Snoopi komentáře u knih

Druhé, přepracované a rozšířené vydání. Knihu jsem si pořizovala před lety s tím, že se dozvím něco nového, co mi rozšíří obzory a pomůže při tvůrčím procesu. Jenže nic obohacujícího nepřináší, a to říkám nejen proto, že se věnuji studiu bohemistiky, které mi umožňuje mnohem hlubší vhled do problematiky.
Není divu, že spoustu zde uváděných faktů vnímám s kritickým odstupem a nadhledem. Spíše než o psaní jako takové jde o prezentaci autorky a jejího "jediného a nejlepšího" receptu na to, jak vyrobit bestseller či rovnou stvořit "hvězdu literárního nebe"... ovšem za předpokladu, že bezpodmínečně dodržíme všechny ingredience a postupy, které nám v této své "tvůrčí kuchařce" blahosklonně nabízí. Svým dílem však sleduje jediný cíl: přesvědčit nás, že úplně nejlépe pro své tvůrčí ambice uděláme, když absolvujeme její "jedinečný" kurz, který asi nebude z nejlevnějších - talenty se přece cení, a každé úsilí něco stojí, že?
V první knize se věnuje postupům, jak z nás udělat "novinářskou hvězdu" - i proto již úvodu nechybí sáhodlouhé pojednání o tom, "co obnáší tvůrčí psaní". V jednotlivých kapitolách se pak zaměřuje na žánry publicistické: internetovou žurnalistiku v podobě blogu, zpravodajství, reportáž, interview, fejeton, sloupek, recenzi, komentář, glosu, soudničku, nekrolog. Je velká škoda, že další žurnalistické žánry jako esej, medailon, portrét, editorial a článek zde zpracovává jen okrajově.
Každé z témat pojímá stejným způsobem: napřed načrtne definici, poté naservíruje zvolené texty, které se suverénními tahy profesionálního "literárního řezníka" naporcuje na kousíčky, z nichž navíc "vypreparuje vadnou tkáň", aby odhalila, "co bychom měli vědět" - tedy to, co je jasné jako facka. Ještě nás zásobí "dobrými radami" a aby nás netrápily případné pochybnosti, ukončí téma cvičeními s klíčem k řešení.
V závěru knihy přidává kapitoly o výstavbě příběhu, odpovídá na nejčastěji kladené otázky a uvádí přílohy v podobě práv a etického kodexu novináře.
Publikaci posílám dál: nijak mne neobohatila a nepřinesla nic nového: to, co hledám, si můžu dohledat v daleko lépe zpracovaných příručkách. Ocení ji spíše mladí studenti, nejistí ve svém tvůrčím procesu, kteří tápou ohledně výrazových prostředků. V rozporu s názvem knihy soudím, že tvůrčí psaní rozhodně není o nějaké mechanické tvorbě textů: postupy se možná dají naučit a nacvičit, ale nedostatek nadání a talentu se projeví a je v textech znát. Na závěr přidávám moudrá slova básníka a spisovatele Petra Hrušky: "Jako píšící člověk můžete mít úžasné téma, pozorovací talent, atraktivní kompozici, třaskavou pointu - a když máte mdlý, tuctový jazyk bez výrazu, je výsledek tristní." (Respekt, 48/24, str. 67 - 68)

1 30.12.2024

Miluji Prahu. Miluji mapy - fascinují mne a nepřestávají mne udivovat tím, jak dokonale zachycují prostor, který si v celé šíři ani nedokážeme představit. Papírové nebo virtuální... základní, turistické, dopravní... mapy měst, krajů, států, světadílů... všechny mne zvláštním způsobem přitahují: kdykoli na nějakou natrefím, cítím neodolatelné pokušení "vypravit se za poznáním", třebas jen prstem po šustícím papíru nebo kurzorem myši na obrazovce. Pokaždé se s nadšením vrhám do víru těch zašmodrchaných čar a uzlů, spouštím se do centra té důmyslné geometrie a přitom ani nedutám, neboť nikdy netuším, co vše na své objevné výpravě objevím. Duší však vůbec nejsem dobrodruh: prostě mne jen baví prstem rejdit po povrchu, zjišťovat fakta o místech, která mne zaujala, plánovat, jak se k nim dostanu, a nechat se unášet fantazií nebo vzpomínkami.
Pokud se rozhodnu k návštěvě neznámého místa, neobejdu se bez mapy, a každý výlet si pečlivě naplánuji. Jsem ještě ze staré školy, z doby, kdy "džípíeska" byla jen přeludem, takže bez pomoci "chytrého ajfoňáka" se klidně obejdu: stačí mapa, tužka, papír a orientační smysl. Vůbec mi nevadí, že tím "samostudiem trasy" strávím hodně času: na mapě vytyčím pomyslné orientační body, které hned zaznamenám, vytvořím "cestovní koncept" s instrukcemi, kudy jít - a dobrodružství může začít. Takový způsob plánování a kombinování faktů mě prostě baví. A když se ztratím? Nebojím se: mám přece pusu k tomu, abych se na cestu zeptala :-)
Práce s mapou a schopnost orientace by se měly trénovat od útlého dětství, nejen proto, že k našemu životu prostě patří: bez nich se neobejdeme. Můžeme mít ten nejlepší mobil na světě s nejmodernější GPS navigací, ale když ten obraz, který nám na displeji vyjede, nedokážeme v reálu správně "dekódovat", jsme dočista v koncích a nepomůže nám nic.
Do naší "stověžaté matky měst" jezdím docela často. Každý z těch výletů pro mne znamená určitý druh rekreace: mířím sem, když se potřebuji oklepat z unylého, vláčného a uspávajícího tempa naší vesnice. Potřebuji ten rušný, nervní a živelný neklid Prahy: hemžení davů... slyšet zvonění tramvají, troubení aut, klapot tisíců podrážek na dlažbu, útržky hovorů a písní, celou tu kakafonii všemožných zvuků... vnímat mocný nával vzduchu, který se o mne opře, jakmile vstoupím do metra... zažít pestré míhání stovek postav a postaviček v uspořádaném chaosu, domýšlet si jejich osudy, zachytávat kousky vět a stávat se součástí proudu - cítit, jak s ním splývám, řadím se na své místo a nechávám se unášet dál... těšit se z té sounáležitosti a zároveň své sousedy nenápadně pozorovat, okukovat a přemýšlet, kam směřují oni...
Někdy se přistihnu, že se na ně usmívám: je mi dobře, když vidím, že se k sobě hezky chovají, že se navzájem omluví, když do někoho strčí, nebo nechají sednout starší. Přemýšlím, kam všichni jdou, a cítím se příjemně.
Nepřipadám si jako ovce, jdoucí s davem - sice kráčím s většinou, ale rozhlížím se kolem sebe... a vnímám: útržky slov, vět, frází, citoslovce... čeština, slovenština, angličtina i změť cizích řečí, v nichž hádám zemi původu... Občas zahlédnu někoho exotického, se zvláštní barvou vlasů či kůže, což hned upoutá mou pozornost, ať chci či ne... A mne napadá tolik otázek, nechávám své myšlenky volně plynout a užívám si naplno té nádherné svobody.
Právě v Praze jsem paradoxně pochopila, že "není kam spěchat". Nic mi neuteče. A tak už nešílím, pokud moje tramvaj vyráží jiným směrem, než jsem plánovala, či pokud náhodou zvolím špatný spoj. Vždyť se to stává: tramvaje bývají v jízdním řádu často odkloněné do jiných vozoven, mnohdy se ocitám někde úplně jinde, než jsem zamýšlela. Panice rozhodně nepropadám: vždycky totiž existuje nějaká cesta zpátky :-)
Praha mi ukradla srdce. A když se mi stýská, rozbalím mapu a dovolím si cestovat časem do minulosti, do míst, kde jsem nechala část sebe. S ní se neztratím, ani v minulosti, ani v přítomnosti, neboť celé hlavní město mám jako na dlani...

86 27.11.2024

Blíží se opět Vánoce. Na světě se najde spousta lidí, kteří je vůbec nemají v lásce. Mezi nimi vyniká Grinch, věčně rozmrzelý zelený chlupáč, jemuž naprosto vyhovuje samotářský život v jeskyni.
Vytvořil jej americký karikaturista a autor knih pro děti Theodor Geisel (1905 - 1991), píšící pod pseudonymem Dr. Seuss. Poprvé se Grinch na stránkách jeho knih objevil v roce 1955, avšak vlastní publikace a mnohem propracovanějšího charakteru se dočkal až o dva roky později.
Za jeho vznikem bohužel nestojí zrovna hezký příběh. Geiselova manželka Helen, neoficiální editorka všech autorových knih, která mu byla životní oporou, měla chatrné zdraví, a v dubnu toho roku ji postihla lehčí mrtvice. Spisovatel se i kvůli tomu začal dost kabonit na celý svět a 26. prosince si prý při pohledu do zrcadla uvědomil, že vidí Grinche. Tedy stvoření, které nenávidí svět - a ze všeho nejvíc Vánoce, zprofanovaný komerční svátek, v němž nezůstala ani špetka duchovní podstaty. Když pak o tomto Grinchovi, tedy o sobě, začal psát, stránky s verši mu doslova lítaly zpoza ruky: žádný text nenapsal rychleji. Zasekl se ovšem až ve chvíli, kdy měl vymyslet šťastný konec...
Ze zelené postavičky udělaly globální hvězdu filmy, nejvíce Grinch z roku 2000 s Jimem Careyem v hlavní roli. Animovaná verze vznikla v roce 2018 a v ní svůj hlas nevrlému stvoření svěřil v originále Benedict Cumberbatch.

81 22.11.2024

Příručka, která je pro "vlakofandy" naprostá nezbytnost, a nejen vizuální stránkou potěší srdce každého milovníka vlaků. Není pouze o laminátkách, jak se může jevit z obalu - našla jsem v ní mnoho dalších zajímavých pasažérů: pantografy, šedé vlky, panťáky, žehličky, pomeranče, jezevce, velbloudy, hrbaté, esa, krysy, banány, atd.
Autor zde vyčerpávajícím způsobem dokumentuje historii elektrifikace našich tratí i vznik prvních prototypů elektrických jednofázových lokomotiv a motorových jednotek, jejichž vývoj sleduje až do současnosti. Velmi podrobně se věnuje jednotlivým řadám a továrním typům lokomotiv, text opatřil i přehlednými tabulkami s technickými údaji a náčrty jednotlivých lokomotiv. Knihu nezapomněl oživit četnými fotografiemi a doplnit je bohatým poznámkovým aparátem. Výsledkem je hutná a zdařilá publikace, v níž si zvídaví fanoušci dokonce mohou dohledat informace o osudu konkrétních mašin. Překvapením pro mne byla zvláštní kapitola, pojednávající o nehodách jednofázových elektrických lokomotiv - stroj nemusí selhat pokaždé, ale lidský faktor vždy: z těch záběrů mrazí.
Kniha se hodí do rukou skutečných fajnšmekrů, nejlépe zapálených železničářů, kteří si tu záplavu technických údajů vychutnají lépe než já. Určitě ji ocení i příslušníci dalších profesí, např. designéři, návrháři, konstruktéři, popř. animátoři. Ovšem pro větší vhled do problematiky mi posloužila na jedničku.

78 13.11.2024

Kniha, která docela utrpěla tím, že ji autor psal s jednoznačným záměrem: šokovat. Tak usilovně se snaží rozvířit stojaté vody, podráždit myšlení usedlých měšťáků, vyprovokovat čtenáře k nějaké reakci, až se stává - otravným hmyzem, který každý s chutí zašlápne.
Vyprávění je chaotické, plné zbytečného patosu, u použité du-formy nikdy nevíme, kdo právě vypráví. Hrdina je anonymní a bezejmenný, víme o něm akorát to, že jde o mladého muže, jehož osudem je "kličkovat na kole džunglí velkoměsta" - a bojovat s machry, kteří mají to "štěstí", že si vozí zadky v mercedesech.
Textu ubližuje jeho nepřehlednost - chybí dialogy, propracovaná psychologie postav, dějové linky, ucelený příběh... Celý ten "pamflet" je jen o narůstající zášti a nenávisti ubohého "poslíčka na kole": napřed proti řidičům aut a nakonec proti všem. Kniha měla velký potenciál, nápad jistě originální, to ano, zkritizovat konzumní společnost netradičním způsobem - jenže autor si utrhl příliš velký krajíc, forma se mu poněkud vymkla z ruky a zpracování pokulhává. Vypravěč do nás hustí celé pasáže slov plné agrese a vulgarismů. Neušetří nás ani detailních popisů fyziologických procesů těla a tento negativismus bohužel nijak nevyvažuje nadsázkou, humorem (klidně i černým), což je škoda. Z té záplavy zášti, hněvu, jízlivosti a cynismu jsme časem akorát unaveni, umordováni a zničeni. Přispívají k tomu i pasáže, které se stereotypně opakují - zážitky řízení kola, vedoucí k revoltě, útěk z města k novému "eko-náboženství", plného "úžasných" zážitků v podobě manifestací, které se nakonec ukážou být demonstrací prázdnoty vyprahlé duše...
A tak se nabízí otázka, proč ten "otrávený slaboch" se sám s takovou chutí opájí destrukcí, místo aby šel své štěstí hledat jinam, proč se svým problémům nepostaví čelem a volí zbabělý útěk... Jediné světlé momenty jsou bohužel zakonzervované ve vzpomínkách na jeho dětství. Líbil se mi ovšem jazyk, s nímž autor velmi dovedně pracuje, užívá častá oxymóra a neobvyklé, velmi originální metafory - je škoda, že v textu se zbytečně ztrácejí, jen občas se zatřpytí jako "kapky rosy v trávě, osvětlené paprskem ranního slunce" :-) Většinou se však uchyluje k patosu a floskulím.
"Mrtvá krajina proškrtnutá asfaltkou..."
"Slyšet ticho..."
"Pocítím drobný závan osudu..."
"Vstávám, močím, potřeboval bych se vykadit..."
"Míza civilizace musí nějak proudit..."
"V děloze vozu, ve vzduchové kapse..."
"Měl bych být vyježděný, ale jsem spíš vyjetý."
"Nikoho už nešokuje, že to nikoho nešokuje."
Poslouchala jsem jako audio. Chtěla jsem vědět, co na té knize je tak zvláštního, ale opravdu jsem nenašla nic výjimečného.

77 12.11.2024

Vydání s ilustracemi Jima Kaye jsem si nemohla nechat ujít: myslím, že pro milovníky celé série je téměř povinnost pročíst i toto vydání. Jde sice o poněkud nepraktickou knihu velkého formátu, kterou do kabelky či malé tašky hned tak neposkládáme, ale hutný obsah s nádhernými ilustracemi, bohatě dokreslující děj, nám tuto nevýhodu vynahradí :-) Já ten problém vyřešila jednoduše: v knihovně jsem si půjčila dvě verze - výtisk bez obrázků s sebou na cesty a výtisk s obrázky na prohlížení doma :-)
Na práci ilustrátora navíc oceňuji, že se při tvorbě obrazů plně oddal vlastní fantazii a slepě nekopíroval rekvizity filmu: všichni hrdinové i věci mají vlastní image a vzhled a stávají se přirozenou součástí textu. Jelikož jsem již několikrát viděla film, je jasné, že do tváří jednotlivých postav jsem si promítala rysy herců, kteří je představují, což může představivost ulehčit, ale i lehce zkomplikovat - já jsem se tomu nijak nebránila. Čtení této verze pro mne bylo jedinečným zážitkem.
Myslím, že autorka touto sérií nenápadně poukazuje na palčivý problém britského školství, konkrétně systém středních škol, které mnohdy fungují jako neosobní internáty, kam rodiče "odkládají" mladé lidi. Ti jsou pak nuceni starat se sami o sebe, a odtrženi od svých blízkých mohou propadat malomyslnosti, přičemž ti nejslabší z nich bývají vystaveni šikaně - ať už z rasových, sociálních, finančních či jiných důvodů. A před tím nejde už jen tak zavírat oči.
Harry Potter je postava dvojaká: na jednu stranu obdivovaná celebrita, legenda s jizvou na čele, chlapec s obrovským potenciálem kouzlit a bojovat se zlými silami, vzbuzující velká očekávání. Na stranu druhou outsider, tyranizovaný příbuznými, kteří jej nesnášejí, odsuzovaný a šikanovaný za svůj "nečistý" původ. Vyrovnává se s tím těžce: zde již tápe, ztrácí punc dokonalé postavy: zdá se mi, že v mnohem větší míře než předtím projevuje své negativní emoce, a zmítán hněvem, zlobou a touhou po pomstě bezděky odkrývá svému protivníkovi vlastní slabiny. Navíc dospívá: ze skrytých narážek lze vyčíst první náznaky lásky a zamilovanosti. Naštěstí nezůstává sám: jeho přátelé ho skvěle doplňují. Jen Ron se někdy chová jako ťulpas - a Hermiona na svou ambicióznost málem doplatí. A neohrabaný dobrák Hagrid - kdo by si toho nemotorného obra se širokou duší nezamiloval? Těším se na další setkání s nimi.

80 11.11.2024

Třetí díl série, která se vlastně nikdy neomrzí. Vracím se k ní po letech, kdy již trochu opadl ten "potterovský boom": knihy jsou volně k dispozici, nečekají se na ně fronty v knihovnách ani knihkupectvích a série je ukončena. Závěrečný díl mi při mém posledním čtení utekl, a tak jsem zvědavá, jak vše nakonec dopadne: z náznaků tuším, že obsah následujících knih už bude daleko temnější, ponuřejší a mrazivější než v prvních dílech.
Nepřestává mne fascinovat, jak rychle fenomén Harryho Pottera zakořenil v našem světě, jak se nám dostal pod kůži, jak velká je sféra jeho vlivu... aniž si to mnohdy uvědomujeme. Stmeluje generace, protože knihy o něm - právě pro ten silný příběh, napětí a magii kouzel - čtou nejen děti, které dorůstají do věku hlavních hrdinů, ale i jejich rodiče... a rádi po nich sáhnou i prarodiče, nejen kvůli víře, že "v každé pohádce se vše špatné vždy v dobré obrátí". Propojuje kultury - díky filmům se dostal do obecného povědomí a znají ho snad na celém světě; debatují o něm učenci v odborných kruzích i laici: psychologové, literární kritici i obyčejní čtenáři... otevírá dveře kreativity, svým způsobem je i uctíván, dokonce se dá mluvit o jakémsi kultu: vznikají jeho oficiální fankluby i bizarní až kuriózní skupiny ujetých příznivců, kteří některé artefakty dovádějí do krajností - viz turnaje ve famfrpálu, jejichž účastníci nadšeně poskakují na košťatech :-) Zároveň s tím se bohužel stává i předmětem laciné reklamy a prodejní značkou - vždyť kdo z nás už někdy v obchodě nenarazil na plyšovou sovu Hedviku či jiné výtvory z plastu, přímo spjaté s příběhem Harryho Pottera? O tom, jak významnou roli hraje při formování současné literatury pro děti a mládež, svědčí mimo jiné i vznik četných parodií (viz Harry Trottel) a napodobenin, v nichž se dají vystopovat shodné motivy s touto sérií.
O příběhu bylo napsáno už mnoho. Pro svůj věčný boj "dobra se zlem" autorka propojila svět reálný (svět "mudlů") se světem magickým, plným čar a kouzel. Obsah celé série dovedně rozporcovala na sedm kusů: co rok, to jeden uzavřený příběh, jedna kniha - a každý ten kus ještě zarámovala do období jednoho školního roku. Velmi šikovně, neboť přestože se některé události logicky musí opakovat, nikdy nepůsobí nudně: každý rok přichází s něčím novým, každým rokem se dostáváme blíž a blíž k rozuzlení tajemství Potterova života.
Ani o napětí není nouze, autorka ví, jak si udržet čtenářovu pozornost, ale jedna věc je trochu zarážející: postupná gradace děje do nejnapínavějších scén vždy KE KONCI knihy, tedy do doby, kdy Harry končí ročník: jako by celý rok jen zkusmo "poměřoval" své síly s neznámým nepřítelem - a ten největší úder přichází pokaždé až v závěru. Z hlediska syžetu je to však pochopitelné: asi těžko by se děj knihy zakončoval uprostřed školního roku.
Autorka své hrdiny také nijak nešetří: v závěru se pohybují již kdesi "na hraně" svých možností, dostávají se do krajních situací, kdy jim jde o holý život a mnohdy už mají namále... ovšem díky několika faktům vždy nad veškerým zlem, nepřízní a úklady zvítězí: pomáhá jim hlavně síla přátelství, pouta vzájemné soudržnosti, hrdost - a touha se nevzdat. A právě ona neotřesitelná víra v dobro je jakýmsi pomyslným "hnacím motorem" celé knihy.
Při jejím čtení jsem v duchu vzdávala hold překladateli - všechny užité výrazy, názvy, jména a pojmy, to je hotový koncert tvůrčí jazykovědy, vrchol čarování s jazykem, a já si tu "exkurzi" do bradavického světa kouzel nesmírně užívala: reálie spojené s famrpálem - Zlatonka, Potlouk, Hulák, Camrál, košťata Meteor, Zameták, Stříbrné šípy, Kometa, Nimbus dva tisíce, Kulový blesk... zvláštní tvorové a postavičky, dokreslující prostředí - olbřímí oliheň, ďasovec, vrba mlátička, tlustočervi, hipogryf, mozkomor, bludníček... místa jako Havraspár, Mrzimor, Zmijozel, Nebelvír, Bradavice, Prasinky, Medový ráj, Příčná ulice, Azkaban...
Zvlášť mne bavily kouzelné formule, u nichž jsem mnohdy měla dojem, že jde o jakousi "pokroucenou" latinu: Riddikulus! Dissendium!, Mobilicorpus! Expecto Patronum! Expelliarmus! Lumos! Mobiliarbus!
Všechny tyto názvy jen ilustrují, jak dokonale promyšlený svět H. P. autorka vytvořila. Myslím, že každý knihomol by si rád prohlédl učebnice jako "Příručka kouzelných slov a zaklínadel pro 3. ročník", "Obludné obludárium", "Dějiny bradavické školy", "Rodinný život a společenské zvyky britských mudlů", "Zvíře nebo bestie: Studie brutality hipogryfů" či "Odhalování věcí budoucích".
Význam celé série spočívá v tom, že si z ní čtenáři při každém čtení odnášejí vždy něco jiného. Děj stojí na základních principech, které hýbou naším světem a patří k naší existenci: protipóly lásky a nenávisti, života a smrti, radosti a žalu, sympatie a antipatie, války a míru, štěstí a smůly, odvahy a zbabělosti, pýchy a skromnosti, odpuštění a pomsty, soucitu a bezcitnosti, touhy po moci a touhy pomáhat... Každý z nás v sobě má hodně dobrého, ale nejsme dokonalí, musíme bojovat s tím horším člověkem v sobě: trápí nás zloba, zatrpklost a zášť, propadáme svým afektům, zápasíme se svými běsy...
Harry zde již ztrácí punc dokonalé postavy: zdá se mi, že v mnohem větší míře než předtím projevuje své negativní emoce, a zmítán hněvem, zlobou a touhou po pomstě bezděky odkrývá
svému protivníkovi vlastní slabiny. Navíc dospívá: ze skrytých narážek lze vyčíst první náznaky lásky a zamilovanosti.
Moc se těším na další pokračování. Je zajímavé sledovat vývoj hlavní postavy, ale asi nejvíc mě zaujal Severus Snape.

86 11.11.2024

Univerzální příručka o tom, jak co nejlépe zvelebit naši domácnost, plná užitečných a cenných rad, jak zatočit s mnoha nepříjemnostmi, s nimiž se ve svých domovech setkáváme. Nabízí poznatky, ověřené letitou zkušeností našich babiček, a šikovně je propojuje s poznatky moderní doby.
Je rozdělená na sedm částí. První s názvem "Dokonale čistá domácnost" je zaměřená na cídění našeho domova, vytahuje na světlo klasické pomocníky ze spíže jako ocet, jedlou sodu, pivo i sůl. Dozvíme se, jak nejlépe vyčistit problémová místa jako okna, myčku, radiátor či lednici, a mimo jiné také to, jak vypudit některé nežádoucí spolubydlící - nikoli ovšem lidské :-)
V části "Dobré rady do kuchyně" nalezneme mnoho praktických vychytávek, které nám mohou pomoci při samotném vaření. Zjistíme třeba, jak potraviny správně skladovat, jak dále zužitkovat odpad při vaření, jaké máme druhy těsta a jak si je nejlépe připravit .
Ve třetí části si zvelebíme byt. Dočteme se, jak pečovat o nábytek různých materiálů, jak vhodně využít prostorů, které máme k dispozici, jak tapetovat... a určitě bychom neměli podceňovat ani to, jaký vliv na nás mají různé barvy.
Čtvrtá část jde na ruku - rukám tvořivým. Najdeme zde spoustu tipů na sezónní výzdobu, od velikonoční přes podzimní po vánoční, dozvíme se, co vše se dá vytvořit z pet lahví, nebo jak využít zbytky látek.
Pátou část ocení kutilové. Objevíme mnoho triků, které nám kutění usnadní, zjistíme, co všechno dokáže tavná pistole, jak dát domov oblíbeným knížkám, jak opravit trhlinky ve zdi a hlavně - jak nejlépe vymalovat byt.
Šestá část nabízí nejrůznější vychytávky a zlepšováky, které šetří náš čas i energii. Dozvíme se, jak navracet omšelým předmětům lesk, jak zužitkovat zbytky a vyrobit přírodní čistidla, jak správně prát i žehlit. Poslední část s názvem "Zdraví a krása přírody" se hodí všem, kteří hledají pomoc a sílu v přírodní medicíně. Zjistíme, jaké rostliny jsou důležité pro silnou imunitu, jak překonat jarní únavu, jak se rozmazlovat přírodními oleji nebo jak bojovat s vráskami. Navíc získáme tipy pro krásné a zdravé vlasy a na závěr si dle instrukcí můžeme vyrobit vlastní krémy.
Všechny tyto informace se určitě dají v praxi skvěle využít. Je to příručka útlá, lehká, malého formátu, tištěná na dobrém papíru, s textem doplněným četnými fotografiemi /a také i reklamami/. Hezky se v ní listuje, mohu ji jenom doporučit.

82 29.09.2024

Pod pojmem epilepsie se skrývá celá skupina nemocí, vždy jde ale o náhlou, intenzivní aktivitu v nějaké části mozku, která se pak projevuje i navenek. Jedná se o záchvatovité onemocnění nervového systému, kdy jednotlivé záchvaty jsou provokovány jakýmsi „elektrickým zkratem“ v mozku.
Nemoc může po čase odeznít, jindy může vydržet celý život. Asi u dvou třetin pacientů je geneticky podmíněná, u zbytku většinou plyne z poškození mozku v průběhu života. Mechanismus jejího vzniku ale zatím stále zůstává nevysvětlený.
Epileptici v dějinách neměli na růžích ustláno, projevy jejich nemoci budily hrůzu a děs, a mnohdy byli považováni za „posedlé ďáblem“. Nevyhnula se ani slavným a nadaným osobnostem: mezi ty nejznámější patří Vincent van Gogh nebo Dostojevskij, který projevy své nemoci dokonale vystihl v postavě knížete Myškina z románu Idiot.
Když jsem jej kdysi četla, byla jsem tou nemocí fascinovaná, říkala jsem si, jaké to asi je, co pacient prožívá… aniž bych ovšem tušila, že se mi to již brzy na vlastní kůži „poštěstí“ a já se s ní budu sžívat mnoho dalších let. Podoba tzv. „grand mal“, velkého záchvatu, u mne probíhala nejčastěji v noci, během spánku. Když se pak člověku vrací vědomí… au, to bolí! V hlavě divná tma, černo… a prázdno. Cítí se jako po ráně palicí, jako by mu „vyzmizíkovali“ a vyluxovali paměť. Topí se v podivném čase i prostoru, jasné kontury vzpomínek se ztrácí - rozlité, rozpité v chaosu skvrn, asi jako když se malíři omylem na plátno vylije voda, v mysli jenom mlha, šero, tma… a šmouhy po gumování. Paměťová karta hlásí ERROR a nepřijímá žádné přístupové heslo k uložené databázi, takže vůbec netuším, kdo jsem, kde jsem, co tu dělám, nemám ani ponětí, kolik je hodin a co se stalo – jen kdesi uvnitř hlavy cítím obří tepající bolest a všechno mě nutí ležet a spát. Tělo se tím chrání - mozek potřebuje sílu, čeká ho ještě hodně práce, než uklidní šílící splašené neurony a vyspraví dráhu jejich letu, než obnoví poničené trakční vedení mysli, než vše uvede do pořádku, než vrátí paměť na své místo. Rovná se to téměř zázraku.
Je zhola nemožné uvědomovat si průběh samotného záchvatu - ztrátou vědomí se mozek brání: je to reflex, forma první pomoci, jakási záchranná brzda, prostředek, k němuž se uchyluje v krajní nouzi jen proto, aby nedošlo k daleko většímu poškození: prostě vypne pomyslný „hlavní jistič“…
Svého zdraví si vážím: se svou diagnózou jsem se naučila žít a těší mne, že už několik let jsem bez záchvatu. Tato příručka je možná už v lecčems zastaralá, ale měli by si ji ROZHODNĚ přečíst nejen všichni epileptici a lidé z jejich nejbližšího okolí, ale i širší veřejnost. Podává ucelený pohled na nemoc a její diagnózu, činí tak populární a čtivou formou. Dozvíme se o příznacích a podstatě nemoci, možnostech léčby, informace o průběhu nemoci, jak je to s dědičností a těhotenstvím a co dělat v rámci prevence. Velmi zajímavá a podnětná je kapitola „Nemocný a společnost“, v níž se autor zabývá historií přístupu k nemoci. Mnoho informací je stále aktuálních a platí dosud. Ale pro všechny, kteří se dosud ve svém okolí u nikoho s epileptickým záchvatem nesetkali, přidávám základní poučení, jak v takovém případě postupovat:
Z pacientova bezprostředního okolí je potřeba odstranit předměty, o které by se mohl poranit. Uvolněte jeho oděv kolem krku a podložte mu hlavu něčím měkkým – pokud to bude možné, uložte postiženého do stabilizované polohy, ale zásadně mu NEBRAŇTE v pohybech (křečích ani v automatickém jednání), tzn. nerozevírat mu ústa, natož něco vkládat mezi zuby! Po odeznění křečí zkontrolujte dech a tep a v případě potřeby poskytněte první pomoc a volejte záchranku.

89 09.09.2024

Takový "letem světem" průvodce magií: potenciální zájemce o tuto oblast seznamuje se základy jejích jednotlivých odvětví. Trochu pověr, trocha kouzlení, trocha toho neskutečna... ale hlavně fakta - a zajímavosti. Dělí se na šest částí: Nabijte se energií, Pozitivní mysl, Čas na relaxaci, Zdraví alternativně, Znamení horoskopů a Střípky magie.
První oddíl chytře poukazuje na způsoby, jimiž se takzvaně dají "dobít baterky". Zavádí nás na 10 kouzelných míst v Čechách, kde se dá čerpat energie - asi nejznámější je klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích. Upozorní na předměty, které do domu přitáhnou štěstí - čtyřlístek, podkovu či amulet slona zná asi každý, ale překvapila mne králičí pacička: nějakou dobu jsem ji také mívala, přestože nejsem nijak pověrčivá a netuším, jak se ke mě vůbec mohla dostat. Zároveň nechybí zmínka o třech předmětech, které s sebou domů raději nenoste, mezi něž patří i nalezené hračky: zvláště v panenkách se prý často skrývá skutečně zlá energie (dobrá rada pro případné urbexery, prohledávající opuštěná sídla). Dostane se nám poučení o síle drahých kamenů, čím nám mohou pomoci, dozvíme se o 10 věcech, které nám doma naopak energii berou a co nám pomůže ji získat zpátky.
Druhá část se zaměřuje na emoce, reiki, umění meditace, ale i zvláštní havajskou techniku s krkolomným názvem "Ho'oponopono", pomáhající obnovit vnitřní sílu a rovnováhu. Dozvíme se pár faktů o problematice snů a jejich významu, reinkarnace a sugesce. Zajímavá mi přijde metoda "RUŠ" - logická práce s naším podvědomím, o níž jsem netušila, že existuje, a tak nějak nevědomky ji nějakou dobu už praktikuji :-)
Třetí část je vysloveně relaxační. Takže bylinkové koupele, rady, jak se zklidnit, blahodárné účinky éterických olejů, čaje, které zvednou náladu, harmonizující čakry a domácí kosmetika. Čtvrtý díl se zabývá principy alternativní léčby. Zvláště si cením pasáži o zooterapii - léčbě pomocí zvířat, která uzdravují: dnes už tedy nejen canisterapie, felinoterapie, ale i ornitoterapie a další. Velký přínos má pro nás i hudba - muzikoterapie se používá při léčbě různých poruch paměti a napomáhá léčbě psychosomatických poruch. Nechybí ani arteterapie - skrze ni můžeme lépe definovat své problémy, pomůže nám velmi intenzivně poznat sami sebe a napomáhá odreagování: velkou roli v ní hrají i samotné barvy a jejich působení na naši psychiku. Důležitá je i terapie vůní - aromaterapie, musíme však vědět, která vůně nám prostě sedne a dělá nám dobře.
V páté části se ocitneme ve sféře horoskopů: zavítáme do Egypta, zjistíme, co o nás říká arabský a keltský, jaký význam pro nás mají runy či co o nás prozradí den narození.
Poslední díl se věnuje magii: dozvíme se, jaké jsou formy věštění a jak fungují, takže nechybí klasika jako výklad z karet a čtení z ruky, ale poučíme se i o tom, jak číst z ohně, lógru, čajových lístků, nebo jak si očistit vlastní domov od zlých sil a přivolat lásku.
Kniha je určená převážně ženám, možná i všem, kteří se o magii chtějí něco málo dozvědět. Některé rady mi přišly úsměvné a spíše mne pobavily, jiné ponoukaly k přemýšlení, další jsou spíše takové povšechné... Každopádně je to zajímavá příručka - i pro čtenáře skeptiky :-)

89 11.07.2024

Pro snazší pochopení díla autorů, převážně básníků, je mnohdy dobré znát i osudy jejich života: co je formovalo, čím si procházeli, co je ovlivňovalo a s čím vším se museli vyrovnávat. Vědět o jejich výhrách i prohrách, silných stránkách i slabostech, s nimiž se potýkali, radostech a strastech, které zažívali. Uvědomit si i jejich osobnost: jak moc zapadali do obrazu tehdejší doby, zda byli otevření novým přístupům nebo osamocení solitéři... Je dobré si o nich číst: v daném kontextu se najednou i jejich dílo jeví úplně jinak - a mnohdy jsme sami překvapeni tím, co vše se dozvíme.
Je tak trochu škoda, že se jedná o jedinou monografii Josefa Hory. Autorka se zabývá nejen jeho životem: zkoumá všechny možné zdroje inspirace jeho díla a věrohodně zprostředkovává i pohled na jeho osobnost a zkušenosti, s nimiž byl konfrontován. Vychází z věrohodných zdrojů - básníkovy rukopisné pozůstalosti, uložené v literárním archívu Památníku národního písemnictví, kde ji veřejnosti zpřístupnila jeho žena, Zdena Horová. Kniha podrobně mapuje jeho tvůrčí cestu - od krajiny dětství, let dozrávání přes hledání vlastního výrazu, až po zápas s nemocí a smrt. Doplňují ji černobílé fotografie, ukázky rukopisu a četné ukázky z básnického díla, dokumentující jeho lidský i tvůrčí vývoj. Jediné, co bych monografii vytkla a co se zároveň - s ohledem k době vzniku - dá pochopit, je její silně ideologické zaměření: autorka neustále "vypichuje" levicovou orientaci Horova díla a prakticky pořád propírá jeho vztah k proletariátu a SSSR. Pokud ovšem toto velkoryse promineme, získáme velmi cenné svědectví o jedné výrazné básnické osobnosti a době, v níž žil.

87 11.07.2024

Leporela, obrázkové knížky z tužšího papíru, nás provázejí již od útlého dětského věku. V rámci edukačního charakteru pomáhají těm nejmenším poznávat svět: formou hry je učí přemýšlet i reagovat a navádějí k prvním dedukcím. Děti se tak za asistence dospělých zkouší v obrázcích orientovat, když vyhledávají vybrané předměty, a jakmile se naučí mluvit, jdou po stopě příběhu a samy popisují, co vidí, čímž rozvíjejí své komunikační a řečové dovednosti.
Leporela existují v mnoha podobách, nepůsobí jen vizuálně: spousta z nich je doprovázena zvukovými efekty, aby si dítě udělalo představu o tom, o jaký zvuk se jedná. Je dobře, že se vyrábějí z tuhého papíru, neboť dětským zoubkům či zásahu dětských rukou těžko odolávají: mnohdy je to zkouška výdrže. V poslední době se velké oblibě těší leporela s otvíracími okénky. Nabízejí zábavu, spojenou s objevováním překvapivých detailů: odklop, koukni, nech se překvapit.
Ani kniha Minnie není výjimkou. Na pěti dvoustranách nabízí nespočet zábavy a podnětů, které malé zvědavce zavádějí do prostředí módního butiku. Na každé stránce jsou pomocí nenápadných otázek instruováni k plnění jednoduchých úkolů, což čtenáře nutí přemýšlet a hledat odpovědi. Práce s knihou však od dítěte již dopředu vyžaduje jisté znalosti ohledně geometrických pojmů, barev a jednoduchých počtů, které si ověřuje v praxi. Až díky tomu pak pro ně to vyhledávání ukrytých předmětů a pojmenování skutečnosti může být velmi zábavné, ba dokonce humorné. Navíc velký přínos takových knih pro rodiče spočívá v tom, že získávají přehled o psychickém vývoji svého dítěte.
Leporelo je to krásné, s velkými odkrývacími políčky, tematicky zaměřenými na: tvary, barvy, počítání, párování a hru na schovávanou. Je určeno pro děti od tří let.

82 07.07.2024

Pokojové rostliny. S mnoha z nich se prakticky neustále setkáváme v různých prostorách, dekorují příbytky přátel či nejbližších, často bývají spíše opomíjené, neboť plní jen "estetickou funkci". Ale i ony pro nás mají nezanedbatelný význam: živá zeleň uklidňuje i osvěží, navodí pocit pohody - a umožňuje i lépe dýchat. Jen rostliny dokáží zázraky: ze vzduchu nasávají nebezpečné těkavé látky jako formaldehyd, xylen či benzen, které se - v malém množství, ale přeci - uvolňují z lepidel a nátěrů. Ochotně a s velkou chutí tyto škodliviny zneškodňují a ještě si na nich pochutnávají. Je proto velká škoda, že jejich benefity stále nedokážeme ocenit.
Mnohdy se nám jen líbí, ale tápeme ohledně jejich názvů či způsobů péče. Pokud si nějaké "zelené společnice" chceme pořídit a poněkud váháme, v této útlé knížečce "muší váhy" a téměř kapesního formátu najdeme cenné informace. Malá tělem, velká srdcem - určitě nám usnadní výběr či případné dilema, která rostlina se nejlépe hodí ke zkrášlení našeho domova. Od africké fialky jonátky až po žumaru: nenalezneme zde samozřejmě všechny, neboť k podávání encyklopedických dat slouží jiné příručky, každopádně na ty nejznámější se určitě dostane. Spolu s cennými radami, jak jim zajistit co nejspokojenější pobyt, aby se jim u nás líbilo a dařilo se jim k oboustranné spokojenosti. Neboť i rostliny vyžadují péči a za naši lásku se nám umí bohatě odvděčit.
A těm, kteří tápou ohledně druhového určení své květiny, může v určení pomoci i bohatá fotodokumentace. Pro pěstitele-začátečníky příručka jako dělaná.

82 07.07.2024

Ani třetí díl volné série své čtenáře rozhodně nezklame. Děj se odehrává v čase nejpříznivějším pro různá dětská dobrodružství: během letních prázdnin. Sourozenci Ondra, Vítek a jejich rodiče tentokrát zavítají do Jizerských hor. Ocitají se na chalupě jejich tety a strýce, jako vystřižené ze starých dob: není zde elektrika, svítí se svíčkami, petrolejkami a baterkou, voda se musí nosit ze studně a vedle domku stojí i dřevěná kadibouda. V přístěnku měla kdysi dokonce být i stará sklárna, která v příběhu také sehraje významnou roli.
Sourozenci, zase o něco starší (z Vítka bude druhák, z Ondry čtvrťák), s sebou samozřejmě nezapomněli vzít i zlobivého střapáče Šmejďáka - a přibrali k sobě i sestřenici Háňu, která je z nich nejstarší - půjde do páté třídy.
Zdejší svět je téměř idylický, navozuje atmosféru časů dávno minulých i nedávných, spojených s chalupařením a jistým diskomfortem, který prostředí vzdálené civilizaci s sebou zákonitě přináší. Hrdinové se tím nijak netrápí, vždyť si jej ke svému pobytu vybrali sami a dobrovolně. Života v přírodě si užívají plnými doušky a nadšeně se vrhají nejen do her, ale vítají jakýkoli popud, slibující nové dobrodružství.
Je to idyla ovšem zdánlivá: děti mezi sebou neustále soutěží a postupně se mezi nimi objevují rozpory: zvláště Háňa si připadá poněkud odstrkovaná a nepochopená, přestože je z nich nejstarší: touží po větším respektu a uznání. Napětí mezi aktéry zesiluje, zvlášť když se všichni rozhodnou pomoci mizejícím strašidlům, které při pobytu venku potkávají. A čeká je nejedno překvapení...
Zajímavý a slibný příběh vtáhne čtenáře do děje už od první stránky, kdy se před ním odvíjí dynamická hra na pikolu. Autorka ví, jak udržet jeho pozornost, a umí pracovat s napětím - ví, kdy tempo vyprávění zvolnit a kdy naopak zrychlit. Využívá také "genia loci": Jizerské hory představuje v celé své kráse, dovedně odkazuje na zdejší reálie a nenápadně ve čtenáři probouzí touhu místo navštívit, přičemž mu jej nijak nepodbízí - spíše jej ponouká k tomu, aby aspoň zkusil "šmejdit prstem po mapě" - Albrechtice, říčka Desná, přehrada Souš, Smědava... Je úžasné, jak nenásilně malým čtenářům představuje různé kouty naší země a seznamuje je i s tradičními či zaniklými profesemi - zde se jedná o skláře.
Zápletky příběhu vystavěla na několika zásadních konfliktech:
1/ Velmi jasně a striktně vymezuje svět dětí a dospělých - už jejich způsob uvažování je jiný: děti jsou nadšené dobrodružstvím, potřebují hru a zábavu a jejich vidění je obohaceno o vnímání strašidel a pohádkových bytostí, jejichž přítomnost berou jako samozřejmost a nijak je neudivuje. Dospělí jsou většinou upozaděni, ocitají se v roli pasivních "pečujících" rekvizit - starají se o pohodlí dětí, vymýšlejí výlety a plánují akce, představují klidné zázemí a bezpečí.
2/ Svět kluků a holek - chlapci jsou spíše praktičtí, racionální, uzavřenější a tíhnou ke skepsi, dívky naopak emotivní, srdečné, spontánní, vstřícné a otevřené.
3/ Svět pohádkový oproti světu skutečnému - v příběhu dochází k jejich mísení a vzájemnému prolínání: strašidla se běžně objevují v našem světě a jenom lidé citliví a vnímaví je dokáží zaznamenat (děti).
4/ Střet dobra a zla - dobrý úmysl se může vymknout z rukou toho, kdo jej inicioval, ale vše se vždy urovná; zlý úmysl se obrací proti tomu, kdo jej realizoval - zlo je vždy po zásluze potrestáno, chyby napraveny a následuje happy end.
5/ Konflikt se sebou samým či s okolím - hrdinové překonávají překážky, luští záhady a řeší problémy, ale nejtěžší zkouška se týká jich samých: musí překonat sami sebe, mnohdy přicházejí o své iluze, ale získávají cenné poznání a zkušenosti...
6/ Úkol, který je třeba splnit, často navíc i v omezeném časovém limitu.
Autorka zajímavě pracuje s motivy, čtenáře samozřejmě neochudila o typické pohádkové relikvie jako kouzelné předměty, tajemné insignie, magický rituál, pohádkové bytosti a strašidla... Poněkud netradiční je postava čaroděje, oproti očekávání kluk - outsider, vyděděnec ze společnosti - že by inspirace H. Potterem? :-)
I tuto knihu jsem četla s napětím, očekáváním - a ačkoli jsem si ji chtěla "dávkovat", přečetla jsem ji během jednoho dne: tak čtivý příběh v sobě ukrývá. Rozhodně jí nijak neškodí ten skrytý edukační podtext, který se objevuje snad ve všech dílech pro děti a mládež: poselství o hřejivé síle přátelství, náklonnosti a čistého citu, který překoná vše špatné... idea silného společenství jako ve Třech mušketýrech, dle zásady "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Optimistické poučení o tom, že je normální občas něco zkazit, ale nesmíme se vzdát a nechat se odradit, příště se určitě už zadaří lépe :-) Navíc si kolikrát ani neuvědomujeme, jak velkou roli hrajeme v životě ostatních lidí: co pro ně znamenáme, to kolikrát ani netušíme. Knihu, doprovázenou nádhernými ilustracemi, mohu jen vřele doporučit - všem. Akorát její formát je poněkud neskladný, to je má jediná výtka, kterou mám :-)
- - -
"Na co zásoby? V létě je dost jídla všude kolem a v zimě já spím, co bych taky dělal jiného. Zásoby mám uložené tady," dodal a zálibně si poplácal kulaté zelené bříško. Vítek se dalších otázek vzdal. Zdálo se, že ostníci to mají s bydlením celkem dobře vymyšlené.
"Jak se taková síť asi vyrábí? Ještě nikdy jsem takovou látku neviděla," přejížděla Háňa prstem po neobvyklém vzoru. Byla by z ní moc hezká sukně."
- - -
"Fels - velmi rozšířené strašidlo, vzhledem k nerozeznání od kamene. Vyskytuje se v řadě tvarů, barev i struktur. Je velmi nenáročné na životní podmínky, dokáže spokojeně prospívat i v nehostinném prostředí. Žije v rodinných klanech a je velmi dlouhověké. S přibývajícími léty může dorůst úctyhodných rozměrů, odtud je také jeho název, německý výraz pro skálu. V Jizerských horách dříve žilo mnoho německy mluvícího obyvatelstva."

93 29.06.2024

O téhle jazykové příručce je určitě dobré vědět. Vychází z autorova hlubokého zájmu o češtinu, konkrétně o samotný proces vzniku nových slov. Sleduje slova prudce se rodící z nekonečné rozpínavosti jazykovědného vesmíru... slova vstávající z popela galaktických srážek významů... slova zjevující se náhle, zářící jako meteory při průletu atmosférou a budící úžas, šok i pobavení... slova nezadržitelně padající k zemi a zákonitě hasnoucí, neboť svých pět minut hvězdné dráhy si náležitě užila... slova přesto důležitá, neboť zobrazují stav současného jazyka a lexika a podněcují vznik slov dalších.
Jde i příručku příznakovou - u použité slovní zásoby převažuje expresivní charakter, tedy slova nespisovná či citově zabarvená. I když tyto novotvary, mnohdy vzniklé náhodnými a trefnými slovními hříčkami, přestávají časem být aktuální a postupně zastarávají, neboť se objevují stále nová a nová slůvka, publikace ve své internetové podobě rozhodně nezůstává pozadu. Je až s podivem, jak pružně a svěže dokáže reagovat na aktuální dění.
V úvodu se její autor, Martin Kavka, přiznává k důvodům, které ho k vytvoření knihy vedly: vždycky měl rád slovníky - a fascinovala ho právě slova, která v jiných slovnících nebyla. Proto je od r. 2008 začal sbírat: nejdřív sám pro sebe, pak postupně "zaúkoloval" své okolí, až vznikla Čeština 2.0, slovník nestandardní češtiny tvořený přímo uživateli. V té době to bylo "módní označení", mělo značit něco nového, přelomového - a tak si z tohoto trendu ve svém názvu trochu utahuje, ale zároveň tím naznačuje, že jde opravdu o současnou verzi jazyka. Během let se Čeština 2.0 stala hřištěm pro jazykové hračičky - novotvary tady nezapadnou, ale zůstávají zde dál jako svědkové doby, v níž jsme žili. Glosují vše od politiky přes společenské či sportovní události po každodenní život.
Ve spolupráci s lexikografem Michalem Škrabalem tak vznikla nezapomenutelná příručka, obsahující přes 3 000 výrazů, což je asi jen čtvrtina všech slov v aktuální online verzi, která se stále rozšiřuje a rozrůstá. Myslím, že jejich úmysl - zahrnout do ní všechny kategorie slov tak, aby se zde vedle "výronů jazykové kreativity a komiky" objevila slova s regionální příchutí, ale i přejímky, výrazy slangové, profesionalismy, atd. - se vydařil. V knize se nacházejí i zpovědi osobností, pro něž je mateřština pracovním nástrojem, např. Pavla Tomeše i René Nekudy. Pročítat takový slovník rozhodně není nuda, zvlášť když ho navíc doprovázejí i vtipné ilustrace Lukáše Fibricha. Navíc to není "cihla", jejímž vrhem byste dokázali někomu způsobit "zranění neslučitelná se životem", takže pokud se chcete pobavit a máte rádi český jazyk, mohu jen vřele doporučit :-)
BLBOFON - (i blbofoun) telefon, který nemá dotykový displej, operační systém a zvládá pouze telefonovat,
esemeskovat a občas svého uživatele vzbudit; opak chytrofonu (16.01. 2012)
LEXÍK - lexikograf, slovníkář, člověk zabývající se tvorbou slovníků a slovníkových hesel
Lexíci pojebaný! Z toho mýho hesla nezbyl na kameni kámen. (mato, 15.05. 2016)
PANDOLEZEC - politik podléhající Číně
To máme v politice už jen samý pandolezce? (A. Mitrofanov, 21.10. 2016)
INSTANTNÍ RODINA - vztah s někým, kdo už má dítě n. děti z předchozího partnerství (jednatel, 13.12. 2016)
GERONTOKÁRA - nákupní taška na kolečkách, kterou často používají důchodci (Lili, 04.09. 2015)
HAVLETIŠTĚ - pražské Letiště Václava Havla v Ruzyni (M. Čumpl, 5. 10. 2012)
ŇADRAN - jadranské pobřeží, které v létě okupují polosvlečené Němky všelikého stáří
OKAMŮRA - člověk, který žije v permanentním strachu z imigrantů a Evropské unie
* p. politika Tomia Okamury. Muslimských uprchlíků tu napočítáš na prstech jedné ruky, ale
okamůry už budují domobranu. (mato, 16.10. 2017)

A abych dokázala své tvrzení, že autoři webových stránek slovníku cestina20.cz dokáží velmi pohotově reagovat na nastalé situace, dovolím si citovat novotvary ryze současné, tedy "ještě žhavé vanem horkovzdušné trouby", které ve slovníku již neobjevíte:
PRAGANO - vítězství českých hokejistů na MS v Praze 2024; odkaz na vítězství na olympiádě v Naganu 1998,
Příklad: "Pragano znovu spojilo Česko."
BLÁBOLOGIE - hanl. studijní obor považovaný za méně hodnotný
Příklad: "Ten zas vystudoval nějakou blábologii a teď nás tu poučuje."
KURVÍČKO - víčko připevněné k lahvi
Příklad: " Teď už dávají kurvíčka i na kefír, takže ho člověk musí vždycky utrhnout, aby se
nezaprasil, když pije přímo z flašky.

103 31.05.2024

Kuchařka, která stojí za povšimnutí. Autoři - stejně jako do přechozí publikace - vybrali 75 zajímavých pokrmů, jejichž recepty nejsou nijak náročné ani nákladné na přípravu. Inspirovali se převážně českou kuchyní, takže tu najdeme klasiku v podobě bramboračky, křenové, koprové a rajské omáčky, svíčkové na smetaně, kulajdy, hovězího vývaru či španělského ptáčka, znojemské hovězí pečeně či slepice na paprice... Svůj výběr též lehce oživili o jídla, vonící exotikou: vepřové kostky na středomořský způsob, chilli con carne s kořením, sýrový quiche s pečeným česnekem a kadeřávkem, minestrone, indická polévka na zahřátí, luštěninový eintopf...
Jejich recepty vycházejí převážně z vepřového, hovězího a kuřecího masa, ale počítají i s masem sezónním a dietním - kančí guláš, králičí stehna s pikantní omáčkou, srnčí plec na bílém víně... Najdeme zde i pokrmy regionální: valašská kyselice, škubánky - trpalky... a kromě devíti receptů na různé druhy guláše si na své přijdou i vegetariáni, nechybí sladká jídla: polévka z pečeného květáku a mrkve, horké maliny, jablka v županu s vanilkovou omáčkou a další.
Recepty rozhodně nevypadají nijak nudně a fádně už vůbec ne. Jsou doprovázeny barevnými fotografiemi, takže čtenář má opravdu chuť se najíst už jen z pohledu do stránek - osobně si dělám zálusk na pomerančové palačinky s pomerančovou omáčkou :-)
V závěru se nám navíc dostane poučení, jak - a na čem - se v kuchyni dá ušetřit. Kuchařka je to lehká, praktická formátem i obsahem, šikovná do ruky - mohu ji jen doporučit. Jediné, co vytýkám, je nekvalitní papír. Ale vzhledem k té nízké pořizovací ceně... co by čtenář/kuchař ještě chtěl :-)

91 11.05.2024

Příručka, která mě provázela dětstvím. Pochází už z dob tuhé normalizace: zřejmě měla z kolektivního povědomí vytěsnit jakékoli zmínky o skautingu jako nežádoucím hnutí. Ovšem autoři knihy si myšlenky této organizace zcela přivlastnili: sice je "zabavili a znárodnili ve svůj prospěch", ale ve skutečnosti se jich drželi jako klíště, a kniha tak v tomto provedení vegetovala několik desetiletí.
Objevila se u mne v čase, kdy se měnil svět a skauting zase získával na popularitě. Během divokých 90. let si další existenci zajistila tím, že opět šikovně "převlékla kabátek": stačilo jen změnit oslovení, z pionýra udělat zálesáka a o nové čtenáře rozhodně neměla nouzi.
Když velkoryse pominu její minulost, myslím, že se skvěle hodí i do dnešní rychlé, digitální doby. Rozhodně patří do rukou dětem, které mají zájem o přírodu a které jsou už znuděné zíráním do blikajících obrazovek chytrých přístrojů: na rozdíl od nich totiž nabízí zážitky reálné. Každého "greenhorna" promění v dobrého zálesáka, čímž není míněn jen člověk, který "bydlí za lesem". Ten opravdový se v přírodě umí pohybovat, chce ji aktivně poznávat a žít s ní v neformálním paktu "vzájemné hospodářské pomoci", kdy bude respektovat její pravidla a ona se mu za to tisíckrát odvděčí.
Jde o příručku rámcovou - tematicky se dělí na čtyři části dle ročních dob, začíná podzimem. Každou kapitolku uvádí krátká předmluva, v níž jsou lákavě načrtnuty možnosti, které se v daném období zálesákům nabízejí. A není nijak na škodu, že v sobě zahrnují i lehce edukační podtext. Už od začátku vybízí čtenáře k založení menší skupinky pozorovatelů, jejichž cílem budou poznávací výlety do přírody. Seznámí nás s jednoduchými radami, jak se v takovém prostředí chovat: dozvíme se zajímavé informace o lesní fauně a flóře - druhy hub, rostlin, stromů a ptáků... čím je důležitá "KáPéZetka", jaké všemožné uzly se dají uvázat, jak vůbec poskytovat první pomoc... a nabízí i podněty k mnoha hrám: Morseovu abecedu, pochodové značky, obrázkové písmo a návod na vytváření šifrovaných zpráv... Velmi si cením kapitolky o mapách, tedy jak se v nich vyznat a vůbec se orientovat v prostoru, abychom se nikde neztratili, a najdeme zde i náročnější dovednosti, které se již váží k bivakování pod širákem, kdy nám nemusí zrovna přát počasí.
Ačkoli se může zdát, že je to příručka "prehistorická", myslím, že aktuální bude pořád: aspoň doufám, že se stále budou objevovat zvídavé děti, které tato "lesní moudrost" uchvátí stejně tak, jako uchvátila nás. Sice jsme nevyužili všechen její potenciál, ale naší malé partě dětí byla zdrojem neocenitelných informací. Podle ní jsme se často řídili a odměnou nám bylo nesčetné množství zážitků, včetně pozorování divoké zvěře. Líbí se mi, že děti nenásilnou formou vede k samostatnosti, vlastnímu uvažování a pocitu zodpovědnosti, tentokrát již zbavená všech nálepek jakékoli ideologie: příroda je skutečně přírodou a zálesák jakýkoli člověk, který se k ní umí správně chovat. Určitě bych ji doporučila i skautským vedoucím či obecně lidem, kteří pracují s dětmi a přemýšlejí o smysluplném trávení jejich času.
Samozřejmě jí směle konkurují daleko moderněji pojaté příručky, např. hned několik knih "Kurzů přežití" od Amara Ibrahima, ale zdají se mi poněkud obecné a příliš povšechné. Pro hlubší ponor do problematiky doporučuji "Obrazový průvodce: Přežití v přírodě" od Weldona Owena - a pro starší čtenáře, zvláště mužům, kompaktní a ucelenou publikaci "SAS - Příručka, jak přežít" od Johna Wisemana. Ale co se týče mne - na Zálesácký rok ve spojení se "Dvěma divochy" od E. T. Setona nedám dopustit :-)

100 07.05.2024

Zajímavě řešená koncepce celé příručky - nestojí klasicky na abecedním řazení jednotlivých léčivek, ale kapitoly jsou rozděleny tematicky podle neduhů, s nimiž se setkáváme. Najdeme zde bylinky pro ženy, bylinky pro muže, bylinky na dnu a revmatismus, na cukrovku, kožní neduhy, srdce a cévy... A k tomu všemu i návody na vytvoření různých tinktur, kosmetických přípravků - a nechybí to nejzákladnější: jak bylinky sbírat, sušit a skladovat.
Zjistíme, že to není nic složitého, a navíc nás takový domácí lék vyjde mnohem levněji než předražené přípravky z lékárny.
Mnoho rostlin dobře známe ze svého okolí - měsíček lékařský, kostival lékařský, mateřídouška obecná... názvy jiných rostlin nám však napoprvé asi nic neřeknou: mydlice lékařská, komonice lékařská, routa vonná, srdečník obecný, kozinec sladkolistý, popenec obecný, zemědým lékařský, drmek obecný, peťour maloúborný... Určitě stojí za to je blíže prozkoumat a podívat se blíže na jejich účinky: publikace těch zajímavostí přináší dostatek.

96 28.04.2024

Milujete psy a fascinuje vás jejich svět? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky nimž si můžete usnadnit volbu čtvernohého miláčka, lépe mu porozumíte a v mnohém svůj život obohatíte.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. A přestože se považuji za znalce v oblasti psích plemen, ráda jsem se nechala poučit a překvapit - netušila jsem třeba, že srst samojeda se využívá podobně jako srst angory, lze z ní vyrábět svetry a jiné zimní oblečení.
A v tom je právě krása podobných příruček: konceptuálně jsou si hodně podobné, ale občas nějakou informací překvapí i mne. Vzhledem k formátu oceňuji i tisk na kvalitnějším papíře a praktický malý formát.

81 28.04.2024

Jste fanoušci přírodní medicíny a fascinuje vás svět léčivých rostlin? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky kterým může být váš život mnohem zajímavější, bohatší a hlavně zdravější.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. Zaujala mne kapitola, věnovaná bylinkám exotickým: aloe vera, eucalyptus a kurkumu už zná skoro každý, ale co takhle ašvaganda, gutu kola, maca peruánská, lapacho, rdesno či schizandra s krásným českým názvem klanopraška čínská? Nebo vám něco říká název vilacora "kočičí dráp"?
Líbí se mi, že se mohu dozvědět něco nového - prakticky za pakatel, s odpovídající kvalitou papíru. Pro milovníky léčivek mohu jen doporučit.

81 28.04.2024