to bylo, kdyby se tam vydal člověk sám (což byl možná účel?), takový glimpse, letmý pohled turisty. Není to kniha o tom poznat Írán, na to by musel člověk být v Íránu dýl než několik týdnů, musel by umět persky apod. Je to kniha o tom, jaký je Írán pohledem turisty, jak se mu bude zdát. Tady by se komentář dal vztáhnout asi na mnoho podobných titulů, ale Stephan má holt „smůlu“, že mi přišla jeho knížka do ruky.

Chybí tomu podle mě trochu i nějaká vztahová hloubka. Stephan cestuje víceméně sám, nikde se moc nezdrží, nikde nenaváže nějaký trvalejší vztah, takže postavy se jen tak míhají. Není v tom ani taková kerouacovská dychtivost. Stephan to sice někde vynahrazuje osobními prožitky a popisem tamějších reálií, jenomže je do velké míry limitovaný krátkodobým pobytem a tím, že Írán prostě až tak nezná.

Z toho, co měl ale Stephan k dispozici, vytěžil relativně hodně, po formální stránce není moc co vytknout. Jako prvotní seznámení s Íránem může sloužit velice dobře. Rozmýšlel jsem se i nad 4 hvězdami, ale nakonec jsem ubral.

15.09.2023

Moje třetí kniha od Stephana Ortha. Platí, co jsem psal o předchozích dílech. Stephan procestoval Írán opravdu křížem krážem, i když v omezeném čase. A bydlel u mnoha zajímavých lidí. Je zajímavé vidět zemi trochu zevnitř. Tzn. i když se země tváří hodně konzervativně se spousty zákazů, tak ve skutečnosti pod oficiálním světem existuje ten opravdový, kde se tolik pravidel zdaleka nedodržuje. Hodně to na mě působilo, že Íránci a možná většina lidí na světě, vlastně chtějí tu samou svobodu. Jenom mají smůlu v tom, že se narodili v prostředí, které to aktuálně neumožňuje.