Zůstaňte s námi přehled

08.03.2020

Autor ovládá a umí používat češtinu jak jen málokdo z jeho současníků. To kvituji. Mrzí mě však, že tu bohatost jazyka a své schopnosti vykreslit ním pocity, nálady, vjemy, situace atp., používá výhradně na zobrazení deziluze, nudy, otrávenosti, rezignace, neporozumění ... Snad on sám není tak "ztracený", jako jeho postavy. Nebo žeby beznaděj a fádní prázdno byl převládající pocit jeho generace, které já už nerozumím?

02.12.2019

Název sbírky může připomínat jiné - od Jana Balabána (otevřený, oslovující a strohý název s tajemstvím, obyčejnou češtinou, v plurálu...). Ale zatímco hrdinové J.B. se za životem ohlížejí nebo se sbírají z bolestné srážky s ním, chápu "hrdiny" M.Š. jako lidi na začátku. Pořád teprve hledají, jak svět a svůj život vůbec u/pochopit.
Klíčová resp. shrnující je pro mě závěrečná povídka Polaroid, kde se znovu doslovně opakuje leitmotiv, unavený povzdech, že jakýkoli řád (i jen náznak) je lepší než chaos - aspoň si na chvíli od toho všeobklopujícího a všeprostupujícího zmatku odpočinout, utéct mu. A také je tu "disputace" mezi toulajícím se Petrem a lékárnicí Karolínou nad dívkou z fotografie, disputace 2 krajností (absolutního a nulového očekávání od druhého) vymezujících prostor, ve kterém tápou a bloudí (někdy jalově a pubertálně, jindy nápaditě a vtipně) hrdinové povídek.

Pro mě lepší než Mapa Anny, dotaženější, vyzrálejší, přirozenější, syrovější, vyrovnanější. A zrovna pasáže slovy vykreslující zmatek a chaos (ať už při tanci nebo na letní horké zahradě) mi přijdou literárně mistrné.