• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Jarmila Glazarová

Místopis srdce

„Jako u všech výborů různých starších textů je to naprosto nesourodá změť. Něco jsou nekrology, něco úvahy, něco projevy na Šrámkově Sobotce, něco texty do odborného časopisu o krásě českého jazyka apod. Je zajímavé, že když si třeba přečtete nekrolog Jaroslava Havlíčka, tak to opravdu není běžný nekrolog - je to velmi osobní, romantický - ona je ve všech těch textech tak jemně naivně citlivá, ale je to hezké. Protože nikdy nenapsala žádné vzpomínky nebo autobiografii, tak oceňuji, že tam jsou tři texty, které se přeci jen vztahují k jejímu životu, mládí a manželství - jsou to upřímné texty, plné něhy. A pak mám takový drobný nález: text Nad rodným krajem, kde právě vzpomíná na své mládí, vyšel nejenom zde, ale také ve výboru Píseň o rodné zemi (viz). Tady je poloviční délky. Protože jsem četl obě knihy, tak mě to zaujalo a zjistil jsem, že ta půlka v tomto vydání chybí z toho důvodu, že původně se právě v tom místě konce její původní text mění v obžalobu imperialismu a nepřátel, vpodstatě ve fanatickou vizi konce světa. Text totiž vyšel v padesátých letech, výbor Píseň o rodné zemi v roce 1960 (tam to je takto celé) a tady v Místopisu srdce už to paní Jarmila zkrátila, protože bylo po roce 1968, ona s invazí nesouhlasila a prozřela. Nejen, že to tam nechybí, ale je to čistá vzpomínka.“... celý text
— Apo73

---

Píseň o rodné zemi

„Jak jsem paní Jarmilu chválil u Adventu a Vlčí jámy, tady to prostě nedokážu. Ten ideologický nános reportáží je tak silný, že jsou to vpodstatě z hlediska novinařiny naprosté bláboly. Co ale je třeba ocenit, že Glazarová zůstala spisovatelkou, to vlastně nejsou novinářské reportáže, ale literární sondy do různých prostředí - ona "neumí" psát novinářsky, za vším hledá nějaký příběh, nějaký vztah, snaží se charakterizovat ty figury, o nichž píše - takže je v to i přes tu budovatelskou machu a jazyk cítit zájem o obyčejného člověka - ať už je to paní u pásu v továrně, nebo pohraničník. A pak - tedy nechtěně, je celý soubor dobrým odrazem té doby - jak je vidět, že i do normálních textů pronikala tehdejší interpretace epochy tak silně, že to prostě nešlo obejít. Tedy šlo - pokud jste to nechtěli publikovat v Rudém právu. Což se tady právě dělo. Ale aby byclo jasno - já si paní Jarmily velmi vážím. Zaprvé kvůli jejím románům, které patří k vrcholům meziválečné psychologické prózy a pak kvůli tomu, že svůj zápal padesátých let dokázala korigovat a dokonce jej reflektovat jako svou chybu. To dokázal málokdo - a nemusel hned jít do disentu. Myslím, že základní míra sebereflexe jiným fanatikům chyběla.“... celý text
— Apo73

---

Advent

„Vlčí jáma se mi líbila více, ale i Advent nebyl špatný.“
— janavom

---

---

Vlčí jáma

„Nemohu si pomoci, ale Jaroslav Havlíček, Václav Řezáč a Jarmila Glazarová jsou mistři meziválečné české psychologické prózy. Havlíčkovy Neviditelný a Petrolejové lampy (a mnoho dalšího), Řezáčovy Svědek, Černé světlo a Rozhraní a Glazarové Advent a Vlčí jáma - jsou prostě vybroušené mistrné kusy. Advent řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl. Trochu zklamáním pro mne byly Roky v kruhu, které podle mne ani nelze považovat za román - je to její prvotina, napsaná jako vzpomínka na krásné manželství, které skončilo úmrtím (o dost staršího) muže. Zklamání bylo jen v tom, že jsem z toho cítil zaslepenost oddané ženy, která si vůbec neuvědomuje, v jak nerovném svazku žila a jak byla v určité zlaté kleci. A taky styl té knihy je dost dokumentární, což mám sice rád, ale sentimentálně romanticky dokumentární. Nuže. A teď se mi rozjasnilo. Glazarová sama jako válečný sirotek z Českého ráje jede za příbuznými na Ostravsko, kde je přijata se sestrou jako schovanka. Tam se zamiluje do o dost staršího lékaře a toho si vezme. Ten po 12 letech zemře, a ona se vrací do Prahy. Ještě stihne v Beskydech a na Valašsku nasbírat spoustu etnografického materiálu a skutečně je s tím prostředím sžita. A jako prvotinu, pod nátlakem emocí po smrti muže, napíše Roky v kruhu. Pak se ve své zkušenosti vrátí před své manželství a vylíčí pocit vykořeněnosti a cituplného nazírání na svět očima schovanky, 18-leté dívky, která se ocitne v nové rodině v knize Vlčí jáma. Tam zesílí určitý společenský rozměr jejího psychologického psaní, už to není jen osobní a soukromé, postavy Vlčí jámy jsou vkořeněny do městečka Rozvadov (příznačný název), a podaří se jí vylíčit zásadní rozpory v morálce "maloměšťáka", to nemyslím teď v komunistické rétorice, ale ve stejném duchu jako rozcupoval Havlíček svou Jilemnci v Petrolejových lampách. A následuje vrcholné dílo, baladické - Advent, kde tyto dvě předchozí autorské zkušenosti přejdou do dimenze zobecňující a vpravdě umělecké. A "na odchodnou" zpracuje ještě zvyklosti a etnografické materiály z Valašska v knize Chudá přadlena. A v Praze nastoupí politickou dráhu, odjede do Leningradu a až do roku 1968, kdy se ohradí proti okupaci, jede na vlně režimní umělkyně, dokonce národní umělkyně. Je pochována na lesním hřbitůvku na Malé Skále, nedaleko místa, kde se narodila, komunisti tehdy respektovali její poslední přání - upřímně, v roce 1977 by kritičku "bratrské pomoci" těžko umístili na Vítkov, do tehdejšího mauzolea komunistických výtečníků. Takže Vlčí jáma a Advent hodnotím vysoko pro jejich čistotu, krásný jazyk, pronikavou psychologii a prostě zážitek. Roky v kruhu a Chudou přadlenu pro autentickou osobní zkušenost sdělenou rovněž krásným a čistým jazykem, se smyslem a citem pro všechny nářeční a další zvláštnosti. A jsem rád, že takovou spisovatelku, jako je Jarmila Glazarová, v kánonu české literatury máme.“... celý text
— Apo73

---

Chudá přadlena

„Knížku jsem četla před mnoha lety a její hodnotu jsem si tenkrát asi neuvědomila. Teď jsem ji vzala do ruky, že se do ní ještě podívám, než ji odnesu do knihobudky. Už jsem ji z ruky nepustila, dokud jsem ji celou nepřečetla. S velkou omluvou se vrátí na čestné místo do mojí knihovny. Je to krásné, poetické čtení, i neuvěřitelně těžký život popisuje takový, jaký byl. Bez zbytečného hodnocení, s láskou k lidem a úctou k přírodě a tradicím.“... celý text
— Boženka2