Rytmus, já & Malychin přehled

15.04.2024

Autorku mám ráda. Má originální, čtivý rukopis, ale při této pro mě čtvrté její knížce už musím přiznat, že je to všechno až moc podobné. Scénář, charaktery postav, humor. Jen prostředí a jména se mění.

Spoiler: Gaby na mě působila rozporuplně. Na jednu stranu to byla správňačka, holka do nepohody, skvělá kamarádka, která nebyla z cukru. Tohle všechno bylo sympatické. Na druhou stranu se ale chovala jak hysterická puberťačka. Kvůli nízkému sebevědomí si nebyla schopná připustit Sašovu náklonnost, urážela se, uzavírala do sebe, žárlila, trucovala a na jeho dotazy "co ti je?" odpovídala typické dívčí "nic, jsem v pohodě", i když bylo zřejmé, že není. Byla průhledná jak sklo. Myslím, že každá holka dokáže poznat, jestli má kluk zájem nebo ne bez toho, aby se ztrapnila. Vypouštět nenápadné háčky a čekat na reakce. A ona měla těch příležitostí si ho proklepnout stovky.

Ale asi nejvíc mi na knížce vadilo, jak autorka udělala z jejího bývalého záporáka jen proto, že se s ní rozešel. Všichni ho za to nenáviděli, opovrhovali jím, mstili se mu, povinně se s ním přestali kamarádit. Jak si dovoluje přijet na koncert, kde je Gaby? Vrchol jeho hříchu spočíval v tom, že následující holku poznal už v době, kdy chodil s Gaby. Tohle všechno mi přijde naprosto normální. Mladí lidé se rozcházejí, poznávají nové lidi a opouštějí se, tohle je všechno přirozený proces. Někdy trvá, než potkáme toho pravého/tu pravou. Je normální, že ten opuštěný někdy cítí zlost, ale něco takového jako automatický vzorec: opouštějící = parchant, opuštěný = chudák, podle mě neexistuje a ani se to tak nedá brát.

I přesto všechno se mi kniha moc líbila a její čtení jsem si užila. Miluju pevné vztahy, které z knížek Mariany Zapaty vzejdou.

03.03.2024

Mě se to líbilo,jen se mi někdy zdálo, že některé výrazy byly už přes čáru, hlavně od holky i když vyrůstala s kluky.