Autoři
Oblíbení čeští autoři
TOP autoři
Doporučujeme
Nejnovější diskuze u autorů
Václav Neuer
„Kolko ľudí toľko chutí..v beznom živote sa použiva veľa vulgarizmov, my, ľudia sme z toho urobili akési tabu. V divadlo herec povie " hovno: a ludia sa smejú akoby by povedal nejaký dobrý vtip...nevraviac o pikantnejších slovách..na tom sú postavené tzv "stendap" vystúpenia..prečo by mi to vadilo v knihe ?“... celý text
— miloslav5679
Rudolf Těsnohlídek
„Před sto lety, 13. prosince 1924, se na veřejném prostranství v Československu rozsvítil první vánoční strom spojený s dobročinnou sbírkou. Tradici zavedl spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek, jenž o pět let dříve zachránil před jistou smrtí odloženou sedmnáctiměsíční holčičku. Vánoční strom pak pomohl dalším opuštěným dětem - a stal se tradičním symbolem Vánoc.
Seběhlo se to v pondělí 22. prosince 1919 u obce Bílovice nad Svitavou, kde Těsnohlídek už pár let pobýval. Už se smrákalo, když se se svými dvěma přáteli vydal pro vánoční stromeček do lesa. "Šli jsme hledat drobnou jedličku... Zapadli jsme do úvalu, jímž za letních nedělí procházejí tisíce výletníků. Nikdo tudy dnes nešel. Pustili jsem se do nejbližší seče po příkrém úbočí. Pracně vydrali jsme se po omrzlé zemi do půli stráně, kde již bylo rovněji a kde bylo možno rázněji vykročiti, ale tu kroky nás tří zadržel pláč lesní," popsal Těsnohlídek. "Na protější stráni se srotily vrány: sletěly se, aby tu vyčkaly smrt. Stanuli jsme v lidské, nešetrné zvědavosti a tu zanesl k nám vítr slabý sten. Byl to dojemný nářek, bezbranný, umdlévající, loučení se světem. Tak naříkává vysoká, je-li smrtelně poraněna. Chtěli jsme jí zkrátit muka a zamířili jsme napříč podrostem k domnělé srnčí. Kolik tu bylo malých vhodných vánočních stromků, avšak nepovšimli jsme si ani jediného. Viděli jsme před sebou v tu chvíli jen rozložitý smrk. Blížíce se k němu, poznali jsme, že sten je slábnoucím pláčem dítěte."
Domnívali se, že matka holčičky někde opodál sbírá klestí a jen na chvíli si ho sem odložila. "Když jsme rozhrnuli poslední větve podrostu, strnuli jsme úlekem. Leželo tu malé robátko, nahé, jen čepeček na hlavě a košilku rozhalenou, na špinavé peřince. Malé tělíčko již zmodralo mrazem."
Muži s ním hned chvátali do Bílovic a holčička se následně ocitla v nemocnici, kde ji sestry poznaly. Na policii se pak přihlásila i její matka, jíž byl vyměřen mírnější trest, a holčičku jménem Liduška si osvojili noví rodiče.
Spisovatel se o její osud dále zajímal - popsal, že "v jejím úsměvu a rozzářených očí bylo tolik radosti ze života, který jí byl vrácen pouhou náhodou." Zároveň si uvědomoval, že takových opuštěných dětí není málo, a rozhodl se jednat. Obrátil se na Českou zemskou komisi pro ochranu dítek a péči o mládež - a postaral se o rozsvícení vánočního stromu, který měl ostatní podnítit k dobrému skutku a finančnímu daru. Inspiraci našel v jiných evropských zemích. Na náměstí Svobody v Brně pak byl vztyčený Vánoční strom republiky: jedli porazili v lese u Bílovic, při výzdobě se zpívala hymna a na cestě do Brna ji doprovázeli skauti a sokolové.
Sbírka s tím spojená měla zajistit finance na výstavbu dětského domova: příběh zachráněné Lidušky tak mohl pomoci dalším dětem. Vánoční stromy republiky se staly tradicí, kterou přerušila německá okupace a později komunisté. Znovu jsme se k ní pak vrátili díky činnosti Olgy Havlové po roce 1989.“... celý text
— Snoopi