• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Fritz Leiber

Měsíční močál

„Další dávka Lovecraftových spisů, jež postupně, povídku za povídkou odhaluje univerzum autorovy říše strachu, která se zde již více podobá mé představě o jeho tvorbě, než jak tomu bylo v díle prvním. Povídková kakofonie Měsíční močál se mi tedy četla lépe, nejspíš i proto, že mi přišli povídky komplikovanější a celkově více konzistentní (jen snad až na úplný úlet v podobě povídky Sladká Emengarda, která se vymyká všemu a je spíš jak vystřižená z tvorby Cimrmanova divadla... ale budiž). Snad jako by se sám autor v období let 1921 - 1925 snažil více ukotvit ve svém hororovém stylu. Takže nezbyde než doufat, že v tom bude pokračovat a já nakonec odhalím i děsivé tajemství mýtu Cthulhu.“... celý text
— Adam84

---

Meče v mlze

„Moc mě mrzí že vyšly jen tři knížky je to povedené čtení“
— Luigi1

---

Meče proti smrti

„Povídky jsou výborné a dají se číst“
— Luigi1

---

---

Meče a čertoviny

„Jsem spokojen s tímto dílem který se mi opravdu líbil“
— Luigi1

---

Meče a čertoviny

„Dodnes si pamatuji, jak jsem byl fascinován v r. 1993 povídkou Zlo potkané v Lankhmaru v magazínu F&SF. Mělo to pro mne tehdy velký nádech Howardových povídek (jsem odkojen Conanem od Zlatého koně). Od té doby jsem si jméno Leiber pamatoval, aniž bych o něm věděl něco víc. Zhruba před 5 lety jsem přečetl tutéž povídku v jiném překladu v antologii Hugo Story. To už na mne takový dojem neudělala. Přesto jsem si před časem koupil všechny 3 Leiberovy sbírky, které u nás vyšly. Nyní jsem přečetl první špalek, ale nějak mi to nesedlo. Za nejlepší z této knihy považuji stále Ill met in Lankhmar (už ve třetím překladu), zbytek je dost slabý. Špatné (nebo přinejmenším divné) dialogy, zvláštní motivace postav, až příliš velká popisnost prostředí, vybavení, postav, soubojů, akcí apod. To mě už dnes otravuje a vyvolává spíše ironický úsměv (nevím, zda si někdo představí něco konkrétního ve větách jako "zaútočil z kvarty a přes ruku se z otočky vykryl na tercii" atp.). Také mne zarazil osobnostní veletoč Ivrian, která je v prostřední povídce ustrašená, uťáplá a submisivní, načež v následující povídce jde o suverénní, panovačnou a povýšenou šlechtičnu (a to je v textu zmíněno, že mezi oběma povídkami uběhly pouhé 4 měsíce). Chválím výtvarné zpracování všech knih, obálky jsou zdařilé (i když ke ztvárnění obou hrdinů lze mít drobnou výhradu - v povídkách se říká, že Myšilov vedle Fafhrda vypadal jak trpaslík vedle obra), a chvályhodný je i obsáhlý medailon autora. Budu zvědavý na druhý díl - tam jsou povídky staršího data (včetně úplně té první z roku 1939); třeba to bude lepší.“... celý text
— Kasperle