Snoopi
přečtené 646
Střídavé lokomotivy - jednofázová elektrická vozidla
2023,
Jiří Caska
Příručka, která je pro "vlakofandy" naprostá nezbytnost, a nejen vizuální stránkou potěší srdce každého milovníka vlaků. Není pouze o laminátkách, jak se může jevit z obalu - našla jsem v ní mnoho dalších zajímavých pasažérů: pantografy, šedé vlky, panťáky, žehličky, pomeranče, jezevce, velbloudy, hrbaté, esa, krysy, banány, atd. Autor zde vyčerpávajícím způsobem dokumentuje historii elektrifikace našich tratí i vznik prvních prototypů elektrických jednofázových lokomotiv a motorových jednotek, jejichž vývoj sleduje až do současnosti. Velmi podrobně se věnuje jednotlivým řadám a továrním typům lokomotiv, text opatřil i přehlednými tabulkami s technickými údaji a náčrty jednotlivých lokomotiv. Knihu nezapomněl oživit četnými fotografiemi a doplnit je bohatým poznámkovým aparátem. Výsledkem je hutná a zdařilá publikace, v níž si zvídaví fanoušci dokonce mohou dohledat informace o osudu konkrétních mašin. Překvapením pro mne byla zvláštní kapitola, pojednávající o nehodách jednofázových elektrických lokomotiv - stroj nemusí selhat pokaždé, ale lidský faktor vždy: z těch záběrů mrazí. Kniha se hodí do rukou skutečných fajnšmekrů, nejlépe zapálených železničářů, kteří si tu záplavu technických údajů vychutnají lépe než já. Určitě ji ocení i příslušníci dalších profesí, např. designéři, návrháři, konstruktéři, popř. animátoři. Ovšem pro větší vhled do problematiky mi posloužila na jedničku.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu (ilustrované vydání)
2017,
J. K. Rowling (p)
Vydání s ilustracemi Jima Kaye jsem si nemohla nechat ujít: myslím, že pro milovníky celé série je téměř povinnost pročíst i toto vydání. Jde sice o poněkud nepraktickou knihu velkého formátu, kterou do kabelky či malé tašky hned tak neposkládáme, ale hutný obsah s nádhernými ilustracemi, bohatě dokreslující děj, nám tuto nevýhodu vynahradí :-) Já ten problém vyřešila jednoduše: v knihovně jsem si půjčila dvě verze - výtisk bez obrázků s sebou na cesty a výtisk s obrázky na prohlížení doma :-) Na práci ilustrátora navíc oceňuji, že se při tvorbě obrazů plně oddal vlastní fantazii a slepě nekopíroval rekvizity filmu: všichni hrdinové i věci mají vlastní image a vzhled a stávají se přirozenou součástí textu. Jelikož jsem již několikrát viděla film, je jasné, že do tváří jednotlivých postav jsem si promítala rysy herců, kteří je představují, což může představivost ulehčit, ale i lehce zkomplikovat - já jsem se tomu nijak nebránila. Čtení této verze pro mne bylo jedinečným zážitkem. Myslím, že autorka touto sérií nenápadně poukazuje na palčivý problém britského školství, konkrétně systém středních škol, které mnohdy fungují jako neosobní internáty, kam rodiče "odkládají" mladé lidi. Ti jsou pak nuceni starat se sami o sebe, a odtrženi od svých blízkých mohou propadat malomyslnosti, přičemž ti nejslabší z nich bývají vystaveni šikaně - ať už z rasových, sociálních, finančních či jiných důvodů. A před tím nejde už jen tak zavírat oči. Harry Potter je postava dvojaká: na jednu stranu obdivovaná celebrita, legenda s jizvou na čele, chlapec s obrovským potenciálem kouzlit a bojovat se zlými silami, vzbuzující velká očekávání. Na stranu druhou outsider, tyranizovaný příbuznými, kteří jej nesnášejí, odsuzovaný a šikanovaný za svůj "nečistý" původ. Vyrovnává se s tím těžce: zde již tápe, ztrácí punc dokonalé postavy: zdá se mi, že v mnohem větší míře než předtím projevuje své negativní emoce, a zmítán hněvem, zlobou a touhou po pomstě bezděky odkrývá svému protivníkovi vlastní slabiny. Navíc dospívá: ze skrytých narážek lze vyčíst první náznaky lásky a zamilovanosti. Naštěstí nezůstává sám: jeho přátelé ho skvěle doplňují. Jen Ron se někdy chová jako ťulpas - a Hermiona na svou ambicióznost málem doplatí. A neohrabaný dobrák Hagrid - kdo by si toho nemotorného obra se širokou duší nezamiloval? Těším se na další setkání s nimi.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2017,
Joanne Rowling
Třetí díl série, která se vlastně nikdy neomrzí. Vracím se k ní po letech, kdy již trochu opadl ten "potterovský boom": knihy jsou volně k dispozici, nečekají se na ně fronty v knihovnách ani knihkupectvích a série je ukončena. Závěrečný díl mi při mém posledním čtení utekl, a tak jsem zvědavá, jak vše nakonec dopadne: z náznaků tuším, že obsah následujících knih už bude daleko temnější, ponuřejší a mrazivější než v prvních dílech. Nepřestává mne fascinovat, jak rychle fenomén Harryho Pottera zakořenil v našem světě, jak se nám dostal pod kůži, jak velká je sféra jeho vlivu... aniž si to mnohdy uvědomujeme. Stmeluje generace, protože knihy o něm - právě pro ten silný příběh, napětí a magii kouzel - čtou nejen děti, které dorůstají do věku hlavních hrdinů, ale i jejich rodiče... a rádi po nich sáhnou i prarodiče, nejen kvůli víře, že "v každé pohádce se vše špatné vždy v dobré obrátí". Propojuje kultury - díky filmům se dostal do obecného povědomí a znají ho snad na celém světě; debatují o něm učenci v odborných kruzích i laici: psychologové, literární kritici i obyčejní čtenáři... otevírá dveře kreativity, svým způsobem je i uctíván, dokonce se dá mluvit o jakémsi kultu: vznikají jeho oficiální fankluby i bizarní až kuriózní skupiny ujetých příznivců, kteří některé artefakty dovádějí do krajností - viz turnaje ve famfrpálu, jejichž účastníci nadšeně poskakují na košťatech :-) Zároveň s tím se bohužel stává i předmětem laciné reklamy a prodejní značkou - vždyť kdo z nás už někdy v obchodě nenarazil na plyšovou sovu Hedviku či jiné výtvory z plastu, přímo spjaté s příběhem Harryho Pottera? O tom, jak významnou roli hraje při formování současné literatury pro děti a mládež, svědčí mimo jiné i vznik četných parodií (viz Harry Trottel) a napodobenin, v nichž se dají vystopovat shodné motivy s touto sérií. O příběhu bylo napsáno už mnoho. Pro svůj věčný boj "dobra se zlem" autorka propojila svět reálný (svět "mudlů") se světem magickým, plným čar a kouzel. Obsah celé série dovedně rozporcovala na sedm kusů: co rok, to jeden uzavřený příběh, jedna kniha - a každý ten kus ještě zarámovala do období jednoho školního roku. Velmi šikovně, neboť přestože se některé události logicky musí opakovat, nikdy nepůsobí nudně: každý rok přichází s něčím novým, každým rokem se dostáváme blíž a blíž k rozuzlení tajemství Potterova života. Ani o napětí není nouze, autorka ví, jak si udržet čtenářovu pozornost, ale jedna věc je trochu zarážející: postupná gradace děje do nejnapínavějších scén vždy KE KONCI knihy, tedy do doby, kdy Harry končí ročník: jako by celý rok jen zkusmo "poměřoval" své síly s neznámým nepřítelem - a ten největší úder přichází pokaždé až v závěru. Z hlediska syžetu je to však pochopitelné: asi těžko by se děj knihy zakončoval uprostřed školního roku. Autorka své hrdiny také nijak nešetří: v závěru se pohybují již kdesi "na hraně" svých možností, dostávají se do krajních situací, kdy jim jde o holý život a mnohdy už mají namále... ovšem díky několika faktům vždy nad veškerým zlem, nepřízní a úklady zvítězí: pomáhá jim hlavně síla přátelství, pouta vzájemné soudržnosti, hrdost - a touha se nevzdat. A právě ona neotřesitelná víra v dobro je jakýmsi pomyslným "hnacím motorem" celé knihy. Při jejím čtení jsem v duchu vzdávala hold překladateli - všechny užité výrazy, názvy, jména a pojmy, to je hotový koncert tvůrčí jazykovědy, vrchol čarování s jazykem, a já si tu "exkurzi" do bradavického světa kouzel nesmírně užívala: reálie spojené s famrpálem - Zlatonka, Potlouk, Hulák, Camrál, košťata Meteor, Zameták, Stříbrné šípy, Kometa, Nimbus dva tisíce, Kulový blesk... zvláštní tvorové a postavičky, dokreslující prostředí - olbřímí oliheň, ďasovec, vrba mlátička, tlustočervi, hipogryf, mozkomor, bludníček... místa jako Havraspár, Mrzimor, Zmijozel, Nebelvír, Bradavice, Prasinky, Medový ráj, Příčná ulice, Azkaban... Zvlášť mne bavily kouzelné formule, u nichž jsem mnohdy měla dojem, že jde o jakousi "pokroucenou" latinu: Riddikulus! Dissendium!, Mobilicorpus! Expecto Patronum! Expelliarmus! Lumos! Mobiliarbus! Všechny tyto názvy jen ilustrují, jak dokonale promyšlený svět H. P. autorka vytvořila. Myslím, že každý knihomol by si rád prohlédl učebnice jako "Příručka kouzelných slov a zaklínadel pro 3. ročník", "Obludné obludárium", "Dějiny bradavické školy", "Rodinný život a společenské zvyky britských mudlů", "Zvíře nebo bestie: Studie brutality hipogryfů" či "Odhalování věcí budoucích". Význam celé série spočívá v tom, že si z ní čtenáři při každém čtení odnášejí vždy něco jiného. Děj stojí na základních principech, které hýbou naším světem a patří k naší existenci: protipóly lásky a nenávisti, života a smrti, radosti a žalu, sympatie a antipatie, války a míru, štěstí a smůly, odvahy a zbabělosti, pýchy a skromnosti, odpuštění a pomsty, soucitu a bezcitnosti, touhy po moci a touhy pomáhat... Každý z nás v sobě má hodně dobrého, ale nejsme dokonalí, musíme bojovat s tím horším člověkem v sobě: trápí nás zloba, zatrpklost a zášť, propadáme svým afektům, zápasíme se svými běsy... Harry zde již ztrácí punc dokonalé postavy: zdá se mi, že v mnohem větší míře než předtím projevuje své negativní emoce, a zmítán hněvem, zlobou a touhou po pomstě bezděky odkrývá svému protivníkovi vlastní slabiny. Navíc dospívá: ze skrytých narážek lze vyčíst první náznaky lásky a zamilovanosti. Moc se těším na další pokračování. Je zajímavé sledovat vývoj hlavní postavy, ale asi nejvíc mě zaujal Severus Snape.... celý text
Vyhoření
2023,
Petr Šesták
Kniha, která docela utrpěla tím, že ji autor psal s jednoznačným záměrem: šokovat. Tak usilovně se snaží rozvířit stojaté vody, podráždit myšlení usedlých měšťáků, vyprovokovat čtenáře k nějaké reakci, až se stává - otravným hmyzem, který každý s chutí zašlápne. Vyprávění je chaotické, plné zbytečného patosu, u použité du-formy nikdy nevíme, kdo právě vypráví. Hrdina je anonymní a bezejmenný, víme o něm akorát to, že jde o mladého muže, jehož osudem je "kličkovat na kole džunglí velkoměsta" - a bojovat s machry, kteří mají to "štěstí", že si vozí zadky v mercedesech. Textu ubližuje jeho nepřehlednost - chybí dialogy, propracovaná psychologie postav, dějové linky, ucelený příběh... Celý ten "pamflet" je jen o narůstající zášti a nenávisti ubohého "poslíčka na kole": napřed proti řidičům aut a nakonec proti všem. Kniha měla velký potenciál, nápad jistě originální, to ano, zkritizovat konzumní společnost netradičním způsobem - jenže autor si utrhl příliš velký krajíc, forma se mu poněkud vymkla z ruky a zpracování pokulhává. Vypravěč do nás hustí celé pasáže slov plné agrese a vulgarismů. Neušetří nás ani detailních popisů fyziologických procesů těla a tento negativismus bohužel nijak nevyvažuje nadsázkou, humorem (klidně i černým), což je škoda. Z té záplavy zášti, hněvu, jízlivosti a cynismu jsme časem akorát unaveni, umordováni a zničeni. Přispívají k tomu i pasáže, které se stereotypně opakují - zážitky řízení kola, vedoucí k revoltě, útěk z města k novému "eko-náboženství", plného "úžasných" zážitků v podobě manifestací, které se nakonec ukážou být demonstrací prázdnoty vyprahlé duše... A tak se nabízí otázka, proč ten "otrávený slaboch" se sám s takovou chutí opájí destrukcí, místo aby šel své štěstí hledat jinam, proč se svým problémům nepostaví čelem a volí zbabělý útěk... Jediné světlé momenty jsou bohužel zakonzervované ve vzpomínkách na jeho dětství. Líbil se mi ovšem jazyk, s nímž autor velmi dovedně pracuje, užívá častá oxymóra a neobvyklé, velmi originální metafory - je škoda, že v textu se zbytečně ztrácejí, jen občas se zatřpytí jako "kapky rosy v trávě, osvětlené paprskem ranního slunce" :-) Většinou se však uchyluje k patosu a floskulím. "Mrtvá krajina proškrtnutá asfaltkou..." "Slyšet ticho..." "Pocítím drobný závan osudu..." "Vstávám, močím, potřeboval bych se vykadit..." "Míza civilizace musí nějak proudit..." "V děloze vozu, ve vzduchové kapse..." "Měl bych být vyježděný, ale jsem spíš vyjetý." "Nikoho už nešokuje, že to nikoho nešokuje." Poslouchala jsem jako audio. Chtěla jsem vědět, co na té knize je tak zvláštního, ale opravdu jsem nenašla nic výjimečného.... celý text
