Adam84
komentáře u knih
Vlci z Cally
Stephen King
Vlci z Cally jako westernová pocta zahalená hávem žánrového mišmaše.
Jsem překvapen, ale pátý díl Temné věže mne nečekaně odsunul k menšině těch méně spokojených.
A důvodů je víc. Ten hlavní je autorova viditelná snaha dostat do jednoho dílu příliš mnoho z toho, co se mu v hlavě při tvůrčím aktu urodilo a mne to přiznám se trochu zahltilo a počas celého čtení ne a ne si vše spojit v nějaký jednotný a sympaticky uhlazený literární komplet.
Přílišná rozvláčnost je důvod druhý a byl by mnou odpuštěn, ale jen dech beroucím závěrem... jenže ten nepřišel.
No a poslední důvod je fakt, že po předchozím retrospektivním díle jsem už pravda čekal i nějaký ten citelný posun směrem k Temné věži... také marně.
Sečteno, beru tento díl jako Kingovo drobné klopýtnutí v sérii, které zdaleka nemá sílu mne odradit od čtenářského putování k Temné věži. A kdo ví, snad na konci přičtu tomuto dílu zpětně větší důležitost.
Hledání ztraceného času VI. – Uprchlá / Čas znovu nalezený
Marcel Proust
Závěr mnohovrstevnatého a natolik komplexního díla , že pro mne zůstane navždy trochu tajemstvím.
I přes náročná "větná monstra" a komplikovanost Proustova stylu, jež přinejmenším znesnadňují čtenáři vnímání, jsem si v posledním díle přeci jen našel svůj rytmus čtení a mohl si plně vychutnat estetiku tohoto Opus magnum.
Často jsem se pravda cítil dezorientovaný (což se u tak komplikovaného díla věřím nemá považovat za chybu na straně čtenáře), přesto cyklus Hledání ztraceného času rozhodně nebyl časem ztraceným. Možná spíš časem bez rovnoměrné plynulosti, časem připomínajícím svou prchavost i pomíjivost a časem, jež mění lidské bytosti, lásku i žárlivost.
Tim vším si totiž Marcel Proust dokázal v čase zasloužit svou nesmrtelnost. A chápu, že tím stejným čím mne může Proust přitahovat, bude druhé nudit, ale věřím, že ten kdo aspoň trochu pronikne, nebude už chtít ven.
Co nemůžeme poznat
Marcus du Sautoy
Populárně naučný pokus britského matematika vymezit to, co nikdy nebudem schopni poznat.
Kniha je přesně ten způsob dobře odvedené práce, jaký bych od profesora pro veřejné chápání vědy čekal. Čtivým a pro laika přívětivým způsobem autor provede čtenáře napříč vědeckými obory, až k samotným hranicím lidského poznání.
Smeknout musím před faktem, že ač je autor kovaný v matematice (na což nás často sám rád upozorní), je jeho schopnost přiblížit čtenáři práci i v jiných vědních oborech (fyzika, biologie, neurologie, atd.) obdivuhodná.
Ve výsledku o tom co nemůžeme poznat nám Marcus du Sautoy nic moc nového vlastně neprozradí, zato čtenáře srozumitelným způsobem seznámí s tím, co už víme a jak jsme k tomu dospěli a vše doplní i zajímavými úvahami, které stojí za zamyšlení. Jestli je tohle hlavní náplní jeho práce, pak musím dodat, že ji dělá skvěle.
Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?
Chris van Tulleken
V supermarketech si při nákupu oblíbené pochoutky přečíst složení ze zadní strany obalu a po pečlivém zvážení všech zdravý prospěšných a nezdravých látek se svobodně rozhodnout o její koupi... tak tohle autor knihy nikoho nenaučí, ale o to mu nejde, na to by v dnešní době čtenáři nestačilo ani dlouholeté studium chemie s potravinářským zaměřením. Úkol knihy je spíš upozornit na praktiky velkých potravinářských společností, jež vyrábí potraviny s vnitřní strukturou a složením přetvořeným tak, aby nám co nejvíce chutnaly, bez ohledu na zdravotní důsledky, vše jen za účelem maximalizace zisku.
Publikaci Chrise van Tullekena lze tedy chápat jako hlasité volání po změně, bez ohledu k opravdu velkým, na potraviny zaměřeným producentům a s vědeckým a k čtenáři laikovi přívětivým rozborem.
Jsem tedy poučen a mohu se UPF alespoň pokusit co nejvíce omezit, ale co ti ostatní... bude na opravdovou změnu jedna kniha stačit?
Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
Další dávka Lovecraftových spisů, jež postupně, povídku za povídkou odhaluje univerzum autorovy říše strachu, která se zde již více podobá mé představě o jeho tvorbě, než jak tomu bylo v díle prvním.
Povídková kakofonie Měsíční močál se mi tedy četla lépe, nejspíš i proto, že mi přišli povídky komplikovanější a celkově více konzistentní (jen snad až na úplný úlet v podobě povídky Sladká Emengarda, která se vymyká všemu a je spíš jak vystřižená z tvorby Cimrmanova divadla... ale budiž). Snad jako by se sám autor v období let 1921 - 1925 snažil více ukotvit ve svém hororovém stylu. Takže nezbyde než doufat, že v tom bude pokračovat a já nakonec odhalím i děsivé tajemství mýtu Cthulhu.
Endymion
Dan Simmons
Je to už pravda nějaký ten pátek (dost možná už bez mála 500 pátků), co jsem četl Hyperion a vlastně Simmonse vůbec. Vzpomínky jsou vybledlé, ale jsou tam a s touto knihou opět získaly na sytosti.
Takže pokud vzpomínám dobře, Endymion není tak spletitý, jako jeho předchůdce Hyperion, ten zde slouží jen jako základ pro v podstatě jeden nový, přímočarý příběh, který sebou nese notnou dávku povedených inovací, skvěle formovaných postav a umně zapracovaných literárních odkazů a to vše zakončeno v pravdě epickým způsobem.
A pokud vzpomínám dobře i na styl psaní samotného autora, pak jsem si jist, že právě jen Dan Simmons dokáže napsat smysluplný příběh, kde jen malá skupinka "lidí", pouze za pomoci narychlo stlučeného voru a létajícího koberce, je schopna uniknout zástupcům celogalaxiální hegemonie, jež jsou vybaveni nejnovějším a nejrychlejším mezihvězdným plavidlem.
I když tedy Endymion nedosahuje úžasu předchozího Hyperionu, našel jsem v něm více než důstojného pokračovatele celého kantosu a znovuobjevil opojnou chuť Simmonsovi literatury.
Konzultant
Cormac McCarthy
Nevím jestli jsem to nevzal za špatný konec, nebo lépe řečeno nedotáhl do konce, když se snažím hodnotit scénář, ale na film jsem se nepodíval. Přeci jen cílový čtenář autora píšícího scénář je filmař, nebo někdo kdo má zkušenosti s tím scénář zpracovat do filmové podoby a tady se obávám, že já nejsem ten "pravý". Prostě mi tomu něco chybělo, možná si jen ten scénář nedokážu správně filmově znázornit. Nezbyde než se pokusit to napravit tím, že film zkouknu. Prozatím tedy přidám jen doporučení, spojit čtení McCarthyho scénáře s koukáním na film, a neriskovat pocit neúplnosti, který z jen samotného čtení může vzniknout.
Helénistická filozofie: Kynikové, stoikové a epikurejci
J. A. Cardona
Jednoduchý, srozumitelný dialektický úvod do filozofie Stoiků, Epikurejců a Kyniků pro ty, jejichž znalosti helénistické filozofie jsou nejasné a nebo žádné.
Kdo vládne světu?
Noam Chomsky
Demokratizovat, být vzorem kulturním, etickým i společenským, pomáhat a chránit, ale to vše jen zrovna když se nám to hodí a také jak se nám to hodí, aneb takhle Spojené státy americké vládnou světu.
Na jednu stranu ostrá, ale zasloužená kritika USA, jež odhaluje, že si tahle mocnost ve válčení, terorizování a vydírání s jinými imperiálními režimy nezadá. A jako taková je tahle intelektuální kritika namístě, protože absence podobné analýzy by mohla vést k mylnému dojmu, že jediná správná zahraniční politika, je ta americká.
Na druhou stranu Chomsky ve své analýze nejde zrovna do hloubky a v jeho knize se nenašlo moc místa pro nabídku nějaké alternativy. Na
čtenáře pak může působit dojmem jen dalšího, z levicového davu vykřikujícího protestanta, což je škoda, protože tuším, že takový není.
Ve výsledku jsem jako Chomského prvočtenář spojený a odhodlaný v budoucnu zkusit i nějaké jeho techničtější a obsahově hlubší dílo.
Čaroděj a sklo
Stephen King
Rozsáhlý flashback z Rolandova dospívání, aneb jak je někdy důležité se trochu pohrabat hlavnímu hrdinovi v minulosti, pro lepší pochopení toho, co bude následovat.
Asi chápu to rozhořčení mnohých, nikomu se moc nechce do značně rozsáhlého dílu série a navíc když už od začátku čtenář tuší, že se děj nehne ani o píď a celý román bude vlastně "jen" pistolníkovo retrospektivní vyprávění. Ale samotný rozsah je snad to jediné co bych mohl na tomto dílu považovat za trochu zbytečné. Jinak jde o strhující a emotivní čtení, jež ukrývá zajímavá odhalení, která prohloubí charakter hlavního hrdiny, pomohou s pochopením jeho motivace a představí nejméně jednu důležitou zápornou postavu (u které se dá tušit, že v budoucnu ještě dostane svůj čarodějnický prostor).
Závěrem mi tedy nezbyde než dodat, že důležitost tohoto dílu bych nezpochybňoval a jeho přeskočení nedoporučoval.
Hledání ztraceného času V. – Uvězněná
Marcel Proust
Další část Proustova komplikovaného díla, na kterém si čtenář snadno najde mez svého trpělivého čtení. Mě trvá sotva deset stránek než se začnu ztrácet v bludišti poetiky jeho zdlouhavých souvětí, kde není prostor k vydechnutí. Což také ovlivňuje mé hodnocení. Pro svou možná nedostatečnou trpělivost a pečlivost zjišťuji, že nejsem "ten správný čtenář", jež je schopen Proustovi plně porozumět, ale to mi nebrání být nadále fascinován autorovou schopností držet tisíce stran tak vysoko kvalitu svého psaní a těšit se i do posledního dílu na estetický zážitek jeho krásné literatury.
Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru
Brian Cox
"Být špagetizován či být vypařen, to je oč tu běží."
Asi nejvíce přístupná, čtivá a aktuální kniha o černých dírách v jakou lze doufat.
Pro mnohé jen podivné výtvory gravitace, které svou existencí nahánějí hrůzu, pro autory knihy ty možná nejzajímavější přírodní výtvory vůbec. A tohle své přesvědčení jsou schopni přenést i na čtenáře a dokázat, že klíč k porozumění v názvu nejsou jen chytlavá slova, která mají přilákat, ale závazek, jehož za mne byli schopni dostát.
Téměř sto let výzkumu míst po zhroucení velkého množství hmoty v jedné přehledné popularizační knize. S bonusy, jako je vtipné vysvětlení druhého termodynamického zákona, jeho celovesmírného významu od hvězd až po vliv na kulturu, vše na příkladu funkční ledničky.
A se zajímavou otázkou nakonec:
"Nacházíme se uvnitř kvantového počítače?"
Když se z Harryho stala Sally
Ryan Timothy Anderson
"Každý má právo na svůj vlastní názor, ale nikdo nemá právo na svá vlastní fakta."
Autor si vzal za své tohle mé oblíbené heslo a knihu začal psát v podobném duchu. Její první kapitoly, se tedy zakládají na vědeckých poznatcích, jsou nesmírně poučné a čtenář si tak může na jejich základě udělat pořádek v tom zmatku různých postojů a nepřeberného množství informací, které se týkají problematiky transgenderu.
Za nejvíce alarmující a zároveň nejdůležitější pro debatu, považuji kapitolu o dětské dysforii, tady mi nedělá problém být s autorem za jedno.
Naopak poslední dvě kapitoly už trochu víc zavání konzervatismem, což mi zrovna nevoní a měl jsem zde největší problém se s názory pana Andersona ztotožnit.
Ve výsledku na mne kniha působí jako konzervativní krok směrem k názorové shodě. Věřím, že se mi časem do rukou dostane i podobně psaná kniha, tentokrát ale z pera autora z liberálního tábora. No a to už nebudu daleko od toho, abych uvěřil v knihu, ve které se shodnou obě strany.
Sciencia: Matematika, fyzika, chemie, biologie a astronomie pro každého
Burkard Polster
Kniha je svými krásnými ilustracemi přitažlivý způsob, jak si doplnit, popřípadě osvěžit základní informace z přírodních věd. Sám bych ji doporučil svému mladšímu Já, takže máte-li doma hloubavého středoškoláka, pak není co řešit.
Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
Mé první Lovecraftovo počtení, které mne ničím zásadním neohromilo, ale ani neodradilo. Povídky jsou kvalitou jak na vážkách, dohromady těžko hodnotitelné. Čtenář je nucen si spíš užít malé povedené fragmenty autorova stylu, protože kniha jako taková není zrovna intenzivní zážitek.
Případnému čtenáři bych tedy doporučil se předem seznámit s tím, jak autor k své práci v ranné fázi přistupoval, kým byl ovlivněn, a trochu slevit z přehnaných očekávání, jaké jméno Lovecraft v žánru dnes vzbuzuje již samo o sobě.
Vlak Sunset Limited
Cormac McCarthy
Poklidný dialog jako filozofující souboj dvou zastánců různých životních předpokladů, černého a bílého. Život s iluzí boha, či smrt s nepříjemnou pravdou?
Krátký a minimalistický, ale i tak napínavý román na těžké téma jako ukázka McCarthyho divadelní tvorby.
Vlak sunset limited je snadné přečíst, ale obtížné vstřebat, takže čtenář autora znalý snad ani nemůže být zklamaný.
Epistemologie estetična
Dieter Mersch
Dieter Merch nepochybně inspirativním způsobem vstupuje do debaty okolo provázanosti výzkumu a umění a touhle svou knihou se snaží zasadit umělecká díla do své speciální epistemické praxe. Kniha mne ovšem zastihla nepřipraveného a bez chuti zkoumat dané téma do větší hloubky a tohle si žádá čtenáře přesně opačného. Četl jsem ji tedy i trochu na sílu a na mém hodnoceni je to znát.
Pustiny
Stephen King
Ničemu nepodobná směsice žánrů, která se díl po díle neúprosně zarývá pod čtenářovu kůži.
Dobrodružná výprava se smysluplným navázáním minulých událostí, hádanky kořenící příběh a postupně dávkované napětí, jež se do čtenářova těla dostává s medikační přesností. Díky tomu všemu se z Temné věže tímto dílem nadobro stává výpravný epos, který už nelze nedočíst.
Svět se pohnul a nutno dodat, že až teď, po třetím díle, jsem nucen krotit silnou touhu po tom pokračovat hned dílem dalším... ale netřeba tlačit na pilu, malá pauza, dle zkušenosti, nemůže uškodit.
Hledání ztraceného času IV. – Sodoma a Gomora
Marcel Proust
Čtvrtý díl jako další hloubkový ponor do Proustových nekonečných souvětí, při jejichž čtení jde vždy estetický zážitek ruku v ruce s hlubším poznáním autorovy poetiky.
Cena je opět vysoká, některé pasáže jsou skutečnými básněmi v próze, ale má-li si čtenář vychutnat krásu Proustovy literatury, vyžaduje to určitý návyk na jeho styl myšlení, pozornou vnímavost pro každý detail a schopnost zorientovat se v jednotlivých rovinách příběhu. Takže i v tomto díle, jde o složité a pomalé čtení, které ovšem ve výsledku stojí to za to.
Ne pro zisk
Martha C. Nussbaumová
Za mě podepsatelný manifest, popichující veřejnou debatu a tedy účel plnící.
Ale jde "jen" o manifest, něco jednoduše napsaného, věcného, snadno pochopitelného a něco co by mělo (v tomto případě) vyvolat změnu. Různá upozornění, doporučení a pár příkladů sokratovského vzdělávání se stala věřím podnětnou pro mnohé, kteří mají na současné vzdělávání vliv.
Já mám s institucionálním vzděláváním v současnosti pramálo společného, nemám srovnání a necítím se tedy být ten "správný" čtenář a tak mi nezbyde než jen s důležitostí role humanitních oborů při výchově souhlasit a knihu doporučit dál.