Populární knihy
Nové komentáře u knih Marlies Sauerborn

„Mám ráda pizzu. Dopřávám si ji jako hotový produkt ve vybraných pizzériích, kde též jako pasivní divák fascinovaně pozoruji celý proces vzniku tohoto specifického "kolečka s nezaměnitelným aroma". Ať už mě na cestách někdy "lehce polechtá čichové buňky" nebo přímo "praští přes nos", většinou nedokážu odolat.
A právě včera, v neděli 9. února, celý svět Mezinárodní oslavil den pizzy. Původně typické italské jídlo se v současnosti těší velké oblibě na všech kontinentech. I my, Češi, jsme jeho pravidelnými a nadšenými konzumenty. Nyní má podobu placky z kynutého těsta obložené nejrůznějšími pochutinami - chybět by neměly rajčatový základ a sýr - a upečené v peci, nebo v troubě. Obdobné jídlo se údajně připravovalo již v době kamenné a starověcí Egypťané též znali kouzlo jednoduchého plochého koláče.
Za první pizzu je považována ta, kterou vyrobili v italské Neapoli někdy v 17. století jako jídlo pro chudé. Byl to zázrak: k nasycení stačilo těsto, čerstvá rajčata, česnek, olej a na posypání bazalka a oregano. Pochoutka se prodávala z ručních vozíků přímo na ulici. Sláva pokrmu se rychle šířila do dalších měst a za pizzou mířili lidé i z dalekého okolí. V 18. století začaly vznikat první pizzerie a celý byznys se tak mohl rozjet...
Současná pizza je pochoutka téměř všestranná: funguje jako jednoduché občerstvení na cestách, rychlý oběd či večeře, kterou si můžeme nechat přivézt z restaurace do práce nebo domů, hodí se jako ideální pohoštění na párty nebo zábavná aktivita pro děti, které chtějí jídlo samy připravit...
Podle výzkumů spořádají Češi 31 miliónů pizz ročně. Mezi nejžádanější druhy u nás patří prosciutto (šunková), quattro formaggi (4 druhy sýrů), prosciutto e funghi (šunková se žampiony) a Hawai (šunka a ananas). Posledně jmenovaná ovšem získala i spoustu odpůrců, kteří ji považují za zvěrstvo - asi jako fundovaní kuchaři opovrhují smaženým sýrem :-) Nepochází však z amerického ostrovního státu, jak by se podle názvu nabízelo. V roce 1962 ji vymyslel Sam Panopoulos, restauratér řeckého původu z kanadského Ontaria, kterého už nabídka ingrediencí na pizzu poněkud nudila, a proto začal experimentovat a na těsto nasázel i ovoce z konzervy. Právě značka naloženého ananasu dala pizze jméno.
Běžné jsou i pizzy s kuřecím masem, někde se můžeme setkat s kousky lehce "výstředními" - pizza s párky či s hranolky, moskevská pizza posázená čtyřmi druhy ryb (sardinky, makrela, losos a tuňák), pizza Berlusconi s uzeným sobem, oblíbená ve Finsku... a existují i sladké varianty, u nás můžete narazit na pizzu s kysaným zelím... Zázračná je v tom, že obložit se dá čímkoli. Ale klasika je asi klasika :-)
Brožurka obsahuje spousty zajímavých receptů. Možná že je někdy i vyzkouším, ale o nezaměnitelnou atmosféru oblíbených pizzérií se také připravit nenechám. Dobrou chuť! :-)“... celý text
— Snoopi

„Mnoho skvělých receptů od jednoduchých po časově náročnější. Tuto brožurku mám velmi ráda. Nechávám se často inspirovat, když nemám žádný nápad.“
— archivářka115