Královny nemají nohy přehled

16.03.2024

(SPOILER) Moje první literární setkání s autorem, kterého znám podle jména nejen přes jeho syna (četla jsem na VŠ), ale i skrze seriál Sňatky z rozumu, který se mi velmi líbil. Zásadní kritiku vyčerpám hned zkraje konstatováním, že vydání z roku 2018 je - jak je již řečeno v jiném komentáři - redakčně velmi odbyté, zejména co do práce s uvozovkami přímé řeči. Přitom kniha je jinak hezky zpracovaná, což byl - spolu se skutečností, že je román uváděn jako historický - důvod, proč jsem ji před nějakou dobou koupila manželovi, skuhrajícímu, že by si nějaký román historický chtěl přečíst, ale neví jaký. Od té doby titul ležel nepovšimnut v knihovně, a když mne počátkem roku chytla čtecí krize, sáhla jsem po něm já. Že nejde o román "seriózní" jsem pochopila poměrně záhy, když autor v textu použil slovního spojení zcela nevhodného pro 16. století. Trochu mě to zamrzelo, ale přistoupila jsem na jeho jazykovou hru a i díky volbě prostředků a obratů, které do Neff vložil, jsem si příběh užila. (S jedinou zásadní výjimkou, a tou byl konec kapitána d'Auberée.) Ta třetí sudička byla vskutku krutá, protože když už se zdálo, že se blýská na lepší časy, přišel úder vedený na Petrovu tvář (a jiné části těla) nečekaně a z netušené strany. Od určitého momentu už si hrdina za své smolné příhody mohl valem sám a, i když jsem ho chápala, s jistou životní zkušeností jsem současně smutně pokyvovala hlavou. Celý děj odehrávající se ve Strambě mi přišel moc, ale chápu, že autor chtěl Petra z Kukaně posunout dál z Itálie a vstříc jiným příhodám. Myslím, že knihu si vychutnají nejen milovníci češtiny, ale i ti, co už v životě mají něco najeto a jejich naivní mladická neústupnost dostala v realitě života trochu nafackováno.

04.08.2023

Tak toto mi opravdu nesedlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych něco nedočetl. Nastoupil jsem na tuto knihu po přečtení Třinácté komnaty a to fakt nešlo. Přišlo mi to spíš trapné, než zajímavé.