Snoopi komentáře u knih

Tenhle chlapec s jizvou na hlavě, který si podmanil celý svět, si získal i mě. Dostala jsem se k němu o něco později, jako knihovnice, když mi bylo pořád divné, "co na tom Potterovi všichni mají". Autorčin styl psaní mne uchvátil nejvíc - jsem ráda, že v té době již v kinech běžel film, takže do postav jsem si mohla dosadit obličeje konkrétních herců, čímž ovšem text nijak neutrpěl: naopak získal na větší působivosti. Nemá cenu srovnávat, co je lepší, zda film či kniha - obojí má něco do sebe, jde totiž o zcela odlišná média: film nepojme vše, co nabízí kniha, a kniha zase o to víc potrápí čtenářovu obrazotvornost a fantazii.
Přiznávám, že poprvé jsem celou sérii nedočetla: stále mi chybí ten poslední článek řetězu, poslední kniha. Moc ráda se ke svému hrdinovi vrátím - a dopřeji si k tomu zvláštní požitek se speciální ilustrovanou edicí, která postupně vychází. Takže si možná budu připadat jako první čtenáři, kteří svět Harryho Pottera objevovali velmi pozvolna a na jednotlivé díly si prostě museli počkat. Už se těším na druhý díl - jen si chvíli počkám, až se uvolní rezervace v knihovně. I to už o lecčem vypovídá...

120 14.04.2023

Zajímavý výběr toho nejlepšího z časopisu Enigma, věnovaného záhadám. Autoři se zaměřili na ta největší světová mystéria a sestavili unikátní žebříček záhad. Od míst jako jsou egyptské pyramidy, skotské jezero Loch Ness či Bermudský trojúhelník se přes nevysvětlitelné události a jevy typu UFO nebo Yetti přesuneme k tajuplným postavám /světoznámý Jack Rozparovač, o němž se toho vlastně moc neví/ a nevyjasněným úmrtím /J. F. Kennedy a další/.
Kniha pro záhadology jako dělaná, ale určitě by se dala ozvláštnit ještě něčím: co takhle mongolská příšera "olgoj chorchoj", mexický "Ostrov panenek", japonský "Les sebevrahů" nebo děsivý vrah s přezdívkou "Zodiac"... nebylo by také od věci prošetřit sedm divů světa... a zavítat klidně i do českých luhů a hájů, nebo spíše mezi naše památky: takových lokalit je u nás spousta, vždyť snad každý hrad a zámek má své "zakleté duchy minulosti" v podobě Bílé paní, a Devět křížů, to je již klasika :-) Zároveň si říkám, že je možná dobře, že některé záhady zůstávají stranou masového zájmu: neumím si představit, jak by Číhošť vypadala, kdyby se zdejší nechvalně proslulý zázrak stal světovou atrakcí...
Kniha má kapesní formát, je čtivá, doplněná spoustou fotografií a obrázků - možná se nedozvíme, jak to přesně to s těmi záhadami bylo, ale je dobré "poznat místa, jevy a fakta, z nichž příjemně mrazí".

89 13.04.2023

Z vyrovnané řady dětských knih na polici v mé knihovně na mě vykoukl - Slabikář. Knížka, která mě provázela první třídou, z níž jsem se v roce 1986 učila postupně číst a rozumět písmenkům.
Nedalo mi to a zvědavě jsem jej prolistovala. Zajímalo mě jediné: do jaké míry do nás, malých a neznalých budoucích "proletářů", zkoušeli vkládat ideologii. Musím říct, že jsem byla zděšena, i když ne tolik - k dokonalé hrůze totiž chyběly zmínky o "nadšeném vítání rudoarmějců během osvobození rudou armádou", opěvování profese kosmonauta a oslava česko-sovětského přátelství :-)
Slabikář se zpočátku tváří "nevinně" - hezké a výrazné ilustrace v doprovodu slabik, které se pomalu mění na klasické věty jednoduché typu: "Ema solí, máma mele, Pepa láme, máme maso", atd... Vyluzují mi úsměv na tváři při vzpomínce, jak jsem se s tím čtením nadřela, a jak mě bavilo, když "Jula jela sama na kole a Pepa jásal." :-) Jenže jak listuji knihou, s přibývajícími písmenky, slabikami, slovy a větami "přituhuje". A začíná mě pořádně mrazit: "Ema: Máte lesy? Léna: Ne, ale máme lány polí." Když dojde na vánoční svátky, jsem velmi natěšena, co se dozvím, mám radost, že se vůbec slaví, jenže: kam se ztratil náš, český Ježíšek? Takže se aspoň utěšuji tím, že autoři již do kontextu nezapojili "hodného Dědu Mráze".
Slabikář mi nabízí možnost prožít celý rok ve spojení s přírodou a zvířaty, je skvělý v tom, že obsahuje krátké pohádky, různé říkanky či bajky a jednoduché hádanky... ovšem jako protiklad k tomu všemu - nezbytná urbanizace a technické vymoženosti moderní společnosti:
"Jiřík pozoruje, jak jeřáb zvedá panely. To bude vysoký dům! Jiříkovi se zdá, že sahá až do nebe. Víte, kdo staví domy? Co přivezou z továren, než bude dům hotový?"
"Traktor frk frk na silnici
spěchá frk frk k oranici.
Bude frk frk orati
bez koně a opratí."
Asi nejvíc mě však zaráží zmínky o zaměstnání rodičů, kdy jsou nejvíce vychvalovány dělnické profese:
"Můj bratr už také pracuje. Je traktoristou. Má úplně nový zelený traktor. Každý den ho čistí. Jezdí na pole. Včera oral celý den. Až do tmy jsem vrčel, jak jeho motor vrčí."
"Náš Zdeněk je voják. Vojáci nás chrání. Jsou stateční."
Samozřejmě nesmí chybět májová píseň o míru:
"Leť, naše holubičko bílá
a potěš všechny domovy,
aby tvá křídla všude byla
jak kvetoucí den májový."
Takže nezbývá než se rozloučit slovy: "Mír všem lidem na světě." A já jsem vážně moc ráda, že naši potomci již dlouho nemusí takové nenápadné a děsivé "vymývání mozků" odmala podstupovat. Plus vidím pouze v jediném: na příkladu podobných knih demonstrovat, co všechno propaganda dokáže... a nenechat minulost spát.

87 04.04.2023

Také tato "rukověť správného chovatele" je podobná všem ostatním příručkám z nakladatelství RF Hobby. Majitelé psů, ať už zkušení či nezkušení, zde opět najdou nezbytné poučení ohledně svých čtyřnohých miláčků. Prakticky "v kostce" je tu rozebráno vše důležité a podstatné: obecné rady, výběr plemene, jak krmit, zdraví a péče, základní výcvik, zábava se psem.
V knize se řeší i další zajímavé otázky: zda mít či nemít psa v kanceláři, jaké je jeho případné soužití s kočkou, jak si vybrat psa - zda fenu či psa, s papíry či bez nich, které potraviny jsou toxické a nebezpečné, jak předcházet obezitě, jak o něj pečovat ve stáří... a nechybí ani zásady první pomoci. Závěrečná kapitola věnovaná výchově a výcviku psa je doplněna i o informace o psích sportech a nápady na hry a hlavolamy. Velmi vtipné je i roztřídění vhodných psích plemen do kategorií: gaučáci, psi na venkov, sportovci, strašpytlové, dobráci, tvrdohlavci, nejdražší plemena a zapomenutá plemena. Najdeme tu bišonka, baseta, havanského psíka, mopse, bobtaila, českého fouska, několik druhů teriérů, ale i brabantíka, mudi, korejského jindo, patterdale teriéra, tibetskou doga, kai kena a další. Pokud si nejsme s pořízením správného pejska jisti, můžeme si navíc udělat i malý test. Třídění zde uvedené musíme brát s nadsázkou - oficiálně totiž psí plemena řadíme trochu jinak, podle jiných kritérií. Každopádně kniha jako základní vhled do problematiky chovu psů bohatě postačí, nechybí ani bohatá fotodokumentace, také formát je to praktický, takže mohu jen doporučit.

86 03.04.2023

Ani tuto knížku jsem si nemohla nechat ujít. Je v lecčems podobná ostatním příručkám z nakladatelství RF Hobby. Inspiraci zde najdou jak začátečníci, kteří uvažují o koupi čtyřnohého společníka, tak i zkušení chovatelé. Letem světem probráno vše nejdůležitější, od úskalí výběru nového miláčka do rodiny nebo jako společníka, po otázky stravování, zdraví a výcviku. Bonusem je, že se zaměřuje i na psychiku psů. Určitě by si ji měli pročíst všichni, kteří uvažují o "záchraně" pejska z útulku, ale nemají ponětí o možných komplikacích, které s sebou takové rozhodnutí přináší. Text doplňuje výběr portrétů plemen dle velikosti: trpasličí a malá plemena, středně velká plemena a psí velikáni. Najdeme zde čivavu, jorkšira i motýlka, bígla, border kolii, foxteriéra i španělského vodního psa, ale i dalmatina, německého ovčáka, německou dogu, labradora i irského setra atd. Výběr je to omezený, ale na poučení stačí: nechybí ani bohatá fotodokumentace, také formát je to praktický, mohu jen doporučit.

83 03.04.2023

Šikovný průvodce světem rostlin jak venku, tak doma, nejen pro všechny zdatné zahradníky, ale i pro absolutní laiky. Projdeme se světem květinových záhonů a okrasných dřevin, svede nás k založení jedlé zahrádky, objevíme, jak správně pečovat o trávník a jaké výhody přináší skleník, dozvíme se, jak bojovat se škůdci a parazity, jak si zútulnit bydlení pokojovými kráskami - a na závěr se dozvíme pár důležitých rad a tipů, jak správně hospodařit na relativně malé ploše a jak co nejlépe využít plodů své činnosti. Inu, jsme národ nejen kutilů a chalupářů, ale i pěstitelů všeho možného, a pevně věřím tomu, že i ti naprostí "zahradní analfabeti" zde naleznou kvalitní poučení o tom, jak se správně rýpat v zemi :-) Nejvíc však doufám v to, že protentokrát již zaberou všechny ty "zaručeně osvědčené" rady, jak vypudit nezvané hosty ze zahrad, a ta zatracená rodinka krtků v naší zahrádce konečně sbalí kufry a emigruje do zahraničí :-)

82 02.04.2023

Jelikož miluji psy a zajímám se o ně, nenechám si ujít zajímavé příručky, které o nich vycházejí. Tato kniha se hodí do rukou spíše lidem, kteří uvažují o čtyřnohém členovi domácnosti, ale váhají nad tím, jakého si pořídit. Najdou zde takový "výživný výcuc" všech nejdůležitějších informací či nezbytný "návod k použití pro uživatele produktu značky pes" :-) Jako rádce poslouží dobře: rozhodně by si jej měli přečíst také všichni, kteří chtějí "spasit duši" nějakého pejska z útulku, ale hafana viděli jen z vrtulníku: takovým lidem obzvlášť doporučuji k bedlivému prostudování! V několika kapitolách je rozebráno vše: výhody i nevýhody pořízení psa; otázka, zda s papíry či bez nich; zásady nezbytné péče a krmení; zdraví, očkování a případné nemoci; základní výcvik a povely; motivace, hry, sporty a soutěže. Na závěr jsou přidané portréty jednotlivých vybraných plemen, roztříděné do těchto kategorií: kamarád pro děti, pro sportovce, do malého bytu, domek se zahradou, hlídači. Oceňuji vydání na kvalitním papíře, spoustu fotodokumentace i vcelku praktický kapesní formát. Pro nerozhodné budoucí pejskaře jak dělané, mohu jen doporučit.

81 02.04.2023

K této knize se hodí slovo "úderná". Připomíná dílo malíře, který mocnými tahy hází na obří plátno výrazné barvy tak, aby co nejvíc zapůsobil na emoce toho, kdo na obraz pohlédne. Nejlepší je, že autorce tato dokonalá manipulativní technika vychází: dobře ví, jak si čtenáře podmanit, a jakmile jej chytne, ze svých spárů ho jen tak nepustí. Její psaní je silně účelové, zaměřené na efekt, dokonale promyšlené - a snad i návykové :-) Její slova zabírají, působí, získávají... dokreslují a podbarvují atmosféru. Ví, kde zvolnit a ubrat na tempu, ví, kdy naopak přidat... Děj bych přirovnala k dramatické symfonii: tempo mírného andante střídá allegro, melodie z pianissima přechází do fortissima - a ve chvílích vrcholné eskalace napětí nás nemilosrdně bombardují staccato slova a výkřiky, které vzápětí utichají, jako mávnutím kouzelného proutku se ztrácejí v temnotě děsivých ozvěn... a my zůstáváme ochromeni a otřeseni tím, co jsme právě prožili, co jsme se dozvěděli.
Její román je jako řeka: zprvu plyne poklidně, bublá přes neznatelné překážky, jen sem tam se nečekaně zatočí... postupně však nabírá na síle a ke konci již získává ty správné grády: řítí se střemhlav do dravých peřejí a bez okolků sebou strhává vše, co mu přijde do cesty, nevyhnutelně a nezvladatelně.
Autorka dokáže vystihnout prostředí natolik věrohodně a přitom tak prostě, až máme pocit, že se spolu s hrdiny ocitáme přímo v centru dění. Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že se již opakuje: koncept románu mi silně připomínal fabuli jejího románu "Mlčící fontány", který vystavěla na podobných ingrediencích - láska mladých lidí, vzdorující nepřízni osudu, kulisy diktátorského režimu, boj s nedůvěrou i se sebou samým, vzpoura a vzdor... a co je nejzajímavější: ani tady nechybí Američané, bez nichž by děj nebyl dějem - zde výrazně přispějí k přerodu hrdiny. Oblíbené téma tedy pouze "přesadila" do jiných reálií, zvolila Rumunsko koncem roku 1989, na závěr přidala autentické fotografie spolu s historickými fakty, a příběh byl na světě.
Svůj úkol - popsat fungování totalitní moci co nejvěrohodněji a přiblížit jej neznalému čtenáři - zvládla skvěle. Bohužel tak učinila na úkor postav: svou pozornost zaměřila jen na ty hlavní, z těch vedlejších se pak staly jen jakési "stíny", a celkově jim chyběla větší hloubka a propracovanost. Někdy se mi zdálo, že do života Cristiana vkládá příliš mnoho, je znát, že ho až příliš usilovně "slepila" z osudů mnoha a mnoha podobných chlapců, kteří nakonec vyrazili do boje za své ideály...
Musím říct, že závěr se jí opravdu vydařil, byť vzhledem k cílené skupině čtenářů ani není možné očekávat jiné vyznění než s "trochou světla v temnotách". Přestože jsem se v době totality narodila a něco málo si pamatuji, kniha mne šokovala několika fakty, která svědčí o enormní zrůdnosti Ceausescovy vlády: násilná regulace porodnosti /zákaz potratů a antikoncepce/, paradoxní vysoká úmrtnost kojenců v inkubátorech /důsledek častých výpadků elektrické energie/ a "převýchova sirotků pro potřeby státu" /zisk potenciálních budoucích agentů Securitate/, o důmyslné a systematické likvidaci odpůrců ani nemluvě.
Z celého díla Ruty Sepetys čiší bytostné přesvědčení "nenechat duchy minulosti spát" a zároveň jisté varování: minulost je potřeba zaznamenávat a vyprávět o ní, abychom nezapomínali, neboť historie má tendence se opakovat: lidé jsou nepoučitelní, bohužel.

"V posledních pár letech pocit temnoty přesáhl nedostatek elektřiny. Připadalo mi, že tma je jedovatá, že prosakuje do všeho."
"Filosofie. Potrava pro duši. Přihlas se na filosofii. Víš, komunismus je stav mysli," vykládal mi a ťukal si přitom na spánek. "Stát hlídá, kolik toho sníme, kolik spotřebujeme elektřiny, kam jezdíme a k jakým informacím se dostaneme. Ale s filosofií jsme pány své mysli. Jen si představ, že bychom sami mohli malovat a budovat krajinu své duše."
"Jestliže Západ je krabice barevných pastelek, můj život je penál s obyčejnými tužkami."
"Berou nám sílu tak, že nás přesvědčí, že žádnou nemáme," řekl mi jednou. "Ale slova a věty mají sílu, Cristiane. Poznávej tu sílu svou myslí."
"Vina leze po čtyřech. Plíží se, krouží a plazí se po tobě. Tiskne ti palce na hrdlo. A vyčkává."
"Někteří lidé si mysleli, že rumunština je slovanský jazyk, protože jinak máme ke slovanským zemím blízko. Ale rumunština je románský jazyk, jako třeba francouzština nebo italština."
"Víš, Ceausescu je sice skoro negramotný ale i já musím uznat, že je to státník a vůdce. Postupně lidi přesvědčil, že je bůh a my ho musíme slepě následovat. Jen se nad tím zamysli, Cristi, on začíná pomalu u batolat. Vtlouká to své učení dětem do hlavy už od čtyř let."
"Nedůvěra je zákeřná věc. Způsobuje syndrom rozdvojené osobnosti, rozvrací vztahy. Doma jsi jeden člověk, mluvíš jen šeptem. Venku, na ulici nebo ve frontě před obchodem, jsi někdo jiný. Řekni mi, kdo jsi?"
"Lež je jako sněhová koule. Valí se a valí, je čím dál větší a těžší a nakonec už ji člověk skoro neuzvedne."
"Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali? Je to vynikající otázka. v nadcházejících dnech na tyto myšlenky nezapomínejme, až budeme hodnotit záměr komunismu stvořit člověka bez paměti."

103 30.03.2023

Ideální a praktická příručka nejen pro všechny milovníky alternativní medicíny. Od anděliky lékařské po zlatobýl obecný: u každé bylinky se dozvíme, čím pomáhá, jak ji sbírat a jak s ní nakládat. Velmi oceňuji kapesní charakter knihy, spoustu obrazové dokumentace a další doplňující informace o výrobě čajových směsí, mastí i likérů.

86 26.03.2023

Zajímavá příručka do rukou nejen těm, kteří se starají o domácnost. Je rozdělena na několik tematicky zaměřených kapitol: Kouzlíme v kuchyni, Byt jako klícka, Osvěžte šatník, Pomoc bez lékaře, Krása ze spíže, Zahrádka na míru. Nabízí první pomoc při řešení nečekaných komplikací, jako jsou skvrny na oblečení, či různé vychytávky a nápady, nebo způsoby, jak si poradit s nevítanými škůdci - prostě jak si vylepšit prostředí, v němž žijeme. Líbí se mi formát, texty doprovázejí hezké fotografie, také papír je poměrně kvalitní. Mohu jen doporučit - a já osobně se nejvíc těším na to, až definitivně vyexpedujeme všechny mravence z kuchyně, kteří se u nás nějak namnožili: pevně doufám, že nějaká z rad konečně zabere :-)

84 24.03.2023

Milá a příjemná jednohubka o radostech i strastech života lidí, kteří můžou být právem rozmrzelí z toho, že se blíží nezpochybnitelný konec jejich existence, ale oni se rozhodli neházet flintu do života a hodlají ze života urvat vše, co jen můžou. Jde o veselé, nebo aspoň trochu vtipné, historky seniorů z míst, kam je šikovně "odlifrovali" jejich příbuzní, příběhy lehce ironické a zábavné, momentky s přídechem sentimentu z míst, kde se setkávají, kde se baví, kde bývají nerušeni, pokud hledají klid. Někteří se již nemohou dočkat pobytu v domově důchodců, své penze a hlavně tedy času, vyplněného pouze svými zálibami... ovšem to by v tom nebyl čert, aby se pokaždé něco nezvrtlo /a nezrodila se zajímavá zápletka/ :-)
Pod tím nánosem patiny "pozdních krás života" však brzy vycítíme jisté rozpory a nesrovnalosti, v jedné chvíli doslova až "bublající" problémy, které se mocně derou na povrch, před nimiž nelze utéci: chamtiví příbuzní bažící po dědictví, vztahové neshody, věkové rozpory, zdravotní potíže, nečekaná milostná vábení... Zdá se mi, že autor trochu "tlačí na pilu", vyznění těch povídek je až příliš rozjařené a rozverné, jako by záměrně opomíjel smrt, která se ke stáří také váže. Texty většinou stojí na situační komice a dialozích. Autorův styl se mi ale moc líbil: jsou pro něj typická dlouhá souvětí plná neotřelých přirovnání, synekdochy i zajímavé metafory - a asi nejvíc jsem si užívala výrazů, které používá: sáhl pro ně do obecné, hovorové češtiny a nářečí, nebál se však ani slov expresivních a deminutiv. Velmi mne pobavil popis skupiny žen, nazývaných "Drápalčin babský klan". Při čtení jsem se opravdu bavila a myslím, že inspirace Hrabalovými pábiteli je zcela zřejmá.

"Obzvlášť si budu vychutnávat příjemné čekání na dopolední zazvonění paní doručovatelky České pošty, nesoucí mi důchod, která mi na kuchyňském stole pěkně rozloží ty nádherné barevné cenné papírky se znaky české státnosti. Tyhle papírky mi zpříjemní důchodový věk a umožní veškeré rozkoše, jež mi dovolí mé zdraví, a já si budu užívat sladkého nicnedělání, tak jak to mají ve zvyku ti vyslunění Taliáni, pokud nemusí nic dělat a vyvalují se v pohodičce celý den."
"Babička si potrpěla na tituly a stále nadbíhala svým vrstevnicím, které si potrpěly na maloměšťácké tituly i v nově nastoleném socialistickém režimu, i když to bylo proti nově vznikajícímu třídnímu uvědomění a už se to po válce nenosilo, zvláště v období znárodňování a odbourávání třídních vrstev. A tak naše babička, trpící mindrákem maloměšťáckých titulů, stále poklonkovala paní vrchní radové, paní vrchní revizorové, paní prokuristové, paní doktorové a jiným titulovaným paničkám, odloženým soudruhy do starého železa, neustále jim, jak říkal náš děda, lezla do zadku a posluhovala jim."
"Dědeček byl machr na zpracování všeho, z čeho šla vypálit domácí samohonka. Pálil slivovici ze všeho, co se dalo naložit, co kvasilo, bublalo, pěnilo a rozlévalo se svou kvasící vůní po celé jejich ložnici, která byla proměněná v jakousi kvasírnu. Veškeré skříně a odkládací prostory byly zaplněny sklenicemi a demižony, v kterých to bublalo, kvasilo a dozrávalo až do doby, kdy děda usoudil, že je vše dozráno a dobubláno, a rozhodl se zahájit lihopalné slavnosti."
"Špacíroval jsem se parčíkem v odpoledním sluníčku a užíval si svůj velice lukrativní důchod, jímž mne obdařila Česká správa sociálního zabezpečení. Obhlížel jsem slunící se dříve narozené, užívající si sluníčka, jež jim festovně pražilo do revmatických kloubů či zarudlých tváří, připomínajících přetopený kotel parní lokomotivy, náznak to teplotní hypertenze vyvolené poledním žárem."

87 22.03.2023

Tato kniha není moc známá, četla jsem ji už před lety, kdy jsem ji objevila v knihovně. Je zvláštní - a zároveň tak trochu nešťastná. Byla napsaná hlavně pro děti, s úmyslem přiblížit jim formou moderní pohádky problém závislosti na alkoholu. Realizování zcela originálního a neotřelého námětu se autorovi bohužel vymklo z rukou - ačkoliv se děj odehrává v pohádkových reáliích, použitá expresiva spolu s dalšími výrazy do dětského světa prostě nepatří. Svým stylem působí rádoby lehce a s nadsázkou, jenže vtip v ní citelně schází, přestože nějaké důvody k úsměvu nabídne.
Je tedy těžké vymezit, komu je kniha přednostně určena - malým dětem se do rukou zrovna nehodí: jejímu obsahu neporozumí, je pro ně příliš "dospělácká". Teenagerům se naopak může zdát "dětinská" /náctiletí si k tématu přečtou spíše nějaký "drsný příběh ze života", který bude psaný bez skrupulí, aby lahodil jejich duši/. A dospělým zase může vadit příliš znatelné didaktické zaměření textu.
Mě kniha zaujala: rozhodně je netradiční a značně neobvyklá. Asi nejvíc se mi líbily autorovy hrátky s jazykem, metaforami a personifikací: Poslední Putyka s hostinským Návykem, království Notoriků, postavy Deprese a Kocovina, víla Euforie, Delirium - a pobavilo mě, že v textu figuruje i chemická značka líhu. Také si vyhrál se zvukomalebností a text na patřičných místech hojně ozdobil citoslovci. Jsem ráda, že jsem se k ní po letech vrátila. Doporučovala bych ji spíše starším dětem - a navíc bych přidala i nějaké zasvěcení do problému, aby jim zbytečně neunikaly souvislosti.

"Zatočila se tak, že její vlasy na chvíli udělaly řetizkový kolotoč."
"No co čumíte?"
"Ty prašivej zmetku!"
"A hosté museli sledovat, jak se král Er zmítá, popadá dech a zápasí s neviditelným hadem. Když si pak král musel zavolat o víno, vypil ho naráz celý džbán. Ale to už bylo vína příliš i na mladého a silného krále a král Er začínal být... opilý. Všechno se mu rozpíjelo před očima jako kaňka na pijáku, nohy měl vratké jako tehdy na své svatbě, ale pocit, že je velmi silný, ho neopouštěl. Ba naopak, připadal si ještě silnější než kdy předtím."
"Druhý den byl na hradě hrozný zmatek. Královna Milidunka střídavě plakala, starala se o malého Giga a zatínala v odhodlání zuby. Každá její slzička prolitá za krále se jí na tváři změnila v malinký drahokámek, který se skutálel na zem."
"V tu samou chvíli ležel holoubek ušatej na zemi v lese, daleko, daleko od svého hradu. Ačkoliv právě nastávala noc, král Er neusínal, nýbrž se zrovna probouzel. Spal totiž tvrdě celou tu dobu, přestože ho Alko-holka s hadem nesli dlouho, cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem..."
"Rozhlížel se kolem sebe... a v hlavě mu zase dělalo to bem bem bem bem. To byli ti známí kováříčci. Ale tentokrát používali kromě kovadlinek na tlučení ještě malé mechanické svěráčky. Do těch svěráčků sevřeli kdejaký živý nerv, který měl král v hlavě, popadli pilníčky a začali ty živé nervy těmi pilníčky obrušovat vízzůů... vízzůůů...... vízzzzůůůů!"

79 22.03.2023

Ani podruhé mě tým, složený ze dvou "červených propisek", nijak nezklamal, za což jsem moc ráda. Sdílím jejich nadšení a lásku pro rodný jazyk, líbí se mi jejich idea "šíření lásky k naší mateřštině i ke čtení" a velmi oceňuji také to, že chtějí v lidech vzbuzovat touhu se učit. Možná že trochu zariskovaly, když se rozhodly svůj blog vydat knižně, ale jejich tah se jim bohatě vyplatil, a já jsem s potěšením otevřela i druhé pokračování.
Nese se opět ve stejném duchu: abecedně seřazené problematické "přešlapy a faux pas", v nichž se často chybuje, po každé náloži pětadvaceti těchto jevů různě těžkého kalibru následuje diktát na procvičení, a na závěr nechybí klíče. Těší mě, že autorky navíc přidaly i slovníček česko-latinských výrazů z lingvistiky. A musím přiznat, že ačkoliv se jazykovědou zabývám, párkrát jsem se také nechala nachytat - inu, nikdo nejsme dokonalý :-) Oříškem pro mne byly makadamie - a fakt, že koalové jsou rodu mužského :-) Líbí se mi grafické provedení knihy, které je stejně jako u předchozí knihy, a vtipné a stručné výklady autorek k rozebíraným jevům. Těším se, až si pročtu jejich třetí knihu.
A ještě menší dovětek k předchozí příručce, který svědčí o tom, že čeština je jazyk proměnlivý a časem se oficiálními stávají výrazy, které se nemohly užívat. Nedávno se mi doneslo, že Ústav pro jazyk český se rozhodl uznávat i podobu slova "hranolka" v oficiálních textech, což mnohým lidem značně usnadní práci :-) Velmi mne to překvapilo, a tak mne hned napadla taková veselá slovní hříčka, o níž se musím podělit:
Hranolky v Čechách:
Hranolek vzal hranolku
zatančili si polku
dostihla je super zpráva
že i ona má svá práva
hranolek i hranolka
můžou být kluk i holka...

88 21.03.2023

Zajímavá příručka pro všechny /ne/zapálené turisty - hodí se do rukou těm, kteří rádi cestují třeba jen prstem po mapě. Je rozdělená podle jednotlivých krajů, najdeme zde tipy na zajímavé cesty a výlety, včetně občerstvení a různých atrakcí. Hodí se do rukou lidem, kteří plánují výlet do konkrétního kraje, ale ještě netuší, co všechno se zde dá objevit. Líbí se mi, že je vytištěna na kvalitnějším papíru, než bývá u těchto příruček zvykem, oceňuji i spoustu fotografií. Bezvadné je, že má téměř kapesní formát a je skladná.

73 21.03.2023

Zajímavá příručka pro všechny /ne/zapálené turisty - hodí se do rukou těm, kteří rádi cestují třeba jen prstem po mapě. Je rozdělená podle jednotlivých krajů, najdeme zde tipy na zajímavé cesty a výlety, včetně občerstvení a různých atrakcí. Hodí se do rukou lidem, kteří plánují výlet do konkrétního kraje, ale ještě netuší, co všechno se zde dá objevit. Líbí se mi, že je vytištěna na kvalitnějším papíru, než bývá u těchto příruček zvykem, oceňuji i spoustu fotografií.

75 21.03.2023

Moc mě baví cestovat prstem či kurzorem po mapě - a úplně nejlepší je, když znám přesný cíl, kam se podívám a kam zavítám. Ráda se dozvídám o zajímavých místech naší republiky, a tuto malou, téměř kapesní příručku jsem si pořídila ze zvědavosti, přestože nejsem zrovna zapálený turista. Zprvu se zdála být nepřehledná, ale díky obsahu, uvedenému na začátku, se v ní dalo orientovat snadněji. Dělí se na čtyři části: Místa předků a silné energie, Magické hrady a zámky, Kde se dějí zázraky?, Mystická Praha. Myslím, že každý čtenář a případný zvídavý turista zde najde spousty námětů k zajímavým výletům. Já navíc oceňuji i daleko kvalitnější papír, než bývá u podobných publikací zvykem.

77 21.03.2023

Zajímavý počin, leč zpočátku poněkud nepřehledný :-) Tento netradiční bedekr jsem si pořídila ze zvědavosti - a také kvůli tomu, že naše pohádky mám ráda.
Knížka je roztříděna podle jednotlivých filmů, proto na začátku nechybí rozkládací mapa s vloženými obrázky hradů a zámků, na nichž se natáčelo. Pro případné /ne/zapálené turisty bude přínosné, že na její druhé straně naleznou popis všech používaných turistických značek. Ráda se nechám unášet do světa filmů, které znám téměř zpaměti, ráda se nechám odvádět na místa, kde byly natočeny ve skutečnosti - i kvůli tomu ráda knihou listuji. Navíc se dozvím nějaké zajímavosti ze zákulisí vzniku filmů. Jediné, co mi kazí celkový dojem, je bohužel - velmi nekvalitní papír, který již pouští barvu a nechci vidět, jak ta kniha bude vypadat za nějaký čas. Jenže vzhledem k té ceně, co by člověk chtěl. Kniha svůj účel zatím plní dobře :-)

69 21.03.2023

Knihu jsem si půjčila v knihovně ze zvědavosti; také mě zajímalo, jestli zde objevím něco nového, co ještě nevím. No, nic moc převratného jsem se nedozvěděla :-) V poslední době se mi navíc zdá, že slovo "toxický" ztratilo svůj původní význam, vkradlo se do světa psychologie - a v tomto oboru se mu dostalo až nezdravé publicity a hřeje se na výsluní popularity. Není to jen můj dojem: shodla jsem se na tom s několika svými přáteli psychology. Je to zvláštní, ale kdo nepoužívá výrazy jako "toxický vztah, toxický partner, toxický manžel, toxický...", ten snad jako by ani nebyl, takže za chvíli snad budou toxičtí i naši čtvernozí mazlíčkové, neboť k nim také pociťujeme city - ale to myslím samozřejmě s nadsázkou :-) Možná jsem konzervativní, ale raději bych se držela klasických pojmů jako "manipulátor" či "sociopat", neboť výraz "psychopat" již přestává být v kurzu.
Kniha nás má přesvědčit o tom, že právě my jsme ti "citliví lidé" vydaní všanc dravým - nikoliv toxikomanům, ale toxickým osobnostem. Hned v úvodu jsme zavaleni líčením hrůzostrašných příkladů ze života a značně vypjatých situací, které bohužel skončily tragicky, díky čemuž se nás autorka snaží přesvědčit, jak je důležité tyto konflikty řešit včas. Většinu textu bych nazvala takovou "typicky americkou omáčkou", která má chutnat všem, až je ve výsledku taková "nijaká". Autorka vše až přespříliš "okecává", takže chvíli trvá, než se dostane ke skutečnému jádru věci, kdy nám odhalí typy manipulativních osobností, způsoby jejich specifické manipulace a vysvětlí, jak se jim bránit. Pozitivní je, že nám doporučuje vést si vlastní deník, a k probíraným problémům nabízí tematická zamyšlení a otázky, na něž si můžeme zkoušet sami odpovídat. U jednotlivých probíraných typů bych však uvítala daleko více konkrétních příkladů jejich chování.
Myslím, že se zde najde každý - každý se v životě setkal či setkává s nějakým manipulátorem. Jde o zajímavou příručku, doporučila bych ji lidem tápajícím a nejistým, kteří mají problémy s něčím chováním a potřebují si ujasnit situaci. Pro hlubší ponor do tématu bych doporučila spíše knihy "Nenechte sebou manipulovat" a "Manipulativní rodiče", které jsem četla několikrát a brzy se k nim zase vrátím.

83 18.03.2023

Obdivuji lidi, kteří se s chutí "rýpou v hlíně" a provádějí kousky vpravdě kouzelnické, jen aby ze získaných semínek či oddenků vytvořili něco překrásného, čím se pak nějakou chvíli mohou opájet, přestože jde o momenty křehké a značně pomíjivé. K bezmeznému štěstí jim pak stačí pouhý pohled na to, jak jejich rostlinky rostou, kvetou a prospívají, spolu s příslibem naděje v časech, kdy zrovna odpočívají. Uznávám, že mnohdy je umění některé krásky vypěstovat, a vážím si všech, kteří to dokáží. Tahle vášeň mě totiž zcela míjí, pokud tedy nepočítám zřídkavé vlastnictví kaktusů, které jsem naštěstí stačila rozdat přátelům dřív, než mohly zajít.
Zato moje mamča představuje opačný extrém: květiny přímo zbožňuje a někdy mám téměř až neskutečný dojem, že ta její "zelená džungle u okenních tabulí" jí doma roste a prospívá nikoliv pouze díky její péčí, ale i z čiré radosti a štěstí: ty rostliny se snad předhánějí v tom, která ji potěší nejvíc, zajistí si nejvyšší míru její pozornosti a získá její lásku :-) A to je potom radost dívat se v létě na rozzářený balkón, ozdobený truhlíky muškátů... na rozkvetlé parapety plné orchidejí, toulcovek a toulitek... na ony zvláštní, tak jedovaté a přitom zcela uklidňující odstíny zelených rostlinek, které v pokojích čistí vzduch... Asi nikdy však nezapomenu na listy obří monstery, která nám pomalu ale jistě zabírala celý obývák: pod ni jsme v dětství usedali na gauč k televizi a aby iluze pralesa byla dokonalá, zpoza listů sem tam zazpíval i papoušek, kterého jsme tehdy chovali.
Připadá mi to téměř jako zázrak, že se těm květinám tak daří, poněvadž to zázrak je: u mnohých z nich totiž vůbec neznáme přesné názvy a můžeme tak jenom tušit, jak se o ně správně starat. I z toho důvodu jsem pořídila tuto knihu: velmi snadno se v ní dají dohledat potřebné informace. Navíc mě zaujala svým netradičním pojetím: zabývá se totiž i uměním, jak rostliny správně aranžovat, tedy tak, aby lahodily nejen oku, ale i duši. Obsahuje čtyři základní kapitoly: Interiérové kompozice rostlin, Ukázkové projekty, Profily rostlin, Péče a pěstování, v závěru samozřejmě nechybí rejstřík. Velmi oceňuji nádherné názorné fotografie spolu s návrhy, jak si interiér zařídit. Tady už nejde jen o to "nějak vedle sebe ty rostliny naskládat", ale o to, "jak docílit určitého uměleckého dojmu". Autorka k tomu využívá populárních i neotřelých způsobů: díky jejím instrukcím si hravě vytvoříme pouštní výjev, terárium v otevřené lahvi, kokedamu či mechový obraz v rámu. Knihou si moc ráda listuji, rozšiřuji si obzory a jsem ráda, že jsem ji pořídila - s klidným srdcem ji mohu doporučit i začínajícím pěstitelům.

90 09.03.2023

Velmi netradičně pojatá kniha, která splnila svůj účel - spojuje v sobě učebnici s čítankou a zároveň vede čtenáře /studenty/ k samostatným úvahám nad přečtenými texty. Moc mě mrzí, že v dobách, kdy jsem studovala první ročník gymnázia, se mi tato učebnice nedostala do rukou: spoustu faktů bych tehdy vnímala jinak a získala bych i patřičný nadhled vůči probírané látce.
Pamatuji si, jak jsem na prvních hodinách češtiny nechápala, že si podstatné věci musím "vybrat" a sepsat z výkladu naší češtinářky, a bohužel naše tehdejší učebnice ještě nebyly ani v tisku, takže jsem docela trpěla vědomím, že se vlastně "nemám pořádně z čeho učit". A nebyla jsem jediná :-)
Tato kniha je malý poklad - líbí se mi její koncept, způsob, jak je utvořená, i její zpracování. Dostala jsem od ní, co jsem potřebovala - přehledně uspořádané dějiny všech literatur, včetně té naší, od sumerské literatury po osvícenství. Kapitoly jsou členěny podle stejného schématu: začínají charakteristikou dané kultury či určitého období, provází je medailony autorů, doplněné o četné úryvky z děl. Následují "Obecné údaje", poskytující požadované vědomosti v rozsahu školních osnov, a "Úvahy a názory" s doplňujícími sekundárními texty. Oddíly "Kulturní obzor" a "Význační myslitelé" jsou části pouze doplňkové a rozšiřující a objevují se jen na některých místech. Každou kapitolu zakončuje část "Otázky a úkoly", vybízející k další tvořivé práci s textem, a v "Klíči" je pak doplněna konkrétními návody a seznamem vhodné literatury k prostudování. V závěru nechybí terminologický slovníček, krátké medailony autorů a nezbytný rejstřík.
Líbí se mi, že nejde pouze jen o suchopárný výklad: na stránkách se objevují i četné tematické fotografie a dobové obrázky. Jsem ráda, že jsem se poutavou a čtivou formou za pomocí ukázek dozvěděla více nejen o literárních památkách exotických zemí, jako je Dálný východ, ale i o literatuře islámu. Myslím si, že kniha se dá použít jako nadstavbová učebnice i jako odrazový můstek pro další, hlubší studium. Zpočátku je trochu složité se v ní orientovat, ale když si zvykneme na její uspořádání, informace se v ní dohledávají poměrně snadno. Mohu doporučit i k samostudiu.

87 06.03.2023