Rok pod horou Boha štěstí přehled
Eva Límanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391948/bmid_rok-pod-horou-boha-stesti-P0h-391948.jpg
4
14
14
Roční pobyt v Zelené studánce, jak se v překladu jmenuje japonská vesnička Midorii, umožnil autorce intimní pohled na život, obyvatele a okolí tohoto kouzelného místa, vzdáleného necelých deset kilometrů od Hirošimy. Je to spíš pohled z žabí perspektivy, člověka neturisty, který se v cizí zemi nepohybuje z místa na místo, ale jako žába ze studánky pozoruje okolní dění z jednoho místa. Obraz, který vzniká, představuje Japonsko všedního dne, bez důrazu na obvyklé turistické atrakce, a obyčejný život na vesnici, která byla okrajově poznamenána atomovým výbuchem v roce 1945.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rok pod horou Boha štěstí. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Takové deníčkové záznamy, sepsáno hlavně podle dopisů. Hodně o rodině (i když proč se syn oslovuje zásadně Myšič se nedozvíme) a o běžném životě v průběhu jednoho roku ve vesnici kousek od Hirošimi. Manžel autorky je sice znalý japonských zvyků, ale v knize je těch zvláštností (pro nás) popsáno poměrně málo, o historii a místopise a kultuře ... ještě méně. Je to zajímavé z hlediska střetu dvou zcela odlišných kultur v sousedském soužití, ale o moc víc nejde. Trochu čtenář také musí pátrat, v jakém roce tam vlastně rodina žila. V úvodu se to nějak obchází a hází se různými letopočty a intervaly, aniž by byl jakkoli potvrzen mnou odhadnutý rok 1980-81.
Autorka bojovala s japonštinou od základů (tj. abeced), ale stejně mě dost zakočilo, když hned v úvodu použije pojem "harakiri", což už dlouho víme, že to snad někdo musel někdy dávno do našeho prostředí schválně vpašovat, neb je to téměř neslušné slovo a pro tuto sebevraždu se tam zásadně používá slovo seppuku.
Literární hodnota malá, informační hodnota sotva průměrná, navíc se Japonsko za těch několik desítek let velice změnilo v běžném životě (a zmíněná vesnička Zelená studánka už ani neexistuje). Ale kdo má Japonsko rád, přečte si autentické zážitky české/sloveské/kanadské (jaké vlastně?) rodinky.
Krásně napsaná kniha o Japonsku - o zvycích, jídle, mentalitě lidí.
Kniha se čte dobře, osobní náhled autorky přidává na poutavosti.
Kromě japonských reálií jsem si z příběhu odnesla i jedno naléhavé poslání - pokud na úkor technologického pokroku sebereme lidem půdu, zahrádku, domov a dáme jim jako kompenzaci peníze, nemusí to stačit. Člověk je tvořen i tradicemi, zvyky a peníze nezaženou pocit vykořeněnosti.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rok pod horou Boha štěstí v seznamech
| v Přečtených | 18x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 20x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šálek dál hřeje dlaně |
| 2014 |  Když zmlknou mobily |
| 2018 | Rok pod horou Boha štěstí |
| 2018 | Chodí pešek okolo |
| 1964 | Holka k smíchu |
Moc zajímavá knížka. Vždycky mě těší nahlédnout do ciziny, v tomhle případě exotického Japonska, očima krátkodobých hostů v té které zemi. Paní Límanová pobyla se svým synem a manželem japanologem zhruba rok v malé (již neexistující) vesnici nedaleko Hirošimy. Ona sama si japonštinu "neochočila", přesto si zde za tu poměrně kratičkou dobu našla přátele a koníčky. Protože se tahle všestranná češka, která v roce 1967 emigrovala do Kanady, mmj. dlouhodobě věnovala v různých oblastech psaní, kniha je záživná, nabitá postřehy a nesmírně čtivá. Mně hrozně bavil přesah; úvahy na témata sociální, ekologická, morální i jiná, kterými paní Límanová nenásilně obohatila tuhle - už tak dostatečně zajímavou - knížku. A potěšení přináší také zpracování obálky. Moc hezké...