Němé duše přehled

11.05.2024

Wow, tak tahle mimo jsem při výběru čtení už hodně dlouho nemířil. Čekal jsem, no asi úplně nevím co přesně, ale toto rozhodně ne. Můj názor Němé duše bude možná nepopulární, zato upřímný.
Tady bylo špatně snad úplně všechno. Fantasy, kde nejsou nadpřirození tvorové a prakticky ani magie prostě musí vytěžit maximum ze světotvorby a světa, kde se odehrává. Svět musí být něčím přitažlivý a zajímavý. Tady jsou dvě města, o kterých se nedozvíme nic a působí zcela stejně. V říši, o které se nedozvíme prakticky nic.
Člověk by si mohl říct, že to třeba zachrání dobré tempo knihy, zajímavý děj, napínavé drama. Ne, opět nic, Žádná akce, pomalý děj, nekonečné rozhovory. Intriky tak plytké, přímočaré a naivní, že by se za ně školáci styděli. Zápletka s detektivním nádechem z prvního města zcela opuštěna vyústila do ztracena.
Tak ještě by to mohly zachránit famózní postavy, které si čtenář zamiluje. Bohužel ani tady to nevyšlo. Všechny postavy působí velmi podobně, jak podle jedné šablony. Nikdo není zvlášť unikátní. Nikdo neprojde opravdovým vývojem, ač konfliktů a tragédií je na to dostatek. Postavy se nechovají přiměřeně ani svému věku, ani společenskému postavení a jejich jednání často není uvěřitelné. Všichni jsou velmi hodní, tahle kniha by potřebovala nějaké ty hajzly a zaporáky jako sůl. Několik kapitol, kde zaporáky dělá šáhez fakt nestačí, zvlášť, když celá tahle eskapáda Namii jako postavu téměř neovlivní.
Ač je kniha určena dospělému publiku, má v sobě jakýsi ya nádech v podobě (minimálně mentálně) nedospělých hrdinů, kteří v první půli řeší konflikty s rodiči a ve druhé převážně kdo s kým. Hodně se řeší sňatky, hodně se řeší láska a společenské postavení. Když to vypadá na zajímavý problém nebo morální dilema, vyřeší se během pár odstavců a jede se dál. Členění na kapitoly až takhle krátké taky nepovažuji úplně za šťastné.
Opravdu musím hodně pátrat, abych našel něco pozitivního. Tím malým drobečkem, který převážil hodnocení ke 2* místo k jedné byl závěr, který nebyl nikterak přeslazený. Přesto jsou to velmi slabé dvě.
Je mi belmi líto psát takto negativní komentář, ale chci být upřímný a tahle kniha mě opravdu překvapila tím, jak moc mě nebavila a jak mi připadala špatná.

17.04.2024

Čtení téhle knížky pro mě bylo jako jízda tobogánem. Zpočátku jsem si říkal, kde to vlastně jsem, co se děje a jaké to asi celé bude. Čím déle jsem jel, tím více mě jízda uchvacovala a na konci jsem už ani nedýchal a fičel k velkému finále.

Popravdě řečeno jsem už dlouho nečetl knihu jako je tahle. Úplně nejvíc mi připomínala telenovelu, ale dobrou telenovelu, kde se lidé chovají jako lidé (což v sobě zahrnuje i některá nečekaná, hloupá, ale o to více lidská rozhodnutí) a nezírají do prázdna za zvuku dramatické hudby. Je to v podstatě příběh několika lidí, kteří mají své touhy, sny a strachy, za kterými jdou nebo se před nimi snaží uniknout, a přitom do sebe ustavičně naráží, zamilovávají se a nenávidí. Většina věcí se řeší dialogem nebo úskočnou intrikou. Pár lidí zemře a ne moc pěkně.

Od Jitky Ládrové jsem četl už několik povídek, což mi, hádám, usnadnilo orientaci v tomto světě. Hlavně chci ale říct, že co do kvality psaní udělala obrovský krok kupředu. Ne že by povídky byly špatné, ale tady je vidět, jak moc své řemeslo za ten čas vybrousila. První dvě části knihy pro mě byly maličko přešlapováním na místě (byť každá končila krásným zvratem). Ten správný "drajf" knížka nabrala až příjezdem do hlavního města říše a pak už mě osobně nepustila.

Zatím se zdá, že Němé duše budou patřit do té kategorie knih, které buď nenávidíte nebo milujete. Já se hlásím do druhé skupiny a pokud by přišlo na svět pokračování, sáhnu po něm.