Vyhoření
Petr Šesták
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527289/bmid_vyhoreni-6565be0d9d6e7.jpg
4
126
126
Románový pamflet o životě člověka ve světě aut. Text oscilující okolo osy pamfletrománalegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti. Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné?... celý text
Přidat komentář
Kniha, která docela utrpěla tím, že ji autor psal s jednoznačným záměrem: šokovat. Tak usilovně se snaží rozvířit stojaté vody, podráždit myšlení usedlých měšťáků, vyprovokovat čtenáře k nějaké reakci, až se stává - otravným hmyzem, který každý s chutí zašlápne.
Vyprávění je chaotické, plné zbytečného patosu, u použité du-formy nikdy nevíme, kdo právě vypráví. Hrdina je anonymní a bezejmenný, víme o něm akorát to, že jde o mladého muže, jehož osudem je "kličkovat na kole džunglí velkoměsta" - a bojovat s machry, kteří mají to "štěstí", že si vozí zadky v mercedesech.
Textu ubližuje jeho nepřehlednost - chybí dialogy, propracovaná psychologie postav, dějové linky, ucelený příběh... Celý ten "pamflet" je jen o narůstající zášti a nenávisti ubohého "poslíčka na kole": napřed proti řidičům aut a nakonec proti všem. Kniha měla velký potenciál, nápad jistě originální, to ano, zkritizovat konzumní společnost netradičním způsobem - jenže autor si utrhl příliš velký krajíc, forma se mu poněkud vymkla z ruky a zpracování pokulhává. Vypravěč do nás hustí celé pasáže slov plné agrese a vulgarismů. Neušetří nás ani detailních popisů fyziologických procesů těla a tento negativismus bohužel nijak nevyvažuje nadsázkou, humorem (klidně i černým), což je škoda. Z té záplavy zášti, hněvu, jízlivosti a cynismu jsme časem akorát unaveni, umordováni a zničeni. Přispívají k tomu i pasáže, které se stereotypně opakují - zážitky řízení kola, vedoucí k revoltě, útěk z města k novému "eko-náboženství", plného "úžasných" zážitků v podobě manifestací, které se nakonec ukážou být demonstrací prázdnoty vyprahlé duše...
A tak se nabízí otázka, proč ten "otrávený slaboch" se sám s takovou chutí opájí destrukcí, místo aby šel své štěstí hledat jinam, proč se svým problémům nepostaví čelem a volí zbabělý útěk... Jediné světlé momenty jsou bohužel zakonzervované ve vzpomínkách na jeho dětství. Líbil se mi ovšem jazyk, s nímž autor velmi dovedně pracuje, užívá častá oxymóra a neobvyklé, velmi originální metafory - je škoda, že v textu se zbytečně ztrácejí, jen občas se zatřpytí jako "kapky rosy v trávě, osvětlené paprskem ranního slunce" :-) Většinou se však uchyluje k patosu a floskulím.
"Mrtvá krajina proškrtnutá asfaltkou..."
"Slyšet ticho..."
"Pocítím drobný závan osudu..."
"Vstávám, močím, potřeboval bych se vykadit..."
"Míza civilizace musí nějak proudit..."
"V děloze vozu, ve vzduchové kapse..."
"Měl bych být vyježděný, ale jsem spíš vyjetý."
"Nikoho už nešokuje, že to nikoho nešokuje."
Poslouchala jsem jako audio. Chtěla jsem vědět, co na té knize je tak zvláštního, ale opravdu jsem nenašla nic výjimečného.
Vím, že se děj odehrává v Praze, ale perfektně vystihuje situaci s dopravou v Brně. Kniha se mi moc líbila a už se těším na divadelní zpracování v Huse na Provázku.
(SPOILER) Neuspořádaný sled myšlenek kurýra, který rozváží po Praze jídlo a nemá rád automobily. Tato jeho nenávist ho spojí s ekologickými aktivisty. Při sledování akcí, kterých se a tito aktivisté běžně dopouštějí, jsem si myslela, že jsou to zaslepení hlupáci. Nyní, při pohledu do jejich epicentra, jsem o tom bytostně přesvědčena. Jak moc je tato zpověď pravdivá nebo není, není v mé moci posoudit, ale hrozné je, že je naprosto realistická. Už to, že si někdo oková boty a do špiček dá hřeby, kterými propíchává pneumatiky a neušetří ani sanitku, je přes čáru. A ten konec? Fanatici byli na světě vždy a vždy pod nějakou záminkou (vždy v zájmu dle jejich představy vyššího dobra) konali hloupé akce. Pomineme-li náboženské fanatiky, kteří vedou hitparádu hlupáků, ekologičtí aktivisté (nahlíženo prizmatem jejich hloupých činů) jsou těsně v závěsu. Literární skvost to není a vracet se ke knize rozhodně nehodlám.
Pokud používáte kolo jako dopravní prostředek po městě, je to kniha pro vás. Dokonalý popis dopravní absurdity ve které žijeme. Kniha nemá potřebu být vysokou literaturou, což je zjevné i z podtitulu.
Styl skvělý, idea diskutabilní. Autor zas toho nemá tolik co sdělit. Jeho pohled na svět nesdílím, ale chápu.
Nejlepší použití druhé osoby ve vyprávěcí situaci, vedle které Němecův pokus v Dějinách světla nebo Pánkova Láska působí jako masturbace. To odcizení, to všeobecné obviňování kohokoli z toho přímo cáká. Teroristický aktivismus, ke kterému to nakonec spadlo mi byl silně proti srsti. To ale není problém autora, ale můj. Po dvou autorových knihách souhlasím: Pan Šesták psát umí. Těším se na další.
Pamflet. Zvěř se stává z lovce. Eko buňka bojuje za záchranu planety, ale objednává si jídlo v plastových miskách a v obalech od Platformy. To bude odpadu, že. Pan Šesták psát umí.
Messenger si stěžuje na "stav věcí" a nevýhody svojí práce ve velikém městě. De facto koncept, který můžete aplikovat na cokoliv, kdybych já měl udělat totéž s mojí prací, kde ani nezasahuju do náhodného faktoru "práce s lidma" (a že jsem si tím taky prošel), měl bych tu román o velikosti cihly. Tahle myšlenka o nesnášení aut a řidičů mě napadla, když mi bylo tak 11 a měl jsem vždycky problém přejít u nás v dědině, skrz hustý provoz, přes cestu (dodnes nepostavili obchvat, ale v rádiu teď hlásí, jak komplikovaný je to proces a jak to my nechápeme - jak to přes víc jak třicet let nechápeme). Když jsem chodíval běhávat, říkal jsem si, co kdybych tu nastražil ten řetěz, co policie používá k neutralizaci ujíždějích pachatelů a v té rychlosti, co tu tepna jede, tu způsobil řetězovou bouračku, havárii, plameny? A proč všichni jezdí sami, ve skoro každém autě sedí jeden člověk a plýtvá benzínem, jen protože je to pro něj trochu pohodlnější. Bouraček je koneckonců za dědinou každou chvíli hafo, stejně jako sebevražd v okolí, stejně jako párů, kde někdo někoho ubodá (trend doby). Vítejte v Česku, ráji porno POV videí, kde se na kameru platí herečkám, co předstírají, že jsou jen náhodné ženy, které kameraman potkal na ulici a kde máme nejvíc varen pervitinu v Evropě (www.dejsipiko.cz). Tady je nejlepší si hodit kapuci na hlavu a odkráčel jak Mr. Robot, zůstat v anonymitě. Nikdy jsem si ale neřekl, že bych koncept nesnášení aut rozvedl do podoby novely, pamfletu, whatever, koukám, že ani autor sám neví, jak se k tomu postavit, ale to je v pohodě, od toho tu jsou ty naše literární kruhy a jejich ocenění, aby vše přeanalyzovaly a něco v tom našli a řekli vám, proč tohle je vlastně tak dobrý, jen kdyby vám to náhodou přišlo o ničem. Opět jsem se ujistil, že v tuzemsku možná chceme prázdné psaní. Zrovna v Šestákově případě budu ale trochu smířlivější, myslím si, že to není špatný, protože je v tom určitá nasranost a to respektuju... ale jako ukázkový příklad uvedu, jakým způsobem zde popisuje film 'Titane', který jsem shodou okolností nedávno viděl a popisuje ho jen tak mdle, zaměřuje se na to povrchové, divné, aby vzbudil lacině a snadno pozornost. Do hloubky se tu zrovna moc nejde. Je to povrchový jako škrábanec na autě. Žádnej ponor. Ale opět a zase a znovu a stále mi připadá, že se tu jen sem-tam objeví někdo, kdo to umí vzít od podlahy, nebo přinést heat, někdo, jehož psaní buší srdce... a má to NĚCO a zbytek jsou bratranci vydavatele nebo zaměstnanci nakladatelství (ono to tak ostatně je ve všech pracích v Česku, jen se modlíte, aby vaši známí byli ti nejvíc zkorumpovaní jedinci, co mají konexe a tahají za nitky). Je to jako když vezmete do podniku člena rodiny a vidíte, že z toho nikdy dobrej řezník nebude, ale necháte ho tam s tím, že mu dáte tu nejsnazší možnou práci, co (snad) nezesloní (a že si chodí do práce taky jak chce budete přehlížet), tak si připadám, když uslyším, nominace nebo Magnesia Litera, připadám si jak když sleduju zfixovanej box zápas ála Jake Paul vs. "ten, kdo dostal 5 mega, aby prohrál", velmi uměle vytvořené a prezentující se jako něco úplně jiného. Dávám 6 auty sražených messengerů z 10
Šesták odráží v k nize dnešní dobu. Používá zrychlený styl psaní. Poukazuje na povrchnost, a to především tou ekologickou. Vše souvisí se vším. Čtete, přeskakujete stránky, protože je na každé to samé, ale to nevadí. I taková je doba. Je to experiment, který se povedl. Příběhu, který si budete pamatovat, se ale nedočkáte.
Rychlá doba - rychlá kniha, rychlé psaní - rychlé čtení... Autor sám prý psal knihu v krátkých oknech, kdy měl zrovna čas. Já ji tak četl a proto mi styl vcelku sedl.
Je otázka, co si vzít a co nechat, nad čím přemýšlet a čemu se jen zasmát... Žádné očividné řešení není, přesto nejde potlačit stud z němého přihlížení. To je vše, co ze sebe dokáži v tuhle chvíli dostat.
Utkvěli především tyto úryvky (a to natolik, že si dám tu práci je sem přepsat):
"Každou chvíli na bicyklu škrtnu o holuba. Možná i oni hrají adrenalinové hry, jako já, když kličkuju mezi auty, vyhnout se srážce na poslední chvíli. Nebo jsou přežraní a laxní, zdegenerovaní, jako výletníci v komerčních zónách. Kdesi jsem viděl obrázek, byla na něm létající ryba, které se ploutve vyvinuly v křidélka, žába, co má blány mezi drápky tak velké, že jí umožňují plachtit vzduchem, a pak ještěrka a nějaký hlodavec s podobnou blánou. Jednou z variant evoluce je konvergence. Pokud třeba i úplně odlišné živočišné druhy dlouhodobě žijí v podobném prostředí, vede to k vytvoření podobných znaků. A protože města vytvářejí všude na světě podobné životní podmínky, člověk a holub jsou si čím dál tím podobnější."
"Patří k první generaci mužů, ze kterých nebyli vyráběni opravdoví muži. Samo o sobě by se to dalo brát jako jistý pokrok, odklon od hrubých materiálů, přesun k jemnějším technologiím a duchovnu. Jenomže vždycky můžou odněkud na svých nevkusně zelených automobilech přijet muži, ze kterých v jejich zemi opravdové muže vyrobili, nebo třeba tvoji spoluobčané, kteří se věnovali samostudiu, muži autodidakti, a ti tě donutí stát se taky mužem, Zrušit automobily a muže by bylo zapotřebí na celém světě současně."
"(u zubaře) ...zamíříš vrtačkou naprosto přesně a s jistotou. Ale ještě předtím mi položíš zvláštní otázku, zeptáš se, jestli chci, aby mě to bolelo, nebo mi to máš umrtvit. Ta otázka je divná hlavně proto, že anestezii platí pojišťovna. K volbě bolestivé varianty prostě není rozumný důvod. Přesto se ptáš. Kdo tě seslal, dentisto, Mefisto?! Co je tohle za zkoušku? (...) Občas mě večer trochu bolí svaly ze šlapání, ale není to paralyzující bolest, to je jen taková jemná připomínka, že tělo existuje a opotřebovává se, svaly jsou zakyselené, já jsem zakyselený. A když už přece něco bolí, stačí si vzít růžovou pilulku. Tady se nabízí skutečná ostrá bolest, tady se mi konečně nabízí první opravdová svobodná volba v životě. Nechci umrtvit! Chci, aby to bolelo! Chci, protože chci! Ať to pěkně bolí!"
Kdyby šlo o krátký fejeton v časopise, bylo by to skvělé, na knihu mi to přišlo málo.
První polovina textu jako by vypadla z článků publikovaných na Alarmu (což je dobře, protože v ČR jsou kritické pohledy na automobilismus často stále uzavřené v názorovém ghettu). První polovina výborně funguje právě jako avizovaný pamflet - frenetická obžaloba architektury města (a politiků/ expertů/ developerů), která bere ohled hlavně na to, aby si řidiči stále větších SUV mohli dojet co nejblíže před dveře míst, kam opravdu potřebují - do prosklených kanceláří, kde vytvářejí hodnoty a do domů na okrajích měst, kde budou dávat více či méně okatě najevo jak si tím vytvářením hodnot vytvořili úspěšný život.
Druhá polovina už se hodnotí hůř.
Kniha je zábavná, čte se dobře, problém vidím ale v tom, že to má do té "vyšší" literatury daleko. Protože zábavnost a čtivost nejsou jediná kritéria pro vysoké hodnocení. Kniha odpovídá dnešní zrychlené době, kdy se všechno musí podat svižně, stručně, co nejjednodušeji, aby to každý pochopil a zároveň si nepřidal, že z něj někdo dělá blbce. Tento text je na úrovni internetových zápisků. Je to z kolonky "blog", přestože možná blogem nikdy nebyl.
Nikdy jsem nechtěl propíchnout pneumatiky všem RÁM a DODGE pickupům v Praze víc, než při čtení týhle skvělý knihy. Solidní a smysluplné podaný myšlenky, občasné úsměvné nadávky a hlavně ten pocit, že přesně vím o kom/o jaké události autor mluví, ačkoliv to nikdy není konkrétně zmíněno. Já jsem fanda krátkých knih, takže za mě top strop a 5/5.
Vyhořet je snadné, ty mozaiky dnešní doby, ego stíhá druhé ego, kdo má větší právo na to být tady a teď. Drancovat nebo chránit.
Vzplanete jako sirka, a stejně rychle vyhoříte. Neboť v sounáležitosti a burcování společnosti k lepším zítřkům ve finále všichni máme trošku nakakáno na svých hlavách (někdo to ví, někdo se tomu brání a někdo se zdá býti pohoršen). Neboť svou bytost ospravedlňujeme různými argumenty či fakty.
A tak si říkám: kniha je to výborná, jen jsem díky ní opět ve stavu lehké až středně těžké deprese. Neboť každá spermie má právo na život, ale jak moc nebo málo, to už je otázka všeobjímajícího ekosystému, z kterého vytváří "ta lidská spermie" monolit...
Nestává se mi často, abych (si) řekla,
že jsem nic podobného ještě nečetla,
pro Vyhoření to ale platí rozhodně.
Na české literární scéně upřímně obdivuju každé vybočení z rodinných traumat.
Zabalit problém vysoké intenzity městské dopravy do příběhu kurýra na kole mi přijde jako mimořádně povedený a originální nápad. Co víc, mám dojem, že Petr Šesták dokázal uspořádat chaos.
Ačkoliv ve Vyhoření vrství změť myšlenek a střídá mluvnické osoby klidně větu od věty,
pro orientaci v ději to není přítěží, naopak jej dynamizuje.
Vlastně mi to dost připomíná právě jízdu na kole,
při té se v hlavě mísí témata jedno přes druhé stejně tak, a přesto pojem o tom, kde se zrovna nalézáme, a kam směřujeme, neztratíme.
Pokud hledáte něco svižného a nového, touto volbou chybu neuděláte. Nominace na Literu za prózu budiž důkazem.
Velmi příjemné i zpočátku nepříjemné překvapení o pohledu pumpičky na volanty a jejich svět, náš svět, se kterým jsem jako převážný volant musel chtě-nechtě souhlasit a trochu mi to otevřelo oči. Myšlenky zajímavé a pronikavé, velmi chytré. Ke konci kniha utekla trochu do extrému alá Houellebecq, ale budiž. Styl vyprávění s přeskakováním vypravěčů poněkud náročný na pozornost. Útlá knížka na dvě hodiny čtení a týdny přemýšlení. A samozřejmě body za design knihy, to je ta pátá hvězda.
Pamfet (tj. hanopis) na nás lidi a svět, který si tvoříme rozhodně zaujme formátem. Působil na mne jako sled literárních obrazů ve stylu "postů", které mají samostatné vyznění. To je styl, který si autor užívá a tady funguje. V Kontinuitě parku (pro mne) byl spíše na obtíž. Není to oddychové, ale jasně provokativní čtení. Je otázka kdo a proč si to přečte. Ty hodně uvědomělé, kteří témata sledují může fakticky zjednodušené, alegorické ztvárnění štvát. Nebo si lze užít (drsnou) ironii zjevnou i schovanou a pak je to přístupnější. Tu mimochodem cítím hodně i v názvu. Konec knihy byl asi takto lepší než kdyby měl ambici na nějaké (rozh)řešení.
Po (protrpěné) první čtvrtině jsem se naladil na ironii, přizpůsobil si styl čtení,
"vyzobával" si i myšlenky, kterými je kniha až přeplněná:
"Jediny způsob jak se potkat je bouračka. Jediná možná svobodná volba je vzdor."
"V určité fázi společenského vývoje se žena stává člověkem, teprve když se chová jako opravdový muž."
"Jednou z variant evoluce je konvergence."
"(Domnělá) svoboda jako nevyhnutelná volba"….
Příběh je v zájmu pamfletu/alegorie také zjednodušený, blíže k novele.
Skvěle a zajímavě je provedený obal.
Pro mne je kniha více kandidát na Literu za nakladatelský počin.
Štítky knihy
ekologie česká literatura urbanismus, urbanizace auta, automobily městská (urban) fantasy kolo, bicykl hipster české romány protestní hnutí
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kontinuita parku |
| 2023 | Vyhoření |
| 2015 |  Štvanice |
| 2014 | Kočovná galerie |
| 2023 | Cesta je pes |
Mám ráda kolo, ale tady s autorem nemůžu souhlasit. Není tu moc prostoru pro názor druhé strany. Doufám že činy jsou pouhá fantazie autora.