Žít dál přehled
Narine Abgarjan
Žít dál je sbírka povídek zasazená do prostředí arménského městečka Berd, ležícího nedaleko hranic s Ázerbájdžánem. Autorka v jednotlivých příbězích skládá pestrou a mnohovrstevnou mozaiku rodného města poznamenaného první válkou o Náhorní Karabach a jejími tragickými následky. Berd, obklopený majestátnými horami, má vše, co je potřeba ke spokojenému životu – útulné kamenné domy, zeleninové zahrady i ovocné sady. Obyvatelé žijí svými každodenními radostmi i starostmi, vaří tradiční jídla, sbírají med, pečou chleba, tkají koberce a vychovávají děti. Každého z nich však válka nějakým způsobem poznamenala – vyhnanstvím zdomova, ztrátou někoho blízkého, fyzickým či psychickým zraněním. Každá z postav žije s traumatem, které jí válka zanechala. Ale lidé žijí dál. Aby oplakali mrtvé a nesli dál jejich památku. Aby pomáhali těm, kteří pomoc potřebují víc než oni. Protože život vždycky zvítězí nad smrtí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Žít dál. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Knihy Narine Abgarjanové mám moc ráda. Všechny charakterizuje nádherný poetický jazyk (zde jistě patří dík i překladatelce, paní Kateřině Šimové).
V povídkách Žít dál jsem ale poprvé měla při čtení tak silný pocit "přiškrceného srdce" (výstižné spojení ze str. 116), že jsem chvílemi dokonce uvažovala, jestli knihu neodložit... Nedala jsem se, dočetla do konce, ale musím přiznat, že lehké čtení to nebylo. Člověku zůstává rozum stát, když si uvědomí, že nejde o žádnou fikci, ale o realitu, která se navíc (bohužel) stále dokola opakuje a mnohým obyčejným lidem působí četná zranění na těle i na duši.
Souhlasím s výrokem uvedeným níže (autor: gbrgbr), že jde o knihu, kterou doslova bolí číst.
I přesto za přečtení jednoznačně stojí.
Jestli umí někdo psát poeticky o válce, pak je to Narine.
Tragedie jednotlivých rodin zachycené mezi slovy o ranních mlhách, učesaném nebi pro svítání a poprašku hvězd na noční obloze.
Až nemůžete věřit, že se děly takové krutosti jako se děly a dějí stále. A potom chytí nepřítele, zajmou jej a zjistí, že je to ještě téměř děcko. Tuhle krutost na obou stranách nikdy nepochopím.
" Nunik si často představovala svět, který teď obývají bratr s matkou. Teče tam řeka Gjandžačaj, v kamenných sklepech kvasí polosladké víno a na policích dozrává průsvitné kaki - poslední dar odchazejícího slunce -, zdrženlivě tam vyzvání zvon protestantského kostela - Němce za druhé světové války vysídlili do Kazachstánu, ale kostel nestrhli a tak tam zůstal stát, mlčenlivý, se zatlučenými okenicemi a dveřmi. Jediná cesta vedoucí do tohoto milosrdného světa tonula v houští ostružiní a mohutné platany, shrbené věčně dujícím větrem, nad ní semkly své větve a proměnily ji ve stinnou alej.
Nunik věděla, že se tam jednou ocitne také. Trpělivě a důstojně čekala na příchod smrti. Nepospíchala, ale ani nelpěla na životě. Občas, když provázela pohledem sokola, který tu vzácně křižoval nebe, na okamžik strnula s pohledem upřeným kamsi vzhůru, jako by čekala na nějaké znamení, ale pak s povzdechem sklopila oči. K Bohu už se s prosbami neobracela. "
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Žít dál v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 51x |
v Chystám se číst | 95x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 1x |
Kniha přečtena na doporučení. Autorka mě nadchla. Přes nelehké téma je to kniha, která má na mnoha místech překrásné poetické popisy (nebojte, ne moc dlouhé). Citlivě napsané a postavami propojené povídky v člověku zanechají hluboký dojem. Oceňuji, že cílem není vyvolání velkých srdceryvných emocí. S klidným svědomím mohu říct, že už dlouho jsem nedržela v ruce tak dobrou beletrii.